tunel smrti

Anotace: Povídka o tom ,co se vám může stát při obyčejné cestě vlakem. Náš hlavní hrdina jede svým obvyklým spojem ,kterým musí každý den jet do školy a zpět , ale netuší ,že mu tahle běžná rutina děsivě změní život.

Unavený z dlouhého dne ve škole a zároveň rád ,že je na cestě domů ,došel k hlavnímu nádraží.Přišel k pokladně a řekl paní za pultem kam má namířeno, zaplatil ,šel si sednout na lavičku a vyčkával svůj vlak.Asi za dvacet minut se z rezavého amplionu ozval hlas ,který vyzíval cestující ať se dostaví na 3. nástupiště ,2. kolej.
Vlak ,kterým měl odjet domů zanedlouho dorazil na zmíněné stanoviště.Nastoupil a s divným pocitem si hledal volné sedadlo.Ten divný pocit ho trápil a přemýšlel ,proč kde se vzal ,…něco bylo jinak.Každý den už tři měsíce bylo všechno stejné,až na dnešek.Lidé se nechovali jako vždy, úplně nezaujatě a občas někdo s někým prohodí řeč.Naopak ve vlaku bylo naprosté ,až podezřelé ticho.Konečně našel místo k sezení.Dvě prázdné lavice, vlak byl přeplněný ,ale tohle místo zůstalo prázdné.Zkoumavě si ho prohlížel ,ale nic zvláštního na něm nebylo.Tak se posadil ,dal si do uší sluchátka, zapnul si mp3 přehrávač a těšil se domů.Cesta ubíhala pomalu a on pomalu usínal a vnímal jen jeho oblíbenou písničku ,která mu hrála do uší.
Probudilo ho silné škubnutí vlaku a náhlé ticho.Otevřel pomalu oči, podíval se z okna.Venku viděl jen tmu a zdi tunelu.Rozhlédl se po vagónu.Uvnitř nikdo nebyl.Dostal strach a podíval se do uličky směrem k dalším vagónům.V několika vozích se nesvítilo ,v dalších světlo bylo a v některých jen blikavě zhasínalo.Vzal si mobil a chtěl někomu zavolat.Nečekaná situace ho naprosto vyvedla z míry.Mobil nebyl zapnutý a zapnout ani nešel ,jakoby v něm nebyla baterka.Mp3 taky nereagovala.Nic co bylo na elektřinu ,až na světlo nad ním ,tam nefungovalo.Rozhodl se ,že prohledá ostatní vagóny.Procházel dveřmi a každým vozem víc zrychloval.Otřásla s ním panika.Nikde nikdo nebyl.Zmateně chodil po místnosti a napadlo ho vyjít ven.Zatřásl s vlakovými dveřmi a po chvíli se otevřeli.Závan chladného vzduchu a pachu ze slizkých zdí ho obklopoval a naháněl hrůzu.Rozhlédl se na obě strany tunelu ,ale ani na jedné neviděl světlo na konci.
Rozběhl se směrem k lokomotivě.Doběhl k ní a všiml si že vypadá jinak než ta ,kterou viděl na nádraží.Vypadala staře a hodně opotřebovaně.Světla nesvítila.Jediné co tmavý tunel osvětlovalo bylo matná záře z vagónů.Utíkal dál s nadějí ,že na konci tunelu bude světlo ,že ten tunel bude mít vůbec nějaký konec a že někoho najde ,kdo by mu pomohl.Uběhl několik set metrů ,ale pořád nic.Pomalu se vracel k vlaku a tížil ho čím dál větší stres.
Vešel do prvního vagónu ,u kterého šli snadno otevřít dveře a sedl si na své místo kde si zapomněl batoh.Usmyslel si ,že nasbírá síly a zkusí běžet na druhý směr.Někdo praštil do skla hned vedle něj.Strašně se lekl.Už věděl že tam není sám.Ozvali se další rány na stěny a okna.Mrtvolně bílé ruce se dobývaly dovnitř.Rozeběhl se napříč uličkami vlaku a kontroloval dveře jestli nejdou otevřít.V hysterické panice se ukryl pod jedno sedadlo a čekal.Nemusel čekat dlouho až zaslechl zvuk odhrnutí vlakových dveří.Slyšel kroky ,které se pomalu blížily.Naklonil se aby se podíval do dveřních oken.Uviděl postavu za nimi a hned se splašeně schoval zpátky.Ani nedýchal.Vniknuly dveřmi dovnitř.Nebylo slyšet dýchání jen zvláštní sunuté kroky.Postavy prošli kolem něj bez povšimnutí.Krčil se pod sedačkou a čekal až odejdou úplně všechny.Pomalu se vysoukal ze svého úkrytu ,když v tom uslyšel za zády hlas: ,,Je si oklamal ,ale mě ne“!Otočil se ,za ním stál děsivý muž.Měl na sobě starodávné a špinavé oblečení pro průvodčí.Ve tváři mrtvolnou bělost a rozkládající se kůži ,jako už několik let mrtvý.Na nic nečekal , rychle se otočil a běžel uličkou do dalších vozů.Zpomaloval a za běhu se ohlédl.Ten člověk už tam nebyl ,ale kam mohl zmizet.Otočil hlavu a chtěl se dát znovu do běhu ,ale hned u jeho obličeje stál on.
,, Nebylo moudré přede mnou utíkat ,všimli si tě všichni ,a hlavu otočil k oknu ,za kterým bylo několik bílých tváří…asi tě budeme muset zabít dříve než jsme mysleli.“ řekl chladně mrtvý průvodčí.Vytáhl starý ,už skoro zrezivělý nůž.
Rychle se vrhl se ke dveřím.Otevřel je ,chladný páchnoucí vzduch ho praštil do obličeje ,slyšel hlasy ,které vycházely z druhé strany vlaku.Už je slyšel z obou stran ,blížili se.Tiskl se k špinavé stěně tunelu.V záři vnitřních světel přicházeli stíny.Bylo to asi padesát lidí.Mlčeli a podivnou chůzí se přibližovali.Nevěděl co má dělat ,všechny cesty jsou zablokované a není úniku.V duchu se utěšoval představou ,že se nic neděje ,že je to prostě neskutečné ,tohle se nemůže stát.Už byli tak blízko ,že jim viděl do zohavených obličejů.Mezi nimi prošel průvodčí a chytil ho pod krkem…Teď půjdeš s námi.Pocítil v hrudi chlad a nesnesitelnou bolest.Nůž ,který do něj bodl mu zůstal v břiše.Vlekli ho k vagónům.Pořád žil a věděl ,že by byl už dávno mrtvý ,ale bolest nepolevovala.Viděl jak ostatní postavy zalézají pod vlak do malých beden ,přidělaných ze zpod vozu.Mrtvola průvodčího ho narvala do jedné z nich a zamčela.Tiskl se v malém prostoru ,pomalu umíral a cítil jak se vlak pohnul a dal se opět do pohybu.Zavřel oči a usnul.
Probudilo ho prudké trhnutí až sjel ze sedadla.Uvědomil si ,že to byl sen.Tak skutečný sen nikdy neměl.Připadalo mu to tak opravdově ,až to nahánělo husí kůži.Ten divný pocit tu byl zas.Přísahal si ,že už nesmí usnout a pořád si v duchu opakoval : ,,Byl to jen sen.“
Konečně byl ve své stanici.Vystoupil z vlaku a z úzkostí pohlédl na malé ,,skříňky“ zpod vagónu.Vlak odjel a on se vydal cestou domů.
Další den přijel domů,zapnul internet a na úvodní stránce ve zprávách četl titulek : ,,Vražda chlapce na železnici“.Rychle se zatajeným dechem rozklikl ten odkaz.
To co viděl ho vyděsilo k smrti.Fotka jak železničáři vytahují mrtvolu chlapce z železných skříní pod vlakem.Další záběry byly na jeho tvář ,ta tvář se mu až děsivě podobala ,byl to přece on!
Nikdy se nezjistilo kdo byl zavražděný ani kdo byl vrahem.Tenhle okamžik si náš hrdina bude pamatovat nadosmrti.Po hrozném šoku odešel ze školy do ,které musel před tím dojíždět a už nikdy nechtěl jezdit vlakem.

O téhle události se ještě dlouho mluvilo ,byla zcela nevysvětlitelná.Tunel ve kterém se náš příběh odehrával nebyl nekonečný ,ale opravdu existoval, před padesáti lety v něm jedna vlaková souprava vykolejila a zahynulo bezmála šedesát cestujících.Dodnes se mu říká tunel smrti a někteří lidé co jím projíždí vypráví o zvláštních stavech úzkosti a strachu.