Konečně je tady jaro II.

Anotace: Druhá část pohádečky - KONEČNĚ JE TADY JARO.

„To je ale krásné ráno, sluníčko je vykoupané, odpočinuté. Bude krásný den,“ řekla Jarnička a dala se do zpěvu.
Česala své žluté vlásky, když na louku vběhla tři kuřátka. Ve sluníčku jen zářila. Hned bylo ticho a pohoda pryč.
„To kvůli tobě jsme se ztratili,“ povídá to jedno kuřátko.
„Když ten motýl byl tak krásný,“ hned na to, to druhé kuřátko.
„Píp, nemluvím s vámi. Už nikdy neuvidím maminku,“ zapípalo smutně třetí kuřátko.
Žluté malé kuličky, tři bratříčci zmlkli. Dostali strach. Přestali se hádat.
„Kluci kuřecí, kde se tady berete?“ překvapeně zvolala Jarnička. „Ušli jste pořádný kus cesty! Hlavu vzhůru, najdeme cestu k mamince. Sýkorko, sýkorečko, potřebuji tvou pomoc!“ volala Jarnička.
Sýkorka přiletěla za chviličku. "Copak je?" švitořila. „Děti se mi vyklubaly, mám spoustu práce!“
„Kuřecí bratři se ztratili, ukaž nám prosím cestu k jejich domovu.“
Sýkorka vzlétla ke sluníčku a za úplně malou chviličku byla zpět.
„Vejděte na pěšinku, která je schovaná za šípkovým keřem. Na co čekáte? Pospíchejte! Maminka vás hledá!“ a odletěla krmit své dětičky.
Jarnička se vydala s kuřátky po pěšince k jejich domu.
„SSStůjte!“ ozvalo se. „ Jste krásná žluťoučká kuřátka,“ snažila se vetřít do jejich přízně hladová zmije. Začala se plazit směrem k nim. Jarnička rychle zašeptala kouzelná slovíčka, mávla ručkou a zmije usnula. „Uf“, oddechli si tři bratříčci. Jedno kuřátko náhle uvidělo žížalu, a hned se rozběhlo za ní. Přehlédlo kamínek a už se kutálelo z kopečka rovnou do vody. „Pomóc!“zvolala Jarnička. Kuřátko spadlo do vody a proud ho nesl. „Pomóc!“ volalo topící se kuřátko. Volání zaslechl medvěd Míša a kuřátko vylovil. Mokré a vyděšené kuřátko si posadil na záda, k němu si vyskočili i dva jeho bráškové a Jarnička. Během chvilky měli na dohled statek. „Běžte už sami kuřata,“ povídá medvěd. „Lidem se vyhýbám.“ Šťastná kvočna už k nim přibíhala. „Až budete příště honit motýla, tak se zase neztraťte! Ahoj bráškové!“ loučí se Jarnička.
„Děkujeme, děkujeme!“ volali bráškové.
Jarnička a Míša se vrátili na louku. Tam si lehli a užívali si krásný jarní den.