PEXESO

1. Jak se PEXESO poskládalo

V jednom domku, kde bydlela rodina s dětmi, se v dětském pokoji válelo rozházené staré PEXESO. Rodina odjela na dovolenou a děti to PEXESO zapomněly uklidit. Na obrázcích byly pohádkové postavičky. Večerníčkovi se ten nepořádek vůbec nelíbil, a tak řekl všem obrázkům, aby se seřadily podle čísel. On byl pochopitelně jednička. Za ním pak následovala další čísla až po dvaatřicítku. Všechny obrázky vytvořily řadu dlouhou jeden a půl metru.

Avšak ouha. Některé obrázky chyběly. Večerníček poprosil Macha a Šebestovou, jako žáky, kteří umí počítat, aby zkontrolovali stav PEXESA. Inventůra dopadla špatně. Od čísla 27 až po číslo 32 chyběly všechny obrázky a Štaflíkovi, víle Amálce a Křemílkovi chyběl druhý obrázek. Celkem PEXESO postrádalo patnáct obrázků.

Cipísek začal plakat, že je to s PEXESEM špatné a že ho děti, až přijdou domů, asi vyhodí, protože PEXESO, které není celé, není k ničemu. Rákosníček udělal žalem ohňostroj. Malá čarodějka zkusila chvíli čarovat, aby ztracené obrázky objevila, ale nebylo to nic platné. Místo obrázků, se jí podařilo vyčarovat pouze zmrzlinu.

Všech pět psů, to je Maxipes Fík, Štaflík a Špagetka, Jonatán i Škubánek začali čuchat a projeli svými raťafáky celý pokoj. Patnáct obrázků však bylo zřejmě vyluxováno, či jinak vyhozeno do odpadu.

Kocour Mikeš, který si vždy se vším věděl rady otevřel krabici s fotkami a za pomoci Malvíny, Micky a Mourka vystříhali z fotek rodiny šest nových PEXESOVÝCH obrázků.

„Tak to bychom měli.“ řekl hajný Robátko. „Ale k těm šesti novým, k Štaflíkovi, k víle Amálce a ke Křemílkovi, potřebujeme ještě druhý obrázek.“
Teď přišla řada na Boba a Bobka. Králíci z klobouku vzali všech devět obrázků, které potřebovaly svého dvojníka a s pomocí kopírky vytvořili devět krásných nových PEXESOVÝCH čtverečků. Kopírka byla bohužel stará a vyráběla jen černobílé obrázky, ale to nikomu nevadilo.

PEXESO bylo kompletní. Všichni jásali, zpívali a tancovali.

My jsme komplet PEXESO
bereme to s noblesou
život to je pro nás sranda
protože jsme príma banda

Nežli večer zavřeš víčka
vzpomeň si na Večerníčka
pohádky jsou pro děti
tohle račte věděti

2. Co způsobila bouřka

Když byla oslava v nejlepším, venku to zahřmělo a vítr rozrazil pootevřené okno. Vše v místnosti začalo létat. Déšť a vítr udeřily takovou silou, že se PEXESO rozletělo po celé místnosti. Po chvíli se bouřka přehnala a vše utichlo. Obrázky se pomalu sbíraly ze země, z polic i postele a Večerníček opět svolával všechny ke kontrole stavu. Tentokrát to dopadlo poněkud lépe. Ze všech obrázků chyběly jen dva. Krteček a Kosí bratři.

Večerníček se opět obrátil s prosbou na Boba a Bobka, zda by mohli vytvořit další kopie Krtečka a Kosích bratrů. Jenže bouřka vyhodila pojistky v celém domě, a tak kopírka byla jako všechny elektrické spotřebiče bez proudu.
Znovu se rozeběhli psi z celého PEXESA a čmuchali a ňufali, až Škubánek zavolal: „Tady je Krteček!!“ A opravdu, Krteček byl odfouknut za skříň do úzké štěrbiny. Nemohl se z této pasti dostat. Vodník Česílko vytáhl rybářský prut a po chvíli snažení se mu opravdu podařilo Krtečka vytáhnout. To už však hlásil Maxipes Fík, že objevil Kosí bratry.
Kosí bratři vletěli škvírou mezi skly do terária k užovce a leželi na písku mezi zatočeným tělem hada.

Celé PEXESO se seběhlo k teráriu a se strachem sledovalo, co udělá užovka. Ta si však Kosích bratrů ani nevšimla. Padaly nejrůznější návrhy, jak dostat Kosí bratry ven, ale žádný nebyl použitelný. Jen posuďte sami. Maková panenka navrhovala vytáhnout obrázek vysavačem, ale nejde přece proud. Špagetka chtěl přemluvit užovku, jestli by jim obrázek nepodala, ale nikdo neuměl hadí řeč. Káťa chtěla vytáhnout Kosí bratry provázkem, ale žádný tu nebyl. Nakonec Kosí bratry zachránili Křemílek a Vochomůrka. Křemílek spustil svoji dlouhou šálu přes okraj skleněného rámu a na její konec navázal Vochomůrka šálu svoji. I tu pak spouštěli dolů, až se jim podařilo dosáhnout na Kosí bratry a za pomoci ostatních, obrázek šťastně vytáhli. PEXESO bylo konečně kompletní. Opět se tancovalo a zpívalo.

My jsme komplet PEXESO
bereme to s noblesou
spolu hezky krindypindy
vytáhnem každého z bryndy

Nežli večer zavřeš víčka
vzpomeň si na Večerníčka
pohádky jsou pro děti
tohle račte věděti

3. Jak PEXESO vybarvovalo vílu Amálku

Když dotancovali a dozpívali, ozval se tichý hlásek.
„Prosím, když já jsem ale nešťastná.“ Všichni se otočili směrem, odkud hlásek přilétl a uviděli v rohu sedět nešťastnou kopii víly Amálky.
„Copak tě trápí Amálko?“ zeptal se ustaraně Večerníček.
„Prosím, když já bych chtěla být taky barevná.“ Všichni toto stěžování chápali, přestože se jich to kromě Štaflíka a Křemílka netýkalo, ale dovedli si představit, jak se víla Amálka cítí.

„Mě to vůbec nevadí a taky jsem černobílej.“ prohlásil Štaflík.
„No jo,“ namítla Amálka, „Ale ty jsi černobílej, i když jsi barevnej. Jen se podívej na svůj originál. Nebýt toho oranžového pozadí, tak jste stejní. Jenže můj originál má krásně žluté vlasy, sytě modrý věneček a zdravě červená líčka. Jenže já vypadám jako po nemoci.“ Všichni tuto skutečnost museli uznat. Amálka měla pravdu. Vypadala velice nezdravě.
„Kdyby tu děti měly alespoň barvičky, mohli bychom ti pomoci. Mňau. Ale já si všimla, že si je braly, mňau, sebou na dovolenou do batohu.“ uvažovala Malvína z Koťátek.
Vtom ke kopii víly Amálky přistoupila Maková panenka a natrhala ze svých krásných šatů kousíčky lístečků, kterými pak obarvila Amálčin věneček. Motýl Emanuel se také chytil příležitosti a svými žlutými křídly Amálčiny vlasy obarvil, až celé zazářily. Jako třetí se přidala Káťa, která měla u sebe maminčiny šminky a s nimi potřela Amálce tváře, až zrůžověly. Malá čarodejnice vyčarovala červené šatečky a havran Abraxas svým modrým peřím namaloval oblohu. Nakonec chytrá kmotra Liška natrhala trávu ze svého obrázku a nasypala ji Amálce pod nohy. A tak měla Amálka celý obrázek barevný, skoro jako originál.

Všichni se chytili za ruce a tančili dokola a zase zpívali.

My jsme komplet PEXESO
bereme to s noblesou
spolu hezky krindypindy
vytáhnem každého z bryndy

Nežli večer zavřeš víčka
vzpomeň si na Večerníčka
pohádky jsou pro děti
tohle račte věděti

4. Jak PEXESO zachránilo havrana Abraxase

Jednou hráli Jehláček a Bodlinka ping pong a Jehláček dal takovou ránu, že míček vyletěl až ke stropu. Když dopadl, odrazil se od opěradla židle, skočil na stůl a nakonec přistál v akváriu. Bodlinka poprosila všechny létající členy PEXESA o pomoc.

Motýl Emanuel, havran Abraxas, papoušek i Kosí bratři vyletěli na sklo akvária a hlásili: „Míček plave po vodě a rybičky s ním hrajou fotbal!“
Začala veliká záchranná akce. Mezi hračkami našli Bob a Bobek hasičské auto s výsuvným žebříkem a za vydatné pomoci Maxipsa Fíka ho dotlačili pod akvárium. Mach vylezl po žebříku a sedl si na okraj.

„Je to hluboké!“ křičel dolů. „Chtělo by to opět ty šály Křemílka a Vochomůrky!“
Křemílek a Vochomůrka hned ochotně vylezli po žebříku a podali Machovi své šály. Mach je opatrně spustil dolů k vodě, když tu se zezdola ozvalo: „Počkej s tím, zbytečně ty šály namočíš!“ Mach se podíval dolů a po žebříku hasičského vozu stoupal nahoru vodník Česílko.

„No jo, my na Česílka zapoměli!“ řekl Mach a šály zase vytáhl. Vodník se zatvářil blaženě a skočil do vody. V tu chvíli se proměnil v rybu a připojil se k rybím fotbalistkám. Nějakou dobu hrály a pinkaly si a potom najednou Česílko udělal ping a pong a stál i s míčkem na skle akvária.
„To bylo žůžo.“ pochvaloval si Česílko a slézal po žebříku dolů. Motýl Emanuel, havran Abraxas, papoušek i Kosí bratři, kteří seděli na okraji a celou akci pozorovali, začali tleskat. Havran Abraxas tleskal tak silně, že ztratil rovnováhu a plácl sebou na hladinu.

„Pomóc!!!“ křičeli všichni a koukali na Abraxase, jak se pomalu potápí. Ještěže byl Česílko na půli cesty. Okamžitě se vrátil a skočil pro nebohého havrana. Když ho donesl bezvládného, nacucaného a rozmazaného, dalo to všem velkou práci, aby ho oživili.
Položili havrana mezi noviny, protože noviny dobře sají, a pak každou chvíli noviny vyměňovali, až byl Abraxas skoro suchý. Potom ho vložili pod těžkou knihu, aby se vyrovnal. Když byli se sušením a rovnáním hotovi, havran byl jako mátoha. Celý rozmazaný, až hrůza.

S tím si nikdo nevěděl rady, až na Šebestovou. Našla v jedné knížce obrázek Abraxase a vystřihla ho. Nutno podotknout, že se jí to moc nepovedlo, ale i tak obrázek namazala lepidlem a nalepila ho na obrázek původní. Ještě odstřihla ze strany devatenáct číslo a Abraxas byl hotov. Opět se tančilo a zpívalo.
Jistě se k vám doneslo
že jsme príma PEXESO
ať je noc či bílý den
vytáhnem tě z vody ven

Nežli večer zavřeš víčka
vzpomeň si na Večerníčka
pohádky jsou pro děti
tohle račte věděti

5. Jak kocour Mikeš léčil koťata

Špagetka ležel na pelíšku, když tu kolem prošla koťata Malvína, Micka a Mourek. Špagetka by si jich ani nevšiml, ale koťata se mu smála, že má tak krátké nožičky. To Špagetku rozčílilo a jako správný pes je začal honit. Po chvíli je opravdu dohonil a chytl obrázek s koťaty do zubů. Koťata mňoukala a Špagetka vrčel. Honička probrala Večerníčka, který tušil, že bude mít problém a taky hned zasáhl. Stoupl si před Špagetku a zakřičel: „Špagetko sedni!“

Špagetka, jako správně vychovaný pes, okamžitě poslechl a sedl si před Večerníčka. Ten natáhl ruku a přikázal Špagetkovi: „Pusť!“ Špagetka pustil koťata, ale bylo pozdě. Špagetkovo zuby na něm nechaly nesmazatelné stopy a jeden roh byl utržený. Obrázek byl poškozen.

Tentokrát se záchrany koťátek ujal kocour Mikeš a jako starší brácha, hladil svým kožíškem obrázek tak dlouho, až byl skoro jako nový. Potom mu ještě přilepil na roh kousek papíru a koťata byla spokojena. Už si, ale na Špagetku nikdy nedovolovala. Opět zazněla písnička. Tentokrát ji však zpívala pouze koťata.

My jsme kočky z PEXESA
schováme se do lesa
nejlepší je rodina
Micka Mourek Malvína

Nežli večer zavřeš víčka
vzpomeň si na Večerníčka
pohádky jsou pro děti
tohle račte věděti

6. Jak Večerníček přejel Dorotku a papouška

Ve chvílích volna jezdil Maxipes Fík na kole. Večerníček taky jezdí na kole, a tak jednou poprosil Fíka, jestli by mu kolo půjčil. Fík z kola slezl a s úklonou ho podal Večerníčkovi. Ten se do sedla vyhoupl, ale protože bylo Fíkovo kolo jiné, a taky že už delší dobu nejezdil, vypadala jeho jízda prachbídně. Motal se a kličkoval mezi nábytkem, až přejel obrázek Dorotky a papouška.

Oba z přejetého obrázku vyskočili, jako by je přejel válec. Papoušek se tak polekal, že vylétl nad stůl a narazil do stojanu na tužky. Ten se převrhl a tužky se rozsypaly jako dřevěné klády. Jeden velký fix, kterému upadl kryt se kutálel a kutálel, až ze stolu spadl. Letěl na zem jako šíp a rovnou na obrázek Krtečka. Krteček byl naštěstí zrovna zalezlý v hlíně, ale ta rána ho probrala, a tak vylezl na hromádku, aby se podíval, co že se to tu přihodilo. Večerníček slezl z kola, vrátil jej Fíkovi a šel se omluvit Krtečkovi.

„No jo, to je tak, když někdo neumí pořádně řídit.“ láteřil Krtek a snažil se vymazat skvrnu od fixu. Jenže to byl nesmazatelný fix a tak zůstala Krtečkovi navždy památka na Večerníčkovu jízdu.
Sotva odešel Večerníček od stolu, skutálela se dolů ještě jedna zatoulaná tužka a dopadla na obrázek nic netušícího hajného Robátka. Všichni na obrázku měli ohromnou kliku, že je tužka neprobodla, protože by asi bylo po nich. Tužka totiž dopadla na obrázek svou zadní stranou, tou, kde mají tužky gumu a vygumovala Robátkovi na obrázku kolečko.

To už ale Večerníček lezl po žebříku na stůl, aby uklidil tužky zpátky do stojanu a tím zamezil dalším pohromám. Jenže jak už to bývá, smůla chodí po třech. Když Večerníček uklidil poslední tužku, došel ještě pro spadlý fix. Bohužel mu sklouzla noha a on se rozplácl jak široký, tak dlouhý a fix mu při tom vybarvil za uchem znamínko. Večerníček se podíval do zrcadla a svatosvatě si slíbil, že už nikdy nebude jezdit na kole.

7. Jak bylo Cipískovi smutno

Byl už večer a Večerníček zval všechny na kutě. Všechny obrázky se poskládaly podle čísel a znělo to asi takhle: „Večerníček jedna, Večerníček dvě, Maxipes Fík jedna, Maxipes Fík dvě, Malvína, Micka, Mourek jedna...“ a tak dále a tak dále. Když však došli k číslu šest, ozvalo se jen: „Cipísek jedna.“ a bylo ticho. Cipísek dvě zmizel. Bylo už šero a tak se rychle spustilo pátrání, kamže se ten klučina zatoulal. Vypátral ho Škubánek. Cipísek dvě spadl do vázy a nemohl vylézt, tak tam tiše plakal. Káťa naklonila vázu a pomohla Cipískovi ven.

„Jak to, že ty, loupežnický synek pláčeš?“ zeptala se Káťa. Cipísek si utřel slzy a řekl: „Když mě se stýská.“ Káťa vzala do náruče malého loupežníčka a spolu se Škubánkem mu zazpívali.

Hajej dadej Cipísku
pofoukej si bolístku
a když budeš pěkně spát
krásný sen si můžeš zdát

Nežli večer zavřeš víčka
vzpomeň si na Večerníčka
pohádky jsou pro děti
tohle račte věděti

Když Cipísek usnul, dokončili potichu všechny obrázky své odpočítávání skoro šeptem. Poté všichni následovali Cipíska v jeho spaní.

Ráno se probudila jako první Šebestová. Vylezla na polici s knihami a nalistovala v knize O loupežníku Rumcajsovi stránku, kde byl obrázek celé loupežnické rodiny. Vystřihla nůžkami obrázek, ale opět se jí to příliš nepovedlo. To jí však nevadilo a nalepila na Cipíska tuto nepovedenou vystřihovánku. Když se Cipísek probudil, měl velikou radost, že je s tátou a mámou a křivé stříhání mu vůbec nevadilo.

Když rodina přijela z dovolené, děti vešly do pokoje. Maminka je provázela a hubovala je, že tu nechaly takový binec, a tak děti rozházené PEXESO uklidily. Ještě týž večer si PEXESO vyndaly a hrály ho. Přišlo jim divné, že jsou některé obrázky tak nějak jiné, ale když uviděli na posledních sami sebe, smály se a měly radost. Přesto jim bylo líto těch poškozených a už nikdy PEXESO nenechali ležet tak, jako před dovolenou.

Zazvonil zvonek a pohádky je
konek

vlastně konec