Otevřená kniha ptačí říše

Otevřená kniha ptačí říše

Anotace: O lásce z ptačího pohledu:-))

V zemi duhových perliček, za mořem blankytných obláčků, žila malá, sněhová labutí princezna, která uměla na dálku číst z očí všech opeřenců jejich prosby, přání, otázky.
Nejvíce si oblíbila ptáčka ledňáčka, který jí přirostl k srdci.Měl vždy čistě upravená pírka a z pod nich zářilo skromné, horoucí srdce.Kdykoliv se mu dívala do jiskřivých oček, viděla v nich svůj vlastní odraz.Ale, že měla kouzelnou moc, viděla v nich daleko víc-moudrost, oheň, krásu ducha schoulenou pod barevným kabátkem, ochotu pomáhat druhým opeřencům v nouzi a to ji uklidňovalo v jejím vlastním žití.
Do chaloupky se slétalo také hejno špačků, kosů, drozdů, vrabců, skřivanů a vlaštovek,kde vždy našli něco do zobáčku, milá slova, která jim vyspravila oblečky z pírek a pomohla překonávat nejtěžší chvíle samoty, smutků, bolesti a trápení.
V chaloupce žil vedle princezny Adriany také labutí princ.Měl krásné, hedvábné peří, ale viděl jenom sám sebe a svou pýchu.Nebyl zlý, to pouze jeho život od mládí, až po dospělého labutího jedince utrpěl nedostatkem lásky a citu, proto nedokázal sám rozdávat to, čeho se mu po celý život samotnému nedostávalo-upřímné, horoucí srdce.Adriana si na monotónní způsob života zvykla, ale v koutku duše stále věřila v souznění duší, které se ne a ne dostavit.
S ledňáčkem si zpívala každé ráno barevné melodie, pomáhali si překonávat starosti,smutky, ale rádi se spolu i veselili a smáli.
A náhle přišla mrazivá zima, ledňáček nastydl a ochořel.Adriana vzala svou čarovnou, měkkou deku, do které ledňáčka zabalila a na zobáček mazala hojivé masti, aby se malý, něžný ptáček brzy uzdravil.Do krmení přidávala zrnka lásky, která očarovala jeho nitro, ale on se po nich začal uzdravovat, až jednoho dne, na prahu jara, vylétl z chaloupky rovnou k nebesům.Mával šťastně křídly, vesele štěbetal a s lehkostí vánku tančil krajem.Potom opět slétl na okenní parapet ke své princezně a s krásou duše zazpíval tu nejkrásnější melodii, kdy dvě srdce se slijí v jedno jediné.Adriana hořela láskou a topila se v rozpacích, ale protože byla labutí princezna, nemohla si dovolit odejít.Labutě bývají věrné a to nejenom v pohádkách.Slíbili si tedy duševní pouto
na celý život s otevřeným koncem, protože osud často zamotá lety života do sítí tak, že nejdou rozmotat, třebas až za pár dlouhých let, kdy jiný bude svět a v něm oni dva ruku v ruce s láskou:-))
Autor CULIKATÁ, 19.12.2010
Přečteno 645x
Tipy 16
Poslední tipující: Rudolf z Falknova, Iv, Antares, pamp_elka, Yendas, Berry, divoska_jaja, Květka Š.
ikonkaKomentáře (12)
ikonkaKomentujících (7)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Někdy určitě:-)).Děkuji.

05.01.2011 17:53:00 | CULIKATÁ

vážně moc hezké :) někdy se prostě vyplatí počkat..

05.01.2011 17:29:00 | lusi

Děkuji za culivý komentář.-)))Ano, přečti a dej mu culíkatou pusu na čelíčko, ať se mu potom hezky spinká a culí se:-)))

05.01.2011 14:15:00 | CULIKATÁ

ježiš to je miloučký :-) asi jí přečtu synkovi můžu?

05.01.2011 13:54:00 | Rudolf z Falknova

Děkuji i Tobě Ivčo:)

20.12.2010 22:23:00 | CULIKATÁ

To je překrásná pohádka ! ST

20.12.2010 21:14:00 | Iv

Zlobíš lumpe-pampčo;)

20.12.2010 13:10:00 | CULIKATÁ

Zlobíš lumpe-pampčo;)

20.12.2010 13:10:00 | CULIKATÁ

:) a přeci komentnu
http://www.youtube.com/watch?v=Lj7WrKfw6n0&feature=fvst

20.12.2010 11:01:00 | pamp_elka

Marďo-ano, mají těžký život, ale věrnost je krásná:)-děkuji
Ti za komentík.
Berry-stoprocentně s Tebou souhlasím a přeji pohádkový den.
Yendas-děkuji Ti modrásku za upřímná slova a na dálku Ti mávám:)

20.12.2010 10:33:00 | CULIKATÁ

Tak tady na Literu „pendluji“ mezi tvrdou realitou některých úvah přes verše až na druhý konec a to jsou pohádky tohoto tipu. A to vše se mi tady v „modru“ líbí, pokud to má své myšlenky, které mě osloví. Tako pohádka je povedená s myšlenkami, které jsou mně hodně blízké. Sice pohádkové, ale i v běžném životě tolik pravdivé povahy tvé labutě, tvého labuťáka a tvého ledňáčka. Můj upřímný supertip!

20.12.2010 09:47:00 | Yendas

Někdy i to duševní pouto je mnohem víc. Když vím, že někde je někdo, na koho se mohu spolehnout... To jsem se jen nechala unést myšlenkou. Hluboce smekám nad umem, který je v této milé pohádce projeven.

20.12.2010 09:07:00 | Berry

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí