Lednice Blanka

Anotace: Pohádka z příchutí zmrzliny. Možná poněkud drsnější...

Lednice Blanka ležela u Pavlíčků již 15 let. Za tu dobu se pohla z místa dvakrát - při opravách kuchyně a také, když se zaběhl křeček. Ale jinak Blanka stála a byla otevírána a zavírána.

A tak se rozhodla - Uteče.

Nikdo nebyl doma, dokonalá příležitost.

Blanka se naklonila. Dveře byly na druhé straně kuchyně, ale ona byla pevně rozhodnuta odejít.

Nakláněla se ze strany na stranu, když v tom se zarazila.
Né, děti, nic ji nenapadlo.
Zarazila se, protože ji držela šňůra v zásuvce.

Na tohle nepomyslela! Když ji naposledy vypojili, vytekla a bylo jí zle.
Pamatuje si na to jako ve snu, každopádně věděla, že bez energie ze zásuvky se hýbat nemůže.
Tudíž ani utíkat do světa.

Ale jak to bývá - člověk (nebo lednička) je tvor (nebo přístroj) zabedněný, děti.
Takže když se chytne myšlenky, která ho naprosto opojí a nadchne, nemyslí na okolnosti.

Lednice Blanka poskočila. V tom vyrvala kabel ze zásuvky a vznikl zkrat.
To znamená, že se zablýsklo, děti.

A lednice zůstala stát na místě, děti.
Umřela.
Nikdy se nepohne, rozhodně neuteče.
Ale umřela plná naděje, plná krásného pocitu, že něco dokáže. Že to někam dotáhne, že všem ukáže, že není jen spotřebič, že je... k něčemu.
A s tímhle pocitem umřela, vydechla poslední mrazivý dech. A ani si neuvědomila, co se stalo. Prostě už bude navždy šťastná.

Ikdyž vyteče.