Když dlak potká dlaka

Na hromadě koksu sedí vlkodlak, brousí si drápy, občas zavyje v dál.

Přijde k němu krokodlak s obrovskou tlamou a ptá se, můžu si přisednout? A jak to jde?

Ale jistě, jako doma, povídají si.

Jde kolem liškodlak s rezavým ohonem a ptá se, jak to jde a můžu utrousit pár slov?

Proč ne, takže si povídaj všichni tři.

Po chvíli kolem hopká králíkodlak, krvavý hlodáky si otírá o trávu a prej, co vy tady tak dohromady?

Sedíme, kecáme.

A můžu pokecat s váma?

Jasně.

Tak sedí čtyři dlaci na hromadě koksu a krafou.

 

Najednou se začne hromada koksu otřásat.

Proboha! Koksodlak!

Panika.

Vy blbouni, promluví hromada koksu, jakej koksodlak? To bych vypadala jako člověk a o měsíční noci se měnila na lidožravou hromadu koksu.

Je snad úplněk?

Není, přisvědčí vlkodlak, krokodlak, liškodlak a králíkodlak.

A jsem lidožravá hromada koksu?

No, to nejseš, dí vlkodlak, krokodlak, liškodlak a králíkodlak.

No tak vidíte, takže nejsem koksodlak, zatraceně. Už si to jednou všichni zapamatujte!

Jsem prostě obyčejná koksová hladová příšera, co sežere každýho, kdo na ní vleze!

Aáááááá!

Cože?

Povídáme – áááááá!

Aha, jo tak.

A koksová příšera sežrala vlkodlaka, krokodlaka, liškodlaka a králíkodlaka.

Ale předtím snědla kaši z rendlíka, ucháč mlíka, pecen chleba, mámu, tátu, děvečku s jetelem, sedláka se senem, pasáka s prasaty, ovčáka s jehňaty. A vás, děti, vás taky sní.