Absurdní pohádka o indigových panenkách

* V hlubokých pangejtech spí růžoví sloni...

Myslím, že tuhle pohádku ti ještě nikdo nepovídal.
Tak poslouchej... *
.
.
.
Ve stožárech z černé rtuti spí panenky na klíček.
Mají velké oči, takové indigové
a když je zavřou,
celý svět usne.

Ráno mu uvaří čaj z okvětních plátků durmanu
a taky sedmikrásek,
to aby nebyl tak hořký.
Jsou to dobré maminky,
nikdy mu nezapomenou dát pusu na ucho
a pošlou ho do školy,
to aby nebyl tak nevychovaný.

V poledne mu vaří oběd.
Z prachu cest a mořské soli
a také trochu z lidských srdcí.
Čekají, kdy mu to zachutná.
Ale svět je zmlsaný, nechce vyrůst.

Indigové panenky mají se světem spoustu práce.
Celý den ho honí po všech čertech.
Andělé jim při tom pomáhají,
platí jim dobře,
každý den čtyři úsměvy do skla.

Večer je svět pokaždé k smrti utahaný.
Ale zuby si čistit nechce
a uši taky ne.
To pak panenky pláčou a dělají mu kartáčky z vlastních řas.

Odpočinou si, až když svět usne.
Jenže ten je takové čertovo kvítko.
Kdysi ho někdo zapsal do periodické tabulky chemických prvků
a od té doby se mu nechce poslouchat.
A jak známo, čert nikdy nespí.