Death diary - part 1

Anotace: Death diary je krátká povídka o životu mrtvé holky.... Jak zemře??? Najde své schopnosti??? Zachrání se ?? Vše se dozbíte XD

Bylo brzy ráno a já jako obvykle vstávala do školy. Nikdy se mi nechtělo, ale měla jsem snad na výběr? Zmateně a nerozkoukaně jsem se vysoukala z vyhřátých duchen a zívla jsem si. Po včerejším florbalu mi dosloužily nohy a já jsem se ztěží postavila. Potom jsem se jako rozpohybovaná socha došourala ke kuchyni, kde už mi mamka připravovala snídani. "Čest ztvrdlým nohám," pozdravila jsem mamku a uvelebila jsem se do židle hned po mé pravici. "Ale copak? Nám se ale chtělo vstávat, že?" vystřelila si ze mě mamka. "Vtipný," znuděně jsem odpověděla a zmlženýma očima jsem se rozhlédla po snídani. "A kde mam snídani já?" zeptala jsem se, když u mého místečka neležel žádný talíř, nýbrž jen příbor. "Ále, taťka si jen chtěl zvětšit porci a tak si vypůjčil tvůj talíř," odpověděla mamka. V místnosti se rozlehlo prásknutí dveřmi a zvonivý hlas mého tatínka: "Vracím," řekl taťka a vrátil mi talíř se dvěma drobky a čtvrtkou okurky. "A moje snídaně?" nažhavila jsem se a vzala jsem si z kapsy lupu, protože ji doma opravdu hodněkrát používám. Kor když si chci prohlédnout, co mám opět k snídani. "Na prosimtě, a zalez nahoru!" řekla mi mamka, podala mi rohlík a otevřela mi dveře směřující ke mě do pokoje. Pochopila jsem a s plnou pusou odešla. Když jsem se koukla na hodinky, bylo 7:06 takže bylo všechno v pohodě. Na chvíli jsem si odložila talíř se snídaní a začala se převlékat z košile do normálního denního oblečení. Věřte nebo ne, ale trvá mi to z celých ranních činností nejdéle. To si vemte, že já přehrabuji šatník, a když konečně najdu nějaký sexy top, musim ještě lovit po nějakých džínách, které k tomu opravdu jdou. A to mi zabere minimálně patnáct minut. Když bylo 7:30, ještě jsem si hodila své umyté a krásně vonící vlasy do culíku a vesele si pobrukovala. Pak jsem ještě slyšela mamku jak zavolala: "Je ze včerejška na dnešek se přesunul čas!" ale to bylo to poslední co jsem vnímala. Hodila jsem si na svá velmi unavená bedra tašku a v klídku s tím, že mám času jak husa klasu, jsem odpochodovala do kuchyně, kde jsem se chtěla loučit z mamkou. "Kde se flákáš ty jelito?" vyštěkla na mě. "Ježiš co zas máš!!!" vyjela jsem po mamce. "Co zas mam??? Já jen že už je 8:46!!!! Však jsem ti řikala že se o hodinu posunul čas, no ne???" A to jsem věděla, že je zle.... Proto jsem okamžitě běžela přímou cestou rovnou do školy... Jo jenže co se nestalo. Škola byla zamčená...