Oni

Anotace: Trest za něco, za co nemůže nikdo z nás.

Oni

Tamara seděla v obýváku na gaučii a dívala se na televizi, najednou někdo zazvonil. Zvedla se a do mikrofonu ke spodním dveřím řekla: „Prosím?“, „We are going for you. To kill you.“, ozvalo se ze sluchátka. „Vy jste tak neuvěřitelné paka“, zakřičela a šla k oknu, viděla svého bratra a jeho kamarády, jak odchází a smějí se, bylo ještě světlo a její bratr bude spát u kamaráda a máma se už nevrátí, těšila se až bude doma sama a protože už bylo sedm hodin, šla si udělat večeři.

„Teď musíme jít pro tu holku.“, řekla postava v černém plášti. Zabíjeli všechny potomky čarodějek, kteří měli nějaké schopnosti.

Začalo pršet a Petr řekl: „Do řiti.“, i když to byl jen jemný letní déšť, běžel i s kamarády domů.

Tamara vyšla na balkón a nechala si kapky deště dopadat na bledý obličej, neměla kamarády a pořád seděla u počítače a televize. Když usoudila, že je dost mokrá, vrátila se a podívala se do trouby, jestli už bude upečená pizza, přišla právě včas, pizza už byla hotová, dala si ji na talíř a šla do svého pokoje k počítači.
Dojedla pizzu a všimla si, že přestalo pršet, šla na balkón a roztáhla ruce, začal foukat vítr a přínášel na nebe černé mraky, ruce spustila prudce dolů, udeřil blesk a potom zazněl hrom, z nebe se spustila voda, začalo pršet.

Tři postavy v černých pláštích procházely lesem, právě začala bouřka, byla tma a každou chvíli obloha zářila, jako by hořela, ale modrým plamenem, vzduchem se nesl zvuk hromů a křik vyděšených ptáků. Blesk udeřil do stromu, který vzplál jasným plamenem, jen aby byl vzápětí znovu uhašen deštěm.

„To je divné počasí, nejdříb svítí slunko, potom trochu zaprší a teď tohle.“, stěžoval si Petr a díval se z okna.

Tamara seděla u počítače, četla si o magii a pomalu se začínala bát, bála se o sebe i sebe, když dokázala vyvolat bouřku. Rozhodla se, že zajde na balkón a potom si rozsvítí světlo. Opírala se o zábradlí a sledovala blesky křižující se nad lesem a vytvářející různé obrazce, obličeje, krajiny, mystické příšery… Připadalo jí, že vlastně zobrazují příběh, kterému porozumí až skončí, tak tam chvíli stála a vzhlížela na oblohu. Vrátila se dovnitř vešla do svého pokoje a stiskla vypínač, ten pod jejím dotekem zkratoval, maslela, že je to tím že má mokré ruce, vypnula počítač a šla do bratrova pokoje k jeho počítači, ale vypínač taky zkratoval, tak postupně zničila všechny vypínače v bytě, nakonec si sedla na gauč do obýváku a zapnula televizi. Snažila se uklidnit a proto si zapnula DVD Polární expres. Všechno to bylo divné, vyvolala bouřku a potom zkratovala vypínače, to bude chtít tabulku čokolády a zelený čaj.

Tři postavy v černých pláštích stály u vchodových dveří domu, kde bydlela Tamara, zazvonily a když Tamara promluvila, jedna z postav řekla: „Jdeme si pro tebe.“, Tamara něco zaječela a praštila sluchátkem. Postavy vešly do vchodu. Venku spolu soupeřil křik větru a zvuky hromů.

Bojím se, ale proč? Myslím, že se něco stane, něco co mi změní celý život něco s Tamarou? Přemýšlel Petr a cpal se popcornem.

Tamara seděla na gauči a někdo zazvonil. „Ano?“, řekla do sluchátka. „Jdeme si pro tebe.“, slyšela. To jsou debilní vtipy. „Běžte už někam!“, zaječela a praštila se sluchátkem. Zase si sedla na gauč, za chvíli někdo zaklepal na dveře. „Už mě přestaňte otravovat, nebo…!“, nestihla to doříct, protože před dveřmi stály tři postavy v černých pláštích, opravdu si pro ni někdo jde, chtěla zavřít dveře, ale nestihla to, schovala se do koupelny, a když lezla do vany, omylem zapnula sprchu, postavy přišly za ní a ona jim viděla do obličeje, byla tam jen temnota, nicota. Vykřikla. Jedna z postav jí prořízla žílu na zápěstí, tekla jí krev, vzala mobil a volala Petrovi, ale on to nebral…

Petrovi začal zvonit mobil, volala mu Tamara, co zas chce, mobil vzal asi po minutě zvonění a slyšel jen: „Nezabíjejte mě, nechte mě žít!“, chvíli slyšel Tamaru křičet, ale za chvíli bylo jen ticho, bouřka odešla a nebe se vyjasnilo, ale Tamaře se něco stalo.

Petr přišel do koupelny a zbláznil se z toho co viděl, ve vaně ležela Tamara a ze zapěstí jí tekla krev, nejhorší byly její prázdné oční důlky.

Petr žije na psychiatrii a jeho a Tamařina matka se odstěhovala do Austrálie. Trpí hroznými depresemi, které podle psychologů nikdy nepřestanou.