Insidro

Anotace: Objevte dávné tajemství...

„A tak tě žádám, abys nedopustil, že by má mysl sešla na scestí. Ochraňuj mne a ochraňuj mou ženu, kterou již máš u sebe.Amen.“ Jeff právě dokončil svou modlitbu k Bohu a otočil se směrem k oknu. Na okamžik se zamyslel. Oknem pronikal do pokoje jasný sluneční svit brzkého odpoledne. Vím, že tam nahoře někde jsi. Světlo mu zalilo tvář. On však stále hleděl a hledal, i když věděl, že svou ženu již nespatří. Zvedl se z křesla a dal se k odchodu, musel zařídit ještě několik důležitých věcí.
Před domem ležely na trávníku čerstvé noviny, někdo mu je tam právě hodil, před minutou tam ještě nebyly. Zvedl je a cestou k autu přehlédl první stránku. Neměl rád první stránky, jelikož na nich většinou nebylo nic dobrého, neštěstí, úmrtí, pochybení člověka. Věděl, že některé věci z prvních stránek vůbec nejsou pravdivé. Lidé pomlouvali lidi a nemohlo z toho vzejít nic dobrého. Zakroutil nad tím hlavou a mávl rukou, když přelistoval na další stranu.
Incident v Glastonburském opatství
Úmysl nebo náhoda?
Malý článek na okraji stránky ho zaujal, že se zastavil. Hltal pár řádků, následně se narovnal a vrátil do domu. Ve staré dobré Anglii se stále něco děje. Mrtvý mnich? Je to nějaké nejasné...Největší historický objev posledních staletí? Přiskočil ke svému počítači a rychle jej zapnul. Do internetového prohlížeče zadal několik hesel a shlédl vše, co našel. Informací však nebylo o mnoho více. Dozvěděl se, že se měl mnich propadnout a že už se vyšetřuje o co jde. Hlavou mu však vrtalo, proč tam byl i poslední řádek. Dr. Haweyová, odbornice přes náboženské výjevy, tvrdí, že díky události bude odhaleno dávné tajemství.

Malé černé taxi zastavilo přímo na okraji vesnice. Tma a déšť byly všude. Někdo vystoupil z vozu, který okamžitě odjel. Dotyčný si přetáhl bundu přes hlavu a vydal se skrze padající vodu do tmy. Někdo vyšel přímo naproti němu. Ženská silueta se stále blížila a i on pomalým krokem postupoval, dokud nebyla poznat tvář.
„Doktorka Haweyová? Hledám doktorku Haweyovou.“ Žena se zastavila a vážně podívala.
„Jste od novinářů nebo od vyšetřování? Ani jedno tu nechci.“
„Ani jedno nejsem, ehm...“ Na okamžik jej ohromila její krása, na ženu z Británie nevídaná.
„Tak co tu chcete, jděte domů, pokud můžete, ten déšť jen tak nepřestane.“
„Promiňte, zapomněl jsme se představit. Jmenuji se Jeff Ryley, jsem...“
„Doktorka Haweyová. Vážně už by jste měl jít.“
„Vlastně jsem vám právě chtěl říct, že jsem archeolog, ale to vás evidentně nezajímá.“ Na kůži už byli promočení oba, jak doktorka Haweyová, tak Jeff.
„Pane Ryley, nevím o co vám jde, mám tu ještě nějakou práci...“
„Možná mne neznáte, ale zaujal mne jeden článek, bylo tam něco o náboženské revoluci.“
„Revolucí bych to přímo nenazvala.“ Dala se do pohybu, Jeff ji následoval.
„Víte, jednou jsem řešil něco podobného a dosti mne to zaujalo, chtěl bych vědět víc.“
„A kdo mi potvrdí, že nejste novinář?“
„Asi nikdo.“ Uznal Jeff. „Ale pokud víte, o co šlo před pěti lety v Řecku, byl jsem členem té výpravy.“ Náhle se rozpršelo ještě více, takže museli zesílit hlasitost rozhovoru.
„Něco jsem o tom slyšela. Jak že se jmenujete?“
„Ryley...“
„Vy jste to vedl. Vím o tom. Ale co vás zajímá na tom mnichovi...“
„Jednoduše bych chtěl vědět, co se zde stalo. Letěl jsem kvůli tomu sedm hodin, vlastně je to moje práce a zároveň koníček.“ Pousmála se.
„Uvidíme, moc k vidění zde ale asi nebude.“ Došli k místu s nějakými věcmi.
Rozsvítila velké světlo, které bylo namířené na zbytky bývalého chrámu v Glastonbury. Aha, asi to myslela trochu jinak. Neuvidíme moc z toho mnicha. Pomyslel si Jeff a uchvácen pohledem na dvě strany velké stavby nevnímal padající kapky. Všude kolem nich byla zelená tráva, snad nejkvalitnější, jakou kdy viděl. Zahleděl se na místo, kde by pomyslně končil vstupní oblouk, celý zde nebyl. Místo bylo několikrát výše než oni. Dále za vstupními zdmi však již z kláštera nezbylo téměř nic.
„Ty ruiny, tady vpředu, vypadá to jako dvě andělská křídla.“ Doktorka pokrčila ramena. „Mnozí to tvrdí, já po včerejším dni už ne.“
„Vlastně, co by v takových ruinách dělal nějaký mnich?“
„Patří to pod novější klášter, občas tudy procházeli, když se přemísťovali z budovy do budovy. Ale to místo, kam míříme není zde v kostele, ale až o 80 metrů dál, v Lady Chapel.“ Namířila reflektor směrem přímo mezi levou a pravou část portálu, které Jeffovi připomínali křídla. Lady Chapel? Už samo o sobě to zní podivně. Pomyslel si Jeff a pokračoval přímo mezi ruinami.
„Vy víte co se stalo tomu mnichovi?“
„To patrně neví nikdo, pane Ryley.“ Opět se pousmála. „Ale na to, když jsem sem přijela nezapomenu.“

Byl ponurý den, velké kapky deště se neustále snášely a zalévaly vše zelené, co kde rostlo. Nepříjemný zvuk telefonu ji vzbudil. Co, co se děje? Vstala z postele a zvedla sluchátko. „Haló?“
„Doktorko? Musíte vyrazit okamžitě na cestu! Máme zde mrtvého mnicha za podivných okolností, ale hlavně, něco jsme našli!“
„Promiňte, mluvte trochu pomaleji, vzbudil jste mne.“
„Omlouvám se, ale je to důležité, potřebuji, abyste se dostavila co nejdříve.“
„A kam vlastně?“
„Slyšela jste o Glastonburském opatství?“ Odmlčela se. Jak bych nemohla vědět o druhé největší náboženské stavbě v Británii? Navíc možná nejstarší. „Jistě. Slyšela. A s kým prosím mluvím?“
„Ahh, jmenuji se Graham. Prosím vás, spěchá to, brzy zde bude policie a celé to uzavřou.“
„Fajn. Jak mi zaručíte, že nelžete, nepojedu ...“ Vedle ní zapípal fax.
„Prosím vás, přijeďte.“ Pan Graham se již neozval, místo něj se z telefonu ozývalo tiché pípání. Kathrin vstala z postele a podívala se na zprávu, která ji přišla.

Riddick Graham, správce a představený Glastonbury abbey

Další řádky ji však udivily natolik, že se opět posadila zpět na postel a musela je číst znovu a znovu. Po přemlouvání se nakonec zděšena donutila vyrazit na západní okraj Anglie.
Cestu ji ztěžoval déšť, ale hlavně myšlenky na to, co spatří. Dle toho co četla na té zprávě, se zesnulému mnichu podařilo dostat do naprosto neznámého prostoru, kde těsně před smrtí ještě zanechal vzkaz nebo jakési varování.
Když ve vesnici Glastonbury konečně zastavilo malé tmavě modré auto, otevřela se kovaná vrata a vyšel nějaký mnich. Vlastně se jí zároveň ulevilo a přibylo nesnesitelných myšlenek, někdo zde na ní opravdu čekal.
„Jsme rád, že jste přijela.“ Podal ji na uvítanou ruku mnich a pousmál se.
„Radši hned k věci. Nechci déle čekat.“
„Výborně, pojďte se mnou, schováme se.“ Pan Graham se jí začal vzdalovat a ona stála a čekala. Vychutnávala si okamžik a hleděla na dvě čelní portálové stěny kdysi mohutného kostela. Schováme?A kde je střecha? Rozeběhla se za mnichem, aby jej neztratila z očí a po minutě už stáli v Lady Chapel, kapli nacházející se na zadní straně kostela, pod úrovní země jakoby ve sklepení. Už i to Kathrin podivilo, čekala, že do takových prostor se mnich dostal, ale zde, v tmavé malé místnosti s jediným vchodem a žádnými okny zel do země otvor. Kamenná dlažba byla v těchto místech rozbita a patrně skončila dole v propasti.
„Tam?“ Zeptala se nejistě.Vpravo od ní plápolal malý ohýnek ve svíčce, kterou již pan Graham zapálil, aby poctil duši zesnulého.
„Ano, musíte se tam podívat.“ Kathrin se podívala na žebřík, který byl do tmavé díry spuštěn, vzala svítilnu a slezla dolů. První co spatřila, bylo stále přítomné tělo muže, kvůli kterému vlastně přijela. To on měl ono tajemství objevit. To on měl zanechat nějaký vzkaz Vzhlédla vzhůru, jakoby čekala nějakou radu od pana Grahama, ten tam však najednou nebyl. Když chtěla rychle vylézt nahoru, spatřila konečně něco, co za celou tu dlouhou a neplánovanou cestu stálo. Sklopila světlo baterky, na kamenných cihlách v této místnosti byly vyryty jakési nápisy, vzdáleně se podobaly latince, ale žádné znaky nepoznávala.
Náhle byla v rozpacích. Kde je pan Graham? Nechtěl na ni náhodou svézt svou vraždu? Vzpomněla si, že mrtvý měl zanechat nějaké proroctví. Netušila, co ani jak to bude vypadat, prostě se obrátila a přiklekla k tělu mrtvého starého pána a představila si, co musel prožít.
V noci se vracel z chrámu ke svému lůžku, ale co pohledával zde? Proč by jeho cesta vedla přes kapli postavenou pod úrovní země? Toto místo se dalo bezpečně obejít i jinudy a pokud mu nikdo do této hrobky nepomohl, nemohl se zde ocitnout náhodou.
I když vedle ní ležel mrtvý člověk, snažila se myslet na něco jiného. Snažila se nalézt stopu, kterou mrtvý zanechal, ale nic nenašla. Kapsy měl prázdné a ruce také. Zkrvavená sutana přikrývala všechna jeho zranění. Kathrin se již déle nemohla dívat, vstala a podívala se na nápisy na zdech. Teprve teď, když přehlédla vše okolo sebe, zjistila, že každá cihla kolem ní je popsána symboly a podivnými znaky, na to, že stála v podzemní místnosti, zde bylo poměrně prostorno. Čtvercový prostor byl zdoben malou klenbou, přesně ve středu vybíhal sloup.Snažila se přijít na to, jak mohou být tyto zdi staré, ale sloup nepřipomínal žádnou architekturu, kterou kdy poznala.Když ohromena zkoumala jednotlivé nápisy, všimla si, že mnich leží přesně podle zdi, má nataženou ruku a na něco ukazuje. Rozeběhla se, jak jen to bylo v tomto sklepení možné a ve směru jeho ruky nasvítila do dáli. Jak jsem si mohla nevšimnout, že na něco ukazuje? Šla dále a pomalu zjišťovala, že místnost pokračuje. To už jí hlavu úplně rozhodilo, vždyť sem se už dívala. Kamenné kvádry musely být perfektně vysekány a tvořili pro příchozího optický klam, cesta se jevila jako nepřítomná. Spěchala, aby se podívala, co se v chodbě nachází, zatím však nacházela pouze krvavé stopy, po zdech, po zemi, všude. Pane bože, co se tomu chudákovi stalo? Děsila ji představa, že mnich byl zabit, tolik rkve nemohlo být nikdy způsobeno pádem. Sice to vypadalo, že mnich se snažil na něco poukázat a při tomto činu zde stopy zanechal, ale proč by to dělal?

„Můžu se vás jen na něco zeptat?“ Doktorka pokývala hlavou. „Dobrá, tedy, nepřijde vám podivné, že ten mnich zmizel a policie nedorazila?“
„Já netvrdím, že to nebylo tehdy divné. To mne na tom nahání hrůzu. Něco se děje a my bohužel nevíme, o co se jedná.“ Jeffa potěšilo její nynější stanovisko k jejich spolupráci, slovo „my“ měl rád. Zároveň však ze situace neměl dobrý pocit.
„A policie zde tedy nebyla vůbec?“
„Jistě že byla...“ Podívala se na něj udiveným pohledem. „jenže ji zavolali až další mniši, a další den. Areál je teď uzavřený, turisté sem nesmí.“ Mně nepřišlo obtížné se sem dostat .
„Fajn, takže tělo je už pryč?“ Zeptal se, protože již několik minut poslouchal její vyprávění v Lady Chapel a tušil, že každou chvílí poleze po žebříku dolů.
„Ano, odvezli ho. Naštěstí. Nemohla jsem pracovat na tom, co jsem objevili.“
„A řeknete mi už konečně, o co tak převratného se jedná?“
„Pojďte se mnou dolů.“ Jeffovi obavy se naplnily, blížil se k místu posledního odpočinku mnicha z Glastonbury.
„Víte jak se ten mnich jmenoval?“ Zeptal se cestou po žebříku.
„Zaslechla jsme jeho jméno, Gregory Mallom.“
„Tak o něm jsem vskutku nikdy neslyšel.“ Dodal Jeff a ocitl se na podlaze tmavé vlhké místnosti. Doktorka rozsvítila již připravené světlo, které celý prostor ozářilo a Jeff strnul úžasem nad podivně zkrášlenými stěnami. Rozhlédl se kolem dokola, aby se přesvědčil, že to tam opravdu je a pokýval hlavou. „Úžasné!“
„Ale prosím vás, pane Ryley, to je až ta druhá věc v pořadí.“ Jeff se zneklidněně rozhlédl, aby přišel na něco, co mohl přehlédnout. Nic však nenašel.
„A co je tedy první?“ Doktorka ho pobídla, aby ji následoval a v zápětí se ocitl v chodbě, kterou v předešlých chvílích nezaznamenal.
„Jak, jak je to možné? Vždyť světlo by muselo osvítit i podlahu této odbočky!“
„Už se pomalu chytáte.“ Jeff se zarazil. Cože?
„Naznačujete, že tohle také není předmět vašeho zájmu?“
„Správně...“ Podotkla a vešla do další místnosti, spojené s tou předchozí touto skrytou chodbou.
„Řekla jsem policii, ať to nechají v původním stavu, ta zpráva je na tom poměrně důležitá. Pan Mallom nám zde opravdu něco zanechal.“
„Páni...“ Povzdychl si Jeff, ale ne na obsahem zprávy, ale nad tím, na čem byla napsaná.
„To už je konečně ono.“
„To není možné. Víte co by to znamenalo pro historické poznatky? Přepisování učebnic, všechny informace by musely být změněny, to přeci...“ Vzpomněl si na článek v novinách, který jej přiměl k cestě sem. Bude odhaleno dávné tajemství..

„Ochraňuj mou duši, duši mé ženy a lidí okolo mne, přijmi mou víru s žádostí o ochranu Kathrin, kterou ještě nikdo neosvítil tvými slovy. Žádám tě, aby duše Gregory Malloma alespoň u tebe dosáhla bezpečí a pomoz nám odhalit okolnosti jeho smrti. Amen.“
Jakmile Jeff dokončil svou prosbu, jeho mysl se opět obrátila do tvrdé reality. To co spatřil ho zneklidnilo natolik, že musel žádat o svůj život. Dle zkoumání nebylo možné, aby mnich Mallom zemřel následkem úrazu. Něco se tehdy stalo.
„Máte zajímavé rituály.“ Ozvala se do ticha pokoje Dr. Haweyová.
„Pouze žádám Boha o naši ochranu.“
„Vidíte, žiji náboženstvím, ale věřím pouze v jakousi sílu, ne přímé ztělesnění Boha.“
„Proč? Mohu vám vysvětlit, o co zde jde?“
„Dobrá, tak ale abychom si alespoň tykali.“
„Fajn, Jeff.“
„Kathrin...“ Usmála se na něj a začala naslouchat dlouhému vyprávění, kterým strávili zbytek noci. Zde v hotelu v Glastonbury byli v bezpečí, ale necítili se tak, snažili se na to nemyslet. Kathrin pracovala dlouho do noci a byla zde sama, pouze jí z Londýna dovezli nějaké vybavení. Když dnes přijel Jeff, alespoň měla s kým tuto záležitost projednat a tušila, že by jí mohl pomoci.
Když Jeff vyprávěl své proroctví Bible, stále se mu vracela myšlenka na vše, co bylo ve sklepení pod Lady Chapel. Když vešel do tohoto prostoru, skoro se mu podlomila kolena. Krvavý nápis byl však až druhou věcí, která jej upoutala. V místnosti stály čtyři obrovské kamenné kvádry, jednoznačně megalitické stavby uspořádané do čtverce. Na nejvyšším a nejbližším z nich bylo krví napsáno zaschlé varování:

Skryjte a zapomeňte,
Všem vám hrozí smrt
Jako mně Mallom
Jeff nedokázal tuto vzpomínku vymazat z paměti, přemýšlel nad tím, proč. Co se stalo a proč...

Oba opět mířili do ruin opatství. Doufali, že dnes už na to přijdou, objasní záhadu megalitů.
„Víš Kathrin, stejně je to zvláštní. Nechápu, proč by stavěli kostel nad megality.“
„Jasně, od toho tu jsme, přijdeme na to.“
„Doufám, už jen kvůli úctě k mrtvému.“
„Vrtá mi hlavou, kde je Graham.“
„Stále se neobjevil?“
„Ne.“
„Myslel jsem, že...“
„Ne, neobjevil.“
„Víš co? Půjdu se na něj zeptat u mnichů, třeba mi něco řeknou.“
„Ale když už tu jseš, ne že se budeš flákat, pěkně přijdeš za mnou.“
„Ale ne! Ty se tam dole bojíš!“
„Já? NE...“
„Přiznej si to, není to nic špatnýho. Když budeš věřit, že se ti nic nestane, nic se ti nestane.“
„Nebojím se...“
„Tak fajn, já jdu, tudy to mám kratší...“ Jeff se pousmál a odběhl vedlejší cestou k dalším budovám, které však staré ruiny moc nepřipomínaly. Když se ohlédl za Kathrin, viděl již jen stín mizející v husté ranní mlze. Přesně takové mlze, která v něm vzbuzovala emoce, působila tajemně, nebezpečně a zároveň krásně. Uvědomil si, že když se otočil, zastavil se a několik chvil se díval za Kathrin. Radši se opět dal do pohybu a prošel kolem posledního zbytku starého kostela. Budova v níž mniši přebývali již nebyla daleko.
...
„Takže jste pana Grahama neviděl?“ Zeptal se na konci rozhovoru Jeff.
„Ne, je to 2 až 3 dny co jsem ho viděl naposled.“
„Nevíte, kam se mohl ztratit?“
„Znám ho již poměrně dlouho, takže vím, že když byl mladý, občas se na den ztratil, ale ani já vám nepovím, kam šel. Dlouho již nic takového nepamatuji.“
„Dobře, děkuji vám za kávu.“
„Prosím, pane Ryley. Snad se Riddickovi nic nestalo.“
„Snad ne. Bůh s vámi.“
„S vámi též.“ Mnich ještě naznačil na Jeffovu hruď kříž a vyprovodil ho ven. Bylo právě poledne a tak Jeff ještě došel koupit občerstvení a donesl ho ke Kathrin.
„Podívej se na tohle!“ Zvolala radostně Kathrin, když k ní Jeff dorazil.
„Copak, něco jsem propás?“
„Řeknu to tiše. Mallom nenechal jediný vzkaz.“
„Cože?“ Vyprskl Jeff kus oběda, když se dozvěděl o novém objevu.
„Ten první byl buď jen na zamaskován nebo měl plnit účel pro druhou stranu.“
„Nerozumím ti. Druhou stranu?“
„Pokud měl Grahama někdo před incidentem napadnout, tak byl někým, kdo ho neměl rád. My jsme oproti němu na druhé straně, snažíme se objasnit, proč zemřel. Třeba nechtěl, aby se ke zprávě dostali jeho vrazi.“
„Moc ti nerozumím, ale budiž. Tvrdíš, že je zde další zpráva určená jen nám?“
„Přesně, pojď se podívat.“ Kathrin ho pobídla a Jeff vyrazil za ní k megalitům.U toho největšího byla pod nápisem vyhloubena malá jamka.
„Našla jsem tam papírek.“ Jeff se zarazil. Papírek? Vyndala jej a rozbalila.
Karnag GM
„Co to znamená?“
„Je to jednoduchý, prostě odkaz na jiné místo. Karnag je bretoňské pojmenovaní pro megalitické pole v Bretani. A GM jsou iniciály Gragory Malloma.“
„Páni!“ Kathrin ho chytila za rameno. „Myslím, že to má nějaký smysl, vydáme se tam.“
„Tak to tu teda dokončíme.“ Do večera stále pracovali a snažili se přijít na další spojitosti. Hlavní bylo zamaskovat místo uložení papírku. Kathrin byla ráda, že již toto místo nadobro opouštějí, že se dostanou jinam a budou moci zapomenout na smrt mnicha Grahama.
„Tak fajn. Máme všechno?“ Zeptal se Jeff připraven k odchodu. Kathrin pokývala hlavou.
„Vylez nahoru a vytáhneš ty světla, pak je vezmem do auta.“ Jeff se připravil a lezl nahoru.
„Počkej, posvítím ti.“ Kathrin rozsvítila vzhůru kapesní svítilnu. Jeff se rázem zastavil. Co se děje? Pomyslela si Kathrin.
„Psssst! Zhasni!“ Jeff zůstal nehnutě stát na žebříku. Kathrin stále nechápala, ale poslechla. Z nenadání slyšela podivné šoupavé zvuky kdesi vpravo nahoře od ní. Bylo jasné, že vychází z povrchu. S nepříjemnou přesností se vždy zvuk zopakoval a při každém jeho dozvuku jí naběhla husí kůže. Teď měla strach. Jeff se pokusil vzít si od ní potichu baterku. Když se jí dotkl, téměř vykřikla. „Pssst!“ Opětovně ji vyzval Jeff. Pokusil se tiše vylézt ještě o stupeň žebříku výše, aby viděl ven. Šoupání bylo stále hlasitější. V samotné kapli nikdo nebyl. Zorientoval se, zvuk byl ještě za zdmi venku. Vylezl ven a skrčen se rozhlédl. Nikdo nikde, původce šoupavého zvuku byl nejméně pět metrů od něj, za zdí Lady Chapel. Kathrin nehodlal déle v temné kobce zůstat. Vylezla za Jeffem na měsíčním svitem ozářenou krajinu. Stále byla lehká mlha. Zvuk se náhle přestal ozývat přerušen jiným mnohem pronikavějším. Zvuk dopadajícího kovového majzlíku na dlažbu se rozlehl po okolí jako smrtelná rána. Než se Jeff vzpamatoval a zjistil, že Kathrin vypadl z ruky zřetelně slyšel běh. Netušil, jestli se běžící blížil nebo vzdaloval, sám ale jednal rychle, chytil Kathrin, skrčil se a přeběhl na druhou stranu kaple. Rozčileně se na Kathrin podíval, přitom se modlil a žádal. Hleděl na ni, oba skrčeni v koutě a naslouchajíc vytrácejícímu se zvuku dopadajících bot se tiše domlouvali. Rozsvítili světlo a vyběhli ven. Jeff si všiml zahalené postavy zabíhající do lesíka daleko za nimi, byl nápadný jen svým pohybem v klidné bezvětrné noci, mlha ho již téměř zakryla. Jediné čeho si na něm všiml byl zvláštní hábit, kápi mu skrývala hlavu, tělo jakýsi přehoz, avšak mnich to nebyl, v sutaně by se nikdy takhle rychle pohybovat nemohl.
Kathrin jemně ustrašeně strčila do Jeffova ramena. Stočila baterku na zem před nimi a vážně se na něj podívala. Někdo tam ležel a nehýbal se.
„Kdo to je?“ Zeptal se Jeff chvějícím se hlasem.
„To je Graham, Jeffe!“