bunkr

Anotace: teprve rozepsané

Vypadalo to jako slibně vyhlížející večer, kdo ale mohl tušit, že se skvělá zábava promění behěm pár minut ve hru o holý život?
Když jsem vešla dovnitř ovanul mě děsivý zápach zatuchliny a plísně.Na vteřinku jsem zadržela dech a statečně pokračovala po točitých schodech dolů pod zem.Hudba byla stále hlasitější,ječivý hlas a basy cyber gothu rezonovali v uzkých místnostech.Rozhlédla jsem se kolem.Černé pláště a různobarevné svršky se kolem lidí vlnily podle hudby.Opatrně jsem proklouzla kolem špinavé a omlácené stěny-hlavně se ničeho moc nedotýkat!-a šla jsem si pro pivo.Hodila jsem jí odpovídající počet mincí na bar,vzala pivo a pokračovala stísněnými prostory dál.
Klenutý strop,dlouhá ale zatraceně úzká místnost cca 3 metry.Po stranách
špinavé a rozvrzané židle,sem tam něco jako stolek,na kterém byl zaplivaný popelník.Posprejované stěny siluetami vojáků se zbraněmi a velikou lebkou působily dost depresivně.Na stropě byly natáhnuté trubky,kterými sem proudily alespoň náznaky čerstvého vzduchu.Připadala jsem si,jak když se opravdu kryji před nějakým válečným tažením.
I přestoto všechno jsem se po chvíli oddala alkoholu a muzice.Tancovala jsem,vnímala jsem hudbu celým svým tělem.Měla jsem pocit že tvrdé basy mi rozpohybovali všechny orgány v těle.
Najednou do mě strčil starý známí,ať jdu za ním.Vysmátá a rozprouděná sem pouze kývla a prodírala se mezi tou hordou děsivě vypadajících lidí.Chytl mě zpocenou rukou za mou ruku,která byla naopak úplně ledová a přitáhl si mě k sobě....zatajila jsem dech.Z kapsy vytáhl cosi v malém igelitovém sáčku.Pustil mou ruku a vážně se na mne podíval.Najedou se rozesmál a mrkl na mne.Z pytlíčku vytáhl jemně růžový papírek.Znovu se usmál a něžně si ho vložil mezi jeho krásné rty.Uchopil mou hlavu do dlaní a přitáhl si mne blíž...Automaticky jsem pootevřela rty a zvláštní polibek s papírkem v ústech jsem mu opětovala.Chutnalo to zvláštně,postupně se papírek rozpouštěl a pusou se mi linula divná nasládlá chuť.Ve stejnou chvíli jsem se zamyslela nad tímto místem.Je to tu opravdu hnusné.
Během pár minut jakoby se okolní svět změnil.Měla jsem pocit že se něco děje a přesto se lidé ničeho kolem sebe nevšímali.
Začala jsem se zase bavit,ale hlodavého červíčka,který se mi prodíral mozkem a špinil ho okolní hnilobou se ne a ne zbavit.
Muzice jsme se oddala na plno.Spocená těla kamarádů a kamarádek se o mne v jednom kuse otírala.Neznámý kluk se přiblížil více ke mne a začal mne líbat.Svět se se mnou zatočil,hudba byla stále hlasitější,těla více rozmazaná ve světle stroboskopů,ale to už jsme se během chvile oddávala vášni na fotbálku.Celý upocený a udýchaný se ze mne svalil dolů a zapnul poklopec.Políbil mne na holý klín,usmál se a odešel pro pití.Pokusila jsem se zvednout ruku a stáhnou sukni na správné místo.Ruka jakoby mne neposlouchala.Nemohla jsem dýchat.Prosebně jsem protočila oči a zadívala se na strop,v kminatém světle efektů jsem viděla jak se z větrací trubky valí náznak rudého dýmu.Rychle jsem seskočila z fotbálku a dívala tupě na ten červený dým,který se pomalu shromažďoval u stropu.
Běžela jsem to říct k baru,bohužel přes hlasitou muziku a díky mé vyschlé puse jsem nebyla schopná zesílit hlas natolik aby mi prsatá barmanka rozuměla.Zlostně jsem kopla do stěny.Letěla jsem najít kamaráda,který mi podstrčil onen růžový papírek.Pobíhala jsem mezi tancujícími ale i mezi bezvládnými.Páreček kluků si zrovna v jednom rohu stahovali ruku a pumpovali krev,aby se jehlou trefili do nateklé žíly.Zvedl se mi žaludek.
Spadla jsem na kolena a začala zvracet proudy šumivého piva a brambůrků.