Deník upírky - Part III - The End

Anotace: Opět se setkáváme s Jess

29.9.2008 -úplněk- pokračování

"Ahoj, Jess!" řekla Angela, když jsme se setkali tváří v tvář.
"Nashle, Angelo!!!" vypadlo ze mě a vrhla jsem se na lovkyni. Moje špičáky už byli v pohotovosti.
"Ještě že, mám černý pás z nočního karate!" Pomyslela jsem si, když už jsem Angelu skoro skolila. Ležela na zemi, vyčerpaná.

"Moje příležitost," pomyslela jsem si "Ji zakousnout!!!"
"Krev lovce, jsem nikdy neokusila!" řekla jsem jí s výsměchem na tváři. A užuž jsem se k ní skláněla. Když mě vyrušil povědomý hlas.
"Ani neochutnáš!" řekl Alex. Alex?! Podívala jsem se na něj nevěřícnýma očima.
"A proč jako ne?" Zeptala jsem se hloupou otázkou, když mi Angela vlepila facku.
"Jauvajs!" Vykřikla jsem "Tos neměla dělat holčičko!" Zaplaťpánbůh za mé super pěstěné a pevné nehty. Škrábala jsem kolem sebe, jak nějaký šílenec! Schytalo to i pár dalších upírů, co mi přišlo na pomoc. Vrhali na mě vražedné pohledy a já jim řekla, že ty dva zvládnu levou zadní. Oni mi uvěřili, ikdyž já si tím nebyla vůbec jistá!

"Ale,ale, tahle malá kočka škrábe, řekla další upírka, asi Angelina matka. Ty vlasy a oči. Nebo to bude její dvojče. Každopádně to je jedno! Mám na krku tři lovce! Do kterýho se pustím prví? Asi do Alexe, pak Angeliné máti/ségry a nakonec do Angely, páč ta je teď grogy!

"Sbohem, Alexi," řekla jsem se slzou v oku. Nejen v oku, ale tekly mi po celé tváři! Ano, asi jsem ho milovala! Ode denška věřím v lásku na první pohled. Láska je to nejlepší, a přitom to nejhorší co může člověka(?!?!?!) potkat! A nejen člověka, ale i děti noci!

Vrhla jsem se na něj, a doufala, že ta bolest v mém upířím srdci přestane! Ne, nepřestala. Nemohla jsem z něj vysát duši! Nešlo to. Láska k němu, mě zabíjí tím, že ho chci, ale memohu zabít! Když nemohu zabít Alexe, musím zabít alespoň nějakého jiného lovce! Třeba tu Angelinu matku/ségru. Vrhám se na ni, ale ona všechny mé útoky odráží! Použiji telepatii, abych přivolala Thoma. Zatím co já zabavuji Angelinu matku/ségru, přiletěl tom a vysál z ní loveckou duši.

"Ségra ochutnej, tak chutná krev lovce!" Zvolal můj bráška, já došla k...
"Mariol, nééé!!!" Zvolala Angela. Hmmm, Mariol. Divný jméno a vysála jsem zbytek krve z Mariol a byla výtečná, ještě lepší než z Dana! Teď jsem šla na Angelu, ale to už byl bráška pryč.

"Tak Mariol, byla tvá sestra?" zeptala jsem se.
"Co je ti do toho ty zrůdo?!"
"Drž hubu!" řekla jsem nasupeně a vlepila jí pořádnou facku, až z toho omdlela.
"Tak, a teď mám čas tě sežrat!" řekla jsem a mé špičáky byly v pohotovosti. Už byla bez duše, a já ji měla celou pro sebe.

Pak jsem si vzpoměla na Alexe, ale nepřestala ji užírat. Byla moc prokrvená. Nakonec jsem ji tam nechala ležet, páč jsem byla přežraná.

"Jess," řekl tajemně Alex.
"Co?" zeptala jsem se s rudou pusou od krve.
"Já tě miluju," Řekl.
"Já tebe taky!" Odpověděla jsem mu, "Proto se musíš schovat! Nesmí tě se mnou vidět! Utíkej, po té pěšině na horu, sejdeme se u kašny! Nebo víš co?"
"Ne-e"
"Nic, blbý nápad! Utíkej, než si tě někdo všimne!"

"Tati, nechceš pomoct?" Zeptala jsem se otce.
"Jo, můžeš jít pozabíjet támhle tu loveckou rodinu."
"Ano."

Ta rodinka se skládala ze tří členů. Rodič a dvě děti. Byl to už načatej chlap a jeho dvě děti, ty už také byly polomrtvý. Hlad už jsem neměla, tak jsem použila Atahme a usekla jim hlavy. Přišlo mi to divné. Ostatní lovce zabiju. A v klídku, ale Alexe ne, ne že bych neměla odvahu. Tu mám, ale nemám na to žaludek. Prostě jej opravdu miluju!!!

Odletěla jsem ke kašně. Tam mě čekalo hrůzné překvapení!

Alex... Alex je mrtvý!!!!!!!!!!! Nějakej zlej upír jej zabil. Nemá cenu žít! Proto jsem vzala z jeho batohu stříbrnou dýku a probodla si srdce, to srdce, které horečně milovalo Alexe.

To byl náš společný konec! Setkali jsme se ve sféře duchů, kde měla naše láska klid, kde se nebrali ohledy na to, jestli jsi upír, vlkodlak, nebo lovec. Tady si našel každý svou ztracenou lásku. Jako já Alexe!!!

THE END