viz. Anotace

Anotace: Abych všem pravdu řekl, nezabývám se vymýšlením složitých názvů, prostě jsem zase začal něco psát, ale sám nevím kam to zařadit.Je to dobrodružný příběh, který se začíná vyvíjet značně horrorově. (I. část)

Dodatek: Začíná to nepříjemným zážitkem v odlehlém jeskynním systému, hrdinové (a dobří přátelé, kteří se živý zkoumáním neznámých oblastí) se vydávají na další svou expedici, přičemž jejichž vzájemné vztahy se dotýkají bodu mrazu a sami neví, na co narazí...

Jeff na moment zapomněl co se děje okolo.Stál uprostřed obrovského jeskynního sálu, kam se právě všichni dostali.Je to vůbec možné?Dokázali jsme to!Divoká podzemní voda stékala do hluboké propasti na dva kroky vedle něj, výkonné světlomety ani nedokázali osvětlit dno.Miliony a miliony zvláštních útvarů se ukazovaly, jak na ně nějaký člen výpravy mířil svítilnou.JEff jen sledoval.Nakonec sklopil své světlo a usedl na mokrý vápenec.Objevili jsme nejkrásnější jeskyně na světě.Tady v systému Huautla.
„Jeffe, pojď se na něco podívat!“ zavolala na něj Kate, jeho stávající přítelkyně.Zvedl se, ale ve skutečnosti zastíral, že už nemůže nést zodpovědnost, která na něj poslední dobou padá.Před měsícem se jeho kamarád zabil, když mu podklouzla noha v asijském pohoří Tien-Schan, byl kousek od něj a nedokázal mu pomoci.A před chvílí si něco udělal s nohou Tyler, druhý vedoucí této výzkumné skupiny.
„Vidíš ta malá jezírka?Vypadají jako obrovské číše.Musí jich tu být přinejmenším stovka!“ Pokračovala Kathrin ve snaze uklidnit jeho myšlení.On ji však ani kouskem neposlouchal.Euforie, která ho ovládla, když tento sál spatřil, byla již dávno pryč, nyní už bylo v jeho mozku místo pouze pro obavy.Cestu zpět Tyler nezvládne...Musí to tak být...Určitě!Ta chodba se vrací druhou cestou... „Pete, ukaž mi ještě jednou mapu systému!“ Sebral se a došel k dalšímu příteli, zdroji informací.V notebooku již bylo vše připraveno, kompletní plán Huautly.
„Nita Nanta,“ ukázal ochotně Pete na obrazovku, „Je nejvyšším vstupem do tuctu jeskyní, které dohromady tvoří Systém Huautla.Každá z nich je úzkým kaňonem, vytvořeným tokem a přerušovanými schodovitými komíny a propastmi s vodopády.Dále k jihu jsou obrovská závrty San Augustin odvodňovány komíny dodávajícími vodu do podzemní řeky.Spojené vody dále klesají většinou do neprobádané oblasti.“ „A tam jsme právě my.“ Pete přikývl. „Hlavní chodba se točí hluboko pod vodní hladinou, že?“ uvažoval Jeff. „Ano a pak se vynoří v kaňonu Santo Domingo.“ „Bezva, jak tak na to koukám, měl jsem pravdu.“ „Jako skoro vždy.“ pousmál se Pete. „Beru to jako, že máš zájem o nový počítač.“ Opětoval Jeff, ale pak se otočil k místu, kde odpočíval Tyler.Bylo těžké předpovědět, jak kratší, ale neznámá cesta ven vypadá.
„Tak jo lidi, za minutu vyrážíme, buďte připrveni.“ Oznámil Jeff přes celou jeskynní místnost. „Tylere, jestli se máme dostat ven všichni, musíme jít druhou cestou.“ Promluvil pro změnu tiše ke zraněnému Tylerovi.
„Ale to je šílenství, nevíme co nás tam čeká.Nemůžu si to dovolit.“
„Prosím, přes sál Santo Alvarez ti nepomůžeme, tady je alespoň šance.“
„Dobrá, pro jednou ti budu věřit, ale jestli se něco posere, tak to bude tvoje vina, víš moc dobře, že bych Santo Alvarez zvládl, ale ty chceš jít tou neprobádanou cestou...“
„A ty zase víš, že to tak není a jen plácáš hlouposti.“
„Jeffe, už jsme připraveni, můžeme jít do vody.“
„Bezva, Miku, pomož mi s Tylerem.“ Jeff se naklonil, aby mu pomohl.
„Stůj!Než abys mi pomáhal ty a ještě mě shodil dolů, to radši trochu bolesti vydržím.“
„Dobře, jak chceš!“ Nebyla to moje vina, nevydržela mu skoba.Proč mne z toho stále viníš? Jeffa však toto stále trápilo.Sám už pomalu uvažoval, že to jeho vina byla a hájil se aniž by měl cíl, což ho ještě více ničilo.
Jeskyní se rozlehl řev, až se všichni poblíž vstupu do vody otočili.
„Tylere, dej si říct, on ti pomáhá.“ Připojil se Mike mezi ně.
„Bolí to víc, než jsem myslel...“ Zabručel Tyler.
„No já na to dno ten krápník nedal...Tak, zvedáme...“

Několik prvních ve skupině se vynořilo. „Tady voda končí, můžeme jít.“ Po Jeffovi následoval Tyler. „Díky a...sorry.Asi jsi měl pravdu“
„Sákra lidi, tohle bude problém.“
„Co se děje Iane?“ Jeff popošel dále z vody, aby se podíval.Voda padala v hlubokém vodopádu do hloubky zdánlivě nekonečné.Tohle s Tylerem problém opravdu byl.
„Sakra, mělo mne to napadnout.Sistema Huautla je jedna z nejhlubších jeskyní světa.Kolem jednoho a půl kiláku.A to mluvím jen o probádané části.“ Tyler se na Jeffa vyčítavě podíval.Jakoby mu opět přičítal vinu.
„Nech ho bejt, nemá rád když ho někdo vidí bezbranného.“ Hájila Jeffa Kathrin.
„Prosim tě, ještě ty začínej, nejseš u nás ani rok.“ Pohrdavě na Tylera vyfoukla vzduch.
„Zato ty tu jsi od samýho začátku a ještě jsi nic nezkazil.“
„Tak už toho sakra nechte.Jeffe, Pete ti něco ukáže.“
„Jasně Miku...“ Pokusil se Jeff sám uklidnit, když se otočil.
„Podívej, propočítal jsem hloubku jeskyně a druhého tunelu.“
„A?Na co jsi přišel?“
„Naše chodba není na dně tohoto závrtu, ale přibližně upřostřed.“ To situaci značně zkomplikovalo.Tyler nemohl pořádně sám chodit, aby se dostal tudy, potřeboval by být ve výborné kondici.
„Mám nápad.“ Prohlásil Jeff. „Musíme natáhnout lano a ukotvit ho v té chodbě, na dalším slaním já.Někdo pomůže Tylerovi zespodu.“
„Dobře, mělo by to vyjít, snad se té vodě dokážeme vyhnout.Půjdu vespod, ukotvím lano.“ Přihlásil se Ian.
„Jeffe, něco jsem opomenul...“ Dodal Pete. „Naše cílová chodba, je na druhé straně propasti!“
„Cože?Ukaž mi znovu tu mapu!“ JEff přispěchal k počítači.
„Tady, nemám sice přesné údaje, ale je to jasné!“
„Dobrá,“ Přemýšlel Jeff, „Jaká je vzdálenost na druhý okraj propasti?“
„Můj odhad, no... osm metrů.“
„Jeffe, tohle zvládnu.“ Prohlásil IAn.
„Bezva, tak do toho, ať jsme odsud pryč.“ Ian si sundal dýchací přístroj a ploutve, ty už nepotřeboval.Zkontroloval karabiny a začal se spouštět s lanem nejprve svisle dolů v proudu vody.Ostatní ho z vrchu jistili.
„Tady!Měl jsi pravdu, chodba je na druhý straně!“ Ian započal rozhoupávat lano a pomalu se dostával dále do strany, tohle bylo velmi náročné, lano se muselo přesně odvíjet.IAn se nakonec dostal do výklenku, z nějž pokračovala chodba.Nasvítil tam.Chodba opravdu končila v nedohlednu.Uvázal lano, po kterém se začal spouštět Tyler.Jeff mezitím rozvinul další lano a pokusil se za začátku Tylerovi pomoci.Jakmile už byl uprostřed propasti, Jeff obkroužil místnost kolem dokola podobně jako Ian.Za chvíli už obě lana napříč propastí napnutě visela.Vše zatím vycházelo.Tyler se pomalu přesouval na druhou stranu.
„Sakra!...Sakra!Zasekla se mi brzda, nehnu se odsud!“
„Tylere, vydrž, jdu tam!“ Nabídl se Ian.
„NEpanikař!“ Zavolal z vrchu Pete.
Jeff zůstal připraven na svém laně, to už bylo přivázané na obou koncích a mohl se volně pohybovat.Ian lezl k Tylerovi.Jeff se pevně chytl lana, připraven zasáhnout do situace.Ian už se snažil uvolnit brzdu na laně.To se nebezpečně rozhoupalo.Mike vše seshora sledoval a pak se podíval na horní konec konstrukce, na které byli oba přivázáni.
„Bůh jim pomáhej...“ Zašeptal si pro sebe.Pete se nechápavě otočil.Mike právě skočil dopředu ve snaze zabránit uvolnění lana.Pozdě.Náraz.Dvě těla tvrdě narazila na skálu, Tylerovi se uvolnila brzda a sklouzl přímo na Iana.
„NE!“ JEff se vzpamatoval. „Sakra lidi, dělejte, musíte uvolnit moje lano!“
„Jeffe, ne!Nemůžeš se za nimi spustit!“
„Ale můžu, z týhle hloubky se sami nedostanou, jestli se jim něco stalo, ani je nevidím, jak jsou hluboko!“ Z vrchní cesty posvítilo několik svítilen dolů.
„Má pravdu, on jim musí pomoci.“ Zašeptal Mike ke zbývajícím členům.Pete vytáhl nůž a lano přeřízl.Spustilo se do propasti vedle druhého.Jeff započal sestupovat.
„Tak a my musíme buď počkat nebo...“
„Na co chceš čekat Pete, máme ještě jedno lano!“

„Tylere? Iane?“ Ticho, žádná odpověď.Jeff už byl skoro u nich, už je viděl, nehýbali se.
„Tylere?“ Po pravdě řečeno, zachraňuju tě jen proto, že je pod tebou Ian.
„Hej, jste naživu?“
„Jeffe?...To, jsi to ty?“
„Iane, buď v klidu, dostanem vás odsud!“
„Je Tyler v pohodě?“
„Ne, nevím...“ Jeff se naklonil k Tylerovi. „Myslím, že bude v pořádku, ale musíme ho dostat nahoru.“

„Miku, seš tam?“
„Přivážu lano, hned to bude.“
„Kate, půjdu první, když by to lano uvázal špatně.“ Pousmála se.On lana umí vázat, seš nějakej moc citlivej, Pete.

„Tylere!“ Jeff se stále snažil Tylera probudit.Najednou si všiml jak lano povolilo.Podíval se vzhůru.
„Miku? Je tam někdo?“ Dlouho se nikdo neozval.
„Jo, Jeffe, jsem tu, co se děje?“
„Musíme je rychle dostat nahoru.Prosim tě, co je s jejich lanem?“ Mike se podíval na lano vlevo od něj. „A do prdele...“
„Cos říkal?“
„Ne,ne,ne,ne,ne, Jeffe, dostaň je hned z toho lana!Je poškozený, dlouho je oba neudrží!“
„A kruci!“ Jeff se spustil dolů k Ianovi.Ani nemusel nic říkat, Ian promluvil sám.
„Vem nejdřív Tylera, dělej!“ Jeff přikývl a spěchal k Tylerovu jištění.Letmo vše prohlédl.
„Odešla mu brzda, neseš ho ty.Musím ho ukotvit.“ Podíval se k pasu, kde našel několik karabin.Začal pracovat.
„Miku, jak vypadá lano?“
„Není to dobrý, musím čekat, až sleze Kate, pak to budu moci přivázat.“ No bezva, to je pěkně podělaný.
„Jak seš na tom?“ Zavolal Ian.
„Nemůžu ho uvolnit, sakra!“ Jeff se stále pokoušel přivázat Tylera k sobě, několik karabin už bylo na svých místech.Tyler byl stále ve stavu, kdy nedokázal komunikovat.To Jeffovu práci ještě ztížilo.
„Jeffe, dělej!Lano je na nic!“ Rychle se ohlédl nahoru. Pete.
„Tak něco dělejte!“
„Snažíme se!“
Předposlední karabina zapadla na své místo.Ian cítil, že už Tylera nenese.Poslední zapadnutí.
„Beru ho sem!“ Uvolnilo se jištění na druhém laně, Tyler sklouzl pod Jeffa.
„Teď ty!“ Jeff se podíval na Iana, který se snažil částečně uvolnit.
„Lano to nevydrží, dělejte!“ Z Mikových slov bylo cítil důraz, nestihl ho zajistit.Jeffovi mezi prsty, kterými jej držel začalo prokluzovat, jakoby instinktivně ještě sám zesílil stisk.Ostrá bolest, kterou pocítil, když se mu prodřely rukavice ho vrátila zpět.
„NEEEEE!“
„Iane!“
Lano už se celé odvinulo a proklouzlo.Ian se ztratil ze světla baterky.Po pár vteřinách se ozvala rána a zasvištění dopadajícího lana.Jeff sklopil hlavu.Je to moje vina.Měl jsem být rychlejší.Pete, Mike a Kate zůstali nahoře nehnutě stát.Dva přátelé zemřeli v jediném měsíci.
Jeff vytáhl Tylera nahoru, cesta ven ze Systému Huautla již nebyla dlouhá, celou chvíli však nikdo nepromluvil, ve snaze uctít Ianovu památku.

„Jeffe!...No tak, JEffe!“ Kde sakra může být? Poymslel si Mike.Týden jsme ho neviděli.Že by nebyl doma? Mike ještě jednou zazvonil na zvonek.
„Říkal jsem, ať mě necháte být!“ Ozvalo se za dveřmi.
„Nebyla to tvoje vina, nesmíš se z toho vinit, jinak tě to zničí.“
„Radši běž pryč.“
„No tak, Jeffe, mám pro nás práci.Pro náš tým.“
„Pro to co z něj zbylo?“
„Nech toho, mohlo by ti to pomoci.Rozhodně to pro tebe bude lepší, než sedět doma a dělat kdo ví co.“ Jeff neodpovídal.Po deseti vteřinách se otevřely vchodové dveře.
„Tak pojď dál.“
„Vypni tu televizi, nikdy jsi ty stupidní pořady nesledoval.“ Jeff poslechl, asi se mu to také zdálo pod jeho úroveň.
„Říkals, že máš pro nás práci.“
„Jo, jasně, hned ti to ukážu.Vzal jsem tady Petův notebook, vše ti můžu ukázat.“ Mike vyndal přístroj z vodě odolné brašny a zapnul ho.Po chvíli se již na obrazovce ukázalo několik snímků, Mike zvětšil první z nich.
„70 kilometrů severovýchodně od Machu Picchu zachytila družice sledující povrch planety každou hodinu tento snímek.“ Jeff se nevěřícně zakoukal do monitoru.
„Kvůli tomuhle mne otravuješ?“
„Chmm,“ Mike si odfrkl, jakoby přemýšlel, jak má situaci vylíčit. „Chápu, že jsi právě klesl až na samé dno, ale mohl by jsi mne alespoň vyslechnout.“ Jeff pokrčil rameny.Dobrá.
„Nemáme sice úplně nejkvalitnější snímky, ale je celkem dobře vidět, že tam jsou dvě postavy.Tady, vpravo, mimo toho houští, všichni mi potvrdili, že to musí být místní indiáni, kteří byli navštíveni již mnohokrát.“
„A co ten vlevo, jakoby se skrýval.“
„Bezva, už začínáš znovu žít.Jenže nejde jen o to, že se skrývá a ten druhý na něj míří, ale když se podíváme ještě pozorněji a uděláme analýzu zaznamenaných barev...“
„Páni...“ Mike přikývl. „Nikdo zatím nikdy neviděl kmen, který by jako maskování užíval modrou barvu, nemluvě o obtížnosti jejího shánění.“
„Jasně,jasně, nech mne přemýšlet...“ „Jeffe, uvědomuješ si, co to znamená?Jedná se asi o zcela nový kmen a my máme možnost se tam vydat.“
„Uvědomuju...a jestli správně chápu, existuje důvod, proč tam nejedou ti kavárenští povaleči z Francie.Co je za problém?Jaký to má háček?“
„Chápeš správně.Možná bych ti měl ukázat snímek ze 17:00, o hodinu později.“ Mike překliknul a objevil se nový obrázek.Jeffovi se leknutím rozšířily zorničky.Hleděl do monitoru a přemýšlel, jak je to možné.
„Abych řekl pravdu, tohle samo o sobě není jediným problémem.V oblasti existují staré povídačky, báchorky, bůh ví jaké pomatené příběhy o starém lesním kmeni Kawachů.Někdo dokonce tvrdí, že mají na svědomí vysídlení Machu Picchu...Měli by to být totiž lidé,“ Mike se pousmál, „Kteří se jakoby zbláznili, neznají strach ani slitování a nepozorováni zabíjí.“
„Zajímavé, koukám, že už tamější báchorky plně ovládáš.Ale podívej se na to tělo.“ Oba se otočili k počítači.Další snímek odhalil už pouze muže s lukem, v podivně zkroucené poloze na zemi, kde na předchozím snímku stál.Modrý už se z křoví ztratil, nebyl zde.
„Vše?Myslím, že se tam tedy nakonec vydáme.“
„Ani zdaleka.“ Jeffa to překvapilo.Co ještě?Mike znovu klikl, naběhl snímek o hodinu později, zdál se být totožný s předchozím, pouze se protáhly stíny, stmívalo se.Ještě jedno kliknutí. 19:00 Šero, žádné tělo, žádný luk, nikde nikdo.

„Je to teda skořápka, to jsi nesehnal na tom svým internetu nic lepšího Pete?“
„Buď rád, že jedeme až do Cusca, to už není daleko.“ Jeff se nakonec s rozvrzaným letadlem spokojil.Bylo malé a vlastně jen pro ně.
„Čas sice na tohle ještě bude, ale proč to neudělat hned, že?“ Mike rozhodil několik zásobníků na stůl a pak vyndal krabičku s náboji.
„Každý, ať ji má připravenou, nevíme, co nás tu čeká.“ Jeff si svou zbraň vyndal a zasunul do ní naplněný zásobník.To nám říkat nemusíš, proto tam přeci jedeme.
„Sally, ještě máš čas nechodit s námi, přeci jen teď Ian...“
„Jeffe, v Huautle jsem nebyla, protože mi nebylo dobře, to mohlo celou akci ohrozit, proto.A pokud jde o něj, věřím, že jste udělali maximum.“
„Pfefff!“ Tyler se otočil z okénka.
„Tak už toho sakra nech Tylere, nebyla to jeho vina, co ty o tom můžeš vědět, nebyl jsi přeci schopen vnímat!“
„Kate, klid.Sice máš pravdu...“ Snažil se vše uklidnit Jeff.
„Che, je přeci pravidlem, že z lana se postupuje odspodu!“
„Ty jsi byl zraněnej!“
„Ježíši, já jsem byl zraněnej, o to víc jsi měl zachránit jeho, měl větší šanci na pozdější přežití.“
„Ale. Vždyť vůbec nevíš, o co jde, uvolnila se ti brzda, neneslo tě lano, ale Ian, Ian, ten, kterýho jsem údajně nezachránil.“
„Jo?A co tehdy před měsícem?“
„No to snad už nemyslíš vážně?!“ Jeff už byl celkem rozčilený a letadlem se nesl řev.Mike měl špatný pocit z toho, že se nyní pokusil opět stmelit tým, touto expedicí.
„Tak víš co Tylere?Já ti klidně řeknu, jak jsem to tehdy cítil.Šel jsem tam dolů na dalším laně jen proto, abych zachránil Iana, na tobě mi v tu chvíli vůbec nezáleželo, jenže, ty jsi na něm zrovna musel viset.Nechci mít na krku vraždu, ne to nechci, zvlášť vraždu někoho jako jsi ty!“
„Prosím vás, prosím vás, nechte toho, Jsem na této výpravě právě nyní, když naše vzájemné vztahy nejsou na nejlepší úrovni, ale přeci, nemůžete ji ohrozit.Jeffe, Tylere, vždy, když jste tým vedli vy, bylo vše v pořádku, až teď poslední dobou se to změnilo.Jste dobří vůdci, pokuste se nás nezklamat a přestat mezi sebou soupeřit.Věřím vám.“
„Skončila jsi Sally?“ Neodmítl Tyler okamžik pro nevhodnou poznámku.
„Věřím...“

„Aguas Calientes?To musí být Aguas Calientes!“ Jeff ukázal na několik domků, které se objevily mezi strmými zelenými svahy.
„Ty jsi tu už byl?Můžu to jen potvrdit, gps mi hlásí totéž.“
„Pete a máš tam taky něco o tom, co se nachází napravo do našeho auta?“
„Co,co?“ Pete rychle něco namačkal do notebooku.
„Machu Picchu...Ale z údolí není vidět.“ Dodal Jeff, když se všichni podívali vpravo.
„Jak není?“
„Inkové to neměli až tak špatně vymyšlené. I když padlo 120 kilometrů vzdálené Cusco do španělské nadvlády, o Machu Picchu stále nikdo nevěděl, zkrátka ho nenašli.Proto je velkou záhadou co se stalo s jeho obyvateli...“ Terréním autem na moment zavládlo ticho.
„Jsem rád, že máme tohle auto, mělo by být spolehlivé.“
„Já doufám že je.“
„A jak že je to daleko?“
„Sedmdesát kilometrů, z toho dvacet není možné sjet autem, je to jakási vstupní brána do Amazonie.Dle toho co vím, musíme slanit nějaké skály a ocitneme se v naprosto neznámém světě, jsme tu proto my, právě abychom se tam vůbec dostali.“
„A to jsem myslela, že dnešek bude v pohodě.“
„Však večír už rozbalíme stany, musíme si odpočinout.“ V neprobádané oblasti nebezpečných lidí...To jsem zase řek pěknou blbost.

„Takže, myslím, že už jsme poblíž.Hledejte vhodné místo pro stanování.“
„Miku, díky...“
„Nebylo a není zač.“
„Chápu, je to naše povinnost.“ Přikývl Jeff.
„Jo, když by ti nepomoh, už by jsi tu s námi nebyl.“
„Víte, jako bych zapomněl...Co se děje kolem.A pak už mi přišlo, že nic není.Zvláštní.Když by mne včas nezastavil, jistě bych spadl dolů...“
„Začínáš nám bláznit, Jeffe.“
„Tylere, už zase?“
„Dobrá, už mlčím. Podívejte!To vypadá dobře, tady rozbalíme tábor.Nepůjde sem slunce, přes koruny těch stromů.A voda tu je.“
„Souhlasím s Tylerem.Měli bychom již začít se stavbou stanů.Musíme to stihnout do tmy.“
„Jo,jo...“ Přidal se Jeff, který jako by byl mimo, od chvíle, kdy málem spadl přímo z těch skal, u kterých nechali auto.
Když se mezi husté stromy nadobro položila tma, usedli všichni k počítači, aby se podívali na podrobnou mapu.
„Tak, jsme ještě několik kilometrů od místa, kde byly zaznamenány ty snímky.“
„Znamená to, že ti lidé nebudou poblíž?“
„To ať si každý rozebere sám, já vám ukáži, kudy se vydáme.Půjdeme stále severovýchodně, mělo by se tam nacházet jezero, průměr přibližně padesát metrů.Nevíme, jak ti modří žijí, dívejte se nad sebe na stromy i před sebe.“
„No jo, předpokládám, že to budou dřevěné stavby, já jen abych je našel.“
„Děláš si srandu Tylere?Hledáme snad mrakodrap?“
„Jo, dělám si srandu...“
„My víme...“
„Místo tohohle tlachání, jdu se radši podívat kolem, ať víme, co tu je.“
„Jdu s tebou.“
„Jo, já taky.
„Tak jo, my to tu s Jeffem pohlídáme.“
„To víte že to tu pohlídáme.“ Mike, Pete a Tyler se vydali do pralesa.
...
„Tak, zůstali jsme tu sami.“ Konečně promluvil Jeff, když rozhrnul dříví v založeném ohni.
„To je dobře, takových situací, už možná moc nebude.“ Jeff se na Kate usmál.
„Budu vůbec na týhle výpravě potřeba?“
„Sally, víš že fungujeme jen jako tým.Každý z nás tu je potřeba.Pete, ten nám obstarává informace, Mike se stará o výbavu, někdo to tu musí vést...“ Výkřik!Lesem se rozlehlo dlouhé úzkostné naříkání. „Tohle nejsou naši!“ Promluvil Jeff když se rozhlédl kolem.Vytáhl pistoli a připravil se na cestu k houští.Nad hlavou mu proletělo několik vyplašených ptáků.Křik ustal teprve teď.
„Jde to od nich, něco tam je!“
„Pššš!“ Něco se stále ozývalo.Šelest, tiché zvuky, snad všude okolo tábora.Zbývající členové výpravy byli ve velkém nebezpečí.Kate se posunula vedle Jeffa.Sally se ohlédla, něco zaslechla za sebou.Šumění náhle zesílilo. „Jdu tam!“ Jeff nevydržel pocit, že se opět něco děje s jeho přáteli.Vběhl do houští připomínajícího přerostlou kukuřici.Kate ho chtěla zadržet, ale zůstala potichu, Sally vyndávala záložní zbraň.
Utíkajíc pralesem, Jeff přeskakoval kamení a kořeny, náhle se zastavil.Výstřel.Druhý.Třetí.Zněly až příliš blízko.Běžel dál, šumivý zvuk v mžiku zesílil.On se nezastavil.Pohyb vlevo od něj!Rána.
„Pšššš!“ Jakoby hlas znal.
„Tylere?“
„Nemluv!“ Byli tam všichni tři.Jeden z nich Jeffa srazil k zemi, patrně věděli, co se tam stalo.Zůstali ležet v husté trávě, než se vše uklidnilo, pak museli spěchat zpět do tábora.
„Kde jsou Sally a Kate?Doufám, že jsi je tam nenechal samotné!“ Jeff mírně přikývl.
„Modli se, aby tam byly, když tam dojdem Jestli ne, máš na krku další lidi.“
„Budou v pořádku.Řekni, co se tam stalo?“
„Něco jsme našli, než nás vyrušilo tamto.“