Lucie

Anotace: ...

Před rokem jsem se seznámila s mladým sympatickým mužem. Hodně jsem se s ním sblížila. Byl na mě hodný a i když byl o rok mladší nebylo to na něm znát. Byl to zodpovědný cílevědomý muž, který mě miloval a udělal by pro mě cokoliv. Ale když vypil trochu více alkoholu, nebyla s ním rozumná řeč. Míval hloupé řeči, ale nikdy mě fyzicky nenapadl. Tedy až do toho osudného dne.
Na sobotu 13. prosince roku 2008 byla domluvená oslava mých narozenin u nás doma. Jelikož jsme měli pozvaných dost kamarádů vydali jsme se s Milanem den předem, v pátek nakoupit nějaký alkohohol, brambůrky a další věci. Ještě ten den jsme byli v kině. Byl to pěkný večer a s Milanem mi bylo opravdu krášně.
Druhý den ráno jsem začala trochu uklízet a připravovat pro hosty nějaké občerstvení. Milan byl na oběd u rodičů, tak jsem měla docela dost času připravit vše na večerní oslavu. Když se Milan kolem šesté večer vrátil přivedl už některé kamarády. Ostatní dorazili během hodiny. Oslava docela dobře začala, všichni se bavili. Byla jsem už trochu opilá, když Milan řekl, že došla vodka. Jelikož lidi byli v dobré náladě a oslava se ještě nechýlila ke konci, řekla jsem mu ať zajde do večerky ještě pro jednu láhev. A to byla ta osudová chyba.
Milan po mě začal křičet, že on nikam nepůjde, že já jsem hostitelka a že já jsem měla zajistit dost alkoholu. Na svou obranu jsem mu řekla, že on byl nakupovat se mnou a, že se mu to zdálo taky akorát. Jelikož nebyl v dostatečné blízkosti aby mě mohl uhodit, vzal ze stolu dvě sklenice a hodil je po mě, hned za nimi následoval náš skleněný popelník. V tu chvíli se mi podlomily kolena a začala jsem brečet. Popelník měl ostré hrany a při střetu s mou paží ji pořezal. Svou košilí jsem si stírala slzy i krev, mezitím se kamarádi snažili uklidnit mého rozzuřeného přítele. Ten se, ale nenechal a násilně mě odvedl do kuchyně. Všichni se zvedli a šli samozřejmě za námi. Milan mě několikrát udeřil do obličeje. To už jsem v šoku a ve strachu o své zdraví vytáhla z kuchyňské linky nůž a začala ho bodat. Všichni se s hrůzou v očích dívali jak vraždím svého přítele. Seběhlo se to vše tak rychle. Neuvědomovala jsem si v tu chvíli žádné následky.
Postavila jsem se, zvedla hlavu a viděla v očích „diváků“ této nešťastné hadky hrůzu a strach. Poté jsem znovu padla na kolena a spatřila svého mrtvého přítele ležet v louži teplé krve. V tu chvíli mi vše docházelo… Měla jsem pouze sílu na to zvednout zkrvavený nůž a podřezat si hrdlo.