CARMILLE III.

Anotace: Vítej v pekle, Selene.

Když jsem usedala do lavice v zadní části třídy, vzpoměla jsem si na Dantovo Inferno.
Měla jsem ho v prváku jako povinnou četbu a vůbec mě nebavilo- všechny ty verše se vůbec nerýmovaly a ještě k tomu tam byla spousta narážek na tehdejší politiku, kterým jsem nerozuměla.
Ale uchvátila mě myšlenka, že Peklo je uspořádané do kruhů.
Dante jich popsal devět.
Moje Peklo však mělo jen tři.
Prvním z nich byla určitě chemie.
Osud tomu tak chtěl, že jsem nikdy nepochopila smysl těch připitomělých vzorečků, a tak jsem rok co rok prolézala s odřenými zády.
Jednou jsem dokonce dělala reparát.
Ne že bych na to byla zrovna pyšná.
Druhý pekelný kruh představovala Střední škola Alphonse Cola, se svými jídelnami, záchodky a nápisy ,,Selene Shriverová je lesba.“
Kdybych měla spočítat, kolikrát jsem mámu prosila, aby mi dovolila vybrat si střední mimo město, nedošla bych k výsledku.
Nepomohly ani slzy, ani práskání dveřmi.
Naši prostě chtěli, abych měla školu hned po ruce.
A co se týče posledního kruhu, ten ztělesňovala…
,,Tak co, naše termosestro..?“
Carmille.
Jak jinak.
Lady Heroin proplula třídou s Patrickem v závěsu a plácla sebou na židli vedle mě.
S vypětím všech sil jsem se od ní odvrátila a zabodla pohled do plastového vzorce kuchyňské soli.
,,Jaktože tu sedíš tak sama? Všechny prvačky utekly, když jsi to na ně vybalila..?“
Kousla jsem se do rtu a zatla ruce v pěst.
Nedívej se na ni, opakovala jsem si vduchu. Neotáčej hlavu.
,,Lesby to nemaj zrovna lehký, co…?“
~Nedívej se na ni!~
Cítila jsem, jak se mi krční obratle pohybují. Moje hlava se sama od sebe natáčela doprava.
Pevně jsem zavřela oči.
~NEDÍVEJ SE NA NI!~
V tu chvíli vešel chemikář a celá třída povstala.
S ulehčením jsem se vyškrábala na nohy.
Poprvé za celý školní rok jsem mu byla opravdu vděčná.
Jako by mi svým příchodem zachránil život.....

Ukázalo se však, že moje vděčnost měla značně omezenou trvanlivost.
Vyprchala hned jak nám chemikář rozdal papíry potištěné chemickými vzorci, ze kterých jsme měli odvodit přesný název sloučeniny.
Bezva. To už byla druhá přepadovka v jednom týdnu.
Rezignovaně jsem žmoulala zavírátko pera a přemýšlela, jestli se mám nebo nemám svalit na podlahu a předstírat mdloby.
To by mě pak někdo musel odvést na ošetřovnu a učiteli by nezbývalo nic jiného, než mě nechat ten test dopsat příští hodinu.
Něco mi však říkalo, že by mi na to neskočil.
V literatuře to sice zabíralo, ale v chemii jsem prakticky neměla šanci.
U posledních sil jsem se snažila doplnit oxidační čísla.
Nešlo mi to.
Nakonec jsem to vzdala.
Posunula jsem téměř prázdný papír k okraji lavice a poprvé jsem se odvážila pohlédnout na Carmille.
Ta se stále ještě skláněla nad svou písemkou.
Mdlé světlo v učebně se odráželo od jejích náušnic a oslňovalo mě.
Násilím jsem od ní odtrhla pohled, přitiskla si pěsti na víčka a vší silou zatlačila.
Ostrá bolest mi vystřelila až do mozku.
Vyjekla jsem.
,,Shriverová…?“
Zvedla jsem hlavu. Před očima se mi tvořily mžitky.
Celá třída na mě zírala.
,,Shriverová, je ti něco…?“
,,Asi…asi mi něco spadlo do oka.“ zamumlala jsem.
Oči mi slzely bolestí. Nemohla jsem přestat mrkat.
Učitel se tvářil nanejvýš podezíravě.
,,Není to jeden z těch tvých triků, jak se ulít z písemky…?“
Zavrtěla jsem hlavou.
Nebyl to trik. Fakt to bolelo.
Na zlomek sekundy jsem byla dokonce přesvědčená, že jsem si poškodila sítnici.
Takže jsem měla plné právo jít na ošetřovnu.
To koneckonců uznal i chemikář.
,,Jdi za školní sestrou, ať ti na to něco dá.“ řekl rezignovaně. ,,Ale nemysli si že na ten test zapomenu.“
,,No jo.“
Zvedla jsem se ze židle…a pak jsem ztuhla.
Carmille už se neskláněla nad testem- namísto toho mávala rukou ve vzduchu.
Začala jsem mít špatné tušení.
,,Co je, Mansfeldová? Snad nepotřebuješ taky na ošetřovnu….?“
,,Myslím, že bych měla jít se Selene.“ prohlásila sebevědomě. ,,Kdyby náhodou omdlela….“
Otevřela jsem pusu a chtěla něco namítnout, Carmille po mě však sekla výhružným pohledem.
Přikrčila jsem se.
~Prosím, ne….prosím….~
Chemikář nakonec přikývl.
,,Tak dobrá.“
Všechny moje naděje se doslova rozplynuly ve vzduchu.
Co jsem vlastně čekala…?
Carmille byla jeho oblíbenkyní. Kdyby mu řekla, že chce zapálit školu, ochotně by jí půjčil svůj zapalovač.
Nato se Lady Heroin obrátila ke mně a usmála se. Věděla jsem, co ten úsměv znamená.
~Vítej v pekle, Selene.~