Lesní svět

Anotace: Dopis psaný smrkem Zázračníkem adresovaný slečně jménem Oceána. Zlaté vzpomínky na účast soutěže České pošty- neuspělo. No nic, zkrátka a jednoduše, Jasmína, tentokrát jako jiný člověk se vrací zpět!

Milá Oceáno,

Tenkrát, když jsi seděla opřená o můj hnědavý kmen, starostí nastalo tuze málo. Jediné, co jsem já Smrk, dokázal vnímat byly tvé překrásné básně o jiném světě. Od té chvíle však uplynuly dva roky, stále stojím na stejném místě obklopen drobnými copatými vílami, zrzavo-hnědými veverkami, moudrými sovami, ale vlídná společnost lidí se nějak vytratila. Věčnost mi nikdo nepohladil bolístky na kmeni, nepochválil vůni našeho Nynfího lesa.. Jak to i starým moudrým stromům schází, když hledí na poházené odpadky nebo snad i na zbylé rozcuchané pařízky svých starých známých. Vaše nechytrá rasa sama sobě ničí život..!!
V lese se táhne celkem pořádná nuda. Stařičcí modříni si pokuřují dýmku ve společnosti drobných, ale pracovitých skřítků, ptáčci si zpívají sladké nesmysly, strážní andílci jahod, tedy víly si čechrají své vlasy na jarním slunci. Ach, pouze na ně se mi skýtá nádherná podívaná!! Sem tam si popoběhne nějaká mladá laňka s čerstvě narozenými mláďátky, jelen za ní nešťastně volá, jako kdyby byla jeho milovaná manželka naštvaná. Na mích koříncích si mravenci vytvořili překrásný hrad. I to mě drží nad vlnou vzteku. Teď ti obklopený zelenavým jehličím své vlastní koruny sepisuji dopis. Jedna překrásná elfka mi propůjčila naleštěný brk ze vzácného fénixe, bratr smrk Leon zase kousek již zestárlé kůry- no, vždyť jí právě držíš v rukou! Jinak, musím se opakovat- lidé nás začali opravdu moc šikanovat. Vkročí si do lesíčku plného kouzelných obyvatel, které samozřejmě že neustále přehlíží, kopnou stoletému dubu do kmene, tím vyplaší páreček mladých sojčat a ani se neomluví! Jenže, tento případ nám tolik neškodí. Často sem přijíždí blonďatá slečinka s růžovým paraplíčkem doprovázená nejspíš nějakým manažerem. Po výstupu z nejnovějšího auta se dobu hádají s vlastníkem každičké částečky mého domova. Oba se pak probodávají nenávistnými pohledy. Tím to však nekončí. Jednou ta madame se slovy: " Á, zlomil se mi nehet, to abych si ho přelakovala" vkročila na hříbek, který bolestně zakvílel, nakázala tomu maníkovi u auta něco nesrozumitelného a nasedla do stříbřitého fára. Její zastánce vzal motorovou pilku, pohrozil našemu ochránci, usekl větev šípkovému keříčku s čerstvě vykvetlými poupátky. Za to by se na něj měl zlobit celý svět! Den poté přišel pan vlastník oznámit všem něco děsivého. Chtěli nám to tady srovnat se zemí a vystavět honosný obchoďák. To v žádném případě nedovolil, možná jsme spaseni, ale, stále se na světě objevuje více surových lidí, kteří neuctívají mocnou matku přírodu…
Den co den pozoruji krásný ruch lesa, vítr si pohrává s větévkami každého stromu, veverky se opět vytrvale honí, kosí slečna si domluvila setkání se svým nevlastním tatínkem. Stále hledím na svou kůru počůranou od hafanů. Vlastně, není to pouze obyčejná moč, oni totiž nechávají moderním fenkám vzkazy, na nichž stojí číslo jejich mobilu či bytu páníčka. Když už se konečně sejdou, třeba před mým bystrým zrakem začne dlouhý rozhovor o tom, jak je ten svět krutý a jak všechny psí slečny zůstávají sami. Zkrátka se chovají téměř stejně jako vy, lidé. Nádherná podívaná se mi naskytla i včera. Broučci se svými vílími kamarádkami uspořádali pořádně velkou slavnost. Popíjeli zdravou šťávu z jahůdek, jedli chutné nedávno dozrálé borůvky, zpívali své hymny, tancovali, radostí skákali na stoly. Mláďata je s údivem pozorovala s tichou závistí, doufajíc že přes noc dosáhnou dospěláckého věku.
Ty tóny mého domova mi přirostly pevně k srdci. Nedokážu si představit zítřek bez našeho milovaného lesu, kde si pode mnou našli dva básníci skrýš (tedy ty a jeden milý kluk), kde mi vítr pročechrává koruny, mravenci hladí kmen, víly hýčkají mou mysl svým bezkonkurenčním tancem, staří stromy zase perlí hlášky jako za mlada.. není to hotový ráj?? Proto bych rád, velice hodná Oceánko, abys alespoň ty s nějakou partou bránila kácení lesů. Máme proto všichni tři sta důvodů. Ale, tím hlavní je vaše zdraví. Poskytujeme přeci kyslík! Všechny zázračné bytosti, staří smrkové, modříni, broučci, mravenci, veverky… Hlavně, ať už neničí naše domovy, místo, kde se každý cítí jako znovuzrozený. Nač stavět obchoďáky? Jenom kvůli nějakým slečinkám přezdívaných " Zlomil se mi nehýtek"? Prosím, ukončeme to společnými silami…


S mnohými pozdravy a velkým díkem

Tvůj smrk Zázračník.