Ďábelský gambit

Anotace: Tohle je trochu starší povídka. Vypráví o posádce německého tanku přímo uprostřed vřavy kurské ofenzívy. Jinak další díl o Heinzi Bohrovi je rozepsán a měl by se objevit do konce měsíce. Tentokrát z bitvy o Normandii.

I.

Řada tanků stála na okraji lesa. Jejich přední pancíře přikrývaly nasekané větve stromů, poražených dělostřeleckými granáty. Posádky na svých místech vyčkávaly rozkazu k útoku. Les byl naplněn ruchem. Po malé cestě se posunoval náklaďák, který občas zastavil u nějakého z tanků a vyskládal k němu pár granátů. Dva muži z posádky je naskládaly do útrob pancéře. Zbylí muži páskovali nábojové pásy kulometů a kontrolovaly pásy, zda někde nejsou povolené šrouby, spojující jednotlivé články. Za tanky se shromažďovali pěšáci a pancéřoví granátníci, připraveni seskočit z transportérů hned, jak tanky prolomí sovětské pozice někde u Pokrovky. Někteří z mužů kouřili a bavili se s jinými vojáky. Zbraně jim vysely na popruzích, nebo je měli položené přes rameno. Pušky stály opřené do trojnožek, zpevněných přílbou na jejím vrcholu. Jiní stály u ohniště a hleděli do ohně a vyprávěli příběhy, ať už smyšlené, nebo oprvadu pravdivé. Od některého z ohnišť občas zalétl výbuch smíchu. Občas tu projel štábní automobil s nějakým důstojníkem, ale jinak se spíš les plnil přicházejícími pěšáky a tanky, najíždějícími do výchozích pozic. Ihned je pečlivě zamaskovali, aby sovětští předsunutí zvědové na dlouhém terénním hřbetu nepoznali, že v lese pod nimi je celý německý tankový prapor. Ikdyž podle zvuků motorů se tu musela zdržovat celá tanková armáda.
Bylo 4. července 1943. Kurská ofenzíva, operace Citadela, byla v plném proudu. Německým armádám nyní stály v cestě sovětské obrněné jednotky pěšáci a letectvo. Přede dvěma dny padlo Dragunskoje a Belgorod, německá vojska obsadila Jakovlevo a směřují na Pokrovku a Belenichino. Na úseku fronty v kurském výbežku se nyní rozhodovalo o dalším směřování války. Po celém úseku fronty dojížděly tankové svazky do výchozích pozic k další mohutné bojové operaci, jejímž cílem bylo posunout linii fronty na osu Syrcevo-Pokrovka-Ržavec. Tankům byla doplněna munice, palivo a posádky, zabité v předešlích bitvách, pěchotní družstva se shromáždila blízko vozidel palebné podpory a útočných děl. Posádky samohybných houfnic ve spěchu nasedaly do vozidel a stratovaly motory.
Zbývalo už jen vyjet na dlouhý terénní hřbet, na němž a za nímž se rozkládaly sovětské obranné pozice. Orientačním bodem a jedním z cílů útoku byla hořící vesnice, o jejimž názvu se mezi vojáky vedly spory. Spíš než spory to byly takové ty kecy, aby se zahnaly obavy z nadcházející akce, do které právě měli jít. Rozkaz k útoku měl přijít každým okamžikem. Sovětské tanky už mohly být na cestě na frontu a každou minutou se na hřbetě mohl objevit první nepřátelský obrněnec. Letecký průzkum přinášel zprávy o celých vlacích, které na nádaržích vykládaly techniku, vojáky a zásoby. Někdy to bylo i osm vlaků za den. I přes útoky německé Luftwaffe se nepodařilo sovětské zásobovací trasy zničit. I když se letce hloubkových bombardérů a stíhačkám podařilo jeden vlak zničit, už byly připraveny další dva.
Tankům již byla doplněna munice, palivo a posádky se již začaly trousit do sluncem rozpálených tanků. Někde už bouchly první zavírané poklopy a nastartované motory. Obrněné transportéry vezoucí pancéřové granátníky a pěchotní družstva už zajely za tanky. Střelci u palubních kulometů natáhli závěry. A v tu chvíli to začalo. Na dlouhé šíji vybuchl první dělostřelecký granát. Potom druhý a třetí. Pak se celá oblast začala otřásat výbuchy granátů. Na okamžik se výhled zastřel mohutnými gejzíry vyvržené hlíny a kamení. Z nebe svištěly další a další granáty, pálené z těžkých děl, dobře ukrytých za lesem Rozkaz k útoku pro tanky stále nepřícházel a i transportéry vyčkávaly. Palebná přehrada pokračovala s neztenčenou měrou a sovětští pěšáci tam nahoře museli zažívat peklo, pokud tam ještě nějací byli. Nad bojištěm se táhly stopy bílého a šedého kouře z vybuchující munice. Země se třásla a vybrovala.
Mezitím se na nebi rozeřvaly letecké motory útočících Stuk. Střemhlavé bombardéry útočily na sovětská opevnění a náklaďáky, vezoucí sem protitankové kanóny a posilové pěchotní jednotky. Bomby nemilosrdně zasahovaly cíle, a když pilot vyčerpal tuhle munici, pálil ze svých kulometů po všem, co vypadalo jako obrněné vozidlo, nebo náklaďák. Střemhlavé bombardéry se s jekotem svých sirén vrhaly na nové a nové cíle. Vysoko na obloze se zpoza mraků vynořilo několik dvoumotorových bombardérů JU88. Zaútočily na dlěostřelecké pozice a opevněné zákopy bombami. Výsledkem toho bylo několik zničených a v plamenech se topících muničních a palivových skladů.
Nalétající bombardér dostal zásah z protitankové pušky. Z jeho křídla vyšlehl plamen a letadlo vybuchlo někde mezi lesem a ruskými pozicemi.
Hans Wagner otáčel periskopem na svém velitelském místě v tanku. Těžké tigery a nové panthery už každým okamžikem očekávaly rozkaz "Vyrazit!". Zatím ale muži pozorovali, jak se bolševické opevnění mění v hromadu hlíny pod výbuchy svrhávaných bomb a dopadajících granátů. V sluchátkách velitele tanku cosi zapraskalo. Wagner si nervózně na bakelitové sluchátko poklepal. Přišel rozkaz k útoku.
Celý les se zachvěl. Maskovací větve a drny naskládané na tanky se rozlétly na všechny strany a čtyřicet tanků vyrazilo do útoku. Pásy obrněnců drtily půdu, kácely stromy a drtily jejich pahýly a valily se jako ocelová lavina, která ničí vše, co ji přijde do cesty, vpřed. Malé zakrslé stepní stromky mizely pod pásy německých tigerů a Panzerů IV. Bylo rozehráno opravdu impozantní divadlo, kde herci byly ocelové obludy nezastavitelně se valící vpřed. Kde tank projel, zůstala jen zválená žlutá tráva a rozdrcené kameny.
Za tanky jely, ve srovnání s tigery a Panzery IV, maličké transportéry, vezoucí pěšáky. Střelci se krčili za kulomety, připraveni pálit po všem, co nosí ruskou uniformu a na vše, co vypadá jako Rus. Tanky už najížděly do kopce, když mezi nimi začaly vybuchovat první minometné střely. Nezpůsobyly žádné škody a nezasáhly jediný tank. Ocelový bouřkový mrak se valil stále vpřed. Pancéře už dosáhly půlky úbočí a sovětští tankisté se stále neobjevovaly.
Jeden z tanků se zastavil a začal hořet. Ohlásili se sovětští tankoborci, zákeřně schovaní v mělkých okopech, zamaskovaných travou a vykopanými drny. Střelci z kulometů v tancích začali pražit do země dávku za dávkou. Hlavně tam, kde se zdálo, že by mohl být ukrytý tankoborník. Nejeden zákop byl přejet a pěšáci v něm zasypáni a zaživa pohřbeni desítkami kilogramů hlíny. Tanky už vyjely na temeno šíje, když se ve Wagnerových sluchátkách ozvalo:
"Tanky! Tanky na levém křídle!" Jeho Tiger přejel a jako hračku rozdrtil sovětský protitankový kanón. Vyděšená posádka vzala nohy na ramena a utíkala pryč. Střelec natočil věž ve směru spěchajících ruských tanků. Ruští tankisté vezli na svých strojích pěšáky a právě se brodily jakousi neširokou říčkou, či spíše širším potokem. I německá děla zaměřila nevelkou ruskou jednotku. Vodní hladina se vzápětí vzedmula a vyrazila k obloze gejzír bláta a špinavé vody, padající na pěšáky, kteří jeli na tancích. Sovětští protitankoví dělostřelci zaznamenali prvních pár vítězství, ale spíše měli krvavé ztráty. Němci teď měli výhodu. Mohli na ruské tanky střílet z vyšší pozice. Osmdesátiosmi milimetrový kanón sebou trhl nazad a granát s burácením opustil hlaveň. Wagner se nedokázal odtrhnout od průzoru ve střelecké věži. První tanky probrodily mělkou říčku. Obrněnec s číslem 62 dostal zásah z Wagnerova tanku. Zastavil se a začala z něj vyskakovat posádka, netrvalo dlouho a vozidlo vzplanulo. T34 opustili všichni, až na řidiče. Už byl skoro celým tělem venku, když vnitřek tanku ovládly plameny z vybuchlé munice a on uhořel.
Ostatní sovětské tanky začaly střílet ze svých děl jako posedlí. Pěšáci z nich seskákali a utíkali pod ochranu kopce. Okolo tanků svištěly granáty a z několika německých i sovětských strojů už stoupal kouř a šlehaly plameny, rozlévalo se hořící palivo. Pěšáci se pustili do boje s kulomety a rudoarmějci, zalezlými v bytelných zákopech a krytech. Německým pěším rotám se podařilo obklíčit jednu dělostřelckou pozici a pomalu ji kousek po kousku za malých ztrát dobyly. Pěšáci ihned dobyté opevnění museli ubránit před mohutnou jednotkou Rudé armády, podporovanou obrněnými auty typu BA. Ruské tanky vyrazily do útoku a začaly šíji obcházet z německého týlu.
"Druhá a třetí rota, objeďte je a zadržte je u břehu, nesmí se dostat sem nahoru!" zapraskalo ve sluchátkách posádky Wagnerova tanku, který se začal plnit štiplavým dýmem vypáleného prachu a hlavně pekelným horkem.Řidič zařadil rychlost a vyhnul se několika jedoucím útočným dělům, ostřelujícím Sověty, zachytivší se na břehu.
"Jedem na Ivany!" zavýskl Wagner a pobídl řidiče k rychlé jízdě. Některé sovětské tanky ještě ani nevjely do řeky a už se octly pod palbou Tigerů a několika Panzerů IV. Ruští pěšáci naskákali do říčky a brodili se nebo plavali k druhému břehu. T34 dostal zásah přímo ve vodě a k obloze vyrazila do vzduchu stěna vody a bláta. Ti, kterým se povedlo řeku probrodit, se pustili do boje s přijíždějícími německými tanky a transportéry s pěšáky. Wagnerova rota musela ruské tanky dole u břehu zdržet, nejlépe však úplně odrazit, dokud zbytek sil nahoře na kopci odsud nevyžene ruské pěšáky. Němečtí vojáci vyskákali ze svých transportérů a ihned se pustili do obrany své pozice na levém břehu. Na pravém křídle začalo kulometné družstvo pálit do postupujících rudoarmějců. Nad některými se hladina navždy zavřela.
Střela vybuchla nebezpečně blízko Wagnerova tigera. Druhá prolétla pod hlavní a zasáhla manévrující Panzer IV, zapadnuvšího do říčního bahna, přesně do boku. Tank byl těžce poškozen, ale stále ještě střílel z kulometu po plavajících rudoarmějcích. Druhý zásah ho proměnil v hořící vrak. Wagnerův řidič, svobodník Heide, zařadil prudkou zpátečku a střelec otočil věží ve směru tanku, který probrodil řeku, ještě z něj crčela voda, kus dál po proudu a objel bojující skupiny. V tu chvíli se T34 zastavil, otočil na místě a vyrazil kupředu. Desátník Wachmann, střelec, vypálil. Dělo sebou trhlo dozadu a ze závěru vyklouzla vystřelená nábojnice. Zazvonila na podlaze tanku a odkulila se pryč. Nabíječ založil další granát a střelec poslal za ujíždějícím tankem další střelu. Zasáhla ho do korby. T34 se za hrozivého lomozu a skřípotu převrátil a aniž měla posádka šanci na opuštění vozidla, spadl do koryta řeky věží dospodu. Nad zčeřenou a krví zabarvenou vodou trčel jen podvozek s otáčejícími se pásy.
Sovětské tanky se dále vytrvale snažily řeku přebrodit, ale už jich zbývalo jen šest a proti dvaceti německých tigerům a středním Panzerům IV mnoho šancí neměly, proto zvolily rychlý ústup. Na břehu stály hořící vraky, které omývala šplouchající voda, odplavující palivo ve velkých mastných skvrnách. Někde křičel raněný a občas vybuchl granát. Rojnice pěšáků čistila pravý břeh řeky od posledních zbytků odporu. Všude mrtví, ranění a umírající. Na břehu, ve vodě a na souši stály vraky německých a ruských tanků. Motýl smrtihlav znovu rozprostřel svá křídla.

II.

Wagner otevřel poklop tanku. Obličej mu ovanul chladivý vánek. Teplota uvnitř tanku se blížila skoro čtyřiceti stupňům a možná ještě více. Vozidlo projíždělo okolo vypálených sovětských vraků, zpočívajících v bahně u břehu. Některé T34 neměly ani šanci uniknout, nebo se jakkoli bránit. Spousta lidí z posádek ležela zastřelená vedle svých tanků, nebo uhořela při požáru. Pěšáci se prostě utopili v řece, nebo je postřilely německé kulomety. Zbytek sovětských sil ustoupil k menšímu kopci, na jehož vrcholu se opevnili sovětští pěšáci.
Tanky byly už zas v pohybu. Wagnerova druhá rota dostala rozkaz obejít ruské pozice a připravit se k útoku spolu s pěchotou z levého křídla a rota poručíka Wahrschaua z pravého křídla. Rusové z kopce sledovali, jak se k jejich postavení blíží řada tanků, rozdělujících se po jednotlivých četách. Za nimi postupovala pěchota a pancéřové vozy. Ruští kulometčíci už připravili své těžké kulomety k palbě. Protitankoví dělostřelci otevřeli bedny s municí a založili první ostrý granát. Záložní družstva už nastoupila k vchodům do zákopů.
Wagnerova skupina už dorazila na místo a všechna tecnika se zastavila. Vojáci vyhledali úkryt za tanky a vyhlíželi občas k ruským pozicím. Velitel tanku pozoroval přístupovou cestu na kopec, kterou hlídal jeden protitankový kanón a zákop s pěšáky a kulomety. Německé obrněnce čekaly, až na svá místo dojede i Wahrschau. Mezi sovětskými pozicemi letěla rádiem zpráva: "Německé tanky jsou tu, budou útočit, zavolat obrněnou posilu,".
Mezitím poručík Wahrschau potvrdil svou pozici a ze štábu přišel rozkaz k útoku. Wagnerův řidič posunul plynové páky dopředu a tank sebou trhl. Útočná děla, tanky a veškerá bojová technika vyrazila v klešťovém útoku vpřed na kopec. Hned začala pálit sovětská protitanková obrana. Granáty jen svištěly vzduchem a vybuchovaly v okolí německých tanků. Wachmann zamířil a vypálil. Granát vybuchl těsně vedle střeleckého okopu. Tank se valil kupředu a pásy drtil hroudy hlíny a drnů.
Před Wagnerovým tigerem manévroval jeden Panzer IV. Najel před tank zrovna v okamžiku, kdy dostal přímý zásah. Plápolající vrak se zastavil přímo před hlavní Tigera. Řidič už nestihl cokoli udělat a masa oceli nabourala do té hořící trosky. Tankem se rozlehl zvuk ohýbaného a praskajícího plechu. Housenkový pás vraku se přetrhl a sklouzl na zem. Wagnera náraz odhodil na železnou stěnu věže, řidič si roztrhl obočí o průzor a střelec s nabíječem se svalili ze svých sedadel. Tank zůstal stát. První k sobě přišel Wagner. Uviděl skrz průzor, jak se po pláni pod kopcem prohánějí ruské T34 a bojují s německými tanky doslova z bezprostřední blízkosti. Jeden sovětský obrněný kolos jel přímo na jejich tank. Velitel kopl botou střelce, který se probíral s prudkého nárazu a chvilkového bezvědomí. Ztuhl, když uviděl chřtán ruské hlavně, už už se chystající vystřelit po poškozeném pěchotním transportéru. V závěru děla byl nabit ostrý náboj. Wachmann začal otáčet věž tak rychle, jak mu to jen ovládání dovolilo. Ruský velitel si toho všiml, ale příliš pozdě. Tiger vypálil a granát prosvištěl vzduchem. Rotující střela prorazila boční pancíř korby a zasáhala přímo místo řidiče. Poklopem na zkoseném pancíři řidiče vyletěla ohnivá koule a rozplynula se ve vzduchu. T34 se v tu chvíli ihned zastavil a šlehaly z něj plameny.
Řidič zařadil rychle zpátečku a Tiger vycouval z vraku.
"Zamířit, pal!" zařval Wagner, když se hlaveň ustálila. Sovětská samohybná houfnice SU100 s nápisem STALINEC byla zasažena. Zastavila se a začala se otáčet směrem po ujíždějícím Tigeru. Ruská posádka se snažila horečně vymanit z ohnivého pekla, které se okolo jejich vozidla rozpoutalo.
"No tak, pošli mu tam ještě jednu!" zakřičel řidič. Desátník Wachmann podruhé kopl do spouště. Závěr děla vyplivl kouřící nábojnici a nabíječ nabil ihned druhý granát. Ruská posádka začala opuštět vozidlo, když houfnice vyletěla do vzduchu. Doslova. Výbuch nadzvedl pásák asi patnáct metrů do vzduchu, kde se otočil a padl na bok.
Tiger vyrazil k zmačkané a dýmající hromadě plechu a pálil z obou kulometů po utíkající posádce. Pak se tank silou padlého anděla otřásl. Přesto však jel dál a narazil do trosek SU stovky. Druhá rána vrak zasáhla. Wagner se ve své velitelské věžiččce otočil a spatřil jeden T34, jak se na ně valí zprava zezadu. Nechal otočit věž a vypálit. Granát vybuchl pořádný kus za tankem, který stále nabíral rychlost. Nabíječ vytáhl z bedny další granát a bleskově ho vsunul do závěru. Střelec kopl do spouště a z děla vylétl plamen a tank se zahalil do oblaku kouře. Sovětský T34 byl zasažen do blatníku, kryjícího vodící kolo. Plech odlétl a pás se přetrhl. Celý kolos se naráz zastavil a otočil se o devadesát stupňů. Snažil se couvat, ale s přetrženým pásem to nešlo. Posádka to nejspíš nezjistila. Pokoušel se manévrovat, aby se dostal do bezpečí, jenomže místo toho se akorát dostával do větších problémů.
Odněkud se vynořil Panzer IV a uštědřil zmrzačenému tanku ránu z milosti. Tank zůstal stát a tiše vzplál. Bitva probíhala dál s neztenčenou měrou. Německé tanky a granátníci bezpečně drželi křídla bojiště, zatímco sovětské jednotky se zoufale snažily prorazit, což se jim nevedlo. Wahrschauův pokus o úder na vrchol kopce byl zastaven těsně pod vrcholem, kdy byla většina, včetně jeho tanku, zničena a znepojízdněna. Posádky pak musely bojovat jako pěšáci. Přesto však přijela posila v podobě nových tanků Panther a zaútočila na oslabené pravé křídlo sovětského uskupení, držené jen lehkými motorizovanými jednotkami a protitankovým dělostřelectvem. Kóta však musí padnout a velení hodlá vyslat všechny bojeschopné tankové a pěší jednotky, aby kopec objely a napadly Sověty z týlu.
Wagnerův Tiger byl poškozen. Nijak vážně, ale přesto byl poškozen. Šlo o to, že v motoru se pokazila nějaká součástka. Podle řidiče to ale mělo vydržet. Nevěděl jak dlouho, ale vydržet to mělo. Rudá armáda za mohutné tankové, letecké a dělové podpory provedla silný úder na levé křídlo uskupení. V těchto místech dobyla na ruských pěšácích Wagnerova tanková četa malé návrší. Dole pod nimi se mezitím ruský útok rozvinul.
Wagnerův tank zdolával malý val a zničil překážku z ostnatého drátu, na jejímž konci se převážil a dopadl dolů. Pásy zatím uhladil navršenou hlínu, která sloužila coby ochrana před kulkami. Tank zaujal pozici a jeho posádka zatím vyčkávala.
Na nebi se objevilo několik černých teček, které se rychle přibližovaly. Šest letadel letělo téměř střemhlav a chystaly se k útoku. Ruské Jak9 začaly pálit po německých tancích. Kulky se rozprskly ve fontánách o zem a zapálily zásobovací nákladní vůz. Letouny se obrátily a nalétaly znovu z ruské strany a palbou kryly postup pěšáků, kteří pochodovali za tanky. Ruské stíhačky se staly terčem palby německých pěchotních kulometů a protiletadlových děl, která byla ukotvena na trasportérech SdKfz 9. Polopásová vozidla působila i jako tahače pro těžká děla. První letadlo dostalo zásah a jako hořící pochodeň se blížila rychle k zemi.
Sověti mezitím plně rozvinuli útok a zaútočili na pahorek. Vojáci mezitím zaujali pozice v opevněních na jeho vrcholu a z ručních zbraní pálili po postupujícím nepříteli. Wagnerův tank pálil po postupujících tancích a střelci se podařilo jeden T34 zničit. Ruští pěšáci se nezadržitelně blížili v vrcholu skoro ze všech stran. Jediný kus, který působil jako zásobovací koridor, držela pěší rota podporučíka Bartrama. Vojáci tu odráželi čtyřmi těžkými kulomety útoky ruské pěchoty, snažící se uzavřít obklíčení německých jednotek nahoře na pahorku.
"Jestli to půjde takhle dál, tak jsme za chvíli bez munice,"
"Tak šetři, musíme je odrazit," houkl Wagner na střelce. Sám ze svého kulometu pálil po malých dávkách. Němci rozložili na vrcholu kopce tři protitanková děla a pálili po postupujících tancích, kteří se snažili projít malým úvozem. Pětice tanků byla zahnána na ústup poté, co bylo jedno z děl zničeno a německá pěší četa smetena z povrchu.
Po okolí kopce se ze země začaly vynořovat fontány hlíny, drnů a kamení, doprovázených hromovým dutým výbuchem. Kdesi za obzorem se rozlehlo vytí "Stalinových varhan" a z nebe padala rozžhavená ocel. Raketa za raketou dopadaly na německé pozice a pustošily vše živé. Překvapení pěšáci se běželi ukrýt pod zem a do zákopů. Do toho všeho se z oblohy snesla "černá smrt", bitevní letouny Šturmovik. Bomby a dávky z kanónů ukončily život mnoha lidí z posádek tanků, které bránily kopec. Oddíl protileteckých dělostřelců se nestačil vzpamatovat z předchozího raketometného úderu a už se stal obětí nového, ničivějšího přepadení. Muniční náklaďák se střelivem pro třicetimilimetrové kanóny dostal přímý zásah bombou, která jen umocnila výbuch munice rozlétnuvší se do všech stran. Když letadla odlétla, zanechal za sebou spoušť obřích rozměrů. Vybombardované pozice a vraky tanků byly jen takové povrchové úpravy.
Dole se mezitím sovětské jednotky zastavily. Wahrschauovy tanky a několik útočných děl vezoucích pěchotu vlákaly Rusy do léčky. Nyní je útočná děla zaskočila na jejich ústupovém směru a sovětům nezbývalo nic jiného, než si cestu vybojovat. Došlo ke krvavé bitvě, při které mezi sebou vojáci bojovali doslova muž proti muži, mezi řvoucími ocelovými netvory, plivajícími ze všech hlavní smrt.
Wagner se probral, zamrkal a rozhlédl se. Vnitřek tanku byl v pořádku, ikdyž trochu opálený. Podíval se na místo řidiče, který ohmatával stěnu okolo sebe. Nabíječ a střelec byli v pořádku. Velitel rukou narazil na otevírání velitelského poklopu, otevřel jej a rozhlédl se kolem. Někde dole pod kopcem dál zuřila bitva. Tady nahoře to vypadalo jako po posledním soudu. Vraky aut ležely jako hračky rozházené po okolí, z některých kráterů se kouřilo a z mnoha tanků stoupaly k obloze pruhy dýmu. Z dvaceti majestátních tigerů jich raketový útok a nálet přežilo pět. V oblacích dýmu se zjevovali mátožné postavy raněných, zvedajících se země a volajících zdravotníky.

III.

Slunce se klonilo k západu, když motor Wagnerova tigeru opět naskočil. Druhá rota přestala téměř existovat potom, co ruské tanky úplně rozmlátily německé síly dole a pustily se na kopec. Tady je už čekaly protitankové kanóny, miny a další tanky z posilových jednotek. Pěšáci vykrváceli na ostantých drátech, posádky ruských tanků uhořely zaživa, v lepším případě se spolu s tankem rozletěly na milion kousíčků po zásahu protipancéřovou střelou z pár metrů. Wagner navigoval tank otevřeným poklopem mezi vraky německých obrněnců, náklaďáků, terénních aut, mrtvolami mužů, pár zničených dělostřeleckých tahačů a mezi vraky sovětských tanků a samohybných děl. Unaveně si podpíral hlavu a pozoroval okolí. Všude se bojovalo. Nový útok. Spíš protiútok. Obchvat. Průlom. Velení vyrhlo proti sovětské linii v oblasti Nikolajevka všechny německé síly v oblasti. Hlavní nápor měl přijít v noci. Nad hlavami pěšáků přelétaly německé Stuky, střemhlavé bombardéry, a likvidovaly sovětská opevnění a živou sílu nepřítele. Wagner zlostně praštil do věžního pancíře tanku a zahodil nedopalek cigarety, doprovázený mohutným plivancem. Zasoukal se do věže a zabouchl poklop.
Nyní byli známi jako rota 4. Většina tanků byla v boji o kopec zničena, tak byla jednotka doplněna nějakou posilovou rotou, složenou více-méně z nováčků. Největší ztrátou bylo, že zahynul i poručík Wahrschau. Sovětský SU100 ho trefil z osmi metrů. Vozidlo, o kterém se poručík domníval, že už je po něm. Chyba. Stála ho život.
Cíl: prolomit sovětské pozice, stabilizovat linii v Nikolajevce a odrazit protiútoky. Zase jen suché hlášení z velitelství úseku, umístěného někde bezpečně za frontou.
Tigery a Panzer IV a pěchotní transportéry se posunovaly vpřed. Nepřítel, podle radiové komunikace, napadl velkými silami nějaké oipěrné body na středu tohohle úseku fronty. Několik tanků předjelo Wagnerův tiger a hnalo se dopředu. Vypadalo to, že jedou na výlet.
"Zpátky, hned zpátky, kam si myslíte, že jedete? To chcete zhebnout jako první!?" řval Wagner do vysílačky. Odpověděl mu mladý velitel tanku:
"Bolševici už čekají, musíme je smést z povrchu země,pane,"
"Zapadněte zpátky do řady, idioti. Ivani tu můžou mít někde protitankovou pozici. Blázni, nevíte, co vás tu čeká,"
Jak dořekl, tak se taky stalo. Nalevo od jednoho z tanku vyletěla do vzduchu fontána hlíny. Wagner otočil periskopem ve veži a uviděl řadu blížících se T34, pěšáky a samohybná děla. Všechno začalo na novo. Nastalou tmou probleskly zášlehy výstřelů a explozí. Planina se otřásla bojem, hrčením a vrzáním pásů. Sovětské tanky se pokusily o široký obchvat německé tankové jednotky, ale bylo jim v tom zabráněno baterií samohybných houfnic Wespe. Držely si sovětské tanky tak dlouho od těla, že z tanků, snažících se Němce zbylo jen pár ohořelých kusů železa. Při tvrdé bitvě byly dvě samohybné houfnice zničeny a zemřelo hodně pěšáků.
V noci se špatně bojovalo. Planina byla osvětlena jen požáry hořících trosek a vybuchujícími granáty. Ruské tanky se jako duchové zjevily ze tmy, vystřílely pár střel po německých pancéřích a zase zmizely. Všude se střílelo, bojovalo a zase umíralo. Bojující pěchota se snažila vymlátit sovětské obránce z několika okopů, v čemž je mohutně německé tanky podporovaly.
"Mám ho!" zakřičel Wagnerův střelec. Velitel vykřikl a dělo tigera promluvilo. Ve věži se rozpoutala bouře, v závorníku se bíle zablesklo a kouřící nábojnice vypadla ze závěru děla. Ruský tank byl zasažen do korby a jako hořící kolos se valil dál, přímo na pěchotní družstvo, zoufale se snažící se na rovné pláni najít úkryt. Velitel sovětského obrněnce se snažil najít polohu německého tanku. Vystřelil nazdařbůh jedinou ránu do tmy. Granát vybuchl kdesi v dálce.
"Nabíjet!" velel Wagner. Počkal, až se zaměřovač ustálí na boku T34.
Tank se rozletěl na kusy. Létaly z něj hořící kusy čehosi a okolí osvětlovalo světlo z planoucího paliva. Wagner stiskl spoušť kulometu a postřílel utíkajících pár lidí z posádky. Jak to bylo jednoduché. Jak bylo jednoduché prostě jen zmáčknout spoušť a ty lidi zabít. Teď tu leží a pásy tanku drtí nohy jejich mrtvol. Tiger stanul jako neskutečná ocelová obluda vedle vraku zničeného nákladního automobilu. Velitel se rozhlédl a pak vydal příkaz k jízdě. Mohutná a neskutečná hmota rozflákala ohořelou trosku náklaďáku na kousky. Kabina zkončila pod pásy a byla doslova slysována. Motor se jako křehká bábovka rozpadl a tank ho zplacatil.
Vyšel měsíc. Stříbrné světlo se jako příliv rozlilo po planině a osvítilo zničené a zmačkané trosky tanků, děl a náklaďáků. Některé vraky dosud hořely a jejich plameny šlehaly vysoko do výše. Z déle zničených trosek stoupal kouř.
"Všem jednotkám, první nápor sovětských skupin odražen. Držte linii, opakuji držte linii," ozvalo se v rádiu. Tank stál nehybně na návrší a hlaveň mířila na sovětskou stranu fronty. Mohutná ocelová hlaveň, svůdně dlouhá a schopna kdykoli vyslat smrt. Její temný chřtán, podobný černé díře, zlověstně otevíral svou černočernou tlamu na nepřítele kdesi ve tmě. Tank pomalu vychládal, pancíře praskaly a stoupalo z nich teplo. Odněkud zpodkrytu motoru vycházelo tiché syčení. V pásech byly vetknuty zlámané větévky, trsy trávy a vyrvané drny. Na pravé straně věžního pancéřování se táhla dlouhá vyrytá jizva. Způsobila ji vytržená mřížka chladiče ruského terénního auta, která doslova odmrštěné výbuchem narazilo do věže tigera.
Bitevní linie strnula. Rusové drželi malé pahorka jen pár kilometrů od nejzažší hranice německého postupu. Vojáci v pozicích předních linií mlčky ležely za svými zbraněmi a napínali oči do tmy, snažíce se zachytit sebemenší pohled. Tanky a veškerá obrněná technika stála ve svých úkrytech jako nějaká gigantická železná zvířata.
Kdesi zakrákal noční pták.
Týl ovšem připomínal mraveniště. Nedaleko za frontou byla vybudována v malé osadě hlavní německá základna, kde bylo umístěno velitelství frontového úseku. Jezdily tu náklaďáky, tahače a transportéry, ale hlavně posily v podobě pěchoty, mechanizované pěchoty a tanků. Hořely tu nějaké ohně a ženisté tu postavili několik stanů. V kostele fungovala polní nemocnice a ve statku, v budově Kolchozu, pak byla zřízena telefonní ústředna. Na frontu tu bylo jen pár kilometrů. Pár kilometrů dělící člověka meži životem a smrtí.
Kola motorky se vyhýbala kráterům a hromadám hlíny, které se čas od času objevily v úzkém pruhu světla, vycházejícího z tlumeného refletktoru motocyklu. Řidič přidal trochu plynu a blížil se k malé osadě, osvětlené světly vozidel a ohni. Cesta se ztáčela v malém kopci a vyrovnávala se v prudké zatáčce. Jezdec ztiskl brzdu a motorka se ubírala do smyku. Narovnala se a pokračovala dál. Cesta k osadě už byla dál rovná. Minuli nějaký ukazatel a pevnůstku zbudovanou z ohořelých trámů a obloženou pytli s hlínou a ostnatým drátem.
Wagner sesedl z motorky a jezdec přidal plyn. Sajdkára zrychlila a zmizela ve tmě. Tankista si uhladil svou černou zamaštěnou kombinézu a vydal se k jednomu z domů. Rozcestník před ním hlásal, že tohle je velitelství úseku. Zeptal se dvou hlídkujících vojáků, kudy se tam jde. Poslali ho okolo hlavního parkoviště dozadu na dvůr. Dostal se tam přes nějakou vyhořelou stavbu, která kdysi bývala stodolou. Uvnitř zpočíval zničený T34. Věž ležela zabořená do hlíny kus opodál. Pár vojáků stálo nad věžním otvorem a svítilo si dovnitř baterkami. Jeden seděl na ozubeném okruží a ukazoval zbytku cosi v ohořelém vraku.
Velitel tanku našel vstup do domu a vyšel po starých dřevěných schodech. Zaklepal na jedny z dveří a vstoupil. Místnost byla docela prostorná, ale všechny možné stolky a židle byly pokryté mapami, do nichž byly zapíchány špendlíčky a vlaječky, dále tu ležely nějaké knihy, psací stroj a u okna stála stará dřevěná skříň, z níž někdo zcizil dveře. Bylo známo, že dzravotníkům chyběla nosítka. Teď si Wagner vzpomněl, že ani dole ve vchodových dveřích křídla scházela. Přejel očima stoh papírů na stole a mezi nimi uviděl sklánějící se něčí hlavu. Srazil paty, pozdravil a vtom se hlava pohnula. Teprve teď si Wagner všiml, že je to nějaký podplukovník. Stála vedle něj zpola prázdná láhev s nějakým alkholem. Podplukovník se připitomněle uchechtl.
"Dnes jsem zabil devět set lidí jediným rozkazem. Devět set. Řezničina. Přesně tak, jsem řezník. ŘEZNÍK!" zařval podlukovník a mohutně se napil a zahodil lahev. Dopadla na stěnu a rozbila se. Zbytek vodky vytekl na stěnu. Podplukovník se začal ďábelsky chechtat. Pak přestal a upřel na Wagnera opilý a zároveň udivený pohled, ve kterém byla i stopa strachu.
"Vy jdete z fronty, ne? Jak to tam teď vypadá?" Zvedl se a vrávoravým domotal se k mapě. Začal do ní mlátit ukázovátkem se slovy "Kde jsou ruské síly!?" řval pořád do kola. Pak se otočil zpět k Wagnerovi, který stál konsternovaně opodál a došel až k němu. Tankista ucítila závan kořalky a než stačil cokoli říct, podplukovník ho přerušil.
"Nezajímají mě vaše výmluvy, jděte mi z očí," ve chvíli, kdy se chtěl velitel otočit, vstoupil do kanceláře nadporučík Loewe. Vyzval Wagnera, aby ho následoval. Vyšli z kanceláře a za nimi letěla dlaší láhev.
"Situace je stabilizována, pane. Zastavili jsme sovětské jednotky před našimi liniemi. Máme značné ztráty. Nemohli jsme poslat kurýra, je mrtvý," Loewe zavedl tankistu do své kanceláře.

IV.

Sovětští generálové seděli usazeni podél dlouhého stolu jedné z kremelských místností. Z jejich tváří se dalo vyčíst napětí, jaké už dlouho nezažívali. Stalin dnes prý není v dobré náladě. Aby také byl. Němci sice ztratili hodně tanků, mužů a letadel, ale stále se nedalo jejich postup zastavit. Strávil prý celou noc nad mapami. Že Stalin spí málo se všeobecně vědělo, ale že by nespal celou noc.
Pak se vyelké hnědé dveře v čele místnosti otevřeli a v nich stanul Josif Vissarionovič. Došel k čelu stolu a usedl do křesla. Zapálil svou dýmku a pozoroval generály svýma očima, schovanýma podhustým obočím. Pokynul generálu Sokolovskému, veliteli Západního frontu.
"Soudruhu Staline, podařilo se nám německé síly zastavit na linii Kirov-Novosil, na jihozápadě němci stojí na břehu Oky a obsadili měso Kromy. Naše tanky mají ovšem ztráty a potřebuji víc mužů," Stalin nic neříkal. Jenom pokynul a chvíli uvažoval. Pokývl na Popova.
"Můj Brjanský front pronikl přes Kromy po břehu Oky, ale narazil na vojska německých armád. V této oblasti proti nám stojí Klugeho skupina armád Střed,"
V té chvíli se Stalin postavil a pomalu procházel za zády generálů, kteří ho sledovali. Zastavil se před jedním z velkých kremelských oken a prohlížel si velkou Spaskou věž, jejíž hodiny právě odbíjely půlnoc. Generalissimus obešel místnost a zastavil se v čele druhých dveří. Vyndal dýmku z úst a odložil ji na malýc stoleček.
"Jistě víte, soudruzi, co by znamenalo, kdyby se Němcům podařilo prolomit naši obranu v kurském oblouku. Musíme zaútočit. Po celé délce úseku fronty," generálové pokývali. Stalin usedl na volná křeslo, zahleděl se do rohu místnosti a pak řekl: "Stalingard byl důležitý bod. Vojenský i politický. Nejinak je tomu i případu Kursku a Charkova. Rudá armáda musí tento kus fronty za každou cenu udržet. Nasadíme jednotky o velikosti divize. Bude-li třeba, obětujte všechny muže, zastaví-li to německá vojska," Josifa Vissarionoviče se všichni báli. Nebylo radno mu odporovat v jakékoli záležitosti. Těsně před válkou nechal rozsáhlými čistkami zlikvidovat důstojnický sbor jen proto, že se cítil ohrožen jejich rozsáhlými pravomocemi. Následkem toho už klepali Němci na vrata Moskvy. Při obraně Stalingradu neodpouštěl žádnou chybu. Velitelé obětovali klidně všechny muže, jen aby ubránili jednu místnost v těžkých pouličních bojích.
"Soudruhu Staline, Kursk je něco úplně jiného, než Stalingrad," usmál se Rokossovskij. Generalissimus po něm střelil nerudným pohledem.
"Ale může to dopadnout stejně, soudruhu. Rudá armáda už nesmí udělat ty stejné chyby jako ve Stalingardu," pravil sovětský vůdce chladně. Pak vyhlásil přestávku.
"Sejdeme se tu za půl hodiny," Generálové se začali trousit z místnosti na chodbu, hlavně rychle ven. Báli se Stalina. Jednou si je klidně mohl do kremlu zavolat a pak už je nikdo nemusel spatřit-Rusko je veliké. Místnost se skoro vyprázdnila. Zbývalo už tu jen pár lidí a mezi nimi i maršál Koněv.
"Koněv tu zůstane," ozvalo se za maršálovými zády. Stalin se přiblížil ke Koněvovi a zavřel dveře. Holohlavý generál stál nedaleko od okna a držel v ruce podšálek, který mu málem vypadl.
"P...přejete si, soudruhu Staline," vykoktal poněkdu překvapivě.
"Soudruhu maršále, jste schopný velitel. Proto vaše jednotky na svém úseku fronty provedou rozhodující útok směrem na Belgorod," Stalin přejel rukou po myšlené čáře směrem k velkému nápisu BELGOROD. Koněv si položil podšálek na stůl a přejel rukou svoji holou hlavu. Přemýšlel, co všechno to bude obnášet. Uvědomoval si nebezpečí, že útok selže a úsek fronty se zhroutí a vytvoří se proluka. Potom by byl v moskevském kremlu vyřízený. V hlavě se mu vybavila mapa. Belgorod leží na linii Prochorovka-Charkov. Bude muset poslat všechny jednotky přímo do těch nejtvrdších bojů, aby frontu udržel a zasadil Němcům vážný úder. Na levém křídle by ho mohl podporovat Vatutin se sými tanky a na pravém křídle zaútočí maršál Malinovskij, zatímco jeho Stepní front se opře do německých pozic u Belgorodu. Jestli se Malinovskij stočí na Charkov, má na pravém křídle vyhráno. Pokud německá armáda Malinovského odrazí, bude to znamenat problémy větších rozměrů. Zatím se bude hlouběji zabývat Vatutinem a jeho tankovými svazky, které by mohly udeřit přímo do prostoru Prochorovka a zaskočit německé tanky nepřipravené. Nestihnou si ani přivelet na pomoc letectvo. Pak se jeho Stepní front povalí přímo na Mannsteina a jeho jižní skupinu armád. Mezitím mu Vatutin vyrazí na pomoc a udeří směrem na Gajdač a linie fronty se posune na linii Gajdač-Charkov. Tím bude pravé křídlo fonty, jižně od Kurska, zachráněno a Němci budou připraveni zaútočit na kurský oblouk z jihu. Malinovskij zůstane v Charkově a bude tvořit jakousi lapací síť pro německé jednotky, které by se pokoušeli prorazit.
"Rozkaz, soudruhu Staline, to půjde," porada skončila asi dvě hodiny po půlnoci, když se generálové rozešli.

V.

Byly tři hodiny ráno. Foukal mírný vítr a ohýbal stébla trávy. Wagner a jeho posádka seděla na pancířích tanku. Fronta duněla spíše jen sporadicky a tu a tam vybuchl granát. Z několik chvil se ale mělo vše změnit. Tanková rota čekala na svých staronových pozicích, získaných minulý večer. Nyní mělo dojít k rozhodujícímu útoku na ruské pozice. Motory duněly, a ze zápolí přicházeli nekonečné proudy pěchoty. V dálce hořelo menší město.
Ve čtyři hodiny to začalo. Nebe se otřásalo hlukem německých bombardérů a střemhlavých hloubkových bombardérů. Z jejich pumovnic se začaly sypat letecké bomby. Střemhlavé Stuky se vrhly na své cíle. Celý sektor vybuchl. Vzduchem prolétaly tuny hlíny a poražených stromů. Tanky se vrhly do útoku. Směřovaly přímo přes rozsáhlou planinu přímo proti sovětským pozicím, na které doslova z nebe pršely bomby a granáty z děl a minometů. Německá útočná děla StuG a Ferdinand vyjely ze svých zamaskovaných úkrytů, samohybné houfnice Wespe začaly působit jako mobilní dělostřelecká podpora.
Tanky se valily přes pláň a mezi nimi vybuchovaly ruské granáty. Tigery se blížily k předním pozicím a už se ruští tankoborci činili se svými protitankovými puškami a protitankovými děly. Tady se projevila hlavní slabina tigerů-neschopnost bojovat s pěšákem. Tank byl příliš nemotorný, než aby se mohl rychle otočit a pálit po pěšákovi svými kulomety. Němci takl šli s dělem na vrabčáky.
Vítr na okamžik odvál kouř. Ruští pěšáci tak uviděli řadu německých tanků, následovaných pěšáky. V stejném okamžiků vystřelilo několik protitankových děl v zákopových pozicích. První tanky vzplanuly jako pochodně, vzňalo se palivo a munice. Střelba a výbuchy zase naplnily celý sektor. Tanky se posunovaly vpřed a blížily se čím dál tím blíž k předním zákopům a pěšáci na vrhali zápalné láhve a ruční granáty. Ocelová monstra však jedou dál. Kulky z kulometů se zarývají do parapetů zákopů a ruští vojáci začali houfně opouštět své pozice. Tigery, Panzery a Panthery se posunovaly dál a likvidovaly vše živé. Vypadalo to, že je nic na světě už nemůže zastavit. Už hořely další vraky německých obrněnců nedaleko ruských zákopů.
Wagnerův tank se právě blížil k jedné protitankové pozice, jejíž osádky zuřivě otáčela dělem v jejich směru. Kanón tigera však spustil dřív. Granát prosvištěl vedle protitankového děla a vyhodil do vzduchu nějaký sklad munice. Tlaková vlkna odmrštila osádku několik metrů od jejich děla. Jeden z můžů se zvedl a utíkal zpět k poškozenému kanónu. Wagner ho zamířil a poslal po něm dlouho dávku. Rus zakřičel a dopadl přímo do hořící munice. Řidič otočil tank a přidal plyn. Levý pás začínal drtit nějakou protipěchotní překážku z ostnatého drátu a hnal před sebou rudoarmějce, snažící se najít úkryt v trychtýřích od vybuchlých granátů. Jeden z tanků jedoucích přímo proti zákopům vyletěl najednou do vzduchu. Utržená věž minula Wagnerův tank jen o pár metrů a zapadla do přerušeného zákopu. Z tanku vypadly nějaké hořící postavy a začaly se válet po zemi. Velitel se začal rozhlíže kolem a pak uviděl protitankové dělo ukryté pod maskovací sítí.
"Támhle!" vykřikl a nasměroval střelce na zákeřně skrytou pozici. Rozbouřily s eoba kulomety a maskovací síť se zatřepala. Pozice zmlkla. Tiger se dal opět do pohybu a za skřípění a vrzání pásů se vydal dál. Přejel první zákop a zasypal ho hlínou urvanou z jeho okrajů. Výdřeva na několika místech praskla a část zákopu se sesypala.
Skupina německých obrněnců bojovala s velkou jednotkou sovětských pěšáků, zvednuvší se z dobře zamaskovaného zákopu. Jeden z tanků prudce vzplanul a zapadl do nedokončeného výkopu. Ještě chvíli hořel a potom vybuchla nádrž. Hořící torzo se začalo rozpadat a oheň prošlehl i skrz otevřené věžní poklopy. Posádka musela na místě uhořet. Pěšáci pokračovali dál, ale to už je začal kosit těžký kulomet jednoho pěchotního družstva, proplétajícího se prolukami v ostantaých drátech. Hlaveň se otáčela v širokém úhlu a střelec nemylosrdně tiskl spoušť. Za chvíli ze silné pěší jednotky zbylo jen pár zubožených pěšáků, utíkajících zpět ke svým pozicím. Odněkud se vynořil ruský major, mávající svou pistolí a hnal pěšáky zpět do výhně samopalné a kulometné přestřelky. Očesaná jednotka se dala poklusem do běhu a naběhla přímo před hlavně německých pušek a samopalů.
Wagnerův tank přejel protitankovou pozici a dělo rozsápal svými pásy. Pro jistotu se na něm ještě otočil a zařadil zpátečku. Kulomet na místě vedle řidiče spustil a pálil do zákopu, ve kterém se mačkalo spousta ruských pěšáků, utíkajících k východu. Cestu jim zatarasil granátník s plamenometem a jeho zbraň zaduněla. Vojáci se změnili v lidské pochodně. Podporučík, který prchal v prostřed davu ještě stihl pozvednout pistoli k hlavě a vystřelit. Plamenometčíka vystřídali jiní dva vojáci, kteří do spálených těl vyprázdnili dva zásobníky a nakonec naházeli do ohořelého zákopu pár granátu.
Velitel tanku vybídl řidiče k rychlé jízdě vpřed. Cílem byla malá vyvýšenina, ze které ruští dělostřelci ostřelovali postupující tanky a pěšáky. Wagner zamířil na pevnůstku na vrcholku kopce. Z hlavně vylétl plamen a pozice se změnila v hořící trosky. V tom okamžiku se na horizontu objevila věž. Pak druhá a třetí. Zpoza horizontu vyjížděly sovětské T34. Rota německých tigerů a panzerů začala manévrovat, aby vynašla co nejlepší pozici. Rusové, překvapeni takovou blízkostí útočníkových tanků. inkasovali hned několik ztrát. Pak ale ryhlé ruské tanky převzaly iniciativu. Velitelé měli v záloze eso v rukávu-tankový oddíl uschovaný za kopcem, který do kace nastoupil za hlavní vlnou.
"Tanky na pravém křídle!" vykřikl řidič. Wagner rychle natočil věž a střelec vypálil. Nabíječ uchopil mohutnými pažemi další granát a vsunul ho do závěru děla. T34 mezitím dostal zásah přímo na motor. Korba tanku vzplanula a tank se zastavil.
"Pošli mu ještě jednu a potom zpátečku!" zakřičel Wagner. Tentokrát se ustřelená věž sovětského tanku vznesla několik metrů do vzduchu. Tiger začal couvat a vypálil ještě na jeden rudý tank. Tentokrát minul. Na pahorek začaly útočit dvě roty německých pěšáků, podporovaných obrněnci StuG a transportéry. Ruské tanky byly náhle ohroženy, ale nedbaje tohoto faktu postupovaly vpřed. Již bylo zničeno mnoho německých obrněnců a pancéře začínaly ustupovat a lehce demoralizovaná pěchota s nimi. Za ruskými T34 se v oblaku spálené nafty zjevila ruská pěchota, která se z mohutným a hrozivým pokřikem "Urááá!" vrhla do boje.
Wagner do nich neváhal střílet hlavním dělem a oběma kulomety. V jednom okamžiku dostal ruský tank zásah, zrovna když okolo něj probíhala horda pěšáků. Přežilo jich jen málo, ten výbuch munice. Velitel tankové roty zoufale žádal o posily, ale díky ruskému náhlému útoku byla cesta odříznuta a Němci si museli probýt cestu ven. Wagnerův tank vyrazil s dvěma panthery a několika StuGy na odvetný útok. Podařilo se jim vyštípat ruské jednotky ze zničených pozic v prvním obranném pásmu a znovu jej obsadit. Ihned přispěchal obrněný transportér a vyházel tu družstvo mechanizované pěchoty. Minometčíci ihned začali pahorek ostřelovat ze svých granátometů. Protiútočící ruské síly se zastavily kus od znovudobyté pozice a povolaly do akce samohybná děla SU76. Tyto rychlé a mrštné obrněnce se ovšem staly obětí protitankové palby nepřítele. Při obraně znovudobyté pozice bylo zabito mnoho pěšáků a zničeno mnoho techniky.
Velitel zpozoroval blížící se T34. Nechal prudce otočit věž a vypálit. Granát explodoval přímo na krytu řidiče. Troska ruského tanku se vznesla a nabourala do Wagnerova tigeru. Teplota v tanku okamžitě vzrostla o několik stupňů. Wagner si posunul svou lodičku dál do týla a přilepil oči k průzorům.
"Padáme odsud, než nás ten křáp usmaží!" vykřikl. Vtom se vedle tanku vynořil gejzír vyrvané hlíny. Pak do tanku narazilo cosi silou padlého anděla. Tiger zůstal stát, ale pak motor zařval jako raněné zvíře a ocelová zrůda vyrazila vpřed. Náraz odhodil nabíječe na kovou stěnu věže a střelec se praštil do hlavy o závěr děla. Oběma stékala z čel krev. Stírali ji zamaštěnými a propocenými rukávy, čímž si čelo ještě více rozškrábali. Potili se, měli žízeň a hlavně se o ně pokoušelo už šílenství. Kdykoli je mohl zasáhnout protitankový granát nebo nějaký ruský T34 je mohl kdykoli odpálit. Tiger ujel pár metrů a na pravéí straně se ozvalo kovové prasknutí a trup vozidla se prudce stočil do prava a zůstal stát.
"Kurva, to ne! Máme v prdeli pás. Kurva, já se z toho poseru! Zmrdi zasraný!" řidič začal mlátit do volantu a divoce klel.
"Držte sakra zobák, palte po všem, co se hne! Musíme to opravit, radista a já půjdeme ven. Kryjte nás!" řval Wagner. Velitel otevřel poklop a začouzenou a odřenou tvář mu ovanul pach spáleného masa, střelného prachu a benzinu. Vyskočil na věž a dopadl vedle tanku. Pravý pás byl na jednom místě přetržen. Vysel povadle na vodícím kole a trčel z něho kus drnu. Radista s velitelem vyšplhali na věž a společnými silami odmontovali dva obrovsky těžké rezervní články.
Rozjel se další ruský protiútok. Odkudsi se vynořily Šturmoviky a ze vzduchu spadlo pár bomb. Wagner sebou praštil na zem, přičemž si na hrudník málem upustil rezervní článek. S největším vypjetím sil ho nadzvedl a podal radistovi, který ho začal francouzským klíčem upevňovat. Kdesi velice blízko zahvídzl granát a vybuchl tři metry před předkem tanku. Radista se vzepjal a padl křičíc na zem. Wagner k němu hned přiběhl.
"To bolí, já se poseru, dostal mě! jektal zuby člen posádky. Přes jeho černou kombinézu se řinula krev. Wagner si ho nadohodil na záda a připlazil se s ním za tank.
"Kruci, cejtíš nohy!? Tak cejtíš je!?" křičel Wagner, snažíce se přeřvat hluk boje.
"N...ne," hlesl radista," Tiger znovu vypálil a z otevřeného poklopu se zakouřilo, jak dělo vystřelilo. Za tankem se ozvala dunivá exploze, přecházející v praskající výbuchy. Dostal to zásobovací náklaďák, vezoucí munici. Než se zvedl k další opravě, shledal, že radista zemřel. Hleděl svýma očima k obloze a skrz blůzu si něco tiskl. Wagner mu rozpáral uniformu a nahmátl identifikační štítky, spolu s nimi ještě něco dalšího. Přetrhl oba dva řetízky. Jeden patřil štítkům a druhý náležel malému cínovému křížku s Ukřižovaným. Výbuch granátu radistovi přerazil páteř. Wagner mrtvému zatlačil oči a položil ho dál od tanku. Pak na nic nečekal a mrštně jako kočka vskočil do ocelového monstra. Pobídl řidiče a tiger vyjel. Přidal se ke třem těžkým obrněncům Ferdinand, útočícím na pahorek.

VI.

Všude to nějak začalo bouchat a tank se dostal do křížové palby ruských protitankových děl. Oba Ferdinandy pálily ze svých děl už jen na slepo, aby kryli prchající pěšáky a torza bojových čet. Pak se uvnitř tigera zablesklo a vnitřek zaplavily plameny.
"Ven! Dostali nás, kurva všichni ven!" řval velitel. Wagner vyletěl poklopem jako střela a dopadl do trychtýře po granátu, přímo na mrtvolu ruského vojáka. Země se otřásla a zničený tank vybuchl a hořel vysokým plamenem. Jeden Panzer IV věnoval drze proniknuvšímu T34 jeden výbušný granát.
Wagner se plazil směrem pryč od hořícího tanku. Od jednoho mrtvého rusa vzal samopal PPŠ41 a přeběhl za vrak StuGu. Podíval se dovnitř a zvedl se mu žaludek. Na místě řidiče seděla nějaká připečená kostra s cáry masa, odlupujícími se od kostí. Kdesi na západní obloze se rozhučely letecké motory. Vysoko na nebi se zjevily čtyři dvoumotorové bombardéry JU88 v doprovodu stíhaček. Pomalu klesaly, až se dostaly k ruským pozicím. To už na ně nad mraky čekaly ruské stíhací letouny.
Snesly se na ně jako orli na kořist.
Na zem dopadly první bomby. Vše se zase začalo třást pod nápory uvolněné energie. Na tankistu ležícího v díře napadalo pár kamínků a drnů. Pak ztratil vědomí.
Ucítil jen, jak ho několik paží nadzvedlo a někam ho nesly, opět se propadl do hlubokých mdlob. Neslyšel ani, zda to jsou Rusové či němečtí zdravotníci. Tonul v černé tmě a v uších mu hučelo. Žádné sny, ani nic, co by jako sen vypadalo. Prostě letěl v černém tunelu a na jeho konci nebylo žádné takové to světlo, o jakém vypráví ti, kteří přežili vlastní smrt. Pak jakoby vzdáleně cítil, jak se něco pod ním pohybuje a nadskakuje.
Probral se v jakémsi náklaďáku. Viděl nad sebou žebroví potažené potrhanou a ušmudlanou plachtou. Rozhlédl se a uviděl pár ležících vojáků. Byli tu tankisté v umaštěných a krvavými obvazy převázaných kombinézách, křičící pěšáci a i jeden pilot s obvázaným obličejem. Slepě zíral do podlahy a neustále něco mumlal. Na korbě to páchlo krví a Wagnerovi se zvedal žaludek. Otočil hlavou a uviděl muže ve špinavé uniformě a se zdravotnickou páskou na paži.
"Konečne jsi se probral," konstatoval zdravotník.
"Kde...kde to jsem,"
"V sanitním transportu. Jedeme do lazaretu," Wagner zase zavřel oči a usnul...