Fikce

Fikce

Anotace: O uvažování zanedbaných předmětů s náhlým zvratem

Fikce. Opak reality, pro vysvětlení. Sedím v dílně u ponku s rukou upnutou do svěráku a poslouchám hovory předmětů a nářadí. Kompresor hlučně odfukuje, naříká: co jsem se mu naříkal, aby mi dolil olej. Nedolil a tak se zadřu. A dává povel kličce svěráku, přitáhni. Zaúpím. Cirkulárka ve vysokých otáčkách kvílí, jak operní diva. Co mám říkat já? Kotouč mám tupý od hřebíků, klín za sebou nevidím. Ani kryt mi nedá. Ubožák. Přitáhni! Ráčna svěráku zase o zub poskočí. Au a auvajs, potvoro, nech mně být. Přidává se kladivo i sekyra. Je to tu s ním těžké, kolikrát jsem mu z topůrka odlétla a o klínek s vodou prosila. A on se mnou jen bušil a pak mi nadával. Stáhni. Cvak. Šílená bolest začíná drtit kosti ruce. Hoblík poskakuje na skříni, jsem ten největší co tu má říkají mi macek. Roky v prachu bez jediné hobliny jsem tu. Aby se nepřidaly vrtáci. Co taky jiného od nich čekat. Tupé a neobroušené, všude možně poházené. Malé poláme, velké strhá. Ve vrtačce i závitník! Smutný je pohled i na staré štětky. Zářivky se snaží tu věc osvítit. Ale můžou snad přes ten prach to prosvítit? Kovadlina krásně kdysi s nosem zněla. A on mi jej urazil. Hovado. Slyším mnohohlasné zborové souznivé, dej mu. Drcení vyvolává reakci. Dláto říká: zub za zub. Jsem na pranýři v dílně jako rodič ve sborovně. Ze všech koutů slyším úpění a nadávky. Žádají pro mně lynč. Hadicí mě tlučou bijí vzduch z kompresoru do mě pouští. Hluk ustává. Sem se zadřel, já to říkal. Vezmi to za mně ty. Poslušné kladivo se vydává na pouť k mé druhé ruce. Jebne jednou. Hrůza, děs. Podruhé odpadá a prosviští oknem. Tříštící se sklo zburcuje manželku k reakci. Ty debile, co tam zase děláš? Koho ty tam zase trápíš. Vejde do dílny a jde rovnou ke svěráku. S úsměvem přitahuje o mnoho zubů. Vidím krev z pod svěráku téct. A slyším jak říká: ty to máš jen jeden den v měsíci, ale co já? Tys mi to naboural a já teď s tebou dalšího takového čekat mám. Měla jsem ti kdysi ty vejce ufiknout a ne je smažit. Jenže nůž byl tak tupý, jako ty. Co když je to pravda a ne sen. Pojďme rychle ven. To jsou mi radostné noviny i očekávání. Jdu vyrábět kolébku.
Autor umělec2, 01.03.2020
Přečteno 139x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter