strom a dítě

Anotace: život

Byl jednou jeden strom. A ten strom měl rád dítě. Dítě si k němu chodilo hrát každý den. Houpalo se v jeho větvích, lezlo po jeho kmeni a když bylo unavené odpočívalo v jeho stínu. A strom byl štastný.
Jednoho dne však dítě nepřišlo. A strom byl sám. Plynuly dny a dítě stále nepřicházelo. Strom byl sám. Až jednoho dne se dítě opět vrátilo. Přišlo ke stromu a opřelo se o jeho kmen. A strom řekl.
"Pojď dítě moje. Pohoupej se zase v mích větvích, vylez na můj kmen, odpočiň si v mém stínu !"
"Jsem již příliš velké na houpání ve větvích, " řeklo dítě, "ale chtělo bych nové auto. Můžeš mi dát auto ?"
"To nemohu," usmál se strom, "ale pojď otrhej si mé plody a prodej je ve městě na trhu. Za peníze si můžeš koupit nové auto."
Tak dítě otrhalo plody stromu, prodalo je na trhu a za utržené peníze si koupilo nové, krásné auto. A strom byl šťasten. Až jednoho dne se dítě opět vrátilo.
"Pojď dítě moje. Pohoupej se zase v mích větvích, vylez na můj kmen, odpočiň si v mém stínu !"
"Jsem již příliš dospělé, abych se houpalo ve větvích," odpovědělo dítě,"ale chtělo bych velkou rodinu a velký dům. Můžeš mi dát dům ?"
"To nemohu," usmál se strom," ale uřež si moje větve a z nich si postav dům."
Tak dítě uřezalo stromu větve a postavilo si z nich nový dům. A strom byl šťasten. Až jednoho dne se dítě opět vrátilo.
"Vítej dítě moje," usmál se strom, ale pak zesmutněl," nemám už větve, ve kterých by ses mohlo houpat, ale pojď odpočiň si v mém stínu."
"Jsem již příliš omrzelé na houpání vevětvích," opovědělo dítě," ale zdejší svět už mě nudí, chtělo bych loď, abych mohlo odplout někam daleko odtud. Můžěš mi dát loď ?"
"To nemohu," usmál se strom, " Ale vezmi si můj kmen a z něj si udělej svou loď."
Tak dítě uřízlo stomu kmen. Vyrobilo si loď a odplulo někam daleko. A strom byl šťasten, ale ne úplně. Až jednoho dne se dítě opět vrátilo.
"Vítej dítě moje," řekl strom, " Ale já už nemám nic, co bych ti mohl dát."
"To nevadí,"odpovědělo dítě," jsem již příliš staré, abych ještě něco potřebovalo. V mém věku už se sluší jenom sedět."
"Tak pojď, dítě moje," usmál se strom, " posaď se na můj pařez a klidně odpočiň."
A tak se dítě posadilo na pařez stromu a v klidu a pokoji se dočkalo konce svých dní. A strom byl šťasten.