Mladá nerozvážnost

Anotace: Tudle povídku jsem napsala asi tak před dvěma roky a teď jsem ji vyhrabala

Stojím tu. Před naším novým domovem a nevím co si mám myslet je to smutné, hrozně smutné, kdyby se tehdy nestala ta událost nic z toho se nemuselo stát. Nemuseli by jsme se znova stěhovat a Mohli jsme být všichni v pořádku zdraví a živí ale takhle:-(....

Vše to začalo dnem kdy jsem přišla do nové školy, bylo mi tehdy 15 a já byla mladá a nezkušená. Nevěděla sem nic o zdejších lidech a poměrech protože jsme se teprve nedávno přistěhovali. Dříve jsme žili ve městečku které se jmenovalo Stripfield, ale teď tady v Bongoru je to všechno jiné......
Přišla jsem do třídy a sedla si do lavice, nikoho jsem tam neznala a všechny děti vypadaly tak nějak sklesle, smutně a vůbec nemluvily. Našlo se pár jedinců, kteří byli hovorní a měli se se mnou do řeči bylo mi divné, že ke mně chovali takovou náklonnost, že jsou milí a hodní, ale byla sem ráda. A tady se stala ta osudová chyba.
Celý školní rok probíhal celkem v pořádku, ale ke konci prosince těsně před Vánoci se to mělo stát. A taky se stalo, začalo to tím, že mi umřela maminka, která byla velmi nemocná, měla rakovinu. Kvůli ní jsme se také přestěhovali na venkov, doktoři jí nedávali naději, měla jen rok života a tak jsme s tatínkem a bráškou chtěli, aby na ten rok měla hezké vzpomínky někde v krásné vesničce. Takže když maminka umřela, byli jsme z toho všichni smutní, ale ne zas tolik protože jsme to očekávali. Maminka měla den na to pohřeb, měla strašně krásnou rakev, taky bych takovou chtěla mít až jednou umřu, byla krásně ručně udělaná a byla celá bílá. Mamince to v ní také moc slušelo v těch krásných bílých šatech od Diora. A tak ji pohřbili, ale byla pohřbena i v našich duších už se o ní nemluvilo jen v tichých vzpomínkách. Nesmělo se mluvit, protože by to byla ještě větší bolest. Tímto to všechno začalo, pak už to se mnou šlo totiž z kopce. Kašlala sem na školu a chytla se té party, která nebyla moc dobrá. Chodili jsme kouřit a hodně jsme pili.
Byla květnová noc, tmavá a strašně dusná, myslím že to bylo v loni 23 ale jistá si nejsem nemám na tu noc moc vzpomínek. Den začal poměrně dobře šli jsme s partou ven, protože bylo volno a Fred a Michael šli koupit nějakou láhev vína. Ale vrátili se s něčím lepším (samozřejmě horším v tomto případě) měli vodku a balíček něčeho zeleného, nejdřív sem nevěděla co to je protože s marihuanou sem se nikdy nesetkala. A tak mi vysvětlili co to je. Všichni byli nadšení a každej si chtěl dát ,,šluka,,. Jen mě se nechtělo:-( ale vnutili mi to. Pak už jsi jen pamatuju, jak sem se ráno probudila mezi dvěma popelnicema, celá od krve a s nožem v ruce. Podle vyprávění mých bývalých, teda těch zbylých přátel, se stalo asi toto: Poté, co jsme se tak nehorázně ,,zhulili,, a opili jsme se šli všichni projít. Zapadli jsme do jednoho baru, kde měli různě atrakce, jako například kulečník, herní automaty, ale také vrhání nožů a jelikož jsme byli všichni totálně zfetovaný, tak jsem si to chtěli vyzkoušet. Tak šel Michael a dělal terč já házela, kupodivu jsem se do něj naštěstí netrefila. Po skončení této zábavy jsme šli všichni do parku. Sedli jsme si tam na trávník a seděli v tom k nám přišel nějaký chlápek a začal něco remcat, jako že tady nemáme co pohledávat atd. Naštvala jsem se a jak sem byla totálně sjetá, někde se najednou objevil nůž a já mám pak jen takový matný záblesk toho, jak bodám do toho týpka. Vůbec nevím proč jsem to udělala. Asi jsem ze sebe potřebovala dostat ten vztek co ve mně byl už od maminčina pohřbu. Najednou však mně někdo zastavil a říká, že co vyvádím, že sem toho chlápka měla jen postrašit. A já nejednou fik a ten dobrák už měl ten nůž hluboko v břiše. Potom už nevím co se dělo dál. Nikdo mi nechtěl nic říct. Pamatuju si jen jak sem se vzbudila mezi těma zasranejma popelnicema celá smradlavá, se zaschlou krví úplně všude. Když jsem došla domů nikdo tam nebyl. Za pár hodin si pro mně přijela policie a obvinila mě z dvojnásobné vraždy. Za to co se pak stalo se stydím nejvíc. Jelikož jsem měla vlivného otce vše zařídil, měl skvělé právníky a hlavně dost peněz takže jsme nakonec vyvázla s podmínkou, a podmínečnými pracemi. (bylo to odůvodněno jako dvojnásobná vražda ale pod vlivem drog, takže nepříčetnost)

A teď tu stojím před tím velkým novým domem, tam kde mě nikdo nezná a doufám, že se to lidi nedoví, že se nedoví to, že jsem vrah a zasloužím si zemřít...