Pochod nemrtvých...2, část.

Anotace: Příšerný nepřítel dokáže sjednotit i nenáviděné nepřátele...situace je čím dál tím horší...

Oba dotyční přiběhli a všichni jsme skočili za barikády vedle transportéru a začali střílet na přibližující se nestvůry, sovětské i německé „vojáky“ a „důstojníky“, některým chyběli ruce, některým jiné části těla…někteří se dokonce jen plazili po zemi či jim chyběla hlava.
„Scheize!“vykřikl ostřelovač a prostřelil hlavu jedné z nestvůr.
„Co budeme dělat?“zeptal jsem se komika a střílel ze samopalu na blížící se nestvůry.
„Vymyslete to rychle, začíná mi docházet munice!“ozval se zděšeně Arkadij a zoufale střílel posledních 50 nábojů do nestvůr.
„Poblíž je vojenská nemocnice, tam se můžeme schovat a zabarikádovat dokud nenajdeme nějaké další jednotky…“odvětil Hanz.
„Kde je?“zeptal jsem se.
„Pět set metrů východně odsud…“
„Jdeme, soudruhu komisaři.Nemáme moc na výběr…“pobídl jsem velitele.
„Máte pravdu, soudruhu.Rychle!“řekl komik a Arkádijovi akorát došla munice.Arkadij seskočil z transportéru a přidal se k nám.
My jsme se rozeběhli na východ k nemocnici.
„Půjdeme do prvního patra a zabarikádujeme všechny vchody do patra.Při troše štěstí tam bude 17.Speciální jednotka SS, která se tam bránila proti vaší pěchotě…“dodal za běhu Hanz a z pistole zoufale střílel na za námi běžící zombie.
Vojenská nemocnice se nacházela v bývalém blázinci, přestavěném v roce 1941 na vědeckou laboratoř SS a v prosinci 1944 na vojenskou nemocnici.Byla to dvoupatrová betonová budova ve vesnickém stylu, s tím, že většina zdí v prvním a druhém patře byla zničená a trčeli z nich barikády a kulomety.
Po minutě šíleného běhu jsme tam dorazili.Komik se zastavil a dalekohledem začal pozorovat nemocnici.
„Sakra…“řekl.
„Co je?“zeptal se Hanz a komik mu předal dalekohled.Příslušníci 17.Speciální jednotky SS byli kompletně zmasakrováni a pojídáni nestvůrami.
„Jsou nestvůry i vevnitř?“zeptal se komik a uslyšeli jsme střelbu.Na střeše jsme spatřili sovětského ostřelovače a německého samopalníka.Němec na nás mával a ostřelovač kosil nestvůry.
„Snad ne…“odvětil jsem a rozeběhli jsme se znova k nemocnici.Němec se pak přidal k ostřelovači a začal střílet na obludy před laboratoří.
Proběhli jsme bránou na nádvoří a zahájili šílenou palbu za běhu na obludy.Dveře do přízemí nemocnice se otevřeli a v nich stál můj bývalý velitel, major Rezov a starý kamarád desátník Černěnko.
Doběhli jsme k nim.
„Poběžte!“zakřičel Rezov a vtáhl nás dovnitř.Pak rychle zavřeli a dva němečtí vojáci ještě s jedním ruským ženistou začali opravovat barikády na dveřích, které byli strhnuty kvůli nám.
„Soudruzi, jsem rád, že se zase vidíme…“pronesl Rezov a odešel se posadit na nějaké bedny se zbraněmi a municí u zdi.Vše tam bylo takové sterilně vypadající…mimo všudy přítomné krve a špíny tam byla i většina věcí a nábytku rozmlácena na kusy nebo rozstřílena.U další zdi ještě seděli dva vojáci u rádia, jeden byl tankista z našich oddílů a druhý byl podle uniformy řadový voják Waffen-SS.
„Soudruhu veliteli, podařilo se mi kontaktovat 951.tankovou rotu a 41.dělostřeleckou brigády.Dělostřelci budou nadále ostřelovat město a tankisti podpoření motostřeleckou pěchotou obklíčí město, aby se žádná z těch oblud nedostala pryč.Ve městě jsme kontaktovali 41.Prapor Wehrmachtu a 12.oddíl Hitlerjugen, ty se sjednotí a vytvoří společnou základnu s 79.Praporem polských lidových dobrovolníků a 2.Motostřeleckou brigádou našich vojsk, poblíž jednoho starého průmyslového skladu a z toho skladu vytvoří vojenskou základnu…“informoval nás tankista-radista.
„Dobře, rozestavte všechny obranné prostředky jež máme, zabarikádujte co jen jde a prozkoumáme to tu.Zřejmě tu budeme minimálně pár hodin.Zásoby potravin, ale pro nás všechny máme jen na dvě hodiny.Pak se budeme muset vydat pro potravu…“řekl německý poddůstojník, poručík Miller.
„Dobře.Ještě jsme to tady neprozkoumali…“řekl Rezov.
„K čertu řekne mi už někdo co se to tady sakra děje?!“zařval jsem zuřivě.
„No dobře, soudruhu.situace je taková, že před několika málo hodinami naše oddíly ztratili kontakt s jednou základnou.Vyslali jsme tam jednotku, aby zjistila co se děje a vrátili se už jako ty nestvůry!“odvětil plukovník Waffen-SS Stormhafer.Byl to jediný výše postavený nacistický oficír mezi námi, ale chápal co se děje a rozhodl se logicky se spojit s naší sovětskou armádou.

O hodinu později.
Stavěli jsme barikády a rozmístili kulomety.Postavili jsme do pater i provizorní barikády.
Vešel jsem s Rezovem do další místnosti, kanceláře ředitele nemocnice, doktora Hofferinga, abychom tam instalovali kulomet a zabarikádovali okna.
Na zemi se válelo kde jaké haraburdí a bordel…
Když jsme dokončili zabarikádování zasedl jsem za stůl doktora Hofferinga a započal prozkoumávat dokumenty, které tam zůstali a nebyli zničeny nebo evakuovány ustupujícími německými silami.
„Soudruhu komandére, nechcete prozkoumat ty dokumenty a spisy?“zeptal jsem se.
„Dobře…“řekl Rezov a dotloukl poslední hřebík na prknu přes sklo.Přišel ke mně, odložil nástroje a posadil se na stůl.
Já jsem začal pročítat jeden dopis.

Report o situaci.
21.dubna 1945.
Od: Dr.Emanuela Hofferinga.
Pro: Heinricha Himmlera, vrchního velitele SS.
Kopie: Oblastním velitelům Waffen-SS.
Veliteli Himmlere, sovětské jednotky se nezadržitelně blíží k Berlínu.Včera ráno sovětští vojáci prorazili seelowskou linii, nařídil jsem přesunout subjekty do základny 25.Vím jde o velice nebezpečný tah, ale v nejhorším případě subjekty usmrtíme.Sovětští vůdci nesmí subjekty získat.Dozvěděli jsme se, ale neblahou zprávu, dva přední pracovníci, biolog doktor Krastowsky a (NEČITELNÉ) Ikrostos přeběhli k sovětům.Více informací o nich nemáme.
Osud Říše je na spadnutí.Ať chceme nebo ne, Říše nepřežije.Sovětské jednotky velice brzy dosáhnou Berlína a jediná možnost je provedení Speciálních opatření.Pokud nebude naše Říše vládnout světu, nebude mu vládnout nikdo.Žádám vás-aktivujte portál.Já připravím svůj „pluk“.
Dr.Emanuel Hoffering, šéf vědecké laboratoře 71.

„Kdo že z těch němčourů je nejvýše postavený?“zeptal jsem se.
„Ten oberstfuhrer Stormhafer…“odpověděl Rezov.