Puritánská historka

Puritánská historka

Anotace: Má milovaná dívka mne požádala o pohádku.Teď ji posílám dál,k dalším lidem.

Na severu,až tam daleko co polární záře osvětluje noci a lišky dávají dobrou noc,rozkládá se malebná zemička Puritánie.Není to myslím ničím významná zěmě a žádný z jejích obyvatel nikdy neudělal nic čím by dobyl svět,zkrátka si tam Puritánci žijí svůj život bez zájmu o dění mimo jejich domov.
Na jihu Putitánie žil však jeden mladík,jehož příběh se staletí vypráví jako legenda,nebo spíš pohádka.Seznam se s Puritánskou kulturou a přečti si ten příběh i ty :
Ve vsi jménem Karabia žil mladý chlapec,pechvogel největší,všech smolařů král - o rodiče přišel sotva dospěl,zbyl mu po nich jen grunt,do nebe volající dluhy a mraky práce.Páni rodičově neměli zlé živobytí,několik čeledínů pro ně na statku pracovalo,synáček však nebyl podnikatelský typ a tak si koupil harmoniku a všechen majetek a peníze brzy propil.Jako ochmelka byl známý širokodaleko.Po tom co propil statek spával v létě za teplých nocí ve stohu.
Z oblečení mu nezbylo než umazaná propocená košile,tříčtvrtečný rozdrbaný gatě na kšandách a ježaté pačesy mu kryl pomačkaný hnědý klobouk.Kouřil,chlastal a hrál karty,to byla nálň jeho dne.Když vyhrál,hned si nechal přiněst pivo a rum.
Jedno se tak ožral jako dobytek,domotal se do stohu a usnul tvrdým spánkem.Tak se tam převaloval,až ho vzbudil jakýsi rámus,což byl zázrak protože když on v opilosti usnul,snad ani sám Gorgo(král podsvětí) neprobral!Bronta se tedy pracně zvedl ze stohu,zívl,promnul si ruce a kouká,co to je za zvuky.Vycházelo to z nedalekého lesa,tak se tam ve své opilosti rozhodl vydat a prozkoumat to...
Když se po chvíli dopotácel na kraj lesa,viděl v něm vílu jakousi,jak kolem bublajícího hrnce tančí za zpěvu starých písní.Nejdříve tomu Bronta nechtěl uvěřit,ale když jej víla obejmula a začala líbat,řekl si že takovou ilizi si vyvracet nebude.Dlouho tam spolu stály a líbali se,až pak víla zmizela.Bronta se probral vpoledne ve stohu a myslel si,že se mu to jen zdálo.
Následující noci se však vše opakovalo,pak znovu a znovu,až tomu uvěřil.Bronta si brzy uvědomil,že vílu miluje a toužil po ní tak,jako nikdo po ničem...Vymyslel tedy že si jí veme s sebou,do stohu.Udělal,jak si usmyslil.to však neměl,víla zmizela hned jakmile s ní v náručí udělal první krůček z lesa!Několikrát ho varovala,že z lesa nesmí,protože je to její prokletí...
Bronta tak paradoxně ztratil svou lásku,když chtěl aby s ním byla navždy.Padl pak na kolena a křičel a prosil,aby se mu vrátila,že jí chce,že jí potřebuje a že jí MILUJE !!!Kráska však byla navždy pryč...Bront měl pech vždycky a byl na něj zvyklej,tohle ho ale ranilo a velmi hluboko!
Pak začal pít ještě daleko víc a byl zoufalý,smutný.Neustále plakal,dokonce modlit se začal!On,takový neznaboh!Nebylo mu to ale nic platné,víla byla pryč.
Když už nevěděl jak dál,zašel za čarodějkou Zíbou,co se o ní často v hospodě mluvilo že leccos dovede.Moc jí prosil o pomoc a Zíba mu ji nakonec přišlíbila.,,Brzy se zase uvidíte.Teď zmiz,až příjde čas,poznáš to!"Tak Bronta odešel s nadějí a radostí.
Za tři dny zase spal ve stohu,když ho probral známý zvuk.Rychle vyskočil a rozeběhl se do lesa,kde víla tančila a smála se na něj.Políbili se a povídali si dlouho do rána.Bronta byl šťastný.S rozbřeskem však víla zmizela a on se dal znovu do pláče.Šel za Zíbou a řekl jí,co se stalo.
,,Já vim.Řekla sem že se uvidíte,neřekla sem že spolu zůstanete navždy!"Bronta zklamán a se smutkem v srdci odešel do hospody.Nedošel do ní ale - skočil z mostu a utopil se.
Bronta byl vždycky smolař a štěstí poznal jen jednou,s vílou.To ho však paradoxně stálo život...
Autor Luki, 27.12.2012
Přečteno 1307x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter