Jádro

Anotace: Soudná hodina uhodila. Jestli máte strach tak to raději nečtěte.

Čas č.- 1 hodina 35 minut do konce světa

Oleg vešel do pracovny ředitele bezpečnostního úseku atomové elektrárny Borovoj Les za dlouhým stolem sedí Boris Ignatovič Govorov a upíjí čaj. Klidně se na něj podíval a gestem ruky ho vyzval, aby si sedl do jednoho z šesti křesel.
Když se Oleg uvelebil spustil: ,,Olegu mám tady stížnost na tvojí pracovní činnost. Vedoucí bloku zjistil, že jsi při přechodu do klidového režimu obešel bezpečnostní manuál. Co mi k tomu řekneš?“
Oleg se rozhlédl, ale Maxim tady nebyl. Zrovna, když by ho nejvíc potřeboval tak tu není. Plachým hlasem se snažil řediteli vysvětlit svůj plán: ,,Změnou manuálu bych mohl zvýšit účinnost paliva o 3,756%.“
Govorov zmatený monolog trpělivě vyslechl, ale moc moudrý z něho nebyl a proto učinil jednoznačný závěr a vyřknul svůj verdikt: ,,Drahý hochu dej to všechno na papír. Já se na to podívám s hlavním inženýrem. Tobě, ale důrazně zakazuji další experimenty na bloku.“

Čas č. – 1 hodina 20 minut do konce světa

Mladík vyšel z pracovny a šel pomalým krokem na své pracoviště.
Za pár minut mu začíná směna a musí si reaktor převzít. Otočil hlavu a po své pravici ho uviděl. Maxim vedle něj šel a tvářil se jakoby nic. Měl na svého druha hrozný vztek. Vždyť právě on vymyslel jak lépe využít palivo z kazet. Oleg mu s tím jen trochu pomáhá, ale když došlo k lámání chleba tak se Maxim vypařil a on dostal vynadáno sám.
Tohle mu nedaruje.
Chtěl mu všechno vytmavit, ale Maxim ho nepustil ke slovu a začal sám: ,,Tak dneska to spustíme. Dneska se staneš tím největším mužem v dějinách v atomové energetice.“
Oleg byl potěšen, ale zároveň by rád protestoval. Příkaz bezpečnostního ředitele byl zcela jednoznačný a vylučovat jakýkoliv postranní výklad.
Chtěl moc chtěl odporovat, ale Maxim byl zase o myšlenku vpředu a řekl: ,,Na co chceš čekat? Ty to všechno sepíšeš a slavní budou jen oni! Ti neschopní papaláši a hlavouni. Copak chceš být do smrti nulou?“
Ne to nechce.
Udělá jako vždy to co chce jeho druh.

Čas č.- 1 hodina 5 minut do konce světa

Prošel bezpečnostními dveřmi do záložního velínu druhého bloku.
Toto stanoviště bylo daleko menší než hlavní sál, ale byli v něm soustředěny všechny ovládací prvky reaktoru. Celá místnost celkovým zabezpečením odpovídala protiatomovému bunkru.
Žádná okna, pancéřové dveře, zcela nezávislá ventilace a zdroj proudu. Ten, kdo tady trávil pracovní dobu v podstatě je zajišťoval centrální velín a v případě nouze měl převzít ovládání. Zpoza pultu se vyhrabal Pavel Vracov, kterého Oleg střídal.
Znuděným hlasem plný rutiny odříkal předepsaný protokol pro předání pracoviště. Reaktor pracoval na 97,68% výkonu a dodával 997,13 megawatt. Během následujících hodin nejsou očekávány žádné události vybočující z běžného provozního standartu.

Oleg Pavla skoro neposlouchal.
Rozhlédl se po velínu, ale Maxim už je zase pryč.
Nakonec mu kolega popřál klidnou službu a šel domů.

Čas č.- 0 hodin a 55 minut do konce světa

Dveře zaklapli a najednou je jeho druh zase tady.
Sedí u počítače a bez obalu položil Olegovi zásadní otázku: ,,Máš připravenou disketu s pokyny pro centrální počítač?“
Oleg přikývl a vyndal ji z pracovní brašny.
Na toto dílo mohl být oprávněně hrdý. Podle Maximových pokynů na ní pracoval skoro půl roku. Jestli půjde vše podle plánu vyblokují reaktorový sál i hlavní velín od ovládacích souborů a vše bude jen v jejich rukou.
Chtěl ji vložit do mechaniky, ale přítel ho zadržel slovy: ,,Olegu nezapomeň na vchod.“
Jen přikývl a otevřel vnitřní ovládací panel pancéřových dveří. Od Maxima věděl, které vodiče musí přerušit, aby se jejich stanoviště změnilo v nedobytnou pevnost.
Jen dvakrát cvakli kleště a bylo hotovo.
Pak už jen vložil nosič do mechaniky a stačilo čekat.
Jen asi tři minuty a pak se začnou měnit dějiny.
Zatím to vypadalo jako při počátku světa.
Na chvíli zavládla tma.
Všechny počítače v obvodu druhého bloku pohasli.

Čas č-0 hodin a 51 minut do konce světa

Velký počítačový blackout skončil tak náhle, jako začal.
Oleg usedl ke klávesnici a zadal standardní přístupový kód.
Ten ale nebyl akceptován . Ve stejný okamžik dopadli úplně stejně i operátoři na velínu.
Oni byli bez šance oni neměli k ruce Maxima.
On jediný věděl jak ovládnout mozek atomového draka ukrytého v reaktoru.
On jediný znal kód.
Beze spěchu se otočil ke svému druhovi a řekl: ,,Zadej 666“.
Oleg bez rozmyslu zmáčknul tři šestky a přístup byl volný.
Plánovaný experiment mohl začít. Není síla, která by je mohla zastavit. Poslední pohled na Maxima. Stál za monitorem a jeho tvář byla plná očekávání. Jen na okamžik se Olegovi zdálo, že něco není jak má být. Nemohl říci co, ale jakoby vše odbočilo jiným směrem.
Bylo však pozdě.
Zatímco mladík řešil vnitřní dilema, bojoval celý velín o obnovení kontroly nad řídícím počítačem. Povolali Govorova a hlavního inženýra, ale ti jim nepomohli.
Po zadání přístupových kódů, které byly označeny jako chybné, se zablokovávaly jednotlivé systémy.
Veškeré pokusy o vstup do počítače jen prohlubovali krizi.
Po deseti minutách zoufalý ředitel nařídil nouzové ukončením reakce a vyhlásil rudý poplach. Operátoři provedli zadaný rozkaz přesně podle manuálu, ale výsledek se rovnal nule.

Bórové tyče, které měly být zasunuty do jádra a ukončit tak reakci se ani nepohnuly.
Obsluha velínu byla v tuto chvíli úplně mimo hru.
Atomový drak začal žít vlastním životem.

Čas č. – 0 hodin a 40 minut do konce světa

„Tak pokračuj!“ tato slova, která zazněla malou místností vytrhla Olega ze stavu jakési strnulé letargie.
Tvář jeho druha se změnila. Výraz očekávání byl nahrazen netrpělivou zlobou.
Ovšem je nedočkavý.
Nakonec i jeho osud je určitě úzce spojen s úspěchem experimentu.
Rychle zapudil veškeré pochybnosti a začal pracovat.
Bod jedna Vyřazení záložních bezpečnostních mechanismů, Ty musely být deaktivovány, aby neukončily experiment ve chvíli maximálního zatížení nádoby a víka.
Oleg vysunul bórové tyče mimo aktivní zónu.
Automatizovaný jeřáb začal konat své dílo.
Pracovníci v reaktorovém sále nich nechápali.
Tyče se nikdy nevysouvají při probíhající reakci.
Kontaktovali velín, ale tam jim nikdo nepomohl.
Jedinou radou bylo zahájit okamžitou evakuaci. Během okamžiku byl sál kontaminován radiací a uzavřen.
Oleg provedl bod dvě: Snížení průtoku chladící vody. Jen tak mohli s Maximem krátkodobě zvýšit výkon reaktoru na požadovanou úroveň. Čerpadla snižovala výkon a reakce nabývala na síle. Brzy reaktor pracoval na 120% pak na 150%.
Teprve v tuto chvíli došlo hlavnímu inženýrovi, že nečelí do té doby neznámé poruše řídícího systému. Bylo mu jasné, že uvnitř elektrárny je skrytý nepřítel.
První možností, kde by mohl být, byl záložní velín napadeného bloku.
Pohled na záběry bezpečnostních kamer všem řekl, že jsou na správné adrese.
Oleg byl doslova nalepen na klávesnici a rychle zadával další a další pokyny.
Jeho terminál byl bezpochyby funkční.
Najednou se celý velín naplnil jekem sirény. Blok právě přesáhl hranici 200% výkonu.

Čas č. – 0 hodin 11 minut do konce Světa

Oleg si radostně oddechl. Trvalo to skoro půl hodiny, ale nakonec dostal reaktor, tam kde ho chtěl mít.
Výkon se stabilizoval na 209%. Čerpadla jeli na 43% standartu a tlak na víko dosahoval 163% normálu, ale byl stále snesitelný.
Jeho radost kalilo jen neustálé kvílení interkomu a hlas Govorova, který mu nedovolil plně se soustředit na práci.
K tomuto kroku se bezpečnostní ředitel uchýlil ve chvíli, kdy mu bezpečnostní tým oznámil, že záložní velín má zablokovaný vstup.

Na násilné vniknutí bude třeba , tak dvou až tří hodin.
Tolik času neměli a tak se rozhodl bláznícího operátora umluvit.
Hrozil , prosil a přesvědčoval, ale všechno marné.
Nakonec zoufalí Govorov zakřičel: ,,On mě vůbec neposlouchá, ale s někým mluví. Kdo tam s ním je?“
Záběr kamery ukazoval jen stanoviště operátora a nikoho jiného. Jenom Olega.
Jednoho z bezpečáků napadlo prohlédnout záznam z chodeb před začátkem směny.
Ten, kdo tam mluví s Olegem musel přijít s ním před začátkem směny.
Govorov poslal tři mužem,aby záznamy prohlédli a dál se snažil Olega přesvědčit.
Ten, ale neposlouchal.
Zbývalo provést poslední třetí krok. Ten byl nejtěžší a nejriskantnější.
Přesně na 17 vteřin úplně vypne čerpadlo chladící vody. Reaktor během mžiku zvýší výkon až na 900%. To by měla nádoba a víko ještě vydržet. Reakci pak ukončí bórové tyče.
Blok bude stabilizován a minimálně dalších 192 hodin funkční.
Než vychladne může vyrábět proud bez jakéhokoliv vnějšího zdroje.
Jak prosté. Jako když necháte vůz rozjet z velkého kopce. Nabere rychlost a vyjede i na protější kopec.

Čas č. – 0 hodina 1 minuta do konce Světa

Tak a je připraven.
Podívá se na Maxima.
Vidí doslova planoucí tvář ve které není nic lidského .
Nechápe.
Vždyť dělají něco velkého pro lidstvo.
Nebo se snad plete?
Maxim se mu podíval přímo do očí a zařval hromovým hlasem bytosti z jiného Světa: ,,Tak to konečně skonči!“
Oleg je vyděšen, ale nedokáže vzdorovat.
Vše je dáno.
Stiskl klávesu a osud se začal naplňovat.
O zlomek času dříve vběhl do centrálního velínu jeden z těch co prohlížel záznam z chodeb se slovy: ,,Přišel sám a je na velínu sám!“
Po chvíli klidně dodal: ,,Celou dobu si něco povídal, ale jen sám pro sebe!“
Govorov jen tiše hlesl: ,,Je to cvok. Úplný cvok!“
Dál se už nedostal.
Výkon reaktoru rostl o 100% každé 3 vteřiny.
Když se přiblížila Olegova mezní hodnota 900% pohlédl směrem ke svému druhovi.
Maxim byl pryč.

Čas. Č. 0 hodin 0 minut 1 vteřina do konce Světa.

Výkon 900% normálu, borové tyče se zasunuli do aktivní zóny. Bylo však pozdě. Žár je v mžiku roztavil a tlak skokově vyrazil nahoru.
Během jedné vteřiny se čas jakoby zastavil.
Govorov a všichni jeho muži měli v hlavě jen jednu myšlenku. Byl Oleg rozdvojená osobnost nebo obyčejný blázen?
On sám to měl těžší.
Ptal se sám sebe, kdo byl Maxim?
Byl mojí součástí?
Byl to sám ďábel?
Byl to tvor z jiného světa?
Existoval vůbec?
Pak vše náhle skončilo ve svitu obětní hranice jasnější než všechny slunce naší galaxie.
Oleg, Govorov a všichni ostatní se v jedinou vteřinu změnili ve vzpomínku.
Destrukce druhého bloku zničila i pět zbývajících.
Celý Svět viděl beránka božího, rozlamujícího sedmou pečeť Armagedonu.
Kniha proroctví se naplnila!