Dušičky

Anotace: S tímhle svátkem se spojují podivné a nevysvětlitelné věci.Našeho hlavního hrdinu jedna z nich vyděsí až k smrti.

Tenhle svátek nemám opravdu moc rád.Já vím ,že je to tradice a slušnost chodit mrtvým na hrob ,ale na mě hřbitovy nepůsobí vůbec dobře.Pořád si říkám ,proč kruci se to neslaví jak v Americe.Tam to mají pojaté tak vesele ,zatím co u nás chodíme sklíčení na hřbitovy.Teda mě to tak aspoň připadá.
Dušičky jsou už dnes.A mě se přece tolik nechce nikam jít.Mamka je nachlazená a otec mimo město.Letos to připadá jenom na mě.Neochotně jsem se odhodlal vyjít do studeného ,podzimního počasí.Všechno bylo ten den divné..asi to bylo tou špatnou náladou ,ale pořád mě něco znepokojovalo.Cesta tramvají se vlekla a já musel stát jelikož sedadla byla obsazena.Zrovna jsem měnil pisničku na mp3 přehrávači ,když se ozvala strašlivá rána.Vymrštilo mě to a narazil jsem hlavou do stěny u řidiče.
Hned jsem se postavil na nohy.Rozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil jsem ,že lidem se nic nestalo ,jakoby tramvaj vůbec necukla.Nevěnoval jsem tomu velkou pozornost a tramvaj se znovu rozjela.Vystoupil jsem a vydal se na cestu ke hřbitovu.Bolela mě hlava a mou náladu to jenom zhoršovalo.
Čekal jsem ,že tu bude hodně lidí ,ale skoro nikdo na cestě nebyl.Bylo to ještě asi půl kilometru.Do uší mi hrála hudba a já se díval po barevných stromech a snažil se aspoň trochu vychutnat podzim.Už jsem se blížil k bráně ,jak si dovoluju říct nejděsivějšího hřbitova ve městě, a cítil jsem tu úzkost.Přišel jsem ke stánku se svíčkami a věnci, který je tam každým rokem.Koupil jsem dvě svíčky a věneček a šel k hrobu.
Rozhlížel jsem se kolem sebe ,ale na celém hřbitově nikdo nebyl.Byl jsem nervózní a přidal jsem do kroku.Řekl jsem si ,že to tam rychle ozdobím a vypadnu.
Konečně jsem našel tu správnou řadu ,přišel jsem k hrobu.To co jsem viděl mi vyrazilo dech.Na náhrobku mezi jmény příbuzných bylo vyryté i moje jméno.
Datum úmrtí bylo přesně tento den.Nevěděl jsem co jsem měl dělat.Sáhl jsem na vyryté písmo ,abych zjistil jestli to není třeba jen nálepka a nějaký hodně špatný vtip.
Písmo tam vyryté bylo, najednou se ozval skřípot a zabouchnoutí hlavní brány.Na nic sem nečekal a rozběhl se k východu.Už z dálky jsem viděl ,že je pozdě.Doběhl jsem k bráně a zatřásl vztekle mřížemi.Hned za nimi ,kde měla paní co prodávala svíčky stánek ,nic nebylo.Otočil jsem se směrem ke hřibitovu a pronikla mnou panická hrůza.
První co mě napadlo bylo někomu zavolat ,ale jak jsem to zkusil ,tak mě mobil nahlásil nedostupnou síť.Vůně spadaného listí a hrozná nervozita mě bodali jak ostrý nůž.
Byl jsem tam sám ,na místě které je mi tak nesympatické.Děsila mě představa ,že se odtamtud už nedostanu.Nervózně jsem přecházel kolem vysokých zdí a přemýšlel jek se dostat pryč.Zamžoural jsem do husté mlhy a v dálce viděl postavu.Měl jsem sice strach ,ale byla to poslední možnost se někoho zepat ,jak se dostat pryč.Rozběhl jsem se k postavě.Byl to starý pán ,stál u jednoho z hrobů a upřeně se díval na jméno napsané na náhrobku.Za jménem bylo dnešní datum.Snažil jsem se přijít na to ,jak se mohl ten nápis dostat na hřitov ,když ten človek zemřel dnes.Podíval jsem se mu do tváře.Mrtvolně bílá tvář byla plná slz a pořád vzdychala.
Zeptal jsem se ho tedy co se tu děje.Chvíli mi neodpovídal ,až pak řekl: ,,Teď už jsme tak dopadli všichni."Nechápal jsem co říká a zmateně jsem odpověděl: ,,Nechcete říct ,že jsme..." Ani jsem nestačil dopovědět a stařík smutně kývl.
Ozvalo se cinknutí.Starému pánovi se urhl knoflík z kabátu a vůbec si toho nevšiml a dál zíral na náhrobek.Sehnul jsem se pro něj a chtěl mu ho podat ,ale když jsem se narovnal ,už tam nikdo nebyl.Podíval jsem se znovu na hrob ,za skleněnou vitrínkou byla jeho fotka.Strčil jsem si knoflík do kapsy a rozběhl se k zadní bráně hřbitova s nadějí že bude otevřená.
Bezmocně jsem zalomcoval železnymi dveřmi a ztěžka oddychoval.Rozhlédl jsem se znovu po hřbitově a najednou byl plný lidí.S radotí ,že jsem z toho snad venku ,jsem se rozběhl k prvnímu člověku co se tam objevil.Promluvil jsem na něj a vůbec si mě nevšímal.
Přešel jsem k jedné paní ,která právě zapalovala svíčku a pozdravil ji.Vůbec nevnímala můj hlas a dál oprašovala náhrobek své rodiny ,zkusil jsem ji poklepat na rameno ,ale moje ruka se ji ani nedotkla prošla jí stejně jak tou mrazivou mlhou ,která byla všude kolem.Zařval jsem na celé kolo ,ale nikdo ani nezvedl hlavu ,nikdo mě neslyšel.Zhroutil jsem se zoufale na zem ,snažil se přemýšlet co budu dělat ,ale nic mě nenapadalo.Zvedl jsem hlavu a zjistil ,že jsem tu zase sám.Pohlédl k hlavní bráně ,která byla opět zamčená.Zase tu bylo to hrozné ticho ,zase jsem slyšel jen zvuk větru a padajícího listí.Poližil jsem hlavu na studený beton a pomalu usínal.To se přece nemůže stát ,to nemůže být pravda , to ne...tiše ...tiše ,probuďte se.Otevřel jsem oči a zjistil ,že pořád křičím.
Rozhlédl jsem se.Byl jsem v bílé místnosti plné prázdných postelí.Ležel jsem v jedné z nich a viděl před sebou nějakou paní.Zmateně jsem se zeptal ,kde to jsem.
Paní mi hned odpověděla.,,Jsi v nemocnici.Při nehodě s tramvají si utrpěl otřes mozku a doteď si byl v bezvědomí."Sáhl jsem si na hlavu ,kterou jsem měl obvázanou obvazy.Paní doktorka se na mě usmála a odešla.Byl jsem v nemocničním pokoji sám a celý můj několika dení pobyt ,kvůli vyšetření ,sem dumal nad tím jak to ,že to bylo tak skutečné.
Konečně jsem mohl odejít domů.Vyšel jsem z nemocnice ,počasí bylo pořád stejné.Vyrazil jsem cestou domů.Byla už ale větší zima ,dokonce bych se vsadil ,že mrzlo.Dal sem si ruce do kapes a strnul jsem hrůzou.To co jsem svíral v ruce už jsem někde viděl.Byl to přesně ten knoflík ,který vypadl z kabátu tomu starému pánovi na hřbitově.Úplně mi to vyrazilo dech.Domů jsem doslova doběhl a snažil se uklidnit a vysvětlit to nějakým normálním způsobem.
Další dny mě na hřbitov pořád něco táhlo.Musel jsem tam jít ,doufal jsem ,že tam najdu vysvětlení.Hned ,jak jsem měl čas vyjel jsem na hřbitov.Prvně jsem se šel podívat k hroubu našich příbuzných ,bál jsem se že tam najdu to co posledně ,ale naštěstí nic.Po paměti jsem došel k hrobu ,kde stál ten stařík.Byla tam jeho fotka a datum dne ,kdy mě rodiče poslali na hřbitov.
Od tohoto dne už vím že některé věci nejdou vysvětlit běžným způsobem a tuhle věc nikdy nevysvětlím.Vím ,že tohle bylo skutečné.

Jen bych rád upozornil ,že je všechno fiktivní...jen ten hřbitov ,o kterým jsem psal ,opravdu je.=))doufam ,že se to bude libit.:-))