Armáda smrti

Anotace: pokračování

Sbírka: Syn krále- stiny zla

Po prohrané bitvě, která trvala téměř celou věčnost, se dalo vojsko elfů, trpaslíku a lidí na útěk. Věděli, že musí přežit a vybudovat novou armádu. Už dva týdny se plahočili podél skal Smrti ve snaze se schovat před démony a vojáky, kteří je pronásledovali. Bez potřebných zásob jídla muži padali vysílením a mnozí umírali na následky válečných zranění, mezi lidmi se šířila beznaděj. Do války jich táhlo dvanáct tisíc vracelo se pouhých pět tisíc a z toho nejméně dvě stě vojáku zemřelo a nikdo na tom nebyl nejlépe. Na noc se zastávali v jedné skalní jeskyni, kde byli chráněni před vojáky i nečasem, byla to první klidná noc po dlouhé době, ulovili si divou zvěř a nasbírali nějaké podivné ovoce i přesto to však pro tak početnou armádu bylo málo. Na stráži se střídalo každou hodinu deset mužů, brzo ráno znovu vyrazily na pochod, od cíle je dělilo jen přejit tu prokletou horu. V prvních řadách pochodoval i samotný král Aškir se svým synem Aralimonem. Najednou ponurou atmosféru protrhl výkřik, který drásal uši." Aaaaaaaaa pomozte mi!“ Zástupem se šířila panika. " Aralimon se podíval na svého otce a v duchu mu řekl " Otče budu vás chránit, dostaň je do úkrytu." král Aškir pobledl " Buď opatrný synu." Aralimon na nic nečekal, pobídl svého koně v cval a razil si cestu až na konec zástupu. Když už byl na onom místě, uviděl mrtvolu jednoho ze svých mužů, nad niž se skláněl démon, byl to ten nejodpornější pohled jaký, kdy zažil. Tuhla mu krev v žilách, když viděl, jak démon muži zaživa vyrval srdce z těla a pak jej zahodil svým služebníkům. Ten odporný slizký had! Pomyslel si Aralimon a vytasil svůj meč. Na nic nečekal a zaútočil na démona, zasáhl je pouze do ruky, která se okamžitě scelila. " Zayin" pronesl zvučným hlasem démon a snažil se vyrvat Aralimonovu zbraň pomoci kouzla. Nepodařilo se mu to a tak vytasil svůj vlastní meč a tak začala krvavá řež. Elf byl mrštný a dobře ovládal techniku boje. Snadno se vyhnul ranám a složitými výpady se mu podařilo démona zranit, ten se však pokaždé snadno uzdravil. Jeho útoky nebyly zdaleka tak rychlé, avšak meč dopadal na elfa s takovou sílou, že se brzy unavil. Vojsko se rychle vzdalovalo od místa kde se rozlehalo řinčení dvou mečů. " Mně neunikneššš" zasyčel démon a znovu zaútočil. " Raději zemřu než bych se ti vzdal" Zakřičel zoufale elf. Démon křivil svá krvavá ústa v jakémsi posměšku a zasáhl elfa do ramene, jeho ruda krev zářila na stříbrné čepeli démonova meče. Aralimon využil chvilkové neopatrnosti svého nepřítele a s veškerou sílou, která mu zbyla, vyrazil proti němu a zabodl mu meč do srdce. Mýtinou se rozléhal řev jeho posluhovačů, kteří se začali měnit v popel, samotný elfův protivník pobledl a upadl do věčné tmy. Aralimon vyčerpán sedl na svého koně, odklusal zpět za armádou. Nikdy to neskonči, pomyslel si, nikdy je neporazíme. Ačkoli když zabijeme spraveného démona, umře s ním každý jeho přisluhovač. Ještě je tu malá jiskřička naděje, ještě můžeme přežit a vyhrát. Když dohnal armádu a razil si cestu kupředu, všiml si, že na něj každý zírá s hrůzou ve tváři, až teď si uvědomil proč, vezl totiž svého společníka s roztrženou hrudí, jeho krev potřísnil princovo oblečení i hřívu jeho koně. Když byl u svého otce, řekl mu " Démoni jsou mrtvi, myslím že Morn si zaslouží pohřeb jak má byt." Aškir se znechuceně i rozčileně zároveň podíval na mrtvé tělo " Tohle musí skončit, ty zrůdy musí zemřít!" Právě procházely středem skály, která se jím na požádání otevřela, a vpustila celé vojsko do útrob zelených lesů elfské říše. Už budou v bezpečí aspoň prozatím.