Nezapomenutelná akce

Anotace: Vím, že jsem původně psal fantasy a že tam mám rozpracovaný příběch, ale jaksi mi došli nápady. Tak jsem se dal na psaní hororu, možná mi to půjde líp. Držte mi palce.

Byla to dobře promyšlená akce, měli jsme se sejít ve sklepě, donést alkohol a dobře se bavit, prostě normálka. Sešli jsme se už ve tři hodiny odpoledne abychom to všechno připravili. Já, Michal, můj kamarád a jeho holka Kristýna. Ve čtyři přišli ostatní lidi, který jsme pozvali. Bylo nás asi šest nebo sedm, začalo to celkem dobře, kecali jsme o různých věcech, pili vodku a víno. Pak jsme hráli různý hry kde hlavní roli hrál chlast. Kolem deváté jsme byli už docela na mol a začali jsme hrát schovku. Já jsem samozřejmě pykal a ostatní se běželi schovat, teda někteří toho už nebyli schopní, ale většina to zvládla, takže když jsem napočítal do 50 zůstal tam jenom jeden kluk. Toho jsem zapykal a šel jsem hledat dál. Napadlo mě, že se půjdu nejprve podívat do pater i když nevím jak by se tam dostali, když by ani ty schody nevylezli. Tam jsem našel další holku a kluka, jak se tam spolu objímají a líbají. Poslední místo, kde by ještě někdo moh být byli ty nejspodnější sklepy a uzávěry vody a plynu. Tam jsem objevil skoro všechny ostatní i když mi pořád zbývali Michal a Kristýna. Zkoušel jsem to dál a dál a v tom jsem něco zaslechl, bylo to jako kdyby něco těžkého žuchlo o zem, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Našel jsem je jak se k sobě mají o kousek dál, chtěl jsem je zapykat, ale oni najednou zařvali, že kdesi za mnou je někdo s nožem v ruce, myslel jsem si, tak dobrej fór ale když jsem se otočil, stál tam se zahnutou kudlou a už se rozmachoval, naštěstí mě Michal strhl zpátky a kudla jenom zasvištěla vzduchem. Dali jsem se na útěk, když jsme vyběhli ze sklepa, ihned jsme běželi ke dveřím, ale byli zavřené, byli jsme v pasti. Zkoušeli jsme i okna, ale nic nešlo, hrůza. Najednou mě Kristýna zatahala za rukáv a ukázala někam doleva kde byl náš sklep. Byla tam krvavá skvrna, která se přiházela několika směry jako by po zemi bylo taženo něco co krvácelo a přímo do té místnosti, kde jsme dneska celej den byli. Začínalo mi docházet co muselo znamenat to žuchnutí, že někdo kdo se právě vracel, když sem ho našel musel na toho vraha narazit a ten s ním musel skoncovat, ale nechtěl jsem tomu věřit. Nikdo nechtěl nahlídnout do toho sklepa, tak jsme se domluvili že se tam podíváme všichni tři zaráz. Dveře byli pootevřené, zatlačili jsme a vstoupili dovnitř. To co jsme viděli nikdy nezapomeneme! Od stropu dolů visely čtyři těla, byli znetvořený a svlečený s kůže. Ty byli nedbale poházený kolem a několik částí ještě viselo na bezvládných tělech. Z toho co viselo nejblíž nám ještě odkapávala krev, které bylo na podlaze opravdu moc.V rohu leželi odporné nástroje svědčící o tom, co vrah použil. Kristýna vyjekla a málem omdlela. V tom se za námi ozvaly kroky, okamžitě jsme mysleli na nejhorší, že zbýváme jenom my tři a že jde právě po nás. Začali jsme utíkat do pater. Slyšeli jsme ty kroky za námi, ale neodvažovali jsme se otočit. Běželi jsme nahoru, ale zapomněli jsme na výtah, který tu byl. Najednou se rozjel a my nevěděli, co dělat. Pokoušeli jsme se vyběhnout co nejvýš na půdu a pak na střechu odkud bysme mohli utéct pryč a někoho zavolat, jenže v ten okamžik se před námi otevřeli dveře výtahu a stál tam on, vypadal strašně, měl na sobě kuchyňskou zástěru celou od krve, na hlavě měl motorkářskou helmu, na které byla ještě krvavá šmouha, hledí měl skloněné, takže mu ani nebylo vidět do obličeje, v jedné ruce držel zahnutou kudlu a ve druhé vrhací nůž. Rozpřáhl se a hodil nůž přímo na Kristýnu, skočil jsem po noži a ten se mi zabodl do paže. Ucítil jsem velkou bolest a teplá krev mi začala máčet tričko. Vrah se blížil a blížil, zařval jsem na Michala a Kristýnu, aby šli a nechali mě tady. Vrah byl najednou nademnou a já, čekal neschopen pohybu co bude dál, rozmáchl se kudlou a já ucítil bolest v hrudníku a řekl jsem si, to je konec.
Najednou jsem se probudil. Ležel jsem na lavičce ve sklepě a nade mnou stál kamoš a říkal ať se probudím, že už je ráno. Vstal jsem a viděl, že Michal a Kristýna mají stejný výraz, jako já. Že to byl jenom sen a že zato může alkohol. Nikdy jsme o tom nikomu neřekli a od té doby jsme všechny akce pořádali mimo sklepy.