Záměna

Anotace: POKUS o hororový příběh. Námět je podle mě dobrý, ale psala jsem to před rokem a psaní už není tak dobré...podle mého. Možná, kdybych nebyla tolik líná a dalo by se to více rozvinout, ale tak...posuďte sami!

13.12. 1971
Rumunsko
Drahý Doktore Thomasi Smithe,

i přes vaše varování jsem se do své rodné země vrátila. Dopis od mě zesnulé sestřenky ležel na mém stole již dost dlouho a já jsem měla pocit, že se na mě skrze něj dívá a prosí mě, abych se o její majetek postarala. I proto jsem vybrala všechny své poslední úspory. Na co mi budou, když jste mi dal tak málo času? Jak jste sám řekl, moje nemoc je nevyléčitelná a já si chci pár posledních týdnů užít čerstvý vzduch venkova. Horské sluníčko a klid od všeho toho zmatku Londýna mi může jen pomoci.
Vlak už dojíždí do stanice, proto budu muset končit. Rozhodně vám radím tuhle zemi navštívit. Je opravdu úžasná!
Vaše Annabel

15.12. 1971
Londýn
Drahá Ann,
moje naléhání bylo nejspíše zbytečné a jak už jsem se dozvěděl od lékárníka, mé recepty také. Jak dobře víte, nejvíce ohrožujete sama sebe. Pokud máte alespoň trochu rozumu a zbytek prášků, nasednete do nejdřívějšího vlaku a vrátíte se zpátky k nám. Nebudu vám lhát, opravdu nemáte moc času, ale nechcete u poslední trošku strávit s přáteli?

Dr. Thomas Smith

20.12. 1971
Rumunsko
Drahý doktore,
musím Vás bohužel zklamat. Vánoce tady si rozhodně nechci nechat ujít. Tak bílý sníh nenajdete v celé Anglii. Nemusíte se o mě bát. Bydlím kousek za malou vesničkou, kde je pošta, nějaká ta hospůdka a samozřejmě potraviny. Vesničané jsou na mě ohromě moc milý, i když jim vůbec nerozumím. Jen mám občas pocit, že se na mě dívají trochu s obavami, možná poznali, že jsem nemocná. Snažila jsem se jim vysvětlit, že to není nakažlivé, ale anglicky nehovoří žádný z nich. Pozdravujte doma!

Ann

23.12. 1971
Londýn
Milá Annabel,
rád bych vám alespoň nějaký malý dáreček na Vánoce poslal, ale přes Rumunské hranice neprojde nic. Když už jste se nás rozhodla opustit, pište mi prosím vás ve vašich dopisech postup vaší nemoci. Je velmi důležité, abychom vás pozorovali, lepší by to bylo u nás v institutu, ale rozhodla jste se sama. Vaše informace by mohli zachránit někoho dalšího.
Pevné zdraví!
Doktor Smith

25.12. 1971
Rumunsko

Milý Thomasi,
Tenhle čas si užívám nejvíc. Brzy nemoc dosáhne vrcholu a proto je teď „ticho před bouří“. Takhle dobře mi nebylo od té doby, co jste mi řekl o té nemoci. Pamatujete? Moje sestřenice tehdy potřebovala dárce kostní dřeně a já byla nejvhodnější dárce. Tehdy jste mi zjistil tu nemoc. Škoda, že jsem proto nemohla Belindě pomoci. Můj postup nemoci vám samozřejmě do detailů vylíčím.
Vaše Ann

27.12. 1971
Londýn
Drahá Annabel,
promiňte za krátkou odezvu na váš dopis, ale máme zrovna v institutu naspěch. Přivezli nám jednoho postaršího pána. V kartě mé napsáno, že prodělal chřipku, ale vypadá to s ním dost vážně, asi dnešní noc nepřežije.
A co vaše nemoc?
Thomas smith

30.12. 1971
Rumunsko
Drahý Thomasi,
moje nemoc…mám pocit…prostě vím, že už tu dlouho nezůstanu. Brzy se znovu setkám se sestřenkou Belindou. Vámi předpovídané halucinace se už dostávají ve formě podivných zvuků v noci a dokonce vídám i mrtvá zvířata kousek od mého domku. Později už tam po nich zbude jenom červená skvrna a ani ta později ne. Je to opravdu hrůzný pohled. Vnitřnosti se válí na bělavém sněhu a ty jejich oči. Jsou tak studené Domnívala jsem se, že jsou to pytláci nebo vlci, ale stopy kolem mého domu nebyly lidské a nepřipomínají mi ani žádné zvířecí. Ani medvěd nemá tak velkou tlapu. Ovšem jsou to jen přeludy, jenom halucinace.
Pozdravujte celý institut.
Vaše Annabel

1.1. 1972
1.2. Londýn
Milá Ann,
držte se. Nesmíte si těch hrůzností všímat. Jsou jen ve vaší hlavě. Promiňte, opět za moji stručnost, ale mé nejstarší dceři se přesně na Silvestra narodil krásný chlapeček.
Oslavy Nového Roku byly, jak bývá v Londýně zvykem, velmi bujaré. Závidím vám váš klid.

Váš Thomas

4.1. 1972
Rumunsko
Drahý Thomasi,
rozhodně mi nemáte, co závidět. Bohužel tu moc klidu nemám. Zvířata už naštěstí nevídám, alespoň ne ta mrtvá, ale to co mě v noci budí je blíž a blíž. V noci TO slyším obcházet kolem mého domu. Bojím se. Dnes je tu zase. Mám pocit, že tohle bude můj dopis na rozloučenou. Cítím pach shnilých zvířat a také pach krve. V noci TO vyje na měsíc a mě už došli špunty do uší. Trochu humoru na konec. Mého konce. Pozdravujte rodinu a vyřiďte dceři mé gratulace.
S láskou Annabel

„Pane doktore Smithi!“
„Co je sestři?“
„Máme tu nějaké prohození karet.“
„Koho?“
„No toho pána, co zemřel nedávno na tu údajnou chřipku.“
„A s kým?“
„S Annabel Gravesovou, takže to znamená, že slečna Gravesová měla jen obyčejnou chřipku!“
„Takže nemohla mít žádné halucinace?“
„Správně žádné halucinace!“