Až se střetne Měsíc se sluncem:

Anotace: ...

Až se střetne Měsíc se sluncem:

V jedné vsi nedaleko městečka jménem Tronov ,stál na návsi kostel.Povídalo se o něm ,že tu stojí ,už tisíce let.Nikdo přesně nevěděl ,jak je starý ,ale pořád byl nádherný.Povídačky vyprávěly,že se v něm jednou za sto let objeví místnost ,kde promlouvají zdi a kde se ze svého kamenného spánku probouzejí sochy.
A podle pověsti se tam má zjevit panna ,kterou zaklel kouzelník Mentor.A ten ,kdo ji osvobodí z jejího zakletí si může přát cokoliv co si přeje.
Ale mezitím se za dračím a zlatým královstvím v jedné chatrči ,chudého kupčího narodil syn, jménem Arron .Nikdo tam neznal pověst o zakletém kostelu.
Ale jak chlapec postupem časů a dlouhých roků rostl a sílil do krásy ,bylo jasné ,že je předurčen osudu.Práce mu šla od ruky a také v sobě objevil jednu tajnou schopnost.Nikomu o ní neřekl ,protože jí objevil náhodou ,když čistil koním stáje.
Jednou skončil s prací ve statku dříve ,ale protože mu nechtělo domů ,ze zbytku svých sil si vylezl na nedaleký kopec.Na nebe se zrovna vyhoupnul Měsíc a vyšly malinké puntíky ve tvaru hvězd.Chvíli se díval po okolí.Zelená tráva ,byla tu noc cítit vlhkostí právě padlé rosy.Vstřebával do sebe všecku krásu ,ale po chvilce ho porazila únava a usnul na mechové trávě ,která byla měkčí než koberce v palácích.Zdál se mu sen.Byl zastřený ,jako by v bílé mlze.Snem procházela spanilá dívka v bílých sametových šatech ,dlouhých až na zem ,ale byla smutná.Plakala.Její krása uchvátila jeho velké zelené oči.Dívka promluvila.Měla nadpozemsky krásny hlas a její ústa se pohybovala odměřeně.“V den ,kdy se střetne Měsíc se sluncem přikráčejí do kostela ve vesnici ,kde stěny kostela promlouvají.A až spadne z nebes puntík ve tvaru hvězdy ,přijď mě osvobodit z mého zakletí ,pak ti splním jakékoliv přání.Prosím ,jen mne zachraň od kouzelníka Mentora.
V tom se Arron probudil.Nevěděl čemu má a nemá věřit.Ale i přes to všechno se rozhodl zjistit ,kde je kostel ,kde promlouvají stěny a hlavně to jak zachránit dívku!Jeho rozhodnutí bylo konečné.
Rozběhl se k chatrči.Stará matka s jeho otcem seděli ve světnici.Celý uřícený jim vyložil sen.Ani jeden ho nebrali vážně dokud si nezačal balit kožený ranec a rázně řekl:“Vyrazím do světa a zachráním ji!“Ale chlapče.“Protestovala matka.“To se ti jenom něco zdálo…nemůžeš se hnát za každým snem.To prostě nejde.Už přestaň snít ,jako malé děcko.Matičko má milá ,mám tě rád ,ale chci si najít ženu.“Otec jako obvykle žmoulal dýmku a nevyjadřoval se.
Paní máma oplakala jeho odchod.“Matičko ,nebojte se ,já se Vám vrátím…do roka a do dne tu budu stát na prahu Vašich dveří.“
Otočil se a odešel.Jeho kroky řídil osud.Přešel Zlaté království.Lidé tam byli smutní i když oplývali bohactvím.Domy byly ze zlata.Cesty dlážděné zlatými dlaždicemi a ze zlaté kašny prýštila zlatá voda.Arronovi to celé město přišlo divné.Všechno ve zlatě.Ale přesto ,tam nikdo nebyl doopravdy šťastný.Všechno vyskládané drahým kamením a kovy.Byl konečně rád když ,už byl na konci města a mohl jít lukami a poli.
Nevěděl kudy má jít ,ale pokračoval směrem do dračího království.Přešel pole,louky,lesy,řeky a skály ,až došel do království.
Bylo to pro něj něco úžasného slovy nepopsatelného ,zalíbilo se mu to tam.Všude kolem něj byly vyobrazeni draci.Různých tvarů,schopností a barev.Lidé tam je uctívali ,byli to pro ně posvátní tvorové.Každý muž i žena tam nosily zbraň ,aby ukázali nadřazenost a sílu ostatním ,ale nad nikoho se nepovyšovali.Cizince vždy přivítali s otevřenou náručí.
V pouličních dřevných stáncích si koupil nějaké maso a taky zbraň.Meč,luk a šípy.Zeptal se lidí ,jestli náhodou neví ,kde je město Tronov .Směle ho navedli.Pokračoval tedy v cestě.Musel začít spěchat ,protože den ,kdy se má střetnout Měsíc se sluncem se ukvapeně a neúprosně blížil.Neměl času nazbyt.Použil svojí schopnost.Potřeboval se soustředit a posbírat co nejvíce sil.Soustředil se.Spráskl k sobě ruce.Pevně je setnul s jeho dlaní vycházela modravá záře ,která okolo něj velkolepě kroužila.Čas se zpomalil a on mohl stihnou dojít ke kostelíku.Udělal asi tak tucet obrovských kroků a byl u kostela.Přesně akorát.Nebe potemnělo.A Měsíc se střetnul se sluncem.Otevřel těžké kostelní dveře.Koukal na krásně vyzdobený kostel s otevřenou pusou.Oltář ze slonovinových kosti ,který byl přímo před ním se začal otevírat.Nikdy neviděl něco tak úchvatného.Byl šťastný ,že měl pravdu,byl šťastný ,že tohle všechno může vidět.Kostelem se nesla vůně starého dřeva a chlad kamene.Jakmile se otevřel oltář.Pokračovalo to stěnami.Vlnily se a začaly mluvit:“Ty jenž si přišel zachránit dívku ze snu ,dej si pozor.Kouzelník nikdy nespí.Chodí a bloudí.
Sochy andělů ,které zdobily oltář se počaly pohybovat.Létaly od jedné stěny k druhé ,potom i o kolo něj.I když venku byla tma.V kostele zářilo tlumené světlo.A pak jí spatřil.Stála tam.Přikovaná ke zdi.Bylo vidět jak jsou ty pouta těžká.Zvedla hlavu.A usmála se.“Pozor!“Vykřikla.“Za tebou!“Čaroděj natahoval ruce směrem k němu.A chtěl vyřknout kletbu,zaklínadlo.
Arron vytasil meč jako by byl rytíř.Snažil se s kouzelníkem bojovat.Nebylo to nic platné.Kouzelník si okolo sebe utvořil ochranný štít.Dívka vykřikla.“Abys ho porazil ,musíš mu ohněm vypálit jeho zlou duši!A jak to mám udělat?To já nevím.“Posmutněla.
Arron celou dobu myslel na oheň a pak jeho meč počal hořel.Napřáhl ruku proti němu.A vytvořil ohnivou kouli.Pustil meč a zkusil to s oběma rukama.Vytvořil obrovskou výheň.Kouzelníkův štít polevil a začal se postupně prokousávat k jeho tělu.A pak?Kouzelník zmizel.Zbyl po něm jeden obláček pachu ,který rozfoukal větřík.Přistoupil k dívce a vyprostil jí z pout.“Jak jsem řekla ve snu.Splním ti jakékoliv přání.“Usmála se.Kostelem foukal vítr.Obrovské okenice se otevřely a vniklo do nich světlo.Ve větru se její šaty vlnily.Jeho hlavu zaplnily myšlenky.“Je tak krásná.“ Říkal si.“Já mám jenom jedno přání ,sice je asi troufalé ,ale řeklo se jakékoliv. Hned jak jsem tě uviděl ,jsem si řekl ,že jsi krásná a že bych se chtěl s tebou oženit.Dívka se usmála.A řekla ano.Vezmu si tě a ráda.“Padli si do objetí a políbili se.Když vyšli z kostela lidé se v ulicích veselili.Volali jejich jména.Děkovali mu za to ,že osvobodil dívku a kostel.A jak řekl Arron své matce.Přesně za rok a den stál na prahu jejich domu se svou nevěstou.