Proč je lepší držet hubu VI.

Anotace: Nejradši měl nože....

,,Hajzle.“ zamumlala jsem při pohledu na dlouhou perleťovou jizvu na klíční kosti. O pár centimetrů níž se křížila s jinou, o něco délší a čerstvější- kůže kolem ní byla ještě růžová.
Na ruce jsem se radši ani nedívala.
,,Tome, ty hajzle.“
Nepochybovala jsem, že je Jesse viděl.
Zase mi začínala třeštit hlava.
,,Jo Ann?“ houkl Jesseho hlas z kuchyně. ,,Nemáš hlad? Rozmrazím kdyžtak pizzu….“
,,To je dobrý!“ zahučela jsem a přetáhla jsem si rolák přes hlavu.
Proč se o mě tak staral?
Byla jsem jen zjizvená holka, kterou sebral kdesi na silnici.
Neměl sebemenší důvod mi věřit.
Dobrý víly zřejmě ještě nevyhynuly.
Bosá jsem vyšla z koupelny.
Jesse se opíral o kuchyňskou linku a za ním bublal kávovar.
Upřeně se mi zahleděl do tváře.
,,Dáš si kafe, Faith?“
,,Ne, dík. Už jsem jedno měla.“ odpověděla jsem.
Pak jsem se zarazila.
~Dáš si kafe, Faith?~
,,Jak jsi mi to řekl?“ zamumlala jsem pomalu.
V hrudi jako by se mi nafoukla obrovská bublina a do žil začal proudit adrenalin, moje mysl však zůstala dokonale jasná.
On to ví.
Hleděla jsem na něj, on na mě.
,,Zabila jsi svýho bratra, že, Faith?“ řekl potichu. ,,Thomase Weldona.“
Mozek se stále nacházel v klidové rovince, ale tělo už začalo jednat.
Všechny svaly se napjaly a oči přejely přes celou místnost.
Na stole ležel nůž.
Pak se všechno odehrálo strašně rychle. Pamatuju si jen, že jsem po něm chňapla a vrhla se dopředu. Dokonale jsem tak Jesseho překvapila. Než se stačil vzpamatovat, už měl čepel zabořenou v důlku nad klíční kostí.
Oči se mu údivem rozšířily.
Na čistě bílé látce košile vykvetla rudá skvrna.
Uplynula dlouhá minuta. Stále jsem svírala rukojeť.
Pak jsem promluvila.
,,Jestli ten nůž teď vytáhnu, do hodiny vykrvácíš.“
Sáhla jsem mu do náprsní kapsy, která už stačila nasáknout krví, a vylovila z ní černé pouzdro s odznakem.
,,Kapitán Jesse Avelon.“ pokračovala jsem, jako by se nic nedělo. Bylo mi však zle.
Chtělo se mi zvracet, horečka se nejspíš vrátila.
Písmenka na kartě se mi rozplývala před očima.
Odhodila jsem ji kamsi do kouta a otřela si pot z čela.
,,Máš horečku.“
,,Přestaň se o mě starat, do hajzlu!“ vyštěkla jsem. ,,Jestli sis nevšiml, trčí ti z těla nůž, tak se o mě nesnaž pečovat!“
,,Pečoval o tebe někdy někdo?“
,,Drž hubu.“
,,Viděl jsem ty jizvy, Faith.“ zachraptěl. ,,Kdo ti to udělal? Tom?“
Hlava se mi motala jak na horské dráze, musela jsem se opřít o stůl, abych neupadla.
,,Tom byl parchant, kterej si myslel, že když nemám city, může si se mnou dělat, co chce.“ zasípala jsem. ,,Nejradši měl nože.“
,,Proč….jsi to nikdy nikomu neřekla?“
,,Protože jsou věci, o kterých je lepší držet hubu.“ odsekla jsem. ,, Kde máš klíčky od auta?“
Z koutku úst mu vyběhl pramínek krve. Zakuckal se.
Popadla jsem ho za ramena a mocně s ním zaklepala.
,,Tak kde?!“
Oči se mu obrátily v sloup a hlava klesla na rameno.
Pustila jsem ho.
Tělo bezvládně sjelo na podlahu.
Nepřemýšlela jsem, jestli už je mrtvý, potřebovala jsem rychle vypadnout.
Rozhlédla se po přecpané kuchyni.
Trvalo by roky, než bych klíče v tom bordelu našla.
Zamířila jsem tedy do ložnice a do oka mi padl starý polstrovaný ušák.
Přes jeho opěradlo bylo přehozené Jesseho sako.
Sáhla jsem do kapsy a vylovila ven kroužek klíčů.
Bingo.
Přitom jsem loktem omylem smetla hromadu lejster ze stolu.
Pod nimi se objevil malý plyšový rámeček vyvedený ve všech barvách duhy.
Ležel naplocho, fotografií dolů.
Zvedla jsem ho.
Na snímku byla mladičká žena s tmavým mikádem a úsměvem od ucha k uchu.
Stála v ohradě z dřevěných prken a hladila po lysině krásného ryzáka s hřívou spletenou do copánků.
Cítila jsem, jak se mi obočí spojuje uprostřed čela.
Otočila jsem rámeček, otevřela zadní krytku a vytáhla fotku ven.
Na rubu bylo rozmáchlým neuspořádaným písmem napsáno:
~Ann Jo, 27. dubna 1999.~
,,Ann Jo…“ zamumlala jsem.
Co byla zač? Co znamenala pro Jesseho? Byla to jeho manželka, přítelkyně nebo snad sestra..?
Pozorně jsem zkoumala její obličej.
Měla světlou pleť a vystouplé lícní kosti. Její oči měly kulatý tvar a světlounce modrou, téměř šedou barvu, stejně jako ty moje.
Připomínala jsem Jessemu milovanou osobu.
Kdybych to věděla dřív, zabila bych ho…?
,,Jasně že jo.“ odpověděla jsem si nahlas a hodila fotku zpět na stůl.
Jo Ann a Ann Jo byly dva oddělené světy.