O vodníkovi, housličkách a utopeném vožungrovi.

Jenže jednou spadnul do Drňáku ponocnej a málem by se utopil, kdyby se neobjevil Dušička a nevytáhl ho na břeh: Brekeke, ty suchá hubo, chceš mi to tu zasvinit? Víš, jak smrdí takovej starej, nafouklej, fialovej utopenec? Neříkam, takovýho silvestrovskýho utopence, co dělaj v Kolumbově hospodě já rád, ten má šmak, že vyžene revma i z toho sumce u kamen. Kde sem to? Mordyje, s Váma lidma jsou starosti. Tomu nasadí stará parohy, ten se zase namaže jako při svatým přijímání, ten je blbej jak štoudev a honem k Drňáku se topit! Brekeke, jak já k tomu přijdu? Poctivej vodní živnostník, aby si na starý kolena hledal jinej rybník, protože se to samozřejmě hodí na vodníka.

Ponocnej se už drobet usušil, vzpamatoval se a odpověděl: Tak se nezlob Dušičko. Je zima, trochu jsem se napil, sjela mi noha a už jsem tam zahučel. Ale možná bych pro tebe něco měl a mohl by si pomoct celý vsi.

Vodník se zamyslel, promnul si kníry a povídá: Brekeke, fajn ,hombre, půjdeme to probrat domů. Tu máš stříbrnou šupinu ať se neutopíš a následuj můj krok, protože moje cesty jsou nevyzpytatelné.

Pokračování příště...