Leckthremnská kráska

Anotace: ...

Leckthremnská kráska
Žijcí lidé z vesnice jmén Leckthermen byli vždy tiší nikdy nemluvili o hradě,který se tyčil za jejímy domy.Měli sněho strach,už od pradávná,tam nechodili.Nikdo tam nechce bydlet Už pobýt tam 10 minut,je strašný pocit.Mnoho pověstí o tom hradě je napsáno,ale všechny souvisí s čarodějnicí Jerricou.Která bývala vlastníkem hradu v 15.století,čarodějnicí se jí začalo říkat až po její smrti.V hradě se nenašlo nic všechno zmizelo i sní.Nikdo se nezmohl na pátraní všichni měli strach nemrtvé čarodějnice Jerricy.Pár detektivů a odvážlivců chtělo projít do hradu,ale vždycky utekli z neznámého důvodu.Okolí hradu bylo temnější než samotný hrad.Hluboké a temné lesy se rozrůstali kolem hradu a začali tvořit další opevnění hradu,které bylo mnohem silnější než cokoliv co lidé znali.V lese nic nežilo ani nerostlo byly tam jenom stromy,nepotřebovaly vodu ani slunce.Hrad stál,stál pořád krásný ani jeden kámen se nerozdrolil,dřevo bylo suché.Jako by zub času se zastavil nad hradem,který zoufale volal svou majtelku.Jednoho dne přijel do vesnice můž.Představil se jako Lanch Beinch,šlechtic z rodu Beinchů.Požádal obyvatele vesnice o dohodu.Dohoda zněla „Hrad bude můj,všechno v něm vaše.Vesnice bude moje,všechno v ní vaše.Lesy budou moje,všechno v něm vaše.Jezero bude moje,všechna voda bude vaše.“Obyvatelé vesnice souhlasili,alespoň bude hrad mít nového vlastníka.Šlechtic se vydal k hradu,obyvatelé ho prosili,naříkali:“Vznešený pane,zůstaň te.Úplněk není v hodná doba k návštěvám hradu,pojďte alespoň ve dne,pane.“Ale Lanch Beinch vzdoroval lidem a promluvil:“Nechte dobří liďi,mě.Já musím odejít do hradu a porazit velkou čarodějnici.Jerrica žije a silí,každým dnem a já jí musím zastavit nebo bude škodit ještě víc.“Stál před opevnění hradu(lesy) .Stromy se začaly hýbat objevila se lesní pěšinka.Šlechtic se vydal po pěšince ohlédl se dozadu stromy, vedle něho stromy a otočil předním pokračovala pěšina.Začal běhat,běžel dál a dál.Cesta pořád pokračovala,pak uviděl velkou propast.Tak,tak to ubrzdil na druhé straně mu mávala čarodějnice Jerrica. Nevěďel jak reagovat a tematicky jí zamával na pozdrav.Začala se objevovat cesta přes propast jako by tam byla už dávno.Čarodějnice mu dala najevo aby jí následoval pomalu nejistě šel po cestě přes propast.Musela být hodně hluboká protože neviděl její dno.Na druhé straně už na něj čekala:“Zdravím tě,Lanch Beinch šlechtici a rádče francouzského krále.Přišel si mě zabít,prav pravdu!“varovala ho.Nedokázal jí lhát byla tak překrásná,černé vlasy až po pas a tmavěmodré oči jako moře.“Ano,je to rozkaz od mého krále.“odpověděl.Čarodějnice věděla že mluví pravdu a promluvila:“A zabiješ mě?“Šlechtic se jí kouknul do tváře udivil se:“V žádném případě,nemůžu,nechci.“Byl zmatený ona přece nemůže být čarodějnice tak krásná a čarodějnice to nejde do sebe.“Dobrá,vymažu ti vzpomínky.Zapomeneš mojí krásu,budeš obyčejný člověk.Žádný šlechtic.Nebo mě zabij a moje krása bude prozraděna celému světu.“Nemohl se rozhodnout,nešlo to,nechce jí zabit.Promluvil:“Dobrá,vymaž mi vzpomínky,krásko.“Po její tváři stekla slza:“Bude se mi po tobě stýskat,ještě nikdo se ke mně nedostal tak blízko.“Udělala krok vpřed a začala odříkávat“Moje síly,zjevte se.Zbavte tohohle člověk vzpomínek na mě.Ať si na mě nevzpomene.“Kolem šlechtice se objevila modročerná aura potom zbělala.Naposledy pohlédl do krásného obličeje Leckthremnské krásky.Bum!Dopadl na trvdou zem,bolela ho hlava a na nic si nevzpomínal.
Čarodějnice Jerrica žije v hradě dodnes.
Bývalý šlechtic Lanch Beinch zemřel šťastně ve válce proti svému vlastnímu králi.