Bohatství cestou ke zkáze-část 2.

Anotace: Pokračování akční thriller povídky, přeji zábavu. Nedoporučoval bych to číst, jestli jste nečetli 1. část.

POKRAČOVÁNÍ POVÍDKY

Bohužel měl Nathan smůlu a za 30 minut už seděl v cele a přemýšlel,jak se mohl dostat do téhle šlamastyky.Musel se přece bránit,tím to začalo,chtěl chránit svůj majetek.Věděl,že má jeden z nejhezčích domů.Toho prvního po nadlidském úsilí dostal do bezvědomí,bylo to o fous a druhý měl očividně smůlu na všechno,protože před svým smrtelným úrazem se též sám omráčil v Nathanově domě-to byl taky důvod,proč to všechno Nathan zvládl.Nejhorší bylo,že to vypadalo,že za všechno může Nathan.Až nyní mu začalo docházet,že má poraněná žebra,bolesti hrudníku a hlavy.Policisté ho po dnu vzali do výslechové místnosti.Měl spoutané ruce,ale ucítil,že má modřiny na těle i v obličeji.O krvavé stopy se mu postarala jedna pěkná policistka.Cítil se děsně a ještě jednu věc si uvědomil:ten zločinec,co žil,by se přece po nějaké době probral a nanovo vykradl jeho dům.Tohle byla hrozná představa.Nathanovi bylo jasné,že ten chlap byl fyzicky vyřízený a zraněný,ale přesto by určitě dokončil to,kvůli čemu tam přišel.Utekl by a Nathan by ho už nikdy neviděl,ani by nedokázal,že ukradl jeho věci.Ale to,že přijde o velkou část svého bohatství mu nevadilo jako fakt,že neměl tušení,jak má vysvětlit,že je nevinný.Neměl důkazy.Cítil se podivně bezmocný.Vtom za ním do místnosti přišli dva policisté.Toho jednoho už znal,to byl ten,který ho držel v šachu před zatčením.Ten druhý mu byl cizí.Začínal se domnívat,že se opravdu měl nechat okrást,alespoň by se nyní nenacházel v takové mizerné situaci.Bylo pozdě,tohle mu mělo dojít před začátkem tohoto zlého snu.Byl to řetězec špatných událostí,ale nastavený na maximum.Ten neznámý policista promluvil:“Nathane Bradleyi,velice dobře mě vnímejte.Proč jste zavraždil muže jménem Jeffrey Zane?Znal jste ho?“,“Nezabil jsem ho.“,“Lžete!Máme svědky,kteří byli též na ulici.Za prvé:očividně jste se s ním před vraždou popral,je to na Vás vidět.Za druhé:Očividně jste dostal na prdel,protože on žádné zranění neměl.Za třetí:zabil jste ho o dva bloky dál od Vašeho domu a na cizím pozemku.Opakuji:proč?Mimochodem děkujeme,že jste nám usnadnil práci a řekl nám Vaši adresu.Ve vašem bytě byl nepořádek.Byl jste tam s ním?“Nathan si je měřil pohledem.“Děkuji,že jste mi dal konečně slovo.Povím vám pravdu,věřte mi…“,ten jeden policista se pohrdavě zasmál a rozbalil si tabulkovou čokoládu.“Prosím,věřte mi,co nyní řeknu.Byli na začátku dva, bez mého svolení vstoupili do mého domu a přinutili mě s ozbrojením,abych jim přinesl vše cenné.Začal jsem se právem bránit,jednomu jsem se ubránil a druhý začal utíkat,takže jsem ho pronásledoval.Mezitím ten první chuligán předtím vykradl ještě zbytek domu a vypadnul.Ten druhý se zabil sám.“Ten policista se zasmál a vypadl mu z pusy kousek čokolády na stůl.“Jaks přišel na takovou opičárnu?Kterej pytel ti má tyhle žvásty věřit?Tohle vykládej svý babičce!“Ten neznámý polda řekl:“Zklapni Georgi,tohle je vážný,nedělej si z toho legraci!Mohl bys být alespoň v této chvíli vážný.Takže-Nathane,proč tvrdíte,že se zabil sám?“,“Já jsem běžel za ním a on na střeše tý garáže uklouzl na nějákém ošuntělém míčku a sletěl na ten koš.Já vím,že to zní nepravděpodobně,ale věřte mi.Navíc nemáte důkazy,že jsem ho zabil.Kdo mě viděl,že jsem ho žduchnul dolů?“Ten druhý polda si kousl do čokolády, zašustil s obalem a řekl:“Ty seš naivní idiot,grázle.Je jasný,žes to byl ty.Nebo jsi tam měl neviditelnýho pomocníka?Mimochodem,nechápu proč seš tak blbej a zabils ho veřejně.“Nathan si říkal,že to nevzdá.“Přísahám,že jsem ho nezabil.“,“Tohle prostě nedokážete.Musel byste mít nějákého svědka,který býval viděl,že opravdu spadl sám.A muselo by těch svědků být víc.Minimálně dva.Všichni vrazi,co mají na svědomí smrt člověka,tak se z toho chtějí vykroutit,ale chybí jim důkazy i pravděpodobnost jejich historky“.Následovala chvíle ticha.Ten druhý policista si vzal slovo,když dojedl čokoládu.“Dobře.To,že tě přepadli,ti věříme.Ty tomu taky věříš,že,Stevene?Jsem natolik soucitnej,že ti to věřím i přesto,že v osobních údajích pana Jeffreye Zanea nejsou žádné závažné přestupky.Akorát jednou srazil značku,když parkoval.Ale o žádných krádežích tam nic nebylo.“Nathan se ujal poněkud sklíčeně slova:“To je ono!On i jeho kamarád byli profíci.Nemáte přece tušení,co dělali a čeho byli schopni.Sami mi říkali,že kradli už víckrát,ale nikdy je u toho nikdo nenachytal.Navíc opravdu nevíte,co dokázali.Měli oba výborné fyzické dovednosti,neobvyklé pro obyčejné zloděje.Měl jsem i štěstí,které mi pomohlo z toho vyváznout.“Policisté se na sebe podívali.“Prosím vás,věřte mi.Nebo myslíte,že by bývalo bylo lepší,kdybych se fakt nechal okrást?Kdybych to udělal,kradli by dál.Nyní už krade jen ten jeden,který vykradl dům i mě.Zeptejte se i mých kolegů v práci,oni mě fakt dobře znají,ví,že bych něco takového nikdy neudělal.“,“Bohužel ne,prostě to nejde.Čeká Vás soud.Omluvte nás,hned se vrátíme,potřebujeme s někým pohovořit.“Ten sympatičtější policista už byl skoro u dveří a ten drzý se sklonil k Nathanovi.“Ten soud je zbytečnej,takový hajzly jako tebe bychom měli zavírat hned.A to se i stane.Ty půjdeš bručet.Určitě budeš sedět v chládku,nymysli si,že vraždu ututláš roztomilým ksichtem a teploušským chováním.Co sis nadrobil,to si vypiješ.Nemáš šanci,já přesvědčím našeho šéfa,že jsi hovado.Smiř se s tím,že pár let budeš odseklej od civilizace.A kdyžtak jedna rada:příště,až budeš chtít zase někoho zabít,udělej to nenápadně.“S těmito slovy chtěl tento zlý policista odejít.Ten druhý už byl za dveřmi na chodbě.Nathan jednal bleskově.Zvedl nohu a vyslal k policistovi co nejsilnější kop šlapkou.Policista dostal ránu za koleno,protože k němu byl zády.Bylo to sice zákeřné,ale nic jiného mu nezbývalo.Policista zasténal a trochu se skrčil,Nathan ho přitisklými pěstmi ihned bočně trefil do žeber,takže mu vyrazil dech.Vymrštil se do stoje a pětkrát za sebou policistu neuvěřitelně rychle,silně a frekventovaně udeřil spoutanými pěstmi do obličeje.Policista mezitím narazil zády do stěny se zkrvaveným obličejem a spadl v bezvědomí vedle stolu.Což je pochopitelné,byla to sada obou rukou zaráz.Nathanovi tahle operace trvala 4 vteřiny.“Georgi?“ Ten druhý vběhl do místnosti s tázavým výrazem.Nathan k němu kopl židli,která mu narazila do noh.Policista Steven odhodil židli a sáhl svižně na svou pistoli.Nathan k němu skočil a kopl mu do ruky,ve které držel kolt,který poldovi nevypadl z ruky,ale vystřelil kulku,která lízla Nathanovi rameno.Nathan namířil loket na spánek,ale nesoustředil se a praštil poldu z boku do krku.Pak mu ihned vyrazil rukama bouchačku z ruky,protože Steven povolil stisk kvůli bolesti.Steven dal 2 háky,Nathan oběma uhnul hlavou,Steven ho chtěl trefit přímými ranami do hlavy,ale Nathan to vyblokoval spoutanými předloktími,pak mu dal pěstmi do břicha,pak ihned do hrudníku, opět rychle do břicha a pak do žeber.Po téhle svižné akci Steve narazil na stěnu a byl skrčený,takže mu dal Nathan ruce za krk a s výskokem koleno do obličeje,čímž stejně jako Georgeovi přelomil nos a omráčil.Přiběhl další policista,Nathan ho střelil do nohy se Stevenovou pistolí.Nyní si ji rozklepaně přetočil v pouty omezených rukách a s úlevou si přestřelil řetízek,takže měl konečně volné ruce.Policista ležel na zemi a chtěl se v bolestech postavit.Nathan na něj namířil:“Ani hnout!Jinak tě sejmu.“Věděl samozřejmě,že to není pravda.Bylo to jako nekonečný zlý sen,pořád se to protahovalo.Ale věděl,že musí někam zdrhnout,hlavně aby nešel do vězení,to bylo to jediné,proč začal vzdorovat.Policista klečel spíše na jedné noze,protože tu druhou měl přeci zraněnou.Nathan se kolem něj protáhl a pořád na něj mířil.Policista udělal chybu a chtěl bleskově namířit na Nathana,ale on byl rychlejší a policajt dostal další ránu do druhé nohy,načež zakřičel a složil se.Nathan zmizel za roh chodby,celý vystrašený z toho,co tu dělá.Byl přece normální americký občan,který byl nevinný!“Chytneme ho,to už stačí,likviduje nás,musíme ho zastavit,zatím na něj nestřílejte!Jedině jestli bude pokračovat v omračování“,zaječel jakýsi policista,když uviděl tři bezmocná těla svých kolegů.“Poplach,poplach!Zastavit prchajícího!“.Tyhle křiky se začali ozývat,když začal utíkat policejní stanicí.Zapnul se alarm.Byl zrovna v takové širší místnosti s lavečkami a sloupy.Policisté na něj začali ječet a mířit.Neposlechl výhružky a běžel mocným sprintem dál.Ještě pořád cítil to krvavé škrábnutí od výstřelu na rameni.Začali střílet a on přeběhl místnost k dalšímu sloupu,další sada kulek,poté přeběhl nekrytý úsek a běžel chodbou.Ze dveří na boku chodby vyrazil nějaký policista s brokovnicí na chodbu.Než stihl zareagovat,Nathan mu dal velice švihový, rychlý a rovný úder pěstí do rtů,poté mu dal dalších několik rychlých pěstí do žeber.Policista se svalil ve dveřním průchodu a vystřelil v úmyslu trefit Nathana,kterého kulky minuly o půl metru a narazily do stěny na chodbě.Nathan mu kopem vyrazil brokovnici z rukou,ale vykašlal se na to ho omráčit,musel běžet dál,protože sem běželi další.Proběhl velikou pracovnu a vrazil do dalších dveří.Stál tu policista,který se vyplašil a vystřelil,Nathan mu vykryl ruku a držel si ji od těla,aby nemohl být zastřelen,policista ho chtěl trefit druhou pěstí,ale Nathan uhnul hlavou a dal mu dolní hranou dlaně do hrudníku.Poté ho žduchl otevřenými dveřmi ,kterými nyní přiběhl on sám.Ozvala se rána z brokovnice a ten polda,kterého Nathan nyní žduchl,odletěl po zásahu asi metr a půl,srazil kancelářskou rostlinu a spadl mrtvý k zemi.Ozvali se vyděšené výkřiky policistů.Jeho kolega ho omylem strefil,protože myslel,že je to uprchlík.Nathan vyběhl z této místnosti,načež ho minulo několik kulek z pistolí.Utíkal po chodbě a na konci chodby srazil policistu,který spadl na zem.Když se zvedal,Nathan mu dal přímý úder pěstí do zubů a vzal si jeho pistoli,ale neomráčil ho.Přiběhl další policista,Nathan ho trefil kulkou do břicha(nezabil ho),pak se otočil a začal střílet na policisty,kteří ho budovou pronásledovali už od začátku.To ho krylo před některými kulkami a utíkal k východu po schodech.Přibíhali naproti němu dva policisté.Toho prvního nakopl do hrudníku,takže narazil do svého kolegy za sebou.Nathan dal tomu prvnímu hák do obličeje a ten druhý za ním vystřelil a trefil Nathana do stehna.Nathan dal druhému 5 pěstí do žeber a hrudníku.Ten první,kterému dal hák předtím,bouchl Nathana pistolí do zad.Nathan mu dal silný a přímý úder do čelisti a pak ho přetáhl pistolí po hlavě a žduchl ho znovu na toho poldu,kterému dal sadu do žeber pouze.Nathan dal tomu prvnímu,který zatím schytal skoro vše, 2 pěsti do hlavy,takže ho omráčil a ten druhý,co předtím vystřelil, chtěl zase vystřelit,ale Nathan ho kopl na zemi někam ke spánku,takže ho též omráčil.Přiběhli ti poldové,co ho pronásledovali už předtím.Nathan jednomu vší silou mrštil pistoli do čela,takže ten se v bezvědomí zkutálel po schodech.Ostatní na něj začali střílet,ale naštěstí ho netrefili.Bolela ho zatraceně noha a běžel pomale.Mohlo po něm jít už jen pár lidí,protože 5 lidí omráčil,jednoho zmrzačil na obě nohy,jeden byl ne jeho vinou mrtvý,jednoho postřelil do břicha a dva trochu zmlátil,ale ještě se asi přidali k těm pronásledujícím.Tohle všechno nechtěl,ale musel se nějak dostat pryč bez vražd.Vyrazil hlavní dveře a utíkal k autům.Slyšel kolem sebe prosvištět pár kulek z pistolí,jedna ho trefila do lopatky,načež málem zkolaboval bolestí.Na několikátý kop rozbil sklo,nasedl do auta. Spojil drátky,vyjel a srazil v nízké rychlosti jednoho z policistů při rozjezdu,kteří ho hledali mezi autama..Uslyšel,jak odněkud z okna budovy začal střílet samopal.Několikrát to zasáhlo jeho auto,ale už vyjel.Prorazil závoru a odjížděl po silnici.Některé policejní auta za ním.Uháněl po silnicích Norfolku a 2 policejní auta ho začali dohánět.Jeho auto schytalo dalších pár výstřelů.Měl díru v noze,trochu poraněné rameno a na zádech,takže se nemohl opřít do sedadla.Ale soustředil se na jediné:musí pokud možno na co nejdelší čas zdrhnout těm poldům,někam se skrýt.Vymotával se ve vysoké rychlosti křivolakými ulicemi a 2 policejní káry ho už skoro dohnali.Jedno z těch dvou pronásledovatelů bylo BMW 530d,ten moderní typ.Narazilo do něj zezadu a on se málem třísknul o volant,nybyl připoutaný.Jeho policejní Ford Focus byl taky docela rychlý,ale na supertřídu německé značky pochopitelně nestačil.Ti druzí pronásledovatelé měli nějaké americké auto,zhruba stejně rychlé jako jeho.BMW do něj zezadu najelo,ale on zabočil do další ulice.Začalo mu trochu lézt na nervy to věčné houkání,ikdyž se soustředil více na to,aby to někam nenapálil.Věděl,že kdyby udělal jeden závažně špatný pohyb volantem,šel by s velkým štěstím jen do basy,ale měl dojem,že nyní ho chtějí definitivně odstranit.Z jedné ulice v pravém úhlu přisvištělo další policejní auto a zavadilo o malou část zadku jeho auta.Byla to docela rána,která stačila na to,aby se ve smyku otočil o 180 stupňů.Jedno z těch policejních aut do něj narazilo v poměrně nízké rychlosti čelně.Nathana to zarazilo do sedadla,ale výhodou bylo,že se nezranil.Ukrutně ho bolela noha a lopatka.Bylo zřejmé,že vyhlásili poplach po celém městě.Hodil okamžitě zpátečku a smykem se otočil zpátky zády k policii.Začali po něm střílet pistolemi ze všech tří aut a on se co nejvíce skrčil.Zasáhli několikrát skla a plech,ale ho nic netrefilo.Auto začalo k nesnesitelné úlevě zrychlovat,což mu připadalo jako luxus v této situaci.Proti němu jelo další auto.Odbočil a jel po chodníku,takže protijedoucí policisti ho o fous minuli a trochu narazili do zdi.Jeli za ním 4 vozy,které patřili zákonu.Přiblížilo se k němu opět to BMW,které mělo skvělý motor a mělo zřejmě ostatním poldům ulehčovat situaci.Chtělo ho předjet,ale Nathan jim v tom bránil svým autem,takže ještě neprohrál.Dále uháněli po silnici,Nathan ani nevěděl,kdy bude končit město.Jelo za ním BMW a další čtyři auta.Najednou si něčeho všimnul,když se podíval na zadní sedadla.Ležel tam samopal.Okamžitě ho popadnul a odjistil.Proti němu přijíždělo policejní auto a za ním bylo BMW.Nathan zmáčknul bez váhání kohoutek a začal střílet na to auto,co na něj čelně přijíždělo.To protijedoucí auto se při několika zásazích ze samopalu trochu začalo otáčet bokem,protože to dostalo trefu do gumy a ve smyku vysokou rychlostí klouzalo dál.Nathan strhl řízení a objel to proti němu valící auto,načež se ozvala obrovská rána.Sečetla se rychlost BMW a toho auta a při tomto nárazu v 90 stupních k sobě do sebe auta vrazili.To BMW narazilo čelně do boku druhého,ale předtím brzdilo,takže 3 řidiči obou aut omdleli.Nenastal výbuch.Jeli za ním ještě 4 auta.Začal slepě střílet jedním směrem dozadu a trefil několikrát jeden Jeep,pak mu došel zásobník.Asi toho policistu v Jeepu trefil skrz přední sklo do ruky a on bolestí ucukl,začal brzdit a v nižší rychlosti narazil Jeep do silničního sloupu.Chlápek za volantem nejspíš také omdlel,nenarazil moc rychle.Nathan neměl v úmyslu,aby spadli do bezvědomí,ale musel se jich zbavit bez vražd.Jen jim vždy omylem zprostředkoval náraz.3 auta ho pronásledovali.Uvědomoval si,že kvůli němu zemřeli dnes dva lidé.Snažil se utěšovat tím,že on sám vlastně nezavraždil nikoho.Ujížděl Focusem a za ním z aut stříleli pistolemi.Pořád bral zatáčky a chtěl je setřást,ale ostatní policejní auta byly také velmi rychlé.Občas se museli vyhnout lidem a troubit i na projíždějící vozy.Na jedné silnici po chvilce spatřil blok z policejních aut,vypadalo to vše jako v akční hře nebo filmu,pomyslel si.Bylo to opravdu jako zlý sen.Neměl jinou možnost,než se skrčit,protože do celé karoserie narážely kulky ze všech pistolí,samopalů,i brokovnic a musel projet ten blok z aut,protože kdyby to neudělal a zastavil,určitě by ho odkrouhli.Všude létaly kulky a on trochu zpomalil a rozrazil dvě auta,které patřily k bloku.Auto dostalo takovou ránu,že už brzy by se rozpadlo nejspíš.Policisti u toho bloku se vyhnuli tomu nárazu.Jel ale dál a zabočil do jedné ulice.Všichni policisté zůstali u bloku na chvíli,protože si navzájem museli uhnout autama,aby mohli pokračovat v pronásledování.Vyskočil z auta a odběhl od něj co nejrychleji,aby se vyhnul mocnému výbuchu.Ford Focus už nevydržel tu sadu nábojů,co schytal.Zalezl rychle do jednoho domu,povedlo se mu,aby mu někdo zazvonil a pustil ho dovnitř,protože řekl,že nese poštu.Jedno auto už vyjelo zpoza rohu a on věděl,že ho viděli zalézat do dveří.Nathan pajdal ke schodům a rozmýšlel se,do kterých dveří vtrhne.Naštěstí s sebou vzal ten prázdný policejní samopal z auta,takže by to neměl být problém.Cítil se slabě,protože pravděpodobně ztratil už hodně krve.Nastoupil do výtahu a jel do druhého nejvyššího poschodí.Aby měl pak možnost jít ještě nahoru nebo dolů.Musel k někomu zalézt a schovat se před dlouhou a nevyhnutelnou paží zákona.Proběhl chodbou a zabouchal na jedny dveře.Otevřel nějaký starý pán.Když uviděl Napůl zmrzačeného Nathana,řekl:“Ani mě nehne,smradlavče,“a zabouchl dveře takovou parou,že to Nathana oválo.Příjemný pocit na ty pohmožděniny.Usmál se sám pro sebe,ale ihned na něj opět dolehla tvrdá realita,která ho vytrhla z krátkého zamyšlení.Vrátil se o jedny dveře zpět a zaklepal.Nic.Dole slyšel spěchající kroky.Několik poldů,už mě jdou poslat do pekel.Zaklepal na další.Nic.Znovu na jiné:nic.“To tu nikdo nesedí doma na prdeli nebo co?“Uslyšel křiky zespoda z nižších pater.“Kurva,to ne!To mi ještě chybělo.“Zkusil poslední dveře v tomto nejvyšším patře.Zaklepal.Nic.Zděsil se.Mám díru v lopatce,v noze a nikdo mě nechce přijmout?Bože,pomoz mi!Já ještě nechci skončit.Jakmile si tohle v poslední zoufalosti pomyslel,uslyšel nějaký hluk uvnitř.Vytryskla v něm nová naděje.Někdo odemykal dveře.Jakmile se dveře otevřely dokořán,Nathan myslel,že ho opustil zdravý rozum.Zíral na tu osobu,co viděl před sebou.Stála tam tak krásná žena,kterou by mohl srovnávat jenom s pár jinými,které kdy potkal.Vypadalo to,jako by se zastavil čas,nebyl schopen slova.Měl pocit,že ozařovala chodbu.“Kdo jste a co chcete?“Jakmile tohle řekla,věděl,že ty slova už nikdy nezapomene.Byl to hlas víly.Konečně se mu rozmotal jazyk,protože si zase uvědomil realitu a řekl:“Potřebuju se u Vás na chvíli schovat!“Byla to jedna z nejtrapnějších chvílí,které kdy zažil.Ta mladá žena se chvíli tvářila tázavě a poté se zachichotala.“Prosím?“Jěště pořád se smála.“Vy jste očividně utekl z blázince,neznám Vás,“s těmito slovy chtěla zavřít dveře.Nathan uslyšel dole už několikáté vyražení dveří a křiky.Bleskově strčil botu do škvíry zavírajících se dveří.Odtlačil je a řekl důrazně:“Nekřičte“.Vytáhl samopal zpoza zad a ta žena vyděšeně vyjekla.Nathan ji dal ruku na ústa a v duchu zaklel.Doufal,že to neslyšeli.Protlačil se dveřmi do její rozlehlé předsíně a zavřel je.“Zamčete ty dveře a nekřičte.Nemám čas to vysvětlit.“Ta žena vystrašeně zamčela dveře a naštěstí už nekřičela,když ji oddělal ruku od úst.Rozběhl se do jejího obyváku.Vzal skříňku a postavil ji před ty dveře.Horní plocha skříně naštěstí byla přímo pod klikou,takže se dveře nedaly otevřít.“Vysvětlím Vám to později.Nemějte strach,ale musím u Vás nyní chvíli zůstat,protože po mě jde policie.Chtějí mě zabít.Pomožte mi co nejvíc zablokovat ty dveře.Prosím.“Ta žena se na něj dívala,jak ke skříni dotlačil křeslo a nedůvěřivě přikývla.Pomohla mu dát do předsíně ještě klavír,další křesla,na to ještě televizi,další skříň,na to ještě stůl a další dvě židle.K této hromadě si ještě stoupnul Nathan i s tou kráskou.Nevěděl,jestli se má soustředit na ni nebo na svou svízelnou situaci.“Až budou chtít otevřít dveře,oba se zapřeme do téhle hromady.Nesmíme je pustit dovnitř.Kdybychom cítili,že nás přetlačí,schovám tady vedle dveří a ty je musíš nějak odlákat na sebe.Uděláš to pro mě?Jestli to zvládneš,tak já přežiju a vysvětlím ti vše a udělám,co budeš chtít.Nejsem nebezpečný.“Ta žena odešla do do obýváku.“Co to provádíte?“.Přišla s lékárničkou.“Sundejte si košili“.Sundal si ji a ona mu ošetřila a zalepila díru vedle lopatky z obou stran.Byl to průstřel mezi ramenem a lopatkou.“Díky,že mi pomáháte,nezasloužím si to“.Když se dívala na jeho tělo,asi si říkala,že ten cizinec ujde.On přece též vypadal dobře.Zdálo se mu,že je klidnější než on.Nepanikařila.Chtěla mu ošetřit ještě nohu,ale najednou uslyšel na jejich patře dusání kroků.Vyrazili dalších pár dveří s výkřiky,že jsou policie a že pátrají po jednom zločinci.Nathan byl napětím bez sebe.Cítil na noze krev,která po něm stékala menším proudem.Na zádech a na hrudi ji měl rozmazanou kvůli košili.Navzdory úděsné bolesti,kterou začal až nyní pořádně vnímat,se soustředil na příchod těch lidí.“Policie,otevřete!“Nathan se připravil.Dal ruce na jednu skříň a ta kráska to udělala též.Byla nějak podivně v klidu.Byla to pro něj záhada,jak dokáže být v této situaci tak klidná.Jeden z policistů chtěl dveře otevřít,jenže klika se nepohnula kvůli blokaci.Ozvala se rána jak z děla,když někdo z nich do těch dveří kopnul.Otřáslo to s nábytkem a Nathan tlačil do hromady a spravil židlu,která skoro spadla na zem.Někdo do dveří ihned kopnul znovu.“Sakra,Marku,ty seš slabej jak moje rybky v akvárku!Pusť mě k tomu.“Jeden policista druhého zjevně odstrčil a začal zuřivě kopat do dveří.vše se po vteřinových ranách začalo otřásat.Začali do těch dveří kopat dva policisti a z hromady spadla jedna židle,kterou Nathan nestihnul chytit.Spadla s rachotem na zem.Kopání přestalo a jeden policista zařval:“Asi je tam,musíme se prostřílet dovnitř.Harlan a Jack-vy dva se podívejte do patra nad náma,já s Markem to zvládnem.Ostatní ať se podívají ještě znovu do pater pod náma!“Nathan si pomyslel,že byl dobrý nápad ty dveře zablokovat,alespoň sem vpadnou jen dva.Policisté začali střílet.Nathan zavčas stáhl svou společnici pod hromadu nábytku,aby je netrefili.Pistole na to nestačili,aby pronikli sem k nim i přes harampádí.Přestali střílet.Ve dveřích už bylo asi 20 děr.“Chrisi,počkej,dej mi to.Nereagujte na naše střelby,musíme se jen dostat dovnitř.“Ten velící převzal od nějakého kolegy pravděpodobně jinačí zbraň.Ozvala se rána,při které leze mráz po zádech.“Schovám se do komory mezi věci,dostanou se sem,zabav je“,s tímto šeptáním se na ni Nathan pousmál,nevšiml si ale její reakce,protože se vzdálil od ní a vzal s sebou ten prázdný samopal.Ozvala se další rána.Dveře se roztříštili v horní části, byli vidět dva policisté.Ten o něco starší měl brokovnici a ten mladý měl pistoli.Shodili všechny věci té ženy a hromada nábytku za dveřmi se zkutálela na zem.Všechen nábytek,který byl poničený výstřely skrz dveře, rozzuřeně odtlačili a vstoupili do bytu.Nejdřív do haly a podívali se do obýváku.Nikde nikdo.Podívali se na balkon.Tam uviděli oslnivě nádhernou ženu.Mířili na ni a nehýbali se.“No,když už jste se sem ke mně probojovali,kluci,tak vás odměním.“Mrkla na ně šibalsky, svůdně se usmívala a začala si sundávat olivově zelený rolák,pod kterým měla velice dobře tvarované popředí.Ten mladší řekl:“Hele,šéfe,podívejte se na ty tvary.Učůrávám.“Ten 45-ti letý policista se vzpamatoval a řekl vynervovaně:“Nech si zajít chuť.“,“Ale…“,“Jasně že to vidím,pitomče,nejsem slepej!“Pak se rozeřval na ženu.“Proč jste zabarikádovala dveře?Krucinál,tady u Vás je ten zkurvysyn!Kde je?Marku,prohledáme to. Radši nám to řekněte,než se podíváme sami!“Chtěli začít prohledávat byt,ale ona na ně pískla,přišla z balkonu do obýváku a začínala si pomalu sundávat podprsenku.Celou dobu měla pocit,že na ni ten cizinec míří se zbraní. Měla úžasnou postavu.Oba policisté vyjeveně strnuli a zírali na její krásné a velké popředí.Ještě si podprsenku nesundala úplně,ale to už Nathanovi stačilo,aby se přiblížil z komory zezadu k policistům.“Za ty bloklý dveře byste měla jít do krimin….“,Toho 45-ti letého třísknul zezadu do hlavy samopalem,než stačil dokončit větu.Ten mladý se otočil k němu,a Nathan byl natolik rychlý,že mu s tím samopalem bouchl do předloktí,takže policista potlačil výkřik bolesti a výstřel z jeho pistole Nathana o centimetr minul.Nathanovou ránou v lopatce projela řezavá bolest.Hned policistovi do předloktí samopalem bouchl znovu,takže mu už možná zlomil ruku a vypadla mu zbraň z dlaně.Ten chlap ho kopnul do ruky,takže Nathan také pustil svou zbraň.Polda ho kopnul bočně do břicha zleva a vyslal zdravou rukou pěst na Nathanův obličej .Nathan ji oblokoval dlaní a hbitě dal poldovi rovnou kloubama do horního rtu,poté kopnul před sebe,ale policista se vyhnul,skočil k němu a chytil ho kolem pasu.Začal ho tlačit,ale Nathan mu dal dvakrát loktem do zad,poté 4 rychlé pěsti do žeber a nakonec rovnou pěstí do nosu,načež policista definivně odletěl na zem.Samozřejmě,že proti Nathanovi neměl šanci.Nathan ho vzal za límec a strčil k přivřeným dveřím vedoucím z bytu.Namířil na něj brokovnici toho omráčeného policisty a řekl:“Půjdeš na chodbu a
řekneš,že ……..“