Může být toto náhoda ??!!

Anotace: Nevím jestli mně tohle budete věřit a já nemám možnost jak to, co budete právě číst dokázat, nicméně přísahám že to pravda je. Jestli tomu uvěříte uděláte dobře a pokud ne, snad si alespoň hezky počtete. Mně osobně i teď naskakuje tak trochu husí kůže...

Protože ze všech rybolovných způsobů mám nejvíc v oblibě přívlač, stál jsem letošního jara ( tak jako každé jaro ) před problémem, jak se přívlači věnovat v období do 16.6. a neporušovat při tom rybářský řád. Pstruhovou povolenku nemám a tak se mé možnosti smrskly na dvě varianty. Jedna možnost byla jezdit na Štěchovickou přehradu, kde je přívlač povolena celoročně a druhá možnost Vltava č. 7. Nejdřív jsem zkusil tu Štěchovickou, ale tam pokud to tam znáte jistě uznáte, že z hlediska ryb je to katastrofa. A tak jsem počátkem května vyrazil na Vltavu č.7. Bylo to přesněji řečeno 2.5.08. Šel jsem tak jako vždy od mostu ve Zbraslavi proti proudu a cestou zkoušel všemožné nástrahy. Voda byla lehounce přikalená a tak jsem nakonec ,,gumy“ schoval do krabičky a přednost dostala rotační třpytka. Došel jsem až do místa, kde se řeka láme v ohybu pod takzvanou Jarovskou skálou. A tak si tak mrskám vodu, očima sleduji špičku prutu, když tu najednou - PHONG!!!! Přesně takový zvuk se mě dostal ušima k mozku a donutil mě odtrhnout zrak od vody. Jak jsem zvedl hlavu, tak už jsem jen zahlédl ,,zbytek“ pohybu něčeho světlého na druhém břehu. To ,,něco“ spadlo do rašící trávy, ale protože na druhý břeh je to v tom místě docela kus, nepodařilo se mě očima objasnit co to mohlo být. Viděl jsem jen, že to ,,něco“ snad odpadlo od bílého kovového sloupku vysokého asi dva až tři metry. Zřejmě sloužil jako nějaké návěstidlo pro lodní dopravu – pomyslel jsem si a zřejmě vítr ( který však ten den až tak silný nebyl??!! ) shodil nějaký kus plechu do té doby sloužící právě coby značka pro lodě. A tak jsem šel a lovil dál proti proudu, až jsem došel do Vraného nad Vltavou. Tam jsem se nechal od převozníka převézt na druhou stranu a vydal jsem se opačným směrem, než jsem šel dosud – tedy po proudu dolů. Došel jsem ke kovovému sloupku a tam pod ním – ležel mrtvý divoký kačer. Představte si to, že měl trouba takovou smůlu, že při tom jak se v předsvatebních rejích a bojích o sličné kačeny honil s ostatními kačery, narazil v plném letu do sloupku. Do sloupku o průměru asi 15 cm kterýžto stál zcela osamocen jako varovně vztyčený prst a široko daleko nebylo nic, co by mu dělalo společnost. Tak tomu já říkám - ve špatnou chvíli na špatném místě…

No zajímavé - možná jste si řekli, ale to není všechno, co jsem pod Jarovskou skálou zažil.

Bylo 8.5.08 – Státní svátek a já měl takovou nějakou ,,spirituální“ náladu. Zase jsem stál pod Jarovskou skálou, zas byl naproti přes řeku onen vražedný sloupek a já vzpomínal nejen na kačera, ale i na pár přátel co jsem měl rád a co už je dílem určitě a dílem možná nikdy neuvidím. Zas jsem vltavskými vodami protahoval třpytku a zas mě do uší udeřil na ono místo nezvyklý zvuk. Tentokrát to ale bylo tůrování nějakého chudáka motoru. Trvalo jen okamžik a na druhém břehu právě na úrovni výše zmiňovaného sloupku se objevilo auto. Přesněji řečeno Favorit béžové barvy. V něm už na první pohled víc lidí než konstruktéři zamýšleli. Auto zastavilo a vylezla z něho mladá dívka a dva výrostci. Další blíže neurčitelný počet osob zůstal uvnitř. Všichni byli mladí a já silně pochybuji, jestli vůbec kdo z nich mohl věkem dosáhnout na řidičák. Pak začalo ródeo. Chudák Favorit dostával na prašné cestě neuvěřitelně zabrat a mně bylo jasné, že účelem toho běsnění není jen tak se projet, ale auto pokud možno zničit. Několikrát řidič prudce zastavil ,,do smyku“ a já se divil, že se to obešlo bez karambolu. Protože ale pár let řídím a dovedu si představit, co se může v určité rychlosti a při určitých ,, hovězích“kreacích stát, daly mému odhadu příští okamžiky za pravdu a fyzikální zákony konečně zvítězily nad blbostí nezkušeného mládí. Při příštím pokusu o smyk se auto převrátilo na střechu a jeho kola se strašně rychle otáčela, náhle zbavená tíhy vozu a poháněná řvoucím motorem. No, tentokrát naštěstí ,,zubatá“ zůstala sedět na kovovém sloupku a po nikom z těch mladých blbů pařátem nehrábla. Všichni vylezli ven, každý více či méně pocuchaný, ale asi jim nic moc nebylo, protože se jim pochvíli povedlo ( po té co se jeden z nich natáhl dovnitř a vypnul zapalování ) vrátit auto do jeho standardní polohy – to jest na kola. Sice se jim už vůz nepovedlo nastartovat, ale odtlačili ho kamsi do pryč a tak skončil můj druhý zvláštní zážitek ze stejného místa – z pod Jarovské skály. Kdo tuší, že to není všechno, má pravdu.

Bylo 17.5.08 a já jsem zas na stejném místě. Tentokrát na mě ryby totálně kašlou. Za celou dobu od zbraslavského mostu až na ,,ono místo“ ani záběr, ba ani okounek se nedal přemluvit, aby se alespoň přijel na mou nástrahu podívat. A jak tak zbytečně mrskám vodu, všimnul jsem si, že díky klesajícímu stavu vody vykukuje z vody nějaký větší igelitový pytel. Vzpomněl jsem si, že už při mých minulých návštěvách na tomto místě jsem díky polarizačním brýlím cosi světlého pod hladinou viděl. Rozhlížel jsemse okolo ( nikoho asi nepřekvapí, že přesně naproti mně na druhém břehu stál kovový sloupek ) a zjistil jsem, že poblíž onoho pytle je ve vodě ještě menší igelitová taška, ve které byly vidět pomeranče. Hmm – zvláštní že?! Nedalo mě to a přes jasný fakt, že voda bude ledová jsem si sundal boty, vyhrnul maskáče a šel jsem se podívat, co že nám to plave v revíru. Oba podivné předměty – pytel z igelitu i menší tašku z téhož materiálu jsem přinesl na břeh a opatrně abych neporušil uzel ( hodně čtu detektivky ) jsem po straně oba balíky rozřízl.

To co jsem uviděl uvnitř mě doslova posadilo na prd...l. Uvnitř většího pytle byly spolu s několika kameny asi čtyři porcelánové vázy, některé zpola naplněné hlínou ve které byly zapíchány asijské vonné tyčinky. Dále tam bylo několik malých pohárků dílem z mosazi, dílem z porcelánu. Na všem byly jasně asijské motivy – draci, květiny a já nevím co ještě. Pak tam byla plná a originálně uzavřená láhev s červeným vínem, nabobtnalá rýže a pak – několik sáčků se stodolarovými bankovkami!!! Málem jsem omdlel…

Jak se ale ukázalo (bohužel ), ty bankovky byly jen takové ty symbolické, asijati je používají při ,,obětování“ snad při příchodu jejich nového roku a já si nemohl vzpomenout, jestli se nedávají i na poslední cestu těm, co zemřou… Pak byla na řadě igelitová taška. Uvnitř byly tři pomeranče, jedno pomelo, kilový sáček soli, balíček rýže, dvě celá a asi dvě rozbitá vejce, jídelní tyčinky ze dřeva, otevřená placatice od jakéhosi alkoholu a – několik sáčků opět se ,,stodolarovkami“. Ty byly tentokrát v lepším stavu, zřejmě protože ta taška se do vody dostala evidentně v docela nedávné době, kdežto pytel s vázami už byl pod hladinou určitě déle. A tak jsem si všiml, že na rubové straně bankovek je pár slov napsaných snad vietnamsky – něco jako - ,, Nam phu dong“.

Kdybych kouřil, asi bych v tu chvíli vyhulil krabičku na jeden zátah… Srovnával jsem si v hlavě fakta a byl jsem zmatený. Někdo si dá práci s tím, že zabrodí s velikým pytlem plným takhle zvláštních věcí pár metrů od břehu. Tam ho zatěžká několika kameny. Po nějaké době se na ono místo vrátí a přidá taktéž s kamenem uvnitř igelitku s dalšími podivnými věcmi.

Proč????

Tak jsem si taky všiml, že ten pytel byl umístěn ve vodě na jakémsi malém pahorku ( když jsem ho tahal ven, tak jsem si vodu zakalil a nevšiml jsem si toho ) který byl evidentně složen z kamenů daleko světlejší barvy, než okolí - ani nestačili ještě porůst všudypřítomnými řasami.

No, víc jsem přemýšlet nemusel a z mobilu jsem zavolal policii. Za chvíli dorazili dva kluci z výjezdovky. Ti to omrkli a se slovy, že to je práce policie z povodí která má k dispozici potápěče odjeli. Jak jsem tak čekal na kluky od ,,žabáků“ tak jsem si v od zákalu zcela vyčištěné vodě všiml, že na místě kde byl pytel ještě cosi z kamenů vyčnívá… Jsem neposlušnej a zvědavej a tak jsem tam znovu zabrodil a vytáhl jsem z haldy kamenů dvě zpola zahrabané umělé květiny. No, řekl jsem si, jestli tady není někdo zahrabán, tak už nevím, kde by jinde byl.

Přijeli chlapi ze Slap od říční policie a jeden z nich se hnedle převlékl do neoprénu a hybaj pod vodu. Prolezl to tam křížem krážem nad oním místem proti proudu i pod ním, rozebral onu mohylu ze světlých kamenů – ale nenašlo se vůbec nic. Připadal jsem si tak trochu jako blbec, že jsem dělal poplach a neboštík žádnej, ale ti chlapi od policie mě ujistili, že jsem udělal dobře že jsem je zavolal. Že ty věci ve vodě nejsou jen tak náhodou a že je odvezou na forenzní rozbor. Tam by se snad dalo něco objevit, co by mohlo tuto záhadu pomoci objasnit. Ale že si moc nadějí nedělají. Asijati ( pravděpodobně v tomhle případě půjde o Vietnamce ) jsou tvrdě uzavřená komunita a i když má policie k dispozici experty na asijskou kulturu, může se stát, že tajemství od Jarovské skály zůstane i nadále skryto ve své symbolické tajemnosti.

Tak to jsou mé zážitky prakticky z jednoho místa oddělené od sebe jen několika týdny a všechny zavánějící Smrtí. Protože do 16.6.kdy se otevřou mé přívlači i ostatní revíry zbývá ještě celá řada dní, je více než pravděpodobné, že se na ona místa v blízké době zase dostanu. A tak se ptám – je možné, aby se tak zvláštní události projevili na jednom místě? Je mezi vámi někdo, kdo to tam zná a nemá náhodou s místem pod Jarovskou skálou nějakou podobnou zvláštní zkušenost? Až tam příště dojdu, mám se tam těšit, nebo se mám čehosi, co tam prostě je ,,ve vzduchu“ bát...? Jen tak něčeho se neleknu, tak asi budu prostě jen zvědavý, co mě potká pod Jarovskou skálou…