Šídlo

Bylo nebylo žilo šídlo na rohožce. mezi jejími chloupky si hrálo na schovávanou a v jejích drážkách si udělalo svůj palác. Dokud bylo sucho, bydlelo se mu dobře. ale průšvih byl, když začalo pršet a o rohožku si začaly dvojnožci čistit svoje zablácené boty. Někdy, když se vrátili od koní, tak to byly fakticky obří hroudy jílu a bláta a něčeho smradlavého. Ale šídlo bylo chytré, kousky jílu si pomalu nosilo mimo rohožku a výstavba paláce byla zahájena. První na řadu přišlo přízemí, kde si udělalo velikou místnost, kde přijímalo návštěvy, chodil na ním pavouk sekáč a pívali spolu kávičku, jedli sušenky a kouřili doutníky... netrvalo dlouho, díky deštivému počasí a šídlo mělo dost materiálu na výstavbu prvního patra, tam vyšvihlo velikou ložnici, ve které mělo vanu... ano je to neobvyklé, ale ono prostě rádo vodu...

Vana se mu tak líbila, že nevědělo, zda v ní má jen relaxovat či zda v ní nemá spát. byla tak krásná. a voda v ní hedvábně sametová, že se rozhodlo střídat postel s vanou... ale... to se mu skoro stalo osudným, zapomnělo totiž, že neumí dýchat pod vodou a skoro se utopilo. jen tak tak, opravdu mělo namále. Naštěstí, když zrovna usínalo se sklenkou bílého vína zazvonil pavouk sekáč, který se stavil na večerní pokec. Cítil se sám a věděl, že šídlo má rádo společnost. ano mělo rádo společnost. Rádo si povídalo.

Pavouk sekáč se šídlu svěřil, že je smutný, že jeho soused pavouk pokoutník se odstěhoval a on je tam tak sám, nemá si s kým povídat. Šídlo sekáče litovalo, vědělo jaké to je, když je někdo sám. Když je mu smutno. Vědělo to moc dobře. nalili si tedy spolu sklínku bílého vína a povídali si... čas plynul opravdu rychle, bylo hodně pozdě a sekáč se bál chodit potmě aby se nestal kořistí nějaké hravé kočky... bál se tolik, že poprosil šídlo, zda by nemohl přespat v přízemí v hale.

Ráno si pavouk sekáč protáhl nožky až jejich konečky propíchal zdi toho krásného domku. Naštěstí šídlo umělo dobře stavět tak se nic nestalo, jen troška větrání, kterého v létě není nikdy dost..

Neloučili se na dlouho, občasné posezení vystřídaly denní dýchánky u kávy či vína. Hráli domino a mariáš. Rozuměli si moc. Ale bylo sucho, na rohožce, která donedávna sloužila jako šídla palác se nehromadilo žádné bláto a domeček, který měl jen jeden pokojík začínal být malý. Doufali tedy, že brzy začne pršet a dvojnožci donesou nějaký ten kvalitní materiál na výstavbu dalšího patra... měli velkolepé plány domek zvětšit natolik aby měl i sekáč svou ložnici a halu a koupelnu se sprchovým koutem. Neměl vanu rád, neuměl plavat.

A bylo takové sucho, zem pukala jak zlomené srdce, rýhy v ní byly tak hluboké a nekonečné. A déšť ten nepřicházel. Jen slunce zářilo skoro pořád a noci se stávaly krátkými přestávkami mezi úmorným horkem..

Jednou v noci když si pavouk sekáč krčil své dlouhé nožky v hale, kde bydlel aby mu nebylo smutno cítil na choupkách svých dlouhých a tak poskládaných nožiček jemné náboje, jiskření a vzrušení... blížila se bouřka. Měl radost, budou mít materiál na dům, budou moct se šídlem společně zvětšit jeho malý a útulný domek!

Začal se zvedat vítr a dáli hřměly hromy, oblohu protínaly světla blesků a déšť se blížil. Déšť tolik toužený déšť je tu. Šídlo probudily záblesky, ale bálo se bouřky a nevědělo kam se schovat. Deku nemělo protože bylo horké a suché léto. Třáslo se strachy až domek vibroval. Ale ty malé maličké prasklinky od sekáčových nožiček!

Ty pouštěly dovnitř ostrý a čerstvý vzduch, vzduch voňavý po dešti po vodě. Ale ten domeček, ten se otřásal, otřásal se od samých základů. Pavouk sekáč začal přemýšel od kud to třesení vychází. Třesení s tenkým pískáním.

Šídlo ve svém pokojíku šílelo strachy. Bouřka v něm vyvolávala panický strach a ani nevědlo proč. Přemohlo se a šlo do haly aby mělo společnost pavouka sekáče. Ten při pohledu na šídlo celý zkoprněl. Bylo průhledné strachy. Sekáč uvařil meduňkový čaj a objal šídlo svými osmi jemně chlupatými nožičkami. Konejšil ho až usnulo v jeho objetí.

Ráno byl na rohožce čerstvý nános toho matlavého bláta s jílem a něčím smradlavým. Skvěle! Budou stavět. Sedli si spolu a probrali detaily jejich vylepšeného bydlení v rohu domu kousek od rohožky s chloupky. S chloupky obalenými blátem. Tím blátem, které bylo potřeba na stavbu.

Šídlo změřilo pavoukovi rozpětí jeho jemně chlupatých nožek a odkrokovalo od obvodové zdi vzdálenost dvou nožek a k tomu ještě přidalo něco na jeho malé kulaté tělo. Udělalo rýhu do prachu aby věděli kam až musí hnát zeď. Zeď která bude skrývat halu pavouka sekáče. A nad ní si postaví ložnici a koupelnu se sprchovým koutem. V ložnici bude mít postel přes celou místnost aby si neotlačil svoje super dlouhé nožky.

Stavba šla jak po másle. Použili opravdu hodně materiálu. Už jen zařídit tu ložnici. Co dát jako matraci pro pavouka sekáče? Pampelišky už odkvetly, jejich chmýří by přitom bylo ideální. Chmýří? Ano chmýří! Bodláky, bodláky mají chmýří, je léto, určitě budou nějaké už odkvétat. Budou mít chmýří na postel pro pavouka sekáče.

Nanosili spolu spoustu chmýří, takovou spoustu, že i šídlo si nějaké vzalo a vylepšilo si s ním ložnici. Byli opravdoví přátelé. Znali se tak dobře, soucítili spolu a při popíjení vínka či kávičky si tak dobře rozuměli. Jejich soužití bylo takřka bez mráčku. Nehádali se, když se jim nechtělo mluvit tak spolu mlčeli a koukali na nebe, mraky a hvězdy. Pozorovali jak měsíc ubývá a dorůstá a čas plynul. Plynul rychle, protože jim spolu bylo dobře.

Babí léto oznamovalo blížící se podzim. Dny už nebyly tak horké a ze strnišť to foukalo chvílemi studené. Bylo potřeba udělat zásobu jídla na zimu. Sbírali semínka a mrtvé mouchy a komáry. Díky chladným nocím jich bylo hodně. Listí se začalo barvit do krvavě červené a sluníčkově žluté, rezavé. Křupalo a šustilo. Leželo všude kolem. První vločky na sebe nenechaly dlouho čekat a s jejich příchodem ochladlo i přátelství šídla a pavouka sekáče. Každý trávil večery sám, už spolu nepili kávičku či vínko a nekouřili doutníky. Každý byl zavřený ve svém pokoji. Zavřený sám se sebou a přemýšlel nad tím co se stalo. Nevěděli. Nemluvili.
Bylo to moc smutné a šídlo si připadalo tak osamělé, ale pavouk nechtěl společnost. Chtěl být sám, byl zamlklý a zamyšlený. A šídlo bylo smutné. Rvalo mu to srdce z těla. Nevědělo co má dělat a každý jeho pokus o rozhovor ztroskotal. Pavouk sekáč byl nemluvný, bylo mu smutno a nevěděl proč, nemohl s tím nic dělat. nešlo to,... jednoho dne uprostřed zimy vzal svých osm nohou na ramena a odešel, odešel do sněhu a zimy. Pryč od šídla, chtěl být sám. Už nemohl.

Šídlo tesknilo a nebylo dne a hodiny, kdy by nemyslelo na to co se stalo pavoukovi sekáčovi. Proč odešel. Nevědělo. Pukalo žalem a bálo se, že se pavoukovi sekáčovi něco stalo. Že umrzl nebo zavál sněhem. Ale pavouk sekáč nedošel daleko.

Došel jen k rohožce s chloupkama. Zavrtal se do ní a usnul. Dospával zimu a docházelo mu, že byl mrzutý protože mu chyběl odpočinek a soukromí. Byl unavený tím každodením povídáním a popíjením vína a kávy. Usnul a snil. Snil o slunečných dnech, kdy seděli před jejich společným domem a povídali si a hráli domino a karty. Ze spánku plakal. Tekly mu slzy proudem a nevěděl proč, ...