Má smrt, můj strach

Anotace: Je to kratoulinky, psala sem to, kdyz mi bylo 15.

Viděl jsem mrtvé děti a ženy, jak pláčou nad jejich těly. Viděl jsem rozlícené muže, jak se vrhají vstříc náruči smrti. Málokdo si to umí představit.
A ten zápach, ten nesnesitelný smrad linoucí se ze spálených chatrčí. Ta bolest rozpínající se všude kolem!
A já tam jen tak stál a nic jsem neudělal. Měl jsem strach. Někdo mě vzal za halenu a odvlekl pryč.
Byla tam tma a zima a něco po mě lezlo. Já… Já ani nevím co! Bylo to odporný! Nevím, jestli ten, kdo mě sem přinesl byl člověk zlý nebo dobrý, přítel nebo nepřítel, ani za mnou nechodil. Zapomněl na mě? Já tu umřu. Určitě umřu.
Znovu jsem viděl všechen ten strach a smrt a viděl jsem tam i sebe, jak se svíjím v křečích, jak volám o pomoc a nikdo mi nepomáhá, nikdo si mě ani nevšimne. Ale to je život, to je má smrt.