pohádka kočičí

pohádka kočičí

Pohádka o tom kterak hodní kocourkové nad zlým bejlím zvítězili...


 


Byl jednou jeden domeček a v něm se svojí lidskou maminkou bydleli dva malí hodní kocourkové bráškové. Jenže ten domeček nebyl úplně obyčejný, ale začarovaný. Když se ti dva hodní kocourkové vydali kamkoliv mimo svůj pelíšek, už jim nějaký skřítek zlomyslníček přistrčil něco pod tlapky a tak dlouho jim šeptal do oušek, co by se s tím dalo dělat, až to zkusili.


Jejich člověčí mámě se to pranic nelíbilo a vždycky se na ty dva moc zlobila. Marně jí vysvětlovali, že oni tohle nechtěli...že ono to samo. Nejhorší bylo, že se skřítky zlomyslníčky se domluvily i máminy kytky. Na pohled vypadaly celkem mírumilovně, ale když šel některý z kocourků kolem, už mu přistrkovaly do cesty svoje zelené ručičky a vábily kocourka: „pojď si se mnou hrát..“ Jiné zase říkaly: „podívej, jak jsem krásná..no, nejsem k nakousnutí?“ A když koucourek neodolal jejich vábení, skřítkové zlomyslníčci vedli máminy kroky tím směrem a bylo zle. A tak si jednoho dne ti dva hodní kocourkové řekli, že takhle to už dál nejde. Konec konců i princové bojovali proti zlu..a třeba s drakem..


Uběhlo několik dní a nocí a menší bráška měl službu u jedné zvlášť záludné kytky s velkými listy. Byla noc a všechno v domě spalo. A tehdy kytka využila chvilkové nepozornosti kocourka a skočila ze skřínky, na které bydlela. S náramným rámusem dopadla hned vedle postele a v letu ještě stačila na nic netušící spící mámu hodit hrst mokré hlíny. Máma se vyděsila, rozsvítila a když uviděla chudáčka nešťastného kocourka sedět místo kytky, rozzlobila se. Řekla: „A dost!!“ a chudáci bráškové už mysleli, že je jejich osud zpečetěn. Že je teď máma dozajista zastřelí (jak často slibovala) a nebo jim dá ranečky a budou muset odejít do světa...


Ale stalo se něco jiného. Tentokrát máma poznala, kdo je ten zlý nepřítel. Ráno posbírala hlínu, všechno hezky uklidila a vzala bedýnku. Do ní naskládala všechny ty zelené potvory a potrestala je. Většina jich byla pověšena na skoby na zdi chodby.. odtud se mohou smát jak chtějí, ale seskočit se jim nepodaří. Ty nejprotivnější musely do světa. Ani ranečky jim máma na cestu nedala. Jen tak je přes zídku podala sousedům. A tak dobro zvítězilo nad zlem a hodní kocourkové se štěstí dočkali .....

Autor horča, 14.12.2011
Přečteno 1180x
Tipy 2
Poslední tipující: horča
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Sama sobě Horča milá
tipy pěkně nadělila
a potom, oděná v lila
sama sebe zastřelila... :-(

12.03.2012 04:25:36 | G.P.

Nebylo to úmyslné. Jsem tu nová a chtěla jsem jen vědět co který odkaz znamená. Bohužel to nejde zrušit. A nebo jsem nepřišla na to jak.. Je mi 60 a s počítačem celkem bojuji. Takže pokud mi umíš poradit, udělej to. Je to lepší než jedovatost :-(

17.03.2012 18:16:37 | horča

Tak to s omlouvám, nechtěl jsem být jedovatý, jen jsem trochu unavený z "lovců" tipů, kterých je tu víc, než bys myslela. Kdysi jsem na Liter vstupoval s naivním přesvědčením, že jde hlavně o díla a kvalitu. No, potom jsem ze stejného důvodu (já hlupák) odešel na Libres... A je to, bohužel, všude stejné - kdo víc pochlebuje a víc poklonkuje ostatním autorům i "autorům", ten vede žebříčky. Tedy ne kvality, ale popularity... Ale to je nakonec běžné, takže ještě jednou omluva, jestli jsem Tě nějak ranil.

19.04.2012 02:21:52 | G.P.

milá pohádka.. jen by mě zajímalo jak to ta máma poznala, kdo je ten zlý a zlobivý - já sama s tím mám problém pořád - mám kocoura Buráčka a kočičku Mandličku :o)

16.02.2012 07:51:59 | hanele m.

No, postavme otázku jinak. Co vedlo mámu k tomuto poznání? Touha po klidu :-) a možná i pud sebezáchovy :-))
Mám strašně moc ráda kytky a celý život jsem je měla doma všude. Mám ráda kočky a vždycky jsem měla kočku (kočky) a nikdy nedocházelo k vážnějším problémům. Až jednou se "blížil čas" mé milované kóče Marience.. a kamarádka mi (abych PAK nezůstala sama) přinesla dva maličké brášky - budoucí demoliční četu Nick&Jimm. Jejich vztah k rostlinám byl asi geneticky daný.. a tak jsem to po nějaké době vzdala. Kytky, které šlo přemístit na chodbu do závěsných květináčů, jsem tam přestěhovala. Kaktusy si odnesl synek a monsteru a difenbachii jsem darovala sousedům.
Kočka je totiž osobnost a převychovat ji lze jen velmi těžko...
Radka

27.02.2012 05:47:00 | horča

v tom případě mi je všechno jasné :o)

27.02.2012 11:08:02 | hanele m.

No jo, s "kožíšky je psina". :-))
My máme profily na "http://www.miciny.cz/profily/detail/76958/" To je profil Jimmiho a je možné přečíst si jeho deníčky a nebo přejít na jeho brášku Nicka.. a už nežijící Marienku.
Na našem nicku jsou i články :-))

Radka

28.02.2012 19:33:13 | horča

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí