I love you

Anotace: Povídka, kde jsou postavy skutečné, ale příběh ne...doufám, že se bude líbit

Bylo to nejteplejší léto za posledních deset let. Třináctiletá Alena trávila prvních 14 dní prázdnin na letním táboře. Alena byla hubená dívka se sklony k sebedestrukci, s příliš vlnitými vlasy a přísnými rty. Milovala zvířata a Egypt. Nesnášela růžovou barvu a vše, co bylo příliš holčičí. Na táboře byla se svojí kamarádkou Lenou.
Na tomto táboře už několikrát byla a úplně si jej zamilovala. Věřila, že letošní tábor bude tak skvělý jako ty ostatní. Ke své hrůza však zjistila, že na tábor přijela i její tajná láska, Patrik. Dokonce i své kamarádce Leně tvrdila, že ho nesnáší, ovšem Lena věděla své…

***

„Vanilková zmrzka, to je fakt to nejlepší, co na létě je!“ Alena seděla se svojí kamarádkou Lenkou před táborovým bufetem a užívali si tu lahodnou kalorickou bombu.
„Já znám i lepší věci…ale i tak je zmrzka jedna z nejlepších.“ Lena na ni mrkla. „A když už mluvíme o nejlepších věcech, hádej, kdo na tebe mává.“
„Ty seš blbá.“ Alena nesnášela, když si ji tak dobírala. Vždycky musela těžko zakrýt červenání…
„Ahoj holky, nechcete si jít zahrát pinec?“ Nadějně se na Alenu podíval.
„Já ne, ale Alča si určitě rada zahraje, já musím ještě za vedoucím.“
„To je škoda, že s námi nepůjdeš, Leno.“ Ani z poloviny to nebyla pravda. Začal doufat, že opravdu bude s Alenou chvíli sám. Alena mu ale naděje zhatila.
„Já musím jít za vedoucím taky. Ahoj.“ Alena odkráčela směrem k chatkám vedoucích.
Lena se na Patrika omluvně zasmála a utíkala za Alenou.

***

Alena stála před zrcadlem v umývárně. Čekala, až si Lena doumývá vlasy. Ze sprch odešla, protože se tam skoro nemohla ze samé té páry z horké vody popadnout dech.
Najednou se za ní ozvalo. „Ahoj Ájo.“ Patrik se na ni díval přes mřížku v okně.
„Co tady děláš?! Okamžitě vypadni!!!“ Proč za mnou pořád leze? I když…ne že by jí to moc vadilo…
„Chtěl jsem tě vidět, to přece není žádný zločin!“ Nelhal.
„Ale je!!!“ Hodila po něm hřeben a on se smíchem utekl. Ach jo, o je tak úžasný…nejradši by si za tuhle myšlenku nafackovala.

***

Večer začal foukat silný vítr a tak se holky musely pořádně obléct, aby jim venku nebyla zima. Jako vždy se před spaním procházely po táboře kolem chatek vedoucích a kdykoli nějaký vyšel ven, začaly se chlámat. Dnes však ven nikdo nevycházel a tak se holky zklamaně vrátily do chatek. Aleně se rozvázala tkanička a tak se sehnula, aby si ji zavázala. Její kamarádka už byla v chatce. Na nebi se, právě ve chvíli, když Alena zvedala hlavu, rozzářila šesticípá krvavě rudá hvězda. Alena ji na kratičkou chvíli zpozorovala a na tu chvíli se jí zastavilo srdce. Ta hvězda však brzy zmizela a tak tomu nevěnovala žádnou pozornost.

***
Alenu probudilo podivné kvílení. Myslela si. Že se jí to jen zdálo a tak si lehla. Za chvíli to uslyšel znovu. Teď si byla jistá, že se jí to nezdálo a tak se šla podívat ven, odkud to pochází.
Ten zvuk vycházel z míst kolem bazénu. Přišla k němu a to, co uviděla, jí vyrazilo dech.

***

Velký měsíc v úplňku ozařoval bazén s čistou modrou vodou a Alenu, která se nevěřícně dívala na nápis před sebou. Na klidné hladině bylo napsáno rudými květy růže. „Najdu si tě a propadneš smrti.“ Alena se nemohla ani pohnout nebo promluvit. Zírala na ten nápis a srdce jí hlasitě bušilo. Potom udělala tu nejrozumnější věc, kterou v tuto chvíli udělat mohla-začala křičet. Tím probudila celý tábor.
Rychle k ní utíkali děti i vedoucí. Mezi prvními dorazil hlavní vedoucí Šutr. Ten, když uviděl nápis, celý zbělel. „Kdo to udělal?“ ptal se.
Nikdo mu ale neodpovídal. Zeptal se tedy ještě jednou. Opět žádná odpověď.
„Jestli mi to do deseti vteřin neřeknete…“ Stále nic.
„Deset, devět, osm, sedm…“
Zarazil se. Všichni se dívali na něco za ním. Se zlým tušením se pomalu otočil. Nemohl uvěřit tomu, co vidí, prostě to nebylo možné.

***

Nad bazénem na tmavém mraku seděla žena, velice krásná žena. Byla oblečena do černých šatů, které zdůrazňovaly její krásu. Vlasy, dlouhé až do pasu, jí rámovaly bledý obličej. Její krásu kalila jen jediná věc, zlo, které z ní vyzařovalo. Ta žena chtěla rozsévat smrt.

***

Patrik se na ni užasle díval. Chtěl ji. Doháněla ho k šílenství. Byla krásná, zuřivá a sexy. Neviděl tu temnotu, která z ní prudce sálala, viděl jen své nejdivočivější sny…
K jeho velké radosti k němu zamířila a natáhla k němu ruku. On se jí okouzleně chytil. S nadlidskou silou ho vytáhla k sobě na mrak. Poté oba dva zmizeli. Alena tomu jen bezmocně přihlížela. „Patriku…“

***

Patrik se s tou ženou ocitli na lesní mýtině. Poznal ji. Byli nedaleko od tábora. Na mýtině byl jen velký kámen, nic víc.
Žena se na něj usmála. „Jsem Martinea, patronka nenávisti. Ty, jenž dovedeš upřímně milovat a tvé srdce je zaplněno vroucí láskou, budeš obětí mé nenávisti.“
Poté ho hodila na stůl* a on se najednou nemohl hýbat, jako by byl spoután neviditelnými provazy. Už neviděl Martineu jako krásnou ženu, ale jako ošklivou zrůdu. Jeho myšlenky teď patřily Aleně, dívce kterou miloval…
Martinea se na něj pohrdavě podívala. Zvedla dlouhý a ostrý nůž. S výkřikem „Oběť nenávisti!“ mu vrazila nůž přímo do srdce…
Aleno“

*Metafora!!!!

***

Šutr poslal všechny spát, protože nemohli nic udělat. On sám se mohl jen pořádně opít a to také udělal.
Alena nemohla jen tak odejít a nechat Patrika napospas té ženě. Musí mu jít na pomoc. Šla tedy směrem k lesu, aby ho našla. Někdo ji však zastavil.
„Ájo?“ Byla to její kamarádka Lena.
„Mě nezastavíš, já ho najdu, i kdyby mě to mělo stát život.“
„Já vím, jen ti nesu baterku, bude se ti hodit. Šla bych s tebou, ale už jsem se přihlásila do čety “Ukliďte zlý nápis“. Doufám, že se oba vrátíte v pořádku.“
„Díky…“ Alena odešla za svým srdcem.

***

Nějaká velká síla ji vedla na mýtinu, kde byl Patrik. Byla od přírody statečná, ale noční les v těchto podmínkách jí naháněl hrůzu. Uviděla nějaké světlo. Vydala se za ním. Došlo na mýtinu zalitou měsíčním světlem. Zastavilo se jí srdce, ležel tam její Patrik. Rychle k němu běžela. Znepokojovala ji jeho bledá barva kůže, určitý chlad, který z něj vyzařoval….
Rychle ho chytla za zápěstí, hledala tep...ale nenašla ho.
„Patriku!!! Ne!!!“ To nemůže být pravda!!! On je mrtvý!!!
Rozvzlykala se a zhroutila se na zem. „Proč?! Proč jsem raději nezemřela já?! Obětovala bych za něj život!!!“
Vstala a dotkla se jeho tváře. „Patriku, přísahám, že jestli budeš žít, budu s tebou chodit!!!“ Věděla, že to není možné. Zvrátila hlavu k nebi a zařvala „Né!!!“
„Alenko?“
To není možné…¨
„Ájo, já věděl, že mě miluješ…“
Pomalu otevřela oči. Stál před ní, živý a zdravý. „Já…jsem byla rozrušená…nevěděla jsem, co říkám…“ Ustupovala dozadu. Najednou zakopla a spadla na zem.
Patrik se potichu zasmál a natáhl k ní ruku. „Já tě miluji a ty to víš.“
Přehlédla jeho ruku a sama vstala. „Ale…“
„Pst…“
Přitáhl si ji k sobě a políbil ji…
V životě by ji nenapadlo, že líbání je taková skvělá věc…najednou bylo všechno krásné…cítila jeho blízkost, vdechovala jeho vůni…byla omámená láskou…konečně měla svého Patrika…
Konečně…