Líza a Sofie: Tajemství stříbrného měsíce

Líza a Sofie: Tajemství stříbrného měsíce

Anotace: Pokračování pohádky "Líza a Sofie: Dobrodružství za duhou"

Líza a Sofie: Tajemství stříbrného měsíce 

 

Uběhlo několik týdnů od návratu Lízy a Sofie ze světa za duhou. Každý večer si vyprávěly o kouzelných skřítcích, vílách a obřím motýlovi, který je vynesl až do nebe. Ale jednoho dne, když se procházely stejným lesem, kde to všechno začalo, spatřily na obloze něco zvláštního — stříbrný měsíc zářil jasněji než kdy jindy a kolem něj se vznášely třpytivé hvězdy, které se pohybovaly jako živé.

„Podívej, Sofie,“ zašeptala Líza, „ten měsíc... jako by nám něco chtěl říct.“

V tu chvíli se z nebe snesl malý svit a proměnil se v lesního ducha jménem Lunár. Měl průsvitná křídla a oči jako kapky rosy. „Lízo, Sofie,“ promluvil jemným hlasem, „vaše srdce jsou čistá a odvážná. Svět za duhou vás přijal, ale nyní vás volá jiná země — Země stříbrného měsíce. Jen ti, kdo věří v zázraky, ji mohou navštívit.“

Dívky se na sebe podívaly a bez váhání přikývly. Lunár je zabalil do závoje měsíčního světla a během chvilky se ocitly na nebeské stezce tvořené hvězdami. Pod nimi se rozprostíralo měsíční království — krajina plná stříbrných stromů, svítících jezírek a měsíčních květů, které zpívaly, když se jich dotkl vítr.

V království je přivítala královna Seléna, vládkyně měsíčního světla. „Máme problém,“ řekla smutně. „Naše světlo slábne, protože ztracený krystal měsíční harmonie byl ukraden temným stínem z Hlubin noci.“

Líza a Sofie se nabídly, že krystal najdou. Putovaly přes mlžné pláně, kde jim pomáhali noční motýli, a přes jeskyně, kde zpívaly kameny. Nakonec dorazily do Hlubin noci, kde se setkaly s temným stínem — ale zjistily, že to není zlý tvor, jen osamělý duch, který krystal vzal, aby si připomněl světlo, které kdysi znal.

Sofie ho objala a Líza mu nabídla přátelství. Duch se rozplakal a vrátil krystal. Měsíční světlo se rozzářilo silněji než kdy dřív a královna Seléna je odměnila kouzelnými přívěsky, které jim umožní kdykoli navštívit její království.

Když se vrátily zpět do lesa, měsíc se usmíval a hvězdy jim tiše tleskaly. Líza a Sofie věděly, že dobrodružství nikdy nekončí — stačí mít otevřené srdce a víru v kouzla.

Autor Misha, 30.09.2025
Přečteno 18x
Tipy 2
Poslední tipující: mkinka
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel