Matematická pohádka

Anotace: Bylo nebylo období, kdy z většinově neoblíbené matematiky měli všichni špatné známky. Víla dobrá profesorka však nabídla záchranu v podobě jedničky těm, kdož matematickou pohádku přinesli. A tady je ta moje.. Poznejte osud Diskriminanta a jeho bratra D:)

Jednoho dne byla pozvána rodina všech spřízněných modrou krví na olympiádu v matematice. Favorizováni byli jistí princové. Byli dva, všemi mastmi mazaní, rýsovacími potřebami vyzbrojení, kalkulačkami ověšení..Jistě by bylo zajímavé sledovat tuto dějovou linii. Ovšem pokud vás zajímají osudy této dvojice, nejspíš budete muset zapojit vaši fantazii a nechat ji pracovat naplno, jelikož hrdiny našeho příběhu jsou zcela jiné dvě.. postavy. Zavedeme vás na místo, kde jsme už letmo prošli, na místo Vánočního trhu, kde u stánku v sudu o poloměru je jedno kolik, plave spousta zelených šupinatých vánočních oválků, s průměry různými od nuly. Copak může některý z nich skončit na talíři u vánoční večeře? Samozřejmě, že ne.. Co by toto bylo za pohádku. Proto přichází na scénu první z hrdinů. Takže dobře poslouchejte a vychutnejte si tento příběh.

Jednoho krásného slunečného dne putoval naším městem malý diskriminant, společně se svým bratrem, nejvyšším společným dělitelem. Ano, byla to jednovaječná dvojčata, na první pohled od sebe těžko rozeznatelná. První z výše zmíněných bratrů, Diskriminant, se ovšem rozhodl přidat k sektě, která na sebe převzala velmi důležitý úkol. Ten spočíval v hledání specifických kořenů, vyznačujících se tvarem písmene x. Nebyla to tedy sekta ledajaká, byla to sekta ekologická. Diskriminantovým vstupním úkolem bylo nalézt dva z těchto kořenů. K této obtížné misi si jako posilu mohl vzít jednoho člena své rodiny. Kromě jednovaječného dvojčete největšího společného dělitele, měl malého bratra, nejmenší společný násobek, který je touto dobou na cestě k chaloupce směrem cosinus od hlavního vrcholu hory Paraboly. Jeho příběh však teď neposloucháme. Vrátíme se k našemu Diskriminantu. Venku začíná sněžit, on prochází ulicemi. Jeho bratr se zasekl u stánku s názvem ,,Kořeny a kde je najít“. Jelikož příliš rozumu mu nebylo dopřáno, zíral na mapy a své dvojče k nim nezavolal. Inu Diskriminant přešel ke kádi se zelenými šupinatými oválky s průměry nevím kolik. Všechny k němu obrátili své r a žalostně na něho koukali očima ve tvaru pí. I zželelo se Diskriminantu těch prapodivných geometrických obrazců, a proto vytáhl několik peněz ve tvaru přeškrtnutého S a celou káď s oválky koupil. Měl štěstí, že zrovna toho dne se na trhu konal výprodej, proto obdržel sadu ,,kaprů“ ve slevě 1+9 zdarma. Poněvadž byl velmi citlivý, zapomněl na svůj úkol, zavolal na svého bratra, kterého stále nenapadlo ukázat mu mapu s řešením, takže musím psát dál.

Dvojčata se vydala lesem stromů řádu trojúhelníků k jezeru, do kterého chtěl Diskriminant oválky vypustit. Když se však naklonil k hladině, povšiml si divných plavoucích objektů. Byly to.. Odmocniny všeho druhu. Vypadaly ovšem poněkud zvláštně, jakoby něco hledaly. Vynořila se odmocnina nad číslem čtyři, upřela pohled na Diskriminanta a pronesla žalostným hlasem ,,Prosím, pomoz nám. Pocházíme z království ,,Druhá odmocnina z“ Vidíš však, naše dvojky se nám ztratily. Pomoz nám prosím a splníme ti jakékoli přání“. To už bylo na Diskriminanta moc. Nejenže velkoryse zachraňuje oválky, ještě po něm chtějí hledat zbloudilé dvojky. ,,To je diskriminace“ zakřičí a nechtíc strčí do kádě. Jeden oválek vypadne do vody.. A co se nestane. Z jeho šupinky se pomalu vyškrábe a oddělí číslice dvě. Potom druhá, třetí.. Tak to je ovšem velmi divné, pomyslí si Diskriminant.. Na co jsem to zase narazil? Těch anomálií už je na mě příliš. Zoufale se podívá na svého bratra.. Který už raději samým zděšením utekl pryč. Diskriminant jen zakroutil písmenem a podíval se do vody. Zářící oči odmocnin se na něco upíraly s nadšením a nevyslovenou prosbou. I pochopil Diskriminant, co mu chtějí naznačit, převrhl kádinku a vysypal sadu oválků k odmocninám. Voda se zakalila, zavířila dvojkami všech velikostí.. A po chvilce každá dvojka připlavala ke své odmocnině. Nejvyšší z těch čísel se vynořilo na břeh, pokleklo před Diskriminantem a promluvilo ,,Jaké je tedy tvé přání, ó nejvyšší“? Diskriminant neváhal a ihned požádal o sdělení přesného vzorce pro nalezení kořenů. Odmocnina se zakřivila v úsměvu, ponořila se a přinesla ze dna rostlinky ve tvaru znaků b, a, c, 2 a 4.. Písmena spolu s číslicemi se jako mávnutím kouzelné úsečky seřadila do vzorce. A hle, ze země vyrašil kořen. Vzápětí na to.. Druhý. Diskriminant poděkoval odmocninám, do kádinky opatrně přesypal kořeny v podivném tvaru písmene x a vydal se cestou necestou, směrem tangens, k hoře jménem Jehlan, kde sídlila již výše zmíněná sekta.

Za svůj úkol byl odměněn. Ovšem, ne tak docela. Poněvadž jeho bratr, Nejvyšší společný dělitel, se rozhodl vrátit ke stánku s Vzorci a jejich řešeními, splnil požadovaný úkol dříve, než Diskriminant, a jelikož oba vypadají naprosto stejně, byl přijat místo něco. No řekněte, není toto diskriminace?