Podzimní procházka

Anotace: Myslím, že tato povídka se mi povedla, i když je trochu depresivní.. ?

Zase se jednou trmácím domů, ze své obvyklé podvečerní procházky, po cestě, která je mokrá od odpoledního deště, přemýšlím nad světem a nad sebou samou....
Sluníčko svítí a ozařuje holé stromy, na kterých se zlatí jen pár posledních lístků...
Vypadá to nádherně!!
Ostatní opadané listí víří po mém chodníku a vlní se v nejrůznějších spirálách, které mi připomínají inkoust ve vodě....

Zafoukal studenáý podzimní vítr a listí do mě vráží jako bych mu něco provedl, musím se smát!
Vždyt tolik lidí by se mohlo chovat jako ty zlatavé lístečky...
Avšak nikoho ani na vteřinu nenapadne, že pachatelem jejich problémů a smutků jsem právě já...
Já, malá, hodná tmavovláska, kterou všichni považují za skvělou přítelkyni, které můžou říct všechna svá trápení a ona jim pomůže, poradí a přitom si to všechno nechá pro sebe...

Ano... je to pravda, ale copak jsou všichni tak naivní, že si myslí, že když mám v sobě tolik tajemství, budu se chovat normálně?
Hloupost...!
Ale na druhou stranu, kdo stanovil kritéria podle kterých se říká "normální"?
Myslím, že je lépe říct optimální, nebo přijatelné pro naši moderní společnost...
Společnost, kterou chci změnit...
Společnost, kterou ze srdce nenávidím ač to tak nikdy nevypadá...

A jaký že byl účel mé podvečerní procházky?
Já v sobě nosím trápení všech druhých, ale ta moje nikoho nezajímají a jejich tíhu si nosím sama...
Jenže někdy je mi tak strašně, že je přece jen někomu vyzradím... ale hned jak je dopovím,
začnu toho litovat... Ale vzít zpátky-to už nejde...
Takže mi zbývá jen jediná možnost: zbavit se mého trápení i s člověkem, kterému jsem jej vyzradila...
Už chápeš?
To je ten důvod, proč držím v ruce zkrvavený nůž...
Vlastně- proč ho stále držím?
Rozmáchnu se a zahodím jej daleko od sebe, tam kde jej nikdo nikdy nenajde...
Ve vysoké trávě a hromadě listí...

Nikdo nepříjde ani na můj strašný čin...
Nebo snad ano?
Ne!!! Proč by měl?

Vždyt takových věcí už jsem udělala spoustu...
já.. já malá, hodná a kamarádská tmavovláska...

A jestli mne to časem trápí?
Ne.... proč by mělo?