Temnota IV.: Ten, jenž stráží meč

Anotace: Předposlední díl Temnoty. Poslední den klidu a míru. Přípravy na bitvu začínají. James si stále více uvědomuje, že bude muset zaplatit vysokou cenu za vítězství. To už je mu na stopě vrah, kterého vyslal Rangun....

Seděl jsem společně s Thomasem a Corwinem v jídelně a vyprávěl jim svůj příběh.
,,Takže ty říkáš, že Smrt tě pustila zpět na Zem jenom kvůli bitvě?“ žasl Thomas.
Přikývl jsem.
,,Jak je to ale možné? Smrt by přece nikoho nepustila…“ řekl nevěřícně Thomas a pohlédl na svého bratra.
,,Vypadá to, že se Smrt do Jamese zamilovala.“
Cítil jsem, jak se červenám.
,,Hech,“ dostal jsem ze sebe.
,,Není na škodu mít přízeň tak mocného boha, jako je Smrt. Obzvlášť v zítřejší bitvě.“
Cítil jsem jaké se v mém žaludku pohnulo něco kluzkého. Bitva z které se vrátím zpět za Smrtí do její říše, kde si budu hrát na jejího milence, dokud ji nepřestanu bavit.
,,Potřebujeme získat Sleyův meč,“ řekl jsem.
,,Nevíme kde je,“ řekl Thomas ihned.
,,Vydal jsem patřičné rozkazy, ale naše pátrání bylo zatím bezvýsledné,“ řekl Corwin.
,,Smrt řekla, že ten meč má jeden muž.. Muž jenž není z tohoto světa. Prý už několikrát zabil a nese jakési proroctví…,“ řekl jsem.
,,Zvěstovatel bitvy, ale to je jen pověst,“ řekl Thomas.
,,Bráško, to že Rangun existuje, to byla taky jen pověst, ale sám vidíš, že ta pověst ožila, nastolila temnotu a zítra se chystá zničit celý svět.“
Thomas se na svého bratra zašklebil a pak najednou vyběhl ven z jídelny. Vrátil se asi za dvě minuty. V ruce nesl noviny.
,,Kde jsi byl?“ zeptal se Corwin
,,V pokoji, na něco jsem si totiž vzpomněl,“ odpověděl a položil bratra noviny.
Nemusel novinami listovat, to co si měl prohlédnout, totiž bylo na titulní straně:

Masový vrah jménem Jack Rozparovač zabil a popsal další prostitutku

,,Ty si myslíš, že to je zvěstovatel bitvy?“ zeptal jsem se.
,,Ano. Jak to stojí v té pověsti? Zvěstovatel zabije ženy lehké, ale poslední žena nebude lehká,“ řekl Thomas.
,,Proč?“ zeptal jsem se.
,,Těžko říct,“ řekl Corwin.
V tom někdo zazvonil na zvonek. Corwin vytasil meč z pochvy a došel otevřít.
,,Pojďte mi pomoct!“
Rozběhli jsme za Corwinem, který se právě snažil dovnitř dostat Johna, jemuž chyběla noha, pravá ruka a uprostřed hrudi měl díru velkou jak jezero.
,,Doneseme ho nahoru do pokoje,“ řekl Corwin.
Popadli jsme ho s Thomasem a šli za Corwinem.
Stáli jsme s Thomasem a Corwinem u dveří, doktor právě prohlížel Johna.
Doktor konečně došel sám.
,,Tak co, Anothone?“ zeptal se Corwin.
,,Umírá. Stříbro se mu dostalo do krve. Je zázrak, že se dostal až sem.“
,,Můžu ho vyslechnout?“ zeptal se Corwin.
,,Ano, ale pospěšte si. Každou chvíli podlehne zraněním.“
Corwin přikývl a šel k Johnovi Bylo mi Johna líto. Nejdříve jsem si myslel, že je práskač a nakonec se ukázalo, že ve skutečnosti pro nás pracoval jako špeh.
,,Ahoj, Johne,“ řekl Corwin.
,,Pane,“ řekl a zakašlal.
,,On… On oživil… dalšího,“ opět zakašlal, ,,Dalšího služebníka.“
Corwin přikyvoval.
,,Muž v černým s emblém… s emblémem hákového… kříže. Havrani!“
V Corwinových očích se zablesklo. Tušil o kom John mluví.
,,To on ti to udělal?“ chtěl vědět.
,,Neee! To on Ranguuuun! Když mě vyslýchal, nutil mě abych vzpomínal na nejhorší okamžiky svého života.“
,,Už je to dobré. Jsi v bezpečí. Nemáš se čeho obávat.“
,,Je mi zima. Nikdy jsem necítil zimu. Vím, že můj čas už se naplnil. Vidím Smrt. Volá mě, abych se s ní šel milovat…“
Corwinovi stékaly po očích slzy, zahlédl jsem Smrt, stejně krásnou a děsivou, jak jsem si ji pamatoval. Na chvíli na mě pohlédla, usmála se. Nezmohl jsem se na slovo. Pak objala Johna a byla pryč i s jeho duší.
Corwin k nám přišel a utíral si slzy.
,,Co ses dozvěděl, bráško?“ chtěl vědět Thomas.
,,Rangun povolal na Zem dalšího služebníka.“
,,Koho?“ zeptal se Thomas.
,,Wolfa.“
,,Toho nácka, co sloužil Hitlerovi?“
,,Přesně toho.“
,,Sakra, to je hodně nebezpečný chlap.“
,,Jo a navíc má v sobě velké množství černé magie. Rangun ho povolal evidentně z jednoho jediného důvodu.“
,,Aby tě našel,“ řekl mi Thomas.
,,A zabil,“ doplnil jsem.
,,Přesně tak. My ostatní můžeme zahynout ještě před bitvou, ale ty v ní musíš bojovat. Jsi jediná naděje. Pokud porazíš Ranguna dřív, než proti sobě Rusové a Američani vypálí rakety, temnota zmizí a k válce nedojde. V opačném případě…,“ řekl Corwin.
,,Hrozí, že na Zemi vypukne druhá doba ledová, lidé zmrznou a naše rasa ovládne svět.“
,,Musíme najít toho Rozparovače, to on je strážce meče,“ řekl Thomas.
,,Hm, myslím, že vím, kdo nám může pomoct,“ v očích mi začaly tancovat jiskřičky.
Byli jsme ve skladu zbraní a vybírali jsme bouchačky. Vzal jsem si dva Browingy, které jsem ukryl do podpažních pouzder pod plášť. Thomas si vybral dva Desert eagly, jenž také uklidil do podpažních pouzder pod sako. Corwin se spokojil se svým perkusním revolverem a mečem ukrytým v holi. Všechny náboje byly vyrobeny ze stříbra a obsahovaly výtažek z česneku. A kdyby šlo opravdu do tuhého strčil jsem si do kapes pláště světelné granáty a česnekové bomby. Tyhle zbraně by dokázaly spolehlivě zabít i nás, pokud by jsme byli v jejich dosahu, takže jsem si musel dávat sakra pozor, abychom od nich byli co nejdál, až je odjistím.
,,A co s tím chlapem?“ zeptal se Thomas Corwina.
,,Myslíš s tím, co byl u mojí ,,smrti?“ Vezmeme ho sebou. Je teď konec konců jedním z nás.“
,,O kom to mluvíte?“ zeptal jsem se.
,,O tvém kámošovi,“ odpověděl mi Thomas.
,,Pedrovi?“
,,Ano.“
Vzal jsem do ruky brokovnici a šel za nimi.
Pedro ležel na palandě ve své cele. Najednou se dveře otevřely a on spatřil Jamese.
,,Pedro,“ řekl jsem.
,,Jamesi! Kurva, co se děje? Co je to za típky? A kde najdu ty zmrdy, co mi rozmrdali klub?“
,,Jen klid, Pedro. Nejdřív se napij tady toho,“ řekl jsem.
Vstoupil jsem do cely a podal mu misku s králičí krví.
Podíval se na krve.
,,Co to kurva je? Já chci něco ostrýho a on na mě vytáhne misku podělaný krve!“
,,Klid, Pedro, podle toho co mi říkali, tě drobátko změnili a tohle ti jen zlepší náladu.“
,,Hele, když budu potřebovat zvednout náladu, tak si ubalím džointa a vybafám si ho! A co to meleš, že mě změnili? Já si připadám pořád stejně!“
,,Takže žádný skvělý vidění ve tmě? Pocit obrovské neukojitelné žízně a ani nic podobného?“
,,No, ano. Všechno o čem mluvíš. Ale to je přece normální nebo ne?“
,,Radši už nehul, je vidět, že ti to fakt leze na mozek. Radši se napij.“
Vzal si ode mě misku a přiložil ji k otevřeným ústům. V tom jsem spatřil, jak se mu vysunuly špičáky, ale okamžitě se mu zase zasunuly. Pedro se napil.
,,Hm, to je dobrota. Krásně vychlazená. Stejně jako pivo,“ pochvaloval a vylokal celou mísu.
Položil misku na postel a slízal krev ze svých rtů.
,,A co bude teď?“ zeptal se.
,,Máme práci. A až vylezeme ven, hlavně se nevylekej. Svět se během těch pár dní změnil.“
Přikývl.
Když jsem prošli dveřmi a on uviděl Corwina, málem se vyděsil. Vypadal, jako by viděl mrtvolu.
,,Jen klid, Pedro. To není můj duch, co vidíte. Jsem to já,“ uklidňoval ho Corwin a usmál se na něj.
,,Raději bychom měli jít,“ vyzval nás Thomas.
,,Máš pravdu, bratříčku. Čas teď hraje proti nám,“ přikývl Corwin.
Vyšli jsem před dům, kde stála černá dodávka. Když Pedro spatřil, že je obloha pokryta temnotou bez hvězd, zeptal se: ,,To je noc?“
,,Ne, Pedro. Země je taková teď ve dne i v noci. Já ti to všechno řeknu v autě.“
,,Kam pojedeme?“ zeptal se Thomas.
,,Musíme za Percym Grandem. To on má na starosti ten případ.“

Mark se miloval s Anastázií v její posteli. Oba dva spaloval nekonečný žár vášně. Oba byli šťastní a připadali si v bezpečí.
Mark reagoval ze začátku tak, jak Anastázie tušila. Nicméně po pár hodinách si to nechal projít hlavou a došel k názoru, že je ještě pořád na živu. Zjistili, že po sobě pořád koukají, začali si povídat a nakonec skončili v posteli. Byla to láska na první pohled.
Přestali se milovat. Oba pomalu oddechovali a nechali odplavat zbytky vášně. Přitulili se k sobě. Teď byli jak dva propletení hadi, které spojuje láska.
,,Chceš si mě vzít?“ zeptal se Mark.
Anastázie na něj pohlédla.
,,Ano,“ řekla a políbila ho.
Dobře si uvědomovala, že tohle může být taky její poslední příležitost ke sňatku.
Vstali z postele, oblékli se a šli za její matkou.
Matka seděla v křesle a četla si knihu.
Když je spatřila, jak stojí před ní vedle sebe a drží se za ruce, zeptala se: ,,Co se děje?“
,,Paní Olgo,“ promluvil Mark.
,,Ano?“
,,Já vaší dceru moc miluji. Prosím, dejte mi ji za manželku.“
Pohlédla na něj a pak na svou dceru.
,,Miluješ ho, dceruško?“
,,Ano, mami.“
,,V tom případě vám nebudu bránit ve štěstí.“
,,Děkuji, paní Olgo,“ řekl Mark.
,,Říkej mi mami.“
Mark přikývl.
Anastázie přišla k matce a políbila ji na tvář.
,,Snad si budeš víc všímat svých manželských povinností a nebudeš tolik zabijet upíry.
No, myslím, že bychom měli jít. Otec Lavran vás rád oddá ještě hned teď.“

Percy si jel vyzvednout věci do svého starého bytu. Bylo to definitivní – manželka se s ním chtěla rozvést.
Zastavil před činžákem, ve kterém osm let bydlel se svou manželkou. Vylezl z auta, vešel do domů. Zalezl do výtahu a vjel do pátého patra. Vystoupil z výtahu a šel k bytu.
Jeho dveře byly otevřené. To bylo divné. Pamela nikdy nenechávala otevřené dveře.
Vstoupil do bytu. Uslyšel hlas volající o pomoc. Ten hlas vycházel z ložnice. Rozběhl se do ní a vytasil pistol z pouzdra na levém boku.
Pamela ležela na posteli, před ní stál chlap v dlouhém plášti s kloboukem se širokou krempou na hlavě. Z prstu mu vylézalo něco. Něco co vypadalo jako dlouhá ostrá jehla.
,,Běž od ní!“ zařval Percy a namířil na chlápka.
Ozvalo se zavrčení. Chlápek se rozběhl a proskočil oknem. Percy došel k oknu a spatřil, jak se ten chlap zvedá a utíká pryč. Chystal se skočit za ním.
,,Zůstaň tu se mnou,“ řekla Pamela třesoucím se hlasem.
Přišla k němu a objala ho. Políbil jí a ona jeho polibek opětovala. Vzal ji do náruče a něžně položil na postel. Svlékli ze sebe šaty a začali se milovat.
Leželi vedle sebe a oddechovali.
,,Miláčku, poznala jsi toho chlapa?“ zeptal se Percy, když ji hladil po tváři.
,,Musíš pořád myslet na práci?“
,,Ale, miláčku. Já myslím přece pořád na tebe. Je to důležité. Tak poznala jsi ho?“
,,Ano.“
,,Ano?“
,,Jo. Byl to otec Lavran.“
,,Cože? Kdo že to byl?“
,,Otec Lavran.“
,,Ten kněz?“
,,Přesně ten.“
,,Fajn,“ řekl Percy, vstal a oblékl se.
,,Kam jdeš?“
,,Zatknout ho. Ten otec Lavran je pravděpodobně vrah, jemuž přezdíváme novodobý Jack Rozparovač. Jestli je to on, musí být zatčen dřív, než zabije někoho dalšího.
Až bude po všem, pojedeme na dlouhou dovolenou. Slibuju.“
Sklonil se k ní a políbil ji.
Pak odešel.

Percy zastavil před kostelem, vystoupil z auta a vstoupil do Božího domu.
Thomas vypnul motor a společně s Pedrem, Corwinem a mnou šel za Percym.
V hlavě jsem si ještě pořád přehrával to, jak Pedro reagoval na to, že je z něj upír. Přijal to celkem v klidu až na to, že mě chtěl zabít, což si samozřejmě rozmyslel.
Šel jsem první a jakmile jsem stáli před dveřmi do kostela, zastavil jsem.
,,Co je?“ zeptal se Corwin.
,,Nemůže nás to zabít?“ zeptal jsem se.
Pedro se ke mně přidal.
,,Klid. Koukáte moc na filmy o upírech. Jsme imunní proti křížům a svěcené vodě. Jsou to jen strašidelné povídačky pro malé upíry,“ řekl Corwin a otevřel dveře.
Vstoupili jsem dovnitř.

Percy seděl ve zpovědnici.
,,Dobrý den, mé díte,“ pozdravil otec Lavran.
,,Dobrý den, otče Lavrane. Nebo spíš, Jacku Rozparovači?“
Percy nabil pistoli a nyní stačilo už jen zmáčknout kohoutek a nechat Lavranův mozek rozpadnout na sračky.
,,Ne, tady, prosím. Tady jsme na posvátné půdě.“
,,Nebojte se otče, nehodlám pošpinit váš kostel krví. Chci vědět proč jste zabil ty lehké ženy a proč jste chtěl zabít mou ženu.“
,,Já jsem Zvěstovatel veliké bitvy. Na každé ženě jsem zanechal část proroctví. Tak jak mi bylo dáno za úkol po mém příchodu na Zem. Kromě toho mám také strážit meč a předat ho spasiteli. Jedině touto zbraní dokáže zabít tvora, jenž na Zemi nastolil temnotu. Pokud nebude tvor zničen do třech dnů po svém návratu, temnota už se nedá zvrátit a tvor získá všechnu svou moc a sílu, jenž kdysi ztratil.
Vyvolený se blíží. Všichni se však mýlí. Oni netuší, že to v co věří, není pravda.“
Můj čas se nachýlil ke konci.
,,Kde je ten meč?“
,,Pod… pod olt…ářem.“
,,Otče?“
Otec Lavran však neodpověděl.
Percy vyšel ze zpovědnice a šel tam, co seděl otec Lavran. Byl mrtvý. Měl podříznuté hrdlo.
,,Kurva,“ zaklel Percy.
Uslyšel kroky. Otočil se. Byli čtyři. Percy jednoho z nich poznal. Byl to James.
,,Jamesi?“
,,Jsem to já, Percy.“
,,Kde je Zuzana?“
,,Zuzana je mrtvá.“
,,Cože?“
,,Jo, už je to tak. Tohle jsou její strýcové – Corwin a Thomas. No a tohle je Pedro, můj kámoš. Majitel klubu Shadow and Sun. Nemám čas ti teď všechno vysvětlovat. Co tu děláš? Přišel ses vyzpovídat nebo co?“
,,Ne, kněz se zpovídal mě. Přiznal se k tomu, že zabil ty štětky. Chtěl zabít Pamelu. Přišel jsem naštěstí včas. Poznala ho a pak jsem se vydal za ním.“
Přikývl jsem.
,,A co řekl?“ zeptal se Corwin.
Percy jim vypověděl plně všechno, co se dozvěděl a když řekl, že meč je pod oltářem, Thomas k němu okamžitě šel.
Thomas si oltář prohlížel, ale nic nenašel.
,,Co takhle pohnout svícnem řekl?“ zeptal jsem.
Ani nevím proč mě to napadlo.
Thomas svícnem otočil. Zkusil po směru hodinových ručiček a pak proti jejich směru. To už vyšlo. Kus zdi za nimi zmizel. Byla tam obrovská díra, ve které byl meč.

Dveře kostela se otevřely a dovnitř vešli Mark, Anastázie a Olga.
Markovi bylo jasné, že je v hajzlu, hned jakmile spatřil Percyho. Chtěl se dát na útěk. Ale rozmyslel si to.
Corwin a Olga na sebe koukali. Nemohli uvěřit tomu, že se znovu setkali. Přistoupili k sobě.
,,Corwine, jsi to opravdu ty?“
,,Jsem, Olgo. Já bych tě zase vždycky poznal podle těch tvých očí.“
Vzal ji do náručí a začali se líbat. Pak ji postavil na podlahu. Oba si utírali slzy, které jim tekly z očí.
Anastázie nemohla uvěřit svým vlastním očím.
,,Mami, ty toho pána znáš?“ zeptala se.
Olga pohlédla na svou dceru a pak na Corwina.
,,Anastázie, to je tvůj otec.“
Anastázie a Corwin se podívali na Olgu a pak na sebe. Nakonec se nečekaně objali.
,,Tati, já nevěřila, že tě někdy vůbec potkám.“
,,Já také ne,“ řekl Corwin.
Byl šťasten a zaskočen zároveň. Musel si toho z dcerou tolik říct a neměli vůbec čas.

Dotkl jsem se meče. V tom mi po těle vyrašil pot. Uchopil jsem ho pevně do ruky, tělem mi projela strašlivá bolest. Zakymácel jsem a omdlel.

,,Bráško, pojď sem! Honem! James omdlel!“
Všichni se rozběhli k Jamesovi a Thomasovi.
,,Co se stalo?“ zeptal se Corwin.
,,Dotkl se toho meče a pak znenadání omdlel,“ vysvětlil Thomas.
,,Kdo je to?“ zeptala se Olga.
,,To je vyvolený,“ řekl Corwin.
Dveře kostela se otevřely, na temném nebi zahřmělo. Dovnitř vletělo hejno havranů, kteří přistáli na zemi a začali se formulovat do podoby člověka.
Za pár okamžiků před nimi skutečně stál. Vysoký, oděný do dlouhého černého pláště s širokou kápí na hlavě. V ruce svíral něco, co připomínalo kopí se stříbrným hrotem.
,,Wolf,“ řekl Corwin.
,,Vydejte mi toho upíra a já ušetřím vaše bídné životy,“ řekl Wolf.
,,Co je to za čuráka? Z kterýho hrobu si vylezl, vole?“ zeptal se Mark. Z podpažního pouzdra vytáhl pětačtyřicítku.
,,Ne, nedělej to!“ zařval Corwin.
Bylo však příliš pozdě. Zazněl výstřel.
Wolf to sice koupil, ale vůbec mu to neublížilo. Ba naopak. Trochu se zatřásl, a kulku vyplivl.
Wolf se rozmáchl a hodil po něm kopí. Mark to schytal do hrudi a slítl na zem. Něco křuplo. To byla jeho lebka. Bylo jasné, že Mark je mrtev. Anastázie se k němu sklonila a začala brečet. Políbila ho tak, jako by věřila, že jej může oživit. Zbytečně. Mark už se ani nepohnul. Anastázie křičela a objímala. Pak se jeho tělo proměnilo na zrníčka prachu a ty se rozlétla po kostele.
Všichni vytáhli bouchačky a začali po Wolfovi střílet. Zcela zbytečně.
Wolf máchl rukou, náboje se zvedli ze země a letěli přímo proti nim.
V tom se něco stalo….
Zvedl jsem se země, natáhl před sebe dlaň. Cítil jsem v sobě mocný proud energie. Kulky se zastavily v letu a se žuchnutím dopadly na zem.
,,To není možné!“ řekl Wolf.
Stiskl jsem pevně svůj meč a kráčel k Wolfovi. Házel po mě ohnivé koule, metal blesky. Vůbec mi to neublížilo.
Byl jsem u něj. Pohlédl mi do očí. Ty byly zcela černé. Nebylo v nich nic vidět.
Vytáhl nůž a vrhl se na mě. Vyhnul jsem se mu. Prošel kolem něj, rozmáchl jsem se mečem a jedním seknutím jsem mu uťal pravou paži.
Z rány mu začala stříkat tmavá krev, která nejvíce připomínala bahno. Podlomila se mu kolena. Přišel jsem k němu.
,,Prosím, slituj se.“
,,Ne,“ jedním rozmachem jsem mu uťal hlavu.
,,Pozdravuj v Pekle.“
Hlava ani nedopadla na zem a zmizela. A po ní hned tělo.
Omdlel jsem a zhroutil se na zem. Meč mi vypadl z ruky.

Konec čtvrté části