Karkulka, řečená Červená

Anotace: Prostě Karkulka

Jela v neděli na návštěvu k babičce. Právě nastupovala do vlaku, když se za ní ozvalo:
„Mohu si přisednout, mladá dámo? Kampak to jedete?“
„Jedu k babičce, má narozeniny. My se známe?“
„Myslím, že ne. Omlouvám se za svou nezdvořilost. Wolfgang Vrtichvost jméno mé.“
„Já sem Karkulka Červená.“
Po krátkém seznamování se Wolfgang dozvěděl, že babičce je 84 let, zrovna je nemocná a že bydlí v Lipové ulici č.13.
Wolfgang uměl moc pěkně vyprávět o zvířatech a o lese. Hlavně o vlcích a jejich způsobu života. „Víš, Karkulko, málokdo dnes pozná vlka od člověka. Mají podobnou dravou povahu.“ Když to dořekl, usmál se takovým zvláštním způsobem. Vypadalo to, jako když cení zuby.
Zeptal se, jestli by třeba babičce neměla přinést kytičku, to že jí jistě potěší. To Karkulku ani nenapadlo. Poděkovala za radu a když konečně dojela do města, kde babička žila, běžela do květinářství. Nevšimla si ale, že Vrtichvost vystoupil také…
„Ťuk. Ťuk.“
„Kdo je tam?“ ozvalo se z malého bytečku v Lipové ulici.
„Tady je Karkulka, tvá vnučka!“
Babička otevřela dveře a vytřeštila oči na ty divy před sebou. Její vnučka měla protáhlý čenich a dlouhé tesáky.
„Ahoj babi!“ zachechtal se vlkodlak a milou babičku snědl.
Když skončil začal na sebe Wolfgang opět brát lidskou podobu. Vzal si babiččin čepec a lehl si místo ní do postele. V tom se ozvalo zaklepání.
„Jsi to ty, Karkulko? Pojď dál, je otevřeno.“
Děvčátko přišlo až k posteli s Wolfgangem. Dnešní děti ale už nejsou tak naivní a Karkulka si uvědomila, že to není babička a začala křičet. To samozřejmě nemohl Vrtichvost připustit a stejně jako předtím babičku, slupnul i Karkulku.
Ve vlkodlakově břiše bylo těsno. Seděla tam už babička. Srdečně se přivítali a přemýšleli, co budou dělat. Karkulka vytáhla mobil a zavolala na policii.
„Haha,“ smál se strážník, „ tak ty mi tu říkáš, že tě sežral nějakej cizí chlap? Ale dítě, já nejsem včerejší.“ A položil to.
Babička přejala iniciativu a rozhodla se, že tam zavolá sama, ale tak dlouho si jí přehazovali různé ústředny, až se vybyla baterie v mobilu. No jo, moderní technika, na tu se můžeme vždycky spolehnout.
A tak, jestli neumřeli, tam babička s Karkulkou sedí dodnes.