horor na táboře

Anotace: Nevím přesně jak začít ,ale zkusit to musím, a zkusit to chci…jeden dobrej kamarád mě k psaní inspiroval a řekl ať to aspoň zkusím…no tak to zkouším=)ale nic nezaručuju

Na letošním táboře ,po kterým se mi bude ještě dlouho stýskat , jsme se jednou večer všichni(praktikanti)rozhodli ,že se sejdeme na některé chatce i s holkama a budeme si vyprávět horory.Já a čtyři kámoši jsme čekali na ostatních 9 lidí od nás z oddílu v našem pokoji, ani ne za pár minut jsme uslyšeli hlasité kroky po dřevěné podlaze osvícené verandy. Všichni se do místnosti nahrnuli naráz a bez větší hlasitosti to bohužel nebylo ,protože asi dva kluci už byli trochu v náladě, tak jsem si říkal ,že nemá cenu aby se něco povídalo ,ale kupodivu jsme se po chvíli domluvili na tichu.Na tichu tak moc tichým ,do kterého zasahovaly výkřiky smíchu těch co jim tahle situace přišla trapná.Domluvili jsme se přece ,že si budeme vyprávět horory nebo strašidelný příběhy ,ale nikdo se k tomu neměl ,buď nikoho nic nenapadalo nebo měli strach ,že by se ztrapnili ,když nevymyslí dobrou povídku.Přemýšlel jsem nahlas a vzpomínal na příběhy z televizního pořadu ,,věřte nevěřte,, ale nic se mi v tu chvíli nemohlo vybavit ani na hororové filmy co jsem viděl…prostě nic až mě chytla částečná panika ,že jsme tam všichni zbytečně ,zatím co se mohli bavit něčím jiným ,myslel jsem tak rychle ,že sem ty myšlenky ani nestačil zpozorovat a rozebrat.Tak jsem navrhl ,že prostě něco vymyslím z fleku…ta dlouhá doba mlčení mě unavovala a nechtěl jsem zklamat všechny co tam přišli zvlášť jednu osůbku ,na které mi moc záleží.Někdo navrhl abychom se všichni zmáčkli na dolní patro dvouch dvoupatrových postelí.Nějak se nám tam podařilo nasoukat ,sice s menšími potížemi jako že se někdo častokrát praštil do hlavy o nízký strop druhého patra palandy ,a nepomohla ani moje pitomá baterka se kterou sem si před tím hrál a blikal z nervozity a nudy , a se kterou jsem si připadal jako náš praštěnej (hlavní) vedoucí co chodil se svým obřím světlometem nám o půl noci svítit do očí jestli ,,náhodou nespíme“.Zbytek ,co se naštěstí už nepokoušel vervat mezi lidi co se stihli na postel dostat, zůstal sedět na hodně chaoticky rozmístěných židlích.Ještě asi minutu po tom byl ruch a já rychle přemýšlel co je může (hlavně holky) nejvíc vyděsit.Nemohl jsem nic vymyslet.Napadlo mě ,že něco hororového v prostředí tábora z minulosti by mohlo zabrat.Když se konečně zhostil klid začal jsem trochu rozpačitě ,ale přece vyprávět a od té chvíle se my myšlenky rodily přímo na jazyku :
Tábor už je tu tradičně asi 90 let, nejmenoval se sice ,,Drak,, ale na tomto místě dřív byli i jiné tábory.Je to už asi 70 let co se tu stala ta strašná událost ,na kterou nikdo nechce vzpomínat.Byl to obyčejný tábor nijak zaměřený a hodně podobný tomu našemu ,byl poslední turnus a účastnili se většinou už ,,zkušení táborníci“ co to tu měli rádi.Všechno probíhalo úplně normálně ,všichni si užívali krásného počasí,hráli venku míčové hry atd..Třetí den přišlo náhlé a nečekané ochlazení a stálý déšť.Všichni byly zklamaní ze špatného počasí a většinu času trávili na chatkách, nijak se nelišících od současných až na nějaké dobové prvky.Počasí se nezlepšovalo a blížil se večer.V chatce ve ,které byli letos holky ,myslím ,že číslo 4 to začalo.
Před večerkou už se všechny holky nemohly dočkat až se po chladném a depresivním dni konečně vyspí v teplé posteli.Po večerce všechny rychle usnuly ,ale spánek neměl dlouho trvat.Do ticha ,které rušilo jen bubnování dešťových kapek o střechu se ozvala rána ,po které se jedna z holek probudila a zadívala se to tmy a poslouchala co bude následovat , ozvali se něčí kroky při ,kterých se probudil zbytek pokoje.Uslyšeli pomalé vrznutí dveří z vedlejšího pokoje a z okna viděly jak kolem jde postava co nesla nějaký těžký neforemný předmět ,byl slyšet jak ho vleče částečně po zemi.Nikdo nemohl z vyděšení ani dýchat, ale utěšovali se představou ,že to byl jen vedoucí a ta věc třeba jen deka, a zanedlouho zase usnuli.
Ráno je probudil skoro až mrazivý chlad a mlha co by se dala ,,krájet“,déšť ustal a všichni se neochotně chystali na cestu do jídelny.Při cestě na snídani zjistili ,že z vedlejšího pokoje se ztratily čtyři holky.Dostali strašný strach a touhu odjet domů ,už tu nechtěli strávit noc ,ale vedoucí byly neústupní,vypadali s nervama v koncích a chtěli aby se nevyvolávala panika ,a že už je část vedoucích šla hledat.Při cestě ze snídaně si přes silnou mlhu všimli u rybníka obrysů nějakých předmětů ,které tam dříve nebyly.Vydali se tam a čím byli blíž tím víc jim to všechno nahánělo husí kůži, tím víc si uvědomovali co je to za věci.Byly to kříže…čtyři kříže z trámů toho nejhoršího a nejděsivějšího vzhledu, dřevo vypadalo už hodně let staré a každý kříž byl trochu jiný ale v ničem se výrazně nelišili.Rozhlédly se směrem k lesu přes rybník ,nad kterým se vznášely husté chomáče studené mlhy ,a s pocitem ,že je někdo sleduje se odebraly do svých chatek.Pomalu se stmívalo a na holky dopadala čím dál větší úzkost a strach.
V noci se pokoušeli být co nejdéle vzhůru ,ale únava z minulé probdělé noci a hnusného dne je zmohla natolik ,že do hodiny všechny usnuly.Probudili se až se ozvala dunivá rána ,jako pád lidského těla na dřevěnou podlahu na verandě ,a hned po tom byl klid.Po probuzení a rozsvícení se dozvěděli ,že jedna ze čtyř co spí u nich není v pokoji.Vyběhly ven na verandu a uviděli krvavou stopu jak kdyby někdo vláčel po zemi mrtvolu.Rychle se rozběhly do chatky k vedoucím ,když zaklepali na dveře ,nic se neozvalo ,začaly tlouct silně ,ale zase nic.Posvítili do místnosti baterkou a zjistily že nikdo není uvnitř.Prohlíželi každou chatku ,ale v žádné nikdo nebyl ,byly najednou v táboře úplně sami.Mlha v noci opadla a byl vidět jen měsíc.V tichu slyšely něčích pomalé kroky na cestě.Stály na chodníčku před jídelnou a koukaly do tmy ,ze které se zanedlouho vynořila černá postava ,v ruce se jí lesklo v záři venkovních lamp něco co vypadalo jako srp a v druhé ruce svírala nůž ,a pomalu se blížila k nim.Spěšně se vrhly k dveřím jídelny a hledali věci ,jakými by se mohli co nejúčinněji zabarikádovat.Když v panice dostrkali stoly a židle ke vchodu schovali se za zbylé věci co nestihly nahromadit a snažily se být co nejtišeji.Vnímaly sebemenší zvuk z venku a vevnitř a cítili jak jim chladný vzduch naplňuje plíce.Kroky se pomalu blížily až se zdáli být co nejblíž tak se zastavily.Nikdo ani nedýchal a začalo se místností ozývat silné rány do dveří až barikáda ze židlí a stolů pomalu odpadávala.Už zbývala jen část až násilník prorazil dveře až vše o metr odlétlo.Vstoupil do místnosti. Pomalu se rozhlížel po jídelně a ztěžka dýchal…rozešel se pomalým a tichým krokem aby mu neunikl žádný zvuk jediného pohybu a po pár sekundách zamířil přímo na místo ,kde se krčily holky za stolem.Ze strachu se nemohly ani hýbat a pořád doufaly ,že je nenajde.Přistoupil ke stolu ,co byl před nimi.Vzal stůl jako kdyby to byl jen lehký kus polystyrénu a odmrštil ho ke druhé stěně.Rychlým pohybem chytil jednu z holek pod krkem a ozval se výkřik ,a po něm náhlé ticho.Slyšet už bylo těžké dopadnutí bezvládného těla a kapání řinoucí se krve z jejího hrdla. Ale ticho dlouho netrvalo.Holky nečekali a rychle se vydali přes spadaný ,,nábytek“ ven z haly.Utíkaly po schodech dolů a popadaly dech ,víc a víc si uvědomovaly ,že jsou v táboře úplně sami až na vraha ,který právě vlekl mrtvolu kamarádky zpátky po cestě dolů ,do tmy.A teď kam se schovat…napadlo je vzít si na své chatce rychle nějaké důležité věci a tábor rychle opustit.
Běžely chladnou nocí ke své chatce ,rychle vtrhly dovnitř a pobíraly to ,co by potřebovali v nouzi nejvíc ,vyrušil je zvuk jako kdyby někdo rozřezával krabice nebo něco co rozříznout lze jen ztěží.Vykoukly ven a viděly přes okno z vedlejší chatky ,jak neznámý muž probodává nožem postele jako kdyby se chtěl přesvědčit ,že nikdo nezůstal.Zděšené se zamkly na svém pokoji a vlezly každá do jedné z malých a tenkých železných skříněk a tiše vyčkávaly co se bude dít.Najednou uslyšeli to čeho se nejvíce bály…na verandě se ozvaly pomalé a už známé kroky vraha.Z klíčové dírky vypadl klíč ,ani jedna z holek si to nedovedla vysvětlit a už ani nestihly ,protože dveře se s dlouhým skřípěním pomalu začaly otevírat.Děsivá osoba se pomalu procházela po pokoji ,bylo slyšet jak vytahuje nůž a povědomý zvuk agresivní zarytí nože do prázdné postele.Jedna z holek se nějak pohnula a postava ,která byla doteď v pohybu se zastavila až nebyla vůbec slyšet jak soustředěně naslouchala , udělala asi dva kroky ,pak se ozval hrozný zvuk…hrot srpu pomalu přejížděl po plechové skříňce a vydával nesnesitelný zvuk ,v tom jedna dívka zakřičela ,muž nečekal ani vteřinu rychle otevřel dvířka skříňky ,vytáhl ji za vlasy a podíval se jí přímo do obličeje.Bílá tvář s propadlýma očima nehla ani brvou.Vytáhl z kapsy nůž a bodl jí ho přímo do krku , dívka se skácela k zemi s otevřenýma prázdnýma očima.Když vrah odešel do druhého pokoje dál prohledávat otevřela druhá dívka potichu dveře skříňky a zběsile se vrhla ke dveřím a utíkala k hlavní bráně tábora.
Celá udýchaná doběhla na místo ,ale na vratech byl tlustý řetěz ,se kterým chvíli zoufale lomcovala ,přemýšlela kudy by se dalo ještě uniknout a jediný únik byla přístupová cesta k rybníku , běžela po louce přes celý tábor tak rychle jak snad nikdy v životě ,ale to co měla teď spatřit by ji nadosmrti poznamenalo.Přeběhla kolem rybníku a zamířila k lesu, byla tak udýchaná , si že si musela chvíli odpočinout.Chladný vzduch jí pálil v krku a nemohla popadnout dech.Nějakou dobu co jen tak stála ,se rozhlížela kolem jestli ji náhodou nepronásleduje.Měsíc jasně vrhal světlo na klidnou hladinu rybníku…ale počkat…rybník nebyl prázdný..to co teď viděla ji doslova vyrazilo chraplavý dech.V rybníku plavala mrtvá těla všech lidí ,co obývali ještě ten den tábor.Byli přibití na křížích přesně takových jako viděla na břehu s kamarádkami, celý rybník byl jimi posetý bylo jich bylo kolem sedmdesáti , přibití děsným způsobem každý měl na kříži přibitou jednu nebo dvě končetiny někdy dokonce hlavu ,vždy to bylo chaoticky a vše vypadalo naprosto hrůzostrašně.
Dala se do hysterického pláče a dál utíkala k viaduktu.Běžela a cítila jak se jí chladný vzduch a nesnesitelný strach vrývají pod kůži…běžela dál a dívala se do země..Narazila na postavu ,kterou ten večer už dobře znala.Muž s propadlým obličejem se k ní zohl ,chytil ji za vlasy a táhl zpátky k rybníku.Křičela a prosila ať ji ušetří ,ale on její prosby vůbec nevnímal.Dotáhl ji brutálně až molu a vrazil jí nůž do ruky přímo do tepny a shodil ji do vody.Ve vodě plavala vedle mrtvol ostatních a vnímala jen nesnesitelnou bolest.Věděla ,že umře dřív nebo později ,už neměla sílu plavat .Chladná voda ji bodala do těla jak tisíc nožů a rychle krvácela.Chytila se z posledních sil kusu jednoho kříže ,ale ztrácela už cit a pomalu se potápěla.Ruka ji sjela po dřevě do vody a mrtvé tělo šlo pomalu ke dnu.
No a povídku jsem zakončil slovy: a od té doby se tohle místo jmenuje Křižanov.
Nikdo ani nedutal a já byl rád ,že jsem měl všechno to vymýšlení za sebou…mělo to docela pozitivní ohlas ,což mě strašně potěšilo ,tohle je jeden z večerů na ,který nikdy nezapomenu a doufám ,že si tu naši černou hodinku ještě s tou naší táborovou partou někdy zopakujem=)