POhadk ao zidlich

ŽIDLE 1díl
 
JAK SI ŽIDLE VYŠLA NA VYCHÁZKU
 
Jednou mě napadlo,že bych mohla jít na vycházku.Bylo hezké počasí a tak jsem si na sebe hodila jen lehký kabát..došla jsem k okraji lesa, do kterého chodívám.Zašla jsem dál než obvykle a tu slyším:
>Heleď židle.Nesměj se mi!< Řeklo něco vyčítavým tónem.>Já se ti nesměji,ale to přece nemůžeš myslet vážně.< Řeklo něco co by se mělo jmenovat židle. >Mám ti dát číslo do stolic?Židle-Židle, řekni, nespadl ti kámen na opěradlo?< pokračovalo Židle a Židle-Židle odpovědělo uraženě: >S tebou se nedá rozumě mluvit.< To už mi nedalo a jdu blíž.Vidím...
 
Říkám:> Ale Židle-Židle tak se hned neurážej.Já tě chápu.Jsi ještě mladá a nezkušená židle a tak si vezmi alespoň tentokrát ,když ne předtím , k srdci mou radu.Já Židle ti radím ,Abys to nikomu dalšímu neříkala.Nebo skončíš ,nedej pánbůh , ve Stolicích.< Židle-Židle se zatvářila zamyšleně, až se jí opěradlo zkrabatilo a než stihla něco říct říkám: >Teď jdu na vycházku a ty domů.Ahoj.No počkej!Zadrž!< Bez výsledku.Vzbudilo to ve mně pozornost.Cože se to takového mohlo stát že to vyděsilo i Lavice.Jdu na stranu odkud vyběhl, a neminu ani 15 stromů a už se podobným způsobem proti mně řítí Lampička malá z rodu Osvětlovačů Malých.Zastoupím jí cestu a ona do mě,jak by mě neviděla vrazí.Začne prchat dál a ještě na mě zabliká a houkne :>Židle utikaj!Tam jsu Onimove!< Ještě blikne a hopsá si to dál ve stopách Lavice.To bych ovšem nebyla já, abych všude kde se něco děje nebyla.Jdu dál a slyším lámání dřeva.Pomyslím si: >Ti zatrolení Onimové!< Potichoučku se plížím za zvukem a vidím,jak Onimové ničí mé přátele i soukmenovce.Na zemi jich už leží dost nepoužitelných.Plížím se dál a jen doufám že mi nějak nezapraští ve dřevě.Mrknu na paseku a vidím jak tam škubou Židláka.To už rozzuřeně vběhnu do vřavy a řvu vztekem.Všichni Onimové na mě doslova vejraj a klidí se mi z cesty.Slyším:DUM DUM DUM!!!Sice zatím ne moc silně, ale přeci slyším. Stále zesiluje. DUM! DUM! DUM! DUM!!!Tím ovšem vznikl ještě větší zmatek.Já tam pobíhám a řvu,napadení pobíhají a řvou,nenapadení prostě zmatkují a řvou a Onimové se vozí a piští. DUM!!! DUM!!! DUM!!! Zmatek a hluk se zvětšuje a já se pomalu (rychle) klidím ze scény.Sice se všude míchám do věci,ale můj způsob přežití setkání s Onimy spočívá v tom,že se vždy včas zdejchnu. DUM!!! Všechno ječí,zem se klepe a přiřítila se zásahová jednotka Stůl.Beru nohy na sedadlo a pádím po stolových stopách,novým průsekem v lese, zpět do Jeskynního města.A jak to dopadlo s Onimy?Onimové,ti napadení i ti nenapadení, co se ještě nikam nezdejchli byli rozdupáni tím hromotlukem stolem.když jsem doběhla do Jeskynního města,byla jsem ráda,že jsem byla ráda.Tady je to alespoň rozděleno do nějakých druhových chodníků a nehrozí rozdupání nějakým Stolem.
Tak zase ze 20 dní na vycházce...



ŽIDLE 2díl
 
JAK CHTĚL ONIM OVLÁDNOUT SVĚT
 
O Onimech jsem se zatím moc nerozpovídala.Tak to teď tak trochu napravím.Onimové se dělí na jednotky podle písmen abecedy.Logicky.A,B,C..atd.stejně logické je že skupina A jsou ti nejlepší a skupina Z ti nejhorší.Teď vám začnu konečně říkat něco méně nudného a pro Onimy ostudou,nebo slávou?To si ještě rozmyslím.
Onim A1 je hrozně ctižádostivý a namyšlený Onim,Který je pro všechnu smůlu i silný.Na svůj post se vyšplhal po hromadách mrtvol.Tenhle Onim A1 měl v ,,malíčku,, všechny bojové taktiky,všechny dostupné i nedostupné zbraně (To jsou protézy z různých materiálů,aby se lépe žvejkaly židle a jiný nábytek.) a celé své mnohamilionové vojsko.To sice v Jeskynním městě není,ale jeden takový hromotluk,jako je stůl,dokáže jednou nohou rozšlápnout na 100 Onimů.Tak se ještě uvidí,co se z toho vyvrbí.
,,HUUUU!!,, Zaječela siréna a sluhové Pánů v Jeskynním městě se otráveně zvedli a šli něco tvořit pro Pány.Páni zrovínko seděli na poradě a něco tajně řešili.Jenže když je to tajné,neměli by přitom mít kolem sebe nábytek a sedět na židlích z rodiny Židlů.Říkám: >Z určitě neurčitých zdrojů jsem se dozvěděla, že řeší Onima A1.já bych to neřešila a rovnou na něj poslala Stoly.< Mnoho Židlů a jiných se k mým úvahám přidali jen Sluhové poděšeně koukali ke dveřím. >Ještě pár chvil a přijde Pán v rudém hábitu přijde s oznámením,že můžeme na vycházku.< Říkám s nadějí v hlase.Opravdu. za pár chvil se ve dveřích objevil Pán v rudém hábitu, rozmotal listinu a četl:>Na vědomí se všem dává,že .... se nejvyšší rada usnesla, že do války s Onimy povolá:1)celý rod Židlů, 2)Obyvatele příborníku, 3)Skříně, 4)Linku a 5) Jídelní Stůl.Dostavte se za 10 minut před bránu Hlavního Výcvikového Tábora(HVT).< Když pán odkráčel, otráveně povídám: >Zdá se,že chtějí vyvraždit celý náš rod.A žádná vycházka.Humhom.<
Nějako jsme dolezli k HVT a kupodivu jsme neměli žádné zpoždění.Uviděla jsem ty tisíce Nábytků a úplně nám to vyrazilo dech.>Onim A1 je mocný.Co proti němu zmůžeme mi,obyčejní civilisti? >Pozóóór!Onim A1 přichází!K poctěě zub!!< Zaveleli velitelé skupin Onimů.a Onim A1 se dal do hovoru.>Onimové poslouchejte!Jdeme do války!!< davem to radostně zahučelo.>Spousta nás nejspíš zahyne,ale nábytek konečně bude pryč,a my budeme vládnout světu!Světu budu vládnout já.Skupina B-Z půjdou na město.Ničit na co přijdete!A pozor na slunce......Skupina A......půjde pro zvýšení efektu pročistit okolní lesy od vody k vodě.Já budu bránit palác.ROZCHOD! >Občané!Hlásíme třetí stupeň veřejného ohrožení.Kdykoli spatříte Onima,Uřvěte ho k smrti.Nemějte slitování.Onimové ho mít taky nebudou.Radši nechoďte sami,ale choďte po hradbách,Ať je vidíme. Za necelí den strachu a hrůzy to začalo.Nebe ztemnělo a sirény začali ječet na poplach.všichni se dostavili na hradby a bylo ticho.Proti nám se valila růžová vlna.V přesné vzdálenosti,kam nedosáhne vlna řevu se zastavili a dělali kravál.Z rozhlasu:>Klapky na opěradla!!Ticho!!Klapky zapnout!!Připravte se na řev!Co to je?Žebříky?Řev!!!Shazujte ty žebříky!!Buďto se nechám zabít nábytkem,nebo Onimem A1.Lepší bude nábytek.Do útoku!!!Do vnitřní hradby!! >Židle-Židle!Do hradby!< Židle-Židle přikývla a s řevem se otočila běžela do hradby.Najednou se kdesi objevil Onim a zakousl se do ni.Vidím to a vzteky zařvu:> Židlé-Židlé!!!!Židle!Do hradby!Všichni Židlové se dostaví k HVT!!Za Židle!Za nábytek! A co z toho všeho vyplívá?To,že s Onimy možná ještě budou potíže.
 



ŽIDLE
 
VANDALISMUS I V JESKYNNÍM MĚSTĚ
 
Není to zase tak dlouho po těžké porážce Onimů.Město je v nepořádku a jak už to po válce bývá,radost z vítězství a míru byla jen určitou chvíli.Pak nastali potíže.
Bylo roztomilé odpoledne.měli jsme konečně zase vycházku.následky z války už byli dávno,no teprve včera,sklizeny a douklizeny.Růžová,hnusná,spálená a smrdutá byla odvožena k vodě a tam vypuštěna.Tahle voda se tím pádem stala nepitná,přímo jedovatá.A navíc byla Růžová.Z čistého pramene jsme ho přejmenovali na Růžový pramen.Hezký pohled,jak si ta růžovoučká něco hupsá a klokotá přes kameny.Zase odbočuji od tématu.
Tak znovu.Jak válka spojuje,tak i rozpojuje.Jak spojuje,spojila třeba mě a skříň,ale jak rozpojuje,rozpojila mladou generaci a starší.Tak v tomhle roztomilém odpoledni jsem si vyšla se Skříní.Najednou z křoví vyskočili mladí.Než jsem se nadála,byla Skříň úplně poškrábaná,omlácená a pokreslená neslušnými obrázky (nebudu jmenovat).Jednoduše (pro neodbytné) hrůza a děs.Nechtěla bych být na místě skříně.Taková ostuda.
>To bychom měli dát vědět panu Starostovy.< Říkám již opravené skříni o den později na zahradě.Po těžkém dni jsme se vydali úplně zmožené k panu Starostovy.Když jsme tam došli,čekali jsme velice dlouho než nás mohl přijmout.>Po krátkém přivítání jsme pověděli,proč jsme přišly.>Pane starosto.v našem Jeskynním městě se rozmohl vandalismus.Je zaměřen spíše na mladistvé.To jsme včera šli tuhle s židlí na vycházku a najednou z křoví vyskočil nějaký mladý a velice hbitý,mrštný a nízký nábytek a celou mě pokreslil neslušnými obrázky a popsal nevhodnými nápisy.Nebudu jmenovat.Další.<Řekla jsem rázně:>To se bude řešit!< Starosta se zase zatvářil ustaraně a optal se nás:>A jak? Po nějaké době rozmlouvání na jiná témata jsme se Rozloučili a šli domů.Skříň starostlivě řekla:>Ty židle,mě ten Starosta přijde nějaký ustaraný.Nemá těch starostí moc?Neměli bychom mu s těmi starostmi pomoci?< Měla pravdu.Jenže JAK? A taky jsem jí to pověděla.Po nějaké chvíli přemýšlení jsem dostala výborný nápad.>Skříň!Už to mám!Zeptáme se Lampičky! Došly jsme temným a hrůzostrašným lesem a zaklepaly na dřevěné dveře.Se skřípotem při němž tuhne krev v žilách se dveře otevřeli,ale za nimi nikdo nebyl.>Pojďte dál. který,když nevíš že jím mluví Lampička,tě vyděsí k smrti.>Koho to k nám čerti nesou?Hmm..hmm..Židle a Skříň.Ráda vás tady zase vidím.Copak potřebujete? Mast na kuří oka?Či snad byliny na kašel,rýmu nebo záškrt, choleru či kapavku?Nezdá se mi to pravděpodobné.Vy potřebujete pomoci jinak.Cítím to v ovzduší.Dnes jsou síly nějaké nevyzpytatelné.Ano.Léky nepotřebujeme.Trápí nás něco jiného.Já vím co vás trápí.Na to je pouze jeden lék.Nepovím vám jaký.Chytrému napověz,hloupého kopni.Poslouchejte nyní dobře , nehodlám to říkat znovu.Proč vandalové dělají to,co dělají?Protože se nudí!A Proč se nudí?Protože nemají co dělat.Tak teď jsem vám poradila,víc vám povědět nemohu.Ale vězte,řešení je tak jednoduché,že ty co moc přemýšlí,nemůže napadnout.Zůstanete na večeři?Než odsud odejdete,bude vám mnohem lépe. V noci jsme spaly jako do vody hozené.Občas nás probudili nějaké zvuky. meluzína,zvěř a jiné.Brzy ráno,když nás sluneční paprsky polechtaly a řekly: >Vstávej už je čas.< Jsme se chtěli před cestou rozloučit.Místo rozloučení jsme potkaly jakýsi nahrubo otesaný stůl plný vybraných lahůdek a koláčky s medem.Střídmě jsme se nasnídaly a vyrazily do města za Starostou.Po cestě jsme potkaly černou kočku.Když nás chvíli sledovala,zastavily jsme se a sledovali ji.Za moment se začala měnit až se změnila v Lampičku v černém hábitu.Rozloučila ses námi a doprovodila nás na kraj lesa.Tak se změnila ve vránu,zakroužila nad námi a odletěla.Moc nás no nešokovalo.Zvyk je zvyk.
Za chvíli jsme dorazily ke Starostovy a pověděli mu na co jsme přišly. >Pane starosto.S pomocí blíže nejmenované osoby jsme přišly na to,jak ukončit vandalismus.Musíme je zaměstnat!Každý dostane list,na kterém vyplní co ho baví a bezvyjímky pod trestem odnětí svobody na dobu půl roku ho odevzdá na HVT.Podle toho vytvořme skupiny,které se pod dozorem jednoho ,vyučujícího, budou vykonávat. A co se vlastně stalo s Onimi?Onimové zvolili nového vůdce a po dlouhém dohadování mezi sebou a s námi jsme uzavřeli přátelství a mír.

 

THE END!!!