Ještě nechci odejít

Anotace: No nevim jak to popsat, asi až přespříliš zdařený pokus o sebevraždu. Pokud chcete, čtěte a budu ráda za každej komentářík :)

Za neutichajících nadávem má matka odešla z mého pokoje a práskla za sebou dveřmi, seděla jsem na černě potažené židličce a čekala až se mi po tváři začne klouzat první slza. O chvíli pozděli jsem zašátrla v šuplíku a vytáhla žiletku, v této době jedinou mou kamarádku, odšourala jsem se na záchod a opřela se tam o zavřené dveře. Když jsem vyhrnula dlouhý rukáv, usmívaly se na mne bolestné šrámy, které mi připomínaly všechno co tolik bolelo v tom kousku svalů, kterému se říká srdce. Přejela jsem si prstem po odznacích minulosti a bolest mi projela celým tělem. S odhodláním jsem k ruce přiložila žiletku a dávala jsems i při tom pozor, abych se nestrefila do již pořezaného místa.
Pak jsem táhla, řezná boles se táhla od mého zápěstí, přes celé tělo až k srdci, v němž ještě nestihly odeznít nadávky, kterými mne má matka zasypala.
Za koncem žiletky se rozevírala sněhově bílá kůže a zpoza jejích okrajů se drala ven rudá krev. Dokončila jsem řez , posunula žiletku o kousek dál a jala se dalšího sebepoškozování. Po chvíli se ozvaly kroky a některý z obyvatel našeho domu bezvýsledně vzal za kliku, potom párkrát zaklepal na dveře a odebral se čekat do koupelny. Vstala jsem od dbeří, plácla si na rány kus toaletního papíru, zatáhla za splachovadlo a nepozorovaně jsem vklouzla do svého pokoje. Tam jsem si znova prohlédla ještě nezaschlé ranky od krve a převlékla jsem se do pyžama.
Bylo až nadmíru udivující, že mi usnutí nečinilo nejmenší potíže, ale nestěžovala jsem si, během chvíle jsem se prodrala světlou krajinou do temného lesa, kde jsem se ukryla a čekala jsem na probuzení.
K tomu mi napomohl zoufalý výkřik deroucí se z úst mé matky, rychle jsem vstala a slezla z postele, ptala jsem se jí, čeho se tak vyděsila, co se stalo, ale odpovědi jsem se stále nemohla dočkat, její zrak se upíral na postel, z níž jsem před chvílí odešla.
Nebo ne ?
Na posteli ležela moje maličkost a okolo mého zápěstí se červenala zaschlá skvrna od krve. Nevídaně rozsáhlá. Nepokojně jsem upřela svůj zrak k špičkám nohou a zjistila jsem, že se mírně vznáším.
Co se děje, proč je tam někdo kdo vypadá stejně jako já, proč je ta dívka mrtvá, proč mne má matka neslyší a proč se mi zatmívá před očima.
Proč necítím dříve stálou bolest, která sídlila v mém srdci, proč ? Proč odcházím ?....Nechtěla jsem...Ještě ne:(