JAHŮDKA

Anotace: tuto pohádku jsem psala už v sedmé třídě sice není nic moc extra ale musela jsem ji sem hodit:))

V jahodovém záhonku žila panenke jménem Jahůdka. Vyrůstala v opuštěném ptačím hnízdě úplně sama. Ptačí rodinka, která tu žila před ní se přestěhovala na vysokou břízu stojící u blyštivého potůčku. Stříšku nad hnízdečkem měla z dubového lístku a postel vystlanou barevnýmy peříčky.I když byla sirotek nebyla až tak sama, měla spoustu zvířecích kamarádů.
Jahůdka je malá víla s plavýmy, dlouhýmy vlásky a modrýma očičkama. Má i roztomilé špičaté uši a blankytná křídla podobající se motýlkovi. Ráda se oblékála do červených šatiček s velikánskou mašličkou na zádech.
Jednoho dne se dělo v jahodovém záhonku něco mimořádného. Všichni byli zvědaví a i když Jahůdka nepatřila k těm zvědavím, přece jenom se šla podívat.
"Slyšte, slyšte, náš vílí král Eleandor Leaflet vyhlásil soutěž o nejkrásnější hlásek. Všichni uchazeči se musí přihlásit do zítřka. Ten kdo vyhraje dostane to co je veličenstvu nejmilejší" rozhlasoval trubadúr s královské družiny.
"Jsme zvědavá, kdo všechno se přihlásí?" pověděla zvědavá veverka Jahůdce. "Tak co Jahůdko... " řekl nějaký hlas "přihlásíš se taky, já určitě ano a ráda ti zamávu z pódia až to vyhraju" mluvila na Jahůdku nějaká dívka. "Promiň Kopretino, ale já se přihlásit nechci" odvětil dívce Jahůdka. "Ano máš pravdu taková soutěž je jen pro ty nejlepší a určitě se moc bojíš, že nevyhraješ" popichovala ji dál Kopretina. "Já se nebojím, ale jestli opravdu tak moc žádáš abych zazpívala uvidíme se zítra na pódiu" zamrkala na Kopretinu a šla se přihlásit. Kopretina rudá vzteky, tam jen tak povstávala až se její hlas rozepištěl. "Tak se zítra ukaž" zapištěla na ni a rychlostí blesku pelášila k svému domku.
Jahůdka celou noc cvičila. A i když se nikdo nevyrovnal jejímu hlasu, sama o sobě pochybovala. Na celém záhonku měla ten nejpřekrásnější hlas, jaký kdo slyšel. Moc ji vadilo, že nechala tak snadno zvyklat a nakonec se přihlásila. "Co když bude mít Kopretina pravdu a každý se ji tam vysměje? Ne, na to nesmí myslet je přece ta nejlepší. Když si to tak pro sebe bude říkat určitě zazáří.
Ráno, když vstala vzala si na sebe krásné, volné, bílé šaty z pápěří pampelišky vyzdobené bílýmy peříčky labutí. Vypadala úchvatně. Na louce už byl shon. Veličenstvo se svým synem už seděli u jeviště a napjatě čekali co se bude dít. Když spatřila prince něco ji píchlo u srdce. Co to asi bylo? Ano, láska se projevila. Zamilovala se do něho. Ale nemohla to připustit. On je princ z pohádky a ona jen chudá popelka co nemá domova. Jak by spolu mohli být. Tato myšlenka ji u srdce velmi zabolela a radši se šla schovat do stínu stromů. Počká až začne soutěž. Zazpívá si a potom ho už neuvidí.
Princ jen nedočkavě seděl. Jak ho jen mohl otec přemluvit aby se stal výhrou. Věděl že se musí konečně oženit, ale pod jakým nátlakem. Nezajímal ho trůn, ale volnost přírody. Rád jezdíval na svém koníkovi Folerovi k potůčku a tam se koupal v blyštivé studánce na kraji záhonku. Měl moc rád přírodu a teď mu ji chce otec vzít. Jak nerad se narodil do blyštivých klenotů svítící každý jinou barvou. Teď tu sedí a čeká na tu, která tuto hloupou soutěž vyhraje . On se přece chtěl zamilovat a ne dostat za manželku dívku bez lásky.
Seděl tam znaven nudou a potom si ji všiml. Krásně víly, která se snesla z nebes. Byla to malá víla s nádhernými bílými šaty a růžovýmy lícy. Viděl v ni něhu, lásku a to všechno ostatní co kdy chtěl. Tato dívka by byla jistě ta pravá, ale kam jen zmizela nikde není k nalezení. Smutně si sedl zpět do svého přesla a snil o své neznámé. Z ničeho nic zazněly fanfáry, soutěř mohla začít. Vytržen ze svých myšlenek musel se princ znovu vrátit do reality.
Jako první měla jít Kopretina. Zpívat uměla, ale ne tak nádherně jako Jahůdka. Když skončila, všichni ji ze slušnosti zatleskali dokonce i princ. Jahůdka si toho všimla a zabolelo ji u srdce. Ne oprvdu to nemá cenu, nemůže před ním vystoupit jen by se propadla nudou. Vždyť je nápadne řže se mu líbí Kopretina. Jahůdka si ale nevšimla, že princ tleská jen tak ledabyle. Už opravdu nechtěla soutěžit a tak se slzama na krajíčku uletěla pryč. Princ si ji ale všiml a překvapen, že ji opět vidí letěl za ní.
Jahůdka letěla až k staré lípě a posadila se na malou větvičku. Plná citů začala z ničeho nic zpívat. Tak úchvatně a úzkostlivě, že se nad tím rozplakal celý les. Princ zatím přiletěl za ní a sedl si opodál. Byl uchvácen tím hlasem a jelikož tuto písničku znal od maminky, přidal se k ní. Jahůdka se nejprve lekla a schovala se, ale když uslyšel princům krásný hlas přidala se. Pomalým máváním křídel se k sobě přibližovali a letmýmy dotyky se držely za ruce. Vzrušeni touto láskou se políbili. Polibek trval celou věčnost, ani jeden nechtěli aby skončil.
"Mohlabys mi říct své jméno?"pošeptal ji do ucha."Jahůdka" začervenala se."A ty?" "Lístek" zašeptal ji opět do ucha. "Pojď Jahůdko musíš vystoupit, jinak se už nikdy neuvidíme"najednou ji chytl za ruku a tahal zpět na soutěž."Ale proč?"divila se. "To nejmilejší co má můj otec jsem já, chceme už nějakou dobu provdat a ta co vyhraje, nejen že vyhraje mě ale i čest stát se mou ženou.Prosím poleť" zoufal Lístek. "Tak tedy rychle, nechci tě ztratit" chytila ho za ruku a co nejrychlaji letěli zpět. Měli štěstí zrovna dozpívala předposlední účastnice. "Ráda bych také zazpívala" obrátila se s prosbou na veličenstvo."Budiž nevím proč by ne" prohlásil Eleandor a pohodlně se usadil. "A ráda bych si zazpívala s vaším synem"dodala. "Tak to tedy ne, to je nevýslovná drzost." "Tati, já bych si s ní zazpíval,pokud je to její přání"obrátil se Lístek na svého otce. "Dobrá, běž." Lístek letěl na jeviště a všiml si culící se Kopretiny, která z něho nemohla spustit oči. Když dolétl k Jahůdce změnila svůjúsměv na škleb. "Můžeme?"zeptal seLístek Jahůdky. "Můžeme!"odpověděla a začali zpívat tu samou píseň, kterou se poznali. Všichni kolem byli potichu, tak nádherný pár ještě neviděli. Jen Kopretina se ne ěn dívala skrz prsty. Jejich písnička dala do tance malé skřítky a rarášky, kteří neustále poskakovali. Opravdu byla nádherná. Po skončení jejich společné písně, bylo veličenstvo celé usměvavé. "Tak jak jsem tedy řekl, tak také vykonám. To co nejmilejší je pro mě to bude i pro tebe milá Jahůdko a tím je právě můj milující syn Lístek" vzal je oba za ruce a přiložil je k sobě. "Jahůdko z jahudkového záhonku, bereš si mého syna Lístka a bude š ho nadosmrti ctít a milovat v dobrém i špatném?" "Ano beru.""A ty můj synu bereš si Jahůdku za svou zákonitou manželku a budeš ji milovat a ctít až do skonání světa?" "Ano, beru." "Pravomocí, která mi byla udělena Jahůdko, Lístrku jste teď spojeni v jednoho a nadosmrti zůstaňte spolu.Teď stvrďte svůj slib polibkem." Jahůdka a Lístek se dlouze políbili a tímto také ukončili svou pohádku.