Postřeh z ubytovny

Anotace: Jeden rádoby úsměvný příběh, napsaný na základě skutečné události ... jež se ovšem nakonec ukázala být neskutečnou ... Naštěstí ...

Milé děti!

Lidský život je jako veletok. Pramení kdesi v horách a cestou do údolí nabírá na síle a na proudu, až nakonec rychlostí mnohdy obdivuhodnou (a nezáviděníhodnou) zdolává poslední míle a vlévá se do klidných a chlácholivých vln oceánu. Člověk se kolikrát ani nenaděje a pojednou s údivem zjišťuje, jakým tempem je už dávno hnán oním říčním korytem vpřed, stále níž a níž. Čas od času se však přihodí něco, co jej donutí se zastavit, rozhlédnout a zamyslet nad smyslem toho všeho. Nad hodnotami, jež jsme si stanovili (nebo nám byly stanoveny). …

Tak tedy: Bylo, nebylo…

Bylo jednou jedno město. Bylo krásné. Umělo se smát i plakat, radovat se i truchlit, být něžné i drsné … jmenovalo se Praha.
V tom městě byla jednou jedna ubytovna pro paní a pány učitele a na té ubytovně bydlel i jeden mladý muž.
Prožil zde už mnoho věcí (dobrých i zlých, veselých i smutných, něžných i drsných). Měl zajímavou práci, která ho bavila (zabýval se laděním a opravováním klavírů). Práci, která mu dovolovala vstávat později, než vstávali ostatní lidé z oné pražské ubytovny.
Jednoho rána se probudil a chtěl se, jako ostatně vždy po ránu, přivítat s novým dnem, když tu zaslechl z bytu v nižším poschodí usedavý dětský pláč. Dítě plakalo stále silněji a silněji a náš mladý muž začínal mít pocit, že něco není v pořádku. To, co zaslechl poté, jej fascinovalo:

Dítě: Mamííí, tatínek nám umřel…
Matka: No a co? Ty, vždycky když přijdeš ze školky, tak je to s tebou k nevydržení! Dej pokoj a spi!

Toho dne náš mladík ladil klavíry o mnoho rozpačitěji než jindy. Stále se mu na mysl drala věta oné maminky, jež tak svérázně reagovala na smrt svého druha.
Teprve v pozdních nočních hodinách, kdy všechny paní učitelky a všichni páni učitelé už spali, vyvodil mladík ze svého ranního zážitku jasný a nezvratný závěr:

JSOU RODINY, V NICHŽ SE NA OTCÍCH TOLIK NELPÍ.

Milé děti, co by vám řekla v takové situaci vaše maminka? Plakaly byste?

Váš Petr P.

PS: Onen tatínek je dodnes živ a zdráv … Žebříček hodnot se zřejmě někdy může formovat i na základě nepřesných informací…