Spravedlnost opuštěné ženy

Anotace: Opuštěná žena se stará o potrestání svého muže.

Stála u kuchyňského okna a dívala se na příjezdovou cestu, kde vyhlížela svého muže, který měl každou chvílí přijet.
Když takto stála už asi 20 minut, přestalo jí to bavit a místo toho si sedla na lavici a přemýšlela, kde se stala chyba. Dříve byli dokonalým párem, každý jim jejich lásku záviděl, ale pak se cosi stalo a to to změnilo.
Každý si začal žít svůj vlastní život, téměř jako když už nejsou manželé, jen spolubydlící. Začali se pomalu odcizovat, nakonec se odcizili tak moc, že i její snaha dát vše do původního stavu, byla zbytečná.
Oznámil jí, že chce rozvod a že má jinou ženu. Byla to pro ni zničující zpráva, ze začátku vše řešila antidepresivy a alkoholem, ale to nestačilo. Při utápění žalu v alkoholu, se jí v hlavě zrodila myšlenka. Myšlenka, která jí říkala, že to není její vina, ale jeho a že by měl být potrestán.

Uslyšela zvuk motoru a křoupání štěrku na příjezdové cestě. Zvedla se z lavice a šla se připravit k uvítání svého muže.
Obtáhla si rty rudou rtěnkou a udělala několik tahů hřebenem ve vlasech. Při pohledu do zrcadla si pomyslela, že sice není už tak krásná a mladá jako před lety, když se brali, ale i přesto vypadá elegantně a žensky.

Zařinčení klíčů pohozených jen tak ledabyle na botník, ji upozornilo na příchod muže. Běžela do kuchyně, nalila dvě sklenice červeného vína a dala olivy do misky, to vše přenesla na jídelní stůl. Muž vešel do kuchyně s udiveným pohledem, ale na nic se neptal, neřekl ani slovo, promluvil, až když se ho optala jak bylo v práci a jaký měl den. Na to stroze odpověděl, že fajn. Usedl na židli u jídelního stolu a uchopil sklenici vína. Napil se, vložil do úst olivu a znovu se napil. Po celou tu dobu ho bez mrknutí oka sledovala a přemýšlela, jestli chce udělat správnou věc.
Muž však udělal osudovou chybu. Naléhajícím tónem hlasu se jí zeptal, jestli podepsala rozvodové papíry a jak si to představuje s dělením majetku, že on by si rád nechal jejich dům, kam by se pak přistěhovala i jeho nová žena, jeho milenka. Při představě, jak v její posteli leží cizí žena a jak hospodaří v domě, se kterým ona měla tolik práce a snažila se v něm plna lásky vytvořit opravdový domov sobě i svému muži, jí naběhla žíla na čele. Než muž stihl cokoli udělat, udeřila ho láhví vína. Spadl ze židle a řval na ni. Sáhla po nástrojích na baru, který byl nedaleko stolu. Vzala do ruky sekáček na led a několikrát s ním máchla. Muž na ni stále řve, ale nesnaží se ji uhodit. Jeho řev zní v jejích uších jako skřípení příboru o talíř, nevnímá co říká, jen to skřípení a čím déle ho poslouchá, tím více ji dovádí k šílenství. Vrhá se na něj úplně a bez zábran.

Klečí na kolenou v kaluži krve. Skřípení ustalo. V ruce stále drží sekáček a hledí na tělo muže, kterého milovala, ale to bylo dávno předtím, dávno před tímto dnem. Políbila ho naposledy na rty a znovu do něj několikrát zajela sekáčkem na led. Už to nebyl on, byly to jen jakési zbytky z toho, co byl dřív. Jiskry v jeho očích ustaly, úsměv povadl a tělo znehybnělo. Jeho život skončil a část jejího života skončila současně s ním.

Cítí dotek každé kapky, v hlavě si přehrává, co se stalo, stírá si slzy a snaží se vymýt krev z vlasů. Vypíná vodu a vychází ze sprchy, otírá se. Obléká si staré tmavé oblečení a do rukou bere kýbl, mop, roli pytlů na odpadky a sekáček.
Vstupuje do jídelny a hledí na spoušť, co po sobě zanechala. Kleká si a porcuje tělo. Seká ho na malé části, aby se ji snadněji strkaly do pytlů. Tělo je stále teplé, i krev tryskající při každém jejím seknutí je teplá. Vybavuje si, jak teplé byli jeho ruce, když ji líbal a jemně ji jimi objímal.
Nejvíce práce jí dává vytřít, je ráda, že si pořídili plovoucí podlahu a ne koberec, jak chtěl její muž, uklidit koberec by dalo více práce.

Někdy v ranních hodinách odnáší pytle s kusy těla do auta, startuje, nechá nahřát motor a jde zamknout.
V přehrávači rádia je vloženo CD s jeho oblíbenými písněmi, když si uvědomuje, že má vzadu jeho tělo, připadá jí to skoro až slavnostní a naposledy mu je pustí. Druhou píseň měl obzvlášť rád, přál si jí zahrát na pohřbu, vždy to říkával ve srandě, ale ona mu jeho přání s chutí splní a nechá ji hrát až do konce cesty.

Je na místě, hluboko v lesích. Vystupuje z auta, otevírá kufr. Vyndává pytle, otevírá je a kusy těla vysypává na zem na hromadu.
Doufá, že zbytky těla najde zvěř a postará se o jejich zmizení.
Sedá do auta a odjíždí pryč z místa, o kterém už nikdy nechce slyšet.

Doma uklízí jídelnu i auto.
Po dokončení úklidu si dělá kávu a s pocitem, že vykonala spravedlnost a dostatečně potrestala svého muže si sedá k televizi, kde právě běží zprávy…