Deník upírky - Part I

Anotace: Příběh upírky

25.9.2008

Dnes jsem byla ve večrce Na rohu. Byl tam fakt krásnej kluk! Nebýt tak nesmělá, pozvala bych jej na rande, ale kam když nemůžu na denní světlo?! Leda do kina na večerní představení! Ale, máti by mi to opět nedovolila! Jako vždycky! Známe ty její řečičky:
"Ale Jess, víš přece, že ten chlapec ,může být lovec nebo vlkodlak!!!"
"Mami, a co když to bude upír? Hm?"
"No já nevím holčičko!!!"
"Mami, ty jsi opravdu strašná! Nejen, žes mě odřízla od normálního světa, to znamená že nechodím do školi a učíš mě ty, ale také, že nemá žádné přátele!!!" Odejdu, a pořádně prásknu z dveřma od pokoje, což vždy vzbudí otce, upíra na noční směny!
"Jessico!!! Nemlať s těma dveřma, nebo ti odeberu upíří život!!!"
"Promiň tati," hlesnu a slušně zavřu dveře.

26.9.2008

Opět jsem byla nakoupit a ten boží kluk tam byl! Měl něco do sebe! Ty modrý oči a černý vlasy! Jéé!!! Jak po mě koukal! Měla jsem sto chutí mu vlepit pusu, ale ta moje nesmělost! I on po mě dnes koukal, tak jako zajmavě! Nevím co bych mu řekla, kdyby se mě zeptal jestli bych nešla třeba na kafe!!! Asi bych na něj koukala jak na Boží obrázek :)

27.9.2008

Ha! Dnes jdu poprvé do akce s otcem a starším bráchou! Jdem na lidi! Vždy jsem pila tu krev, co byla v kupovaným mase, nebo tu, co donesl otec! Vždy donese buď lidi, nebo nějaké větší zvíře! Hlavně mi chutná lidská krev! Ňam!

27.9.2008 půlnoc!

Vyrážíme! Obléknu se do črného a... narostou mi křídla! No fakt!!!
"Já letím" Řvu na clý kolo! Bydlímě poblíž lesa, ale i tak mě brácha okřikne. Letíme až někam na kraj do Jižního Valesu!!! Tam jsem si vyhlídla takovou menší kořist. Je to klouček, asi 5i letý. Je mi ho líto, ale mám šílený hlad! Žuchla jsem na zem a jdu pomalu k němu!

"Ahoj, jmenuji se Andrea, nechceš lízátko???" naschvál jsem zvolila i jiné jméno, aby neměl podezření!
"Ahoj, já jsem Dan, a dám si rád!" Jde ke mě!

"Jo! Vyšlo to!!!" Pomyslím jsi a sahám do kapsi pro pomyslné lízátko a to už je Dan u mě!!!

"Nevěř cizím lidem!!!" řeknu, chytnu ho a zacpu mu ústa. Ale to už s ním letím domů! Po cestě se zastavím na takovým políčku a tam z něj vysaju duši!

"Hmm. Mladá krev, ta je výborná!!" Pomyslím si, když už je chlapec bez duše!

Letím si v klídku domů.

"Ahoj Jess! Kde jsi byla tak dlouho? Thomas i tvůj otec už jsou doma!" přivítala mě máma "Ale, ale, co to máš k snědku?"
"Ále, to je nějakej Dan, je fakt dobrej. A to doslova!!!"
"Jessico, pojď sem!!!" Volá otec a já už jsi říkám co je.
"Ano tati?" ptám se jak naivka.
"Jess, nesmíš brát malé děti," začal klidně "Musíš brát jen pohřešované osoby, víš co z toho může být za malér?!"
"Ale, ale..."
"Žádné ale! Jessico! Běž spát, ale prosimtě, najes se teď u stolu, tvá matka to pak uklidí!!!
"Ano otče." řekla jsem, sedla si do jídelny a baštila to mladé masíčko.
"Dobrou!" Zahuhlala jsem do obýváku a šla spát.
"Dobrou" bylo mi odpovědí

28.9.2008

Děcka já se překonala!
Zeptala jsem se toho kluka, jestli by nešel do kina... a on půjde! A ještě k tomu mi říkal, že se mě chce zeptat poslední dva dny taky, ale nesebral odvahu!!! Já jsem, proto upa happy!!! Jmenuje se Alex! Klásný jméno! Dnes se pro mě v 19:30 staví!

*ZVUK ZVONKU*
Á už je tady!!! Letim dolů a našim řeknu, že se jdu projít, že se vrátím kolem půlnoci a oni to sežrali!

"Ahoj Jess!" řekne Alex a podává mi půgét! Chápete PUGÉT !!!! Bylo na něm vidět, že je nervózní (a kdo tam v tu chvíli nebyl?!), ale bylo to strašně roztomilý!!!

Došli jsme do kina a koupili si lístky, hafec popcornu a kolu. Šli jsme do sálu, kde jsme si našli 10.řadu a sedadla 25 a 26. Sedli si a koukali na ukázky z různých filmů. Byli jsme na Madagascaru 2. Byla to sranda. Strašně jsme se u toho nachlámali.

"Ajéje," vzdychla jsem.
"Copak?" Zeptal se mě přívětivě Alex.
"Slíbila jsem našim že budu do půlnoci doma!" zabědovala jsem.
"To neva, máš 23:30, za 15 minut jsme u Vás!" řekl vesela Alex.
Nuceně jsem se usmála.

Měl pravdu ve 23:45 jsme byly u našeho domu!

"Ehm... tak zatim ahoj, Jess!" řekl Alex a vlepil mi letmý polibek na tvář. Já jsem zrudla. Jen jsem se na něj nesměle podívala a usmála se. "Pa!"

"Ahoj, chce se mi spát jdu si lehnout! Dobrou!" řekla jsem a nuceně zívla.
"Dobrou, zlato!"

Kdybych tak tušila, co je Alex zač! Já husa naivní!