Démon z hvozdů - Prolog

Anotace: ....

Prolog – Rusko 1899

V chalupě začínala být zima. Muž se ženou seděli u kamen, ve kterých dohasínal oheň, a oba pozorovali malou spící dívku v kolébce. Místnost byla malá, nezakrytá okna v kamenných zdech propouštěla dovnitř chladný vzduch. Muž vstal.
Byl vysoký a svalnatý. Pracoval jako dřevorubec a zima mu nedělala potíže. Jeho žena se ale třásla, přestože na sobě nechtěla dát nic znát. Otočil se a otevřel dveře.
„Jdu pro dříví.“ oznámil hlubokým hlasem.
„Ale žádné už nemáme.“ vyskočila za ním a popadla ho za rameno. „Nikam nechoď, bojím se tu sama.“
„Máš tu dcerku, nejsi sama.“ odsekl, vyrazil ven a zmizel ve tmě.
Bydleli hned u lesa. Minul jen sousední chalupu, z jejíhož komína stěží stoupal slabý kouř, sklad nářadí a kapličku a vpletl se mezi stromy. Zima ho donutila přitáhnout si odraný kabát těsně kolem pasu. Cesta byla zapadaná sněhem. Rozhodl se, že po ní nepůjde.
Na smrt unavené stromy vypadali jako žebráci. Jejich nejnižší větve byly několik metrů vysoko. Na zemi nebylo kromě bílé pokrývky nic. Vrátil se do vesnice.
Vlezl do skladu a popadl sekeru.
Svůj úlovek si pečlivě vybral – sušší kmen bez větví na dohled od vsi. Stiskl nástroj pevně v rukou, zvedl jej nad hlavu a silně udeřil. Pak ještě dvakrát, když se dřevina vzdala a s praskotem si neohrabaně lehla do sněhu.
Obešel podrobený kmen a rozdělil ho na tři stejné díly, dlouhé jako on sám. První vzal a odnesl až k domu, kde ho naštípal a polínka dal domů. Žena ihned roztopila oheň a on se vydal do lesa podruhé.
V dálce vyli vlci, mezi stromy občas prolétla sova nebo raroh. Stejně učinil i s druhým kusem stromu, jen polínka nechal venku, pěkně srovnaná pod lavicí u dveří.
Naposledy navštívil les. Začínal být unavený a cesta mu připadala delší. Když došel na místo, okolí ztichlo. Jen vítr svištěl na sosnami a obíral je o poslední jehličí. Vytí pánů noci se přiblížilo a bylo cítit hladem. Hodil si zbývající kulatinu na rameno a rychlou chůzi se vydal zpět. Několikrát se ohlédnul a dokonce zvažoval, že tu topivo nechá a do vesnice poběží. Nakonec se ale rozhodl, že práci dokončí.
Měsíc vyplul z mraků a vzduchem prolétl řev krvežíznivého zvířete. Dřevorubec zahodil kmen a vytáhl lovecký nůž. Byl připraven odrazit útok. Ticho a klid ale žádný útočník neporušil. Vlci ztichli. Několik jich tu slídilo mezi keři, ale báli se ukázat. Muž se otočil kolem své osy a zkontroloval okolí. Nic. Nechal dřevo ležet a pomalu ustupoval k vesnici.
Pár vlků zakňučelo, vyběhlo z křoví a dalo se na útěk. Sníh jim odlétával od tlap jako zběsilé peří polekané slepice.
Sevřel nůž pevně v ruce. Vlci tu už nejsou, ale co je polekalo. On určitě ne. Bylo tu ještě něco. Něco, co ho teď sledovalo.
Uslyšel slabé vrčení a praskání větviček. Obrátil se a pohlédl na změť křovisek za sebou. Natáhl ruku a rozhrnul větve. Nic. Otočil se.
Až do vesnice dolehl výkřik vyděšeného muže a strašlivé vytí vítězné bestie. Žena vyběhla z domu. Několik sousedů učinilo stejně. Muži drželi v rukou nože a hole a jeden z nich, myslivec, nabíjel svou kulovnici.
„Vlci!“ zamračil se hajný. „Kdo tam šel?“
„Ivan.“ řekla zděšená žena.
„Pár chlapů se mnou, ostatní zkontrolovat ženy, děti a dobytek.“ zavelel a namířil pušku mezi stromy. Sedm postav se vnořilo do lesa.
Ušli asi dvě stě kroků, když narazili na krvavou skvrnu ve sněhu. Tělo nikde. Stopy vlků tu nebyly, jen mužské a nějakého velkého zvířete, nejspíš vlka samotáře.
„Kam ho odvlekl?“ zeptal se jeden z mužů.
„Nikam, je pořád tady.“ řekl klidně myslivec a ukázal hlavní do koruny staré borovice. Na jedné větvi byl uchycen rozdrásaný muž. Z jeho oblečení zbyly jen cáry zmáčené krví, která tekla po kmenu dolů.
„To nebyl vlk.“ zašeptal další člen skupiny.
„Ne, nebyl to vlk.“ řekl střelec a zahleděl se k měsíci, který se pyšnil dokonalým kruhovým obvodem. „A je to ještě tady. Rychle zpět do vesnice, chraňte své rodiny. Já ráno odjedu do města pro pomoc.“ Nato se všichni otočili a utíkali do vesnice.
Mezi stromy se pohnul stín. Měsíc osvítil téměř černou srst. Její majitel sledoval prchající muže. Velké rudé oči se zvedly k vládci nebes a tlama plná zkrvavených tesáků se otevřela. Noc rozetnulo vytí vraždící šelmy.